Čekání na bájného geroje
( Karel Vepřek, Respekt, 7.7.1993 )

Po přečtení článku "Český folk a jeho lidé" (Respekt č.23) od I.Hartmana jsem pocítil jisté dotčení. Tento děd vševěd českého folku se nám zde snaží namluvit, že existuje jakási škatulka pro dělání písniček, které se říká český folk. Ale nejen to, on se dokonce pasuje na toho, kdo ví a zná, jak se to s touto lidskou činností právě má, jak se takzvaní folkáči právě vynacházejí.Náš milý děd vševěd tu vyjmenovává hlavní osobností toho, čemu říká "Český folk", a tento svůj seznam obohacuje nudnými úvahami o minulosti, přítomnosti a budoucnosti tohoto fenoménu lidské činnosti. Avšak někam se mu ztratili lidé. Ba dokonce lidé tak osobití, jako je například Oldřich Janota, bez kterého si povídání o českých písničkách nedovedu představit. Celé to svíjení se v křečích kolem něčeho, co už je dávno mrtvý pojem, by nemuselo vůbec být, kdyby se vyšlo od zamyšlení nad tím, co je tou kvalitou, která přetrvá všechny společenské systémy, a co je naopak povrchní, líbivé a pomíjivé. K tomu je pak možné přidat úvahu o formě.Proč má Suzane Vega úspěch, třeba také proto, že se do škatulky "český folk" prostě nehodí. To, co se po desetiletí v této zemi považovalo za svaté a co nám ideologové typu Vladimíra Merty lili do hlav, je naštěstí již shnilou mršinou. Co to bylo?Byl to typ jakéhosi mýtického tajemného lidového písničkáře ze zapadlé moravské vísky, který nikdy neslyšel nic ze západní produkce, a tak naprosto čistý a původní díky své originalitě, mistrné hře na kytaru a českým kořenům nastolí jakési druhé národní obrození, kdy davům naskáčou pupeny slovanské vzájemnosti a všichni si uvědomí, kdeže jsou ty jejich kořeny. A tak se léta čekalo na toho bájného Ilju Muromce, který nám všem teprve ukáže. Žádná taková fatální postava se neobjevila, pouze pár podvodníků, kteří ve snaze splnit tyto podmínky nutně museli lhát sami sobě i publiku. A teď přichází Ivan Hartman a s jakousi lítostí v hlase nad tím, že se to nestalo, celé to shrnuje slovy "ještě pořád tady je naděje".Jaká naděje, že se konečně objeví ten bájný geroj? V situaci, kdy "staré páky" omílají donekonečna ten svůj starý dobrý český folk, aniž by pochopili alespoň část z toho, co Bob Dylan udělal před dvaceti lety, a nové páky čekají, co jim přinese tržní mechanismus, se zdá být všechno marné.Ovšem pouze z tohoto úhlu pohledu, o kterém mimochodem Hartman také hovoří. Z pohledu dobré a špatné písničky se toho podnětného děje stále dost a dost. Že neplní stadióny? A to přece není věc dobré či špatné písničky, to je přece věc reklamy. Dobrá písnička spíše než velké stadióny a haly plní lidská srdce pocitem něčeho krásně pravdivého a jako taková se může zpívat třeba jen jednomu člověku v koupelně.A hlavně dobré písničky mají svůj smysl v tom, že dělají radost samotným tvůrcům bez ohledu na dobu a škatulku.Možná, že o tom článek Ivana Hartmana vůbec nebyl, omlouvám se, pokud jsem ho tedy tak pochopil, ale cítil jsem potřebu vyjádřit se k tomu, jak se dnes v Respektu píše o muzice.



[novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz