Kámen stojí u staré úvozové cesty u kóty 250 m n.m., asi 1km západně od obce Kamenný Most (okr. Kladno) v místě se širokým rozhledem, označeném na mapách pomístním názvem U kamene. Původně prý stával přímo na kótě, ale překážel při nivelaci, a proto byl přemístěn.

Tajemná cesta ke kameni začíná ve vsi Kamenný most (poprvé zmíněna jako Kamenmost v 11. století) v zatáčce u stavení č.p. 150 –nejprve jdeme kryti hlubokým úvozem, blíže ke kameni pak pro změnu postupujeme podél zarostlé nízké meze. Na sotva znatelné pěšině mizíme svým druhům mezi stromy a divoce rostoucími šípkovými keři. Kámen přitom také spatříme doslova až na poslední chvíli – celou cestu je skryt našemu pohledu. Návštěvník nemá po celou dobu jistotu, že jde skutečně po správné stezce. Hledání kamene tak získává příchuť jakési tajemné soukromé pouti…

Na kámen upozornil již na konci 19. století v odborné literatuře amatérský archeolog V. Schmidt. Podle něj pískovcový blok asi metr vysoký stojí na označeném místě údajně od pradávna. Uvádí, že lidé v obci slýchali již od svých dědů, že kámen zde stával od nepaměti. 

Jde o jemnozrnný, světle šedý slepenec se základní hmotou tvořenou zvětralým pískovcem, o výšce 1 m a pravděpodobné hmotnosti 0,8 t.  

Stejná hornina se údajně vyskytuje i v nejbližším okolí, poblíž byly nalezeny i další volně ležící kameny.

Na straně obrácené k severozápadu je znatelná rytina latinského kříže na podstavci. Svislé rameno pokračuje až na vrchol kamene 30 cm, kde je patrná prohlubeň (snad od kdysi zasazeného kříže). Není jasné, zda je původní nebo byla provedena později. Objevitel kamene Schmidt ji ještě v roce 1898 považoval za písmeno.

Poblíž má být pravěké sídliště s nálezy volutové keramiky a kamenných i kostěných nástrojů. 

Vraťme se k otázce doby vztyčení kamene. V roce 1896 údajně narazil sedlák F. Houda při úpravě vjezdu na pole náhodně poblíž kamene na dvě lidské kostry. Než však mohl nález ohledat V. Schmidt, rozházeli prý venkované kosti z pověrčivosti po poli. Podle údajů byl vedle koster nalezen kousek železa a jedna z koster snad sahala až pod kámen.  

Pro archeologii tak byla ztracena jedinečná příležitost datováni objevu. Blízkost hrobu však vedla některé z badatelů k názoru, že kámen může být jen náhrobním kamenem jakýchsi vyděděnců (kteří se pohřbívali mimo obecní hřbitov) - patrně již z doby historické.  Poloha na vyvýšeném místě však napovídá, že jde spíše o mezník hranic pozemků nebo milník. Další možností je, že jde o tzv. smírčí kámen.

Domněnce, že ve skutečnosti nejde o menhir, by nasvědčovaly i výsledky průzkumu senzibila a spisovatele Ing. Kozáka z roku 2002. Ten nezaznamenal u kamene žádné léčivé schopnosti, a označil ho za běžný aktilit – kámen, vyzařující energii (viz Pavel Kozák: Energie míst na západ od Prahy, Archet 2003).

To však nic nemění na faktu, že jde o zajímavé místo, ke kterému z jakéhosi důvodu váží cestu zádumčivou středočeskou krajinou osamělí poutníci již po stovky let…