B.I.P. (blbá instantní povídka)
Vtíravá bílá
"Igelitový pytel s odpadky se prodlužoval a vyklouzával z prstů. Možná ještě kousek a už se nebude moci déle ztenčovat a praskne a všechno se to rozsype. Konečně popelnice. To je divný. Někdo vyhazuje celej záchod. To bych chtěl vidět jak ho odvezou. Jak ho sem vlastně donesli, v koši asi ne. Ha, soused. Na kole, zpocený z práce, tváář černá denními vousy. 'Tý brďo, tak jim to zavařili, co?' zeptal se snad proto, že okamžik odemykání dveří byl delší než obvyklé mihnutí na chodbě.
'Komu?'
'No Francouzům a Němcům...' zakoukal se na něj čistejma drsnejma očima. "Ten novej virus," vysvětloval.
Aha, běželo mi v hlavě, teda spíš jsem si to myslel.
'Ňák po Internetu se šíří, dvacet procent počítačů to vodneslo, nejdřív si dělá prdelky a pak ti zhroutí počítač,' děl soused a byla tam jenom řeč, ne to, jak si nesl kolo nahoru a odemykal dveře kočárkárny, protože jsem ho bral s rezervou.
'Stará věc. Pretty_park.exe, Explore_zip.exe, happy99 a tak, znám,' pravil jsem už s dokonalou převahou.
'Napadá to nějak všechno, co začiná tři dvojitý v a vypisuje to I Love You, nebo tak nějak to začíná. PŮL HODINY o tom dneska mluvili v rádiu. Dej si pozor.'
'Já jsem v pohodě. Mám jinej systém, na něm žádný viry moc neúčinkujou. Navíc to je normální panika, lidi rádi šířej takovýhle zvěsti, ale většina jich to stejně otevře ze zvědavosti.'
A už jsem zabouchával dveře. Potřeboval dát najevo převahu, ha ha... Nic o počítačích neví. Před měsícem mě zavolal, proč mu nehraje hudba, když neměl vytaženou hlasitost. A pak se snažil dát najevo, že nemůže vědět všechno. Magor.
'No, tak já ti jenom radim, abys to neotvíral,' řekl když jsem si už doma věšel klíče, ale když tak nad tím přemejšlím, nemohlo to bejt dřív? Umyl jsem si konečně nohy, byly rozedřený až do krve, ale na kompletní očistu jsem neměl náladu. Nahodil jsem Tučňáka.
Lilo:
Svítila na obrazovce výzva. Má běžet automaticky. Asi jsem zmáčkul nějakou klávesu. Bože, kde je klávesnice... Aha, ležel na ní slovník, nezmáčkl jsem jenom 'nějakou' klávesu, ale spoustu kláves ANY.
l i n u x
naťukal jsem.
Label not found. Hit [tab] to show all possibilities.
Kurňa, zas se to podělalo, blbý lilo. No, stisknu taba, co nám nabídne.
Přibylo jediné slovo:
love
To si dělá legraci, ne? Vzpomněl jsem si na souseda. Blbost, kdo by mi psal do lila? A jak, když mám vyplý počítač. Sem zvědavej. LO-VE!
Lilo loading love...
Pokračoval dál počítač.
Zapomněl jsem na to a pustil se do mejlů."
Kangaroo se zasnil, klacíkem otočil řeřavé špalíčky a ony se zase rozhořely. Bílé vousy dostaly oranžový nádech.
Všichni jsem cítili, že to musely být jeho poslední chvíle před Tím. Ale stejně ta otázka visela ve vzduchu a i když jsme se na něj nedívali, prostě tam byla.
"A co bylo potom? No, přesně jak to píše Čapek, znáte ho, klasik. Ale lidi na to přišli a vypli je. Někteří ne a dodnes jsou prý v jejich moci."
"Co se s nima stalo?"
"Zbláznili se, no!" vykřikl.
Rozsvítilo se světlo a oheň, který ještě před chvílí naplňoval všechny jasem, zahánějícím temnotu, byl teď nějak bledější. Někdo vypnul promítačku a zmizel. Bylo ticho. Jenom za zamřížovaným oknem zůstávala temná noc nepohlcená vlezlou bílou.
Klokánek, 4. 5. 2999
[ předchozí komentáře ]