"Jest
první březnová neděle l.p. 1904. Keltský měsíc Nion. Počasí tomu odpovídá.
Skutečná badatelská saisona ještě nezačala. Přesto jsme se vydali směrem
severním k řece Agaře, abychom hledali kamenná znamení, zanechaná zde prvními
kulturami, ať již to byli Knovízi či Únětici. Soudruhy na této pouti budiž mi má
žena a osmiletý synek. Přestože osobně za středisko megalithů v české kotlině
Sedlčansko nově považuji, Lúnsko zůstává obecně veřejností nejvíce oblíbeným
krajem menhírů. Povozem na cestách smýká vítr. Před hradbami města Lún uhýbáme
vlevo v západ, a po klikatých stezkách dorážíme do osady Drahomyšle. S hledáním
kamene nemáme potíže - svítí bělavě již zdáli, a přístupová cesta jest dobrá.
Zastavujeme u rybníčku vpravo hned na začátku vsi. Ledový vichr nás vítá a na
obzoru se zdvihají první kužely Středohoří. Agara jest z tohoto místa nějakých
dvacet honů vzdálena. Asi po pětistech krocích jsme na místě. Balvan mne udivuje
svou velikosti a ladným tvarem. Zkamenělec jest necelé látro do výše, lehce k
půlnoci nakloněn. Zhotoven z pískovce křemitého zvaného slepenec, zvícího
odhadem čtyřiceti centnýřů. Jde o nápadně plochý kámen tzv. „sluňák" s
trojhranným tvarem... 
Ke
kameni váže se pověst o žatecké dívce, která se do mladého řeholníka zamilovala.
Uprchla s ním, však sledoval je podezíravý převor kláštera. Ten mladíka za jeho
skutek proklel. Kletba údajně nebožáka v kámen proměnila. Ze způsobeného
neštěstí a z čarodějnictví byla obviněna nevinná dívka. Ta, ze strachu před
mučením se k činu raději doznala. Též kolují pověsti o několikerém odvezení
kamene z pole a údajném opětovném navrácení na původní místo - možno jest tedy,
že původní poloha byla patrně odlišná. Zde mu to však znamenitě sluší. Navíc
jest půda kolem kamene rolníky obkroužena do úhledného oválu, a celek tak tvoří
krásnou krajinnou svatyni s romantickou kulisou vzdáleného vulkanického pohoří.
Sensibil p.ing. Kozák považuje tento menhír za starší než jest Pastýř klobucký.
Podle jeho slov má zkaměnělec také mnohem silnější schopnosti energetické - do
kamene přichází zemská energie a 3 složky energie kosmické. Zakletý mnich má i
tak řečené "oko", tedy jakýsi prostředek komunikace, snímání obrazového osob
příchozích a okolní krajiny. Ing. Kozákovi se prý podařilo s kamenem i v
mentální kontakt vstoupiti, tak jako to v dávných dobách jen pravěcí knězi
druidové dokázali... 
Nastalo
odpoledne a slunce již na své pouti sklání se k západu. Vysílá tak své paprsky
přímo na sklopenou plochu menhíru, tvoříc dokonalé lehátko ke kontaktu s
povrchem kamene, chvilkovému splynutí s krajinou, se samotnou přírodou, a snad i
k načerpání energie všeho druhu... Když poté pořizuji fotografické snímky místa,
plácá mi kabát větrem kolem těla - nezúčastněnému pozorovateli může můj pohyb
náznaky jakéhosi rituálního pohanského tance připomínati. Neodolám, a přes
zmrzlé prsty pořizuji tužkou skicu menhíru. Pokrývám plochu papíru chvatnými
nestejnoměrnými tahy a uvědomuji si, že mi ruku místy vede vítr..."
Agrimonrix, 26.3.2004