Komentář Hulení tady prostě nemá vybudovanou
tradici
"Já spíš myslim, že tady lidi málo hulej,
kdyby víc hulili, tak by si nemohli tolik lhát ... možná by se
i přestali opouštět. Hulení tady prostě zatim nemá vybudovanou
tradici." hláška z filmu Samotáři zní docela přesvědčivě. Tráva
přece člověka uvolní, přiblíží ho k ostatním lidem, otevře. Je
jí sakra v naší uzavřený a bodavý společnosti potřeba.
Jedna technofilní kamarádka mi vyprávěla, jak na nějaké paty se
svými kamarády vysazenými výhradně na tvrdou muziku,
poslouchala myslím Beethowena a jak ho od té doby má ráda.
A můj dětský hrdina Timothy Leary, otec
všech uvolňovatelů spoutaného pozemského vědomí, médii
označovaný jako LSD Guru, jinak harvardský psycholog, autor
manuálu na užívání LSD na základě Tibetské knihy mrtvých, dal
světu LSD psychoterapii, která člověku umožní zažít zrod
vesmíru, svůj vlastní porod, nebo ověřitelné zážitky z minulých
životů.
Přečetl jsem o drogách snad půl metru knížek, ale nikdy jsem
žádnou drogu neužil. Možná jsem srab, možná mě v pravý čas
varovali přátelé, na kterých mi záleželo, možná jsem si řekl,
že ten krpál, do kterýho by mě lanovka drogy pohodlně vytáhla,
zkusím vyjít pěšky.
Jo, vlastně jednu drogovou zkušenost mám. Čajovnice Zdena mi
povídala, že k nim arabové občas přinesou nějakej čaj se
šalvějí (spešl arabskou) a že to dělá pořádný divy. Hned jsem
utíkal do zdravý výživy, koupil si šalvěj lékařskou, doma si
sedl do siddhásany, popíjel šalvěj a ještě před tím, než mi
vůbec vklouzla do hrdla, zažíval jsem báječný stavy.
Od tý doby nic nezkoušim, protože mi tehle zážitek přišel tak
absurdní. Nedávno jsem si v knížce o bylinkách přečetl, že
šalvěj je super proti nachlazení.
Jistě, neměl jsem tu správnou šalvěj (Že by šalvěj habešská?).
Ale duševní stav, Vize, která potom přišla a pomohla mi vysekat
se z tý bídy, kterou jsem trpěl, byl ve mě připravenej a
potřeboval jsem se jenom uvolnit a očekávat to pravé.
Jistě, nejde všechno samo. Droga nejspíš může bejt spouštěč.
Ale existuje i třeba Holotropní dýcháníTM (to je
opravdu OCHRANNÁ ZNÁMKA!), který vyvinul psychiatr Stanislav
Grof (emigrant z Československa) jako náhradu za psychedelickou
terapii poté, co byla v USA zakázána.
Takže to zkoušim jinak a dlouho jsem třeba na jednom bodě a
když si čtu rok starej deník, mám třeba pocit, že jsem se vůbec
nezměnil.
Nicméně účinky se dostavují.
Když jsem se o marihuaně bavil s jedním kamarádem, kterýžto
hraje v jedné moc zajímavé kapelce, pravil, že si všichni od
nich ze skupiny myslej, že musím bejt věčně zhulenej.
Pecku mi pak zasadil spolužák z gymplu, kterej pravil, že mi
snad nikdo ve třídě nevěří, že nehulim.
Přísahám, že jsem si v životě nedal ani práska.
Bavil jsem se o tom všem s bývalými spolužáky ze základky,
který jsem potkal v Praze, nemluvili jsme se spolu vážně asi 10
let.
Takže mě docela překvapilo, když jeden z nich později zazvonil
u mejch dveří a zeptal se, jestli si s nima jdu popovídat ke
krámu. Měl jsem radost, že se mnou někdo vůbec mluví, že se
stavil, což se stalo naposled asi v druhý třídě. Takže jsem
šel, čekal tam ještě jeden bejvalej spolužák, sedli jsme si na
sídlištní lavičku, všichni totálně v pohodě, měl jsem báječej
pocit, jak mě berou, jak mi rozuměj. Na základce jsem před tím
patřil spíš někam do odpadkovýko koše.
O. ubalil jointa, zapálil ho a potáhl. Podal mi ho.
"Ne, díky, já nehulim," pravil jsem.
"Cože?" najednou byli jako opaření.
"Nedělej si srandu, dyk's řikal, že hulíš."
"Ne, nehulim," pravil jsem. Asi se na tom Václaváku
přeslech!
"Cos kecal, Rentgene, že Šimpus hulí!" obořil se na toho
druhýho.
Prostě trávová pohoda.
Zjevně z toho byli otrávení.
Nevím, jestli pochopili pointu příběhu, rozhodně se už víckrát
nestavili.
Na našem malém panelákovém sídlišti se tvoří taková
sociocentra (?) (bájo, až budu studovat tu socyjologyjy, napíšu
vo tom ZEMYNÁRGU), vždycky večer, nebo i v půběhu dne se tam
scházejí teenageři, znudění, přes den většinou někde na
brigádě, po večerech tohle jediná zábava (a sex a hulení
samozřejmě), túrujou motorky, pobouření slušní občané s duší
černější než cesta do pekla na ně volají policii pro rušení
nočního klidu. Jedna taková skupinka se -- jaké štěstí --
vytvořila zrovna vedle našeho paneláku.
Před několika dny jsem se před počítačem tiše chechtal. Oni mě
považují za drogovýho dýlera či co a chtějí ode mě ganju!
Skrze to jsem se s nima mohl bavit (teda ne že bych jim
nějakou prodával, pane Esenbé) a zjistil jsem, že tráva je pro
ně stejným únikem z nudy, jako motorky, holky a práce.
Jihoameričtí šamani měli svou Ayahuascu, staroindičtí
rituálníci Sómu z mochomůrky červené, stejně jako šamani na
Sibiři, elita starého řecka zase extrakt z námele, obdobu
dnešních námelových halucinogenů, v Homérovi se dočteme o opiu,
beatnici v 60. letech měli LSD. Dosahovali mimořadých
náboženských prožitků.
Každou drogu lze zneužít k bohapustému sjíždění se, jak praví
JXD.
Souhlasím. Hulení tady prostě zatím nemá vybudovanou
tradici. kangaroo, 6. 8. 2001
P.S.: Hippy.cz, LSD.cz
[ další komentáře
]
