Reportáž z Hraničářské víkendoky 07 ---------------------------------------------

Přestože se předběžně hlásilo na víkendovou akci pro hraničáře celkem dost lidí, počasí a další faktory způsobily, že jsme nakonec dorazili v počtu sice vybraném, ale malém. Cesta tam proběhla ve znamení malých nepříjemností, to když můj spoj dojel do Litomyšle 20 minut po tom, co dojet měl, a 5 minut potom, co odjel poslední spoj pátečního dne. Nezbylo než se převléci z hraničářského do maskáčů, koupit za poslední peníze pár gumiček do vlasů a doufat, že to způsobí div a někdo zastaví. A stalo se, takže jsem nakonec na místo dorazil jen s mírným zpožděním. Tam už ve svém vyvýšeném sídle čekal Beleg Haryon, který víkendovku pořádal, se svou rodinou, Elharyonem, Oremirem a jeho synem Vojtou. Zbytek večera uplynul v povídání, většinou myslím i o zajímavých věcech.

Ráno jsme dostali s Elharyonem první quest. Popadnout balík asi dvoumetrových tyčí a přesunout se do cca 7 km vzdálené vesničky. Úkol to byl natolik snadný, že jsme se rozhodli si ho zkomplikovat a trochu zabloudit. Naneštěstí nás právě ve chvíli, kdy se začalo trošku dařit, poslal domorodec zpátky na dobrou cestu a ještě jsme cestou narazili na zkratku, takže se žádné dobrodružství nekonalo. Místem určení nakonec byla stylová zchátralá chalupa, zbavená většiny vymožeností civilizace. Zůstalo vlastně světlo, střecha, zdi, kamínka (legrační konstrukce, k večeru rozžhavená do ruda a překřtěná na jaderný reaktor), vojenská lůžka a jedna židle. Výhodou bylo to, že jsme se mohli soustředit na hlavní část programu: konstrukci krosen.

Krosny byly inspirovány zavazadly amerických trapperů, ale podobné kontrukce jsem viděl mám pocit i u napoleonských vojáků a leckde jinde. Jde o dřevený rám ve tvaru L, ve kterém delší doba je na zádech (připojená popruhy) a na kratší hranu se naskládají a přivážou jednotlivá zavazadla. Snad se mi podaří sehnat nějaké fotky, asi to bude snazší než se jej pokoušet popsat. Konstrukce byla vytvořená z oněch tyčí opracovanýc na správnou velikost, spoje využívaly dřevěných čepů a byly zpevněny svázáním. V podstatě jediné nástroje, které jsme k tomu potřebovali, byly nůž, hřebík (ze kterého lze celkem snadno vytvořit překvapivě účinný vrták), pilka a kladívko. Výrobou jsme strávili celý den až podvečeru, kdy jsme dostali hlad. Nu, tak jsme si zabili, vykuchali a připravili ryby, které Beleg s Oremirem sehnali. Pro většinu lidí je to asi celkem normální, ale já úmyslně zabil většího živočicha poprvé, nemluvě o vykuchání. Byl to hlavně ze začátku docela divný pocit, ale na druhou stranu vlastnoručně si zabít a připravit jídlo je věc, ze které má člověk pocit, že něco dokázal.

Po večeři jsme si byli ještě ukázat pár věcí ohledně sebeobrany - bezpečnou vzdálenost při kontaktním boji a boji s nožem (ta první je kratší, než byste si mysleli a ta druhá překvapivě dokonce větší, než při boji s mečem). Plus obranu proti škrcení, která obsahovala jednu složku, která mi přišla docela zábavná - aby bylo cvičení dostatečně reálné, bylo třeba obránce přitisnkout za krk ke zdi a trochu ho zvednout, nevím proč, ale přišlo mi to strašně vtipné. A obránce měl celkem dobrou motivaci se snažit, protože ta poloha nebyla příjemná. A že se Elharyon snažil, dokazuje dodnes jisté místo pod mou čelistí, které je citlivější, než by si člověk myslel :) Poslední věc byl klasický úhyb před úderem do strany s blokem a následná manipulace s útočníkem skrze páku na jeho hlavu.

Zbytek večera, část noci a následující dopoledne jsme strávili výrobou krosen - spoje byly zpevněny kolíky, takže bylo nutné vyvrtat díru (což bez vrtačky neb onebozezu prostě nějaký čas zabere) a vystrouhat kolíky, které by do ní dost přesně sedly. Práce šla tedy pomalu, ale na druhou stranu tak byla spousta času na povídání - o hrničářích, o příbězích ze Středozemě, nebylo to špatné. Spát jsme šli někdy po půlnoci a vstávali ráno, abychom se znovu pustili do krosen. Ve výsledku si Elharyon na vlastnoručně vyrobné krosně odnesl všechna svá zvazadla, Oremir svou také téměř dokončil a měl ji bezkonkurenčně nejlepší - a mě se zase tak moc nepovedla no Následoval přesun zpět do Žamberka, a mě čekala cesta stopem domů, v maskáčích, za chumelenice, s dřevěnou krosnou přikurtovanou ke krosně moderní. Kupodivu jsem se domů dostal

Akce mě moc mile překvapila - byla slušně připravená (i když by to chtělo zvýšit informovanost o chystaném programu, spoustu lidí také zbytečně odradily požadavky na vybavení), přijeli na ni fajn lidé, a u Belega Haryona jako vedoucího bylo znát, že ví, o čem mluví. Hodnotil bych tak čtyřmi hvězdičkami z pěti A rozhodně se těším na další pokračování.



Autor: Faire