"Nachytal jsem se na aprílovej vtip," oznámil mi Aleš mezi řečí. "Našel jsem na zpravodajským serveru zprávu o tom, že Nova vyhlašuje soutěž Česko hledá PornoStar. Vůbec mi nedošlo, že je prvního dubna." Nedivím se mu a řek to potom i za mě: "Nejhorší je, že ta zpráva je tak uvěřitelná." Přesto celou cestu s Káčou, slečnou, toužící se stát velkou umělkyní, nemluvili o ničem jiném, než o SuperStar a Hvězdné pěchotě.
Jsme svědky názorné demonstrace jevu, kterému se v teorii méďi říká nastolování témat: kdo má peníze a potřebou méďiální moc, může rozhodnout o tom, co se bude mezi lidmi přetřásat. O to šokujícnější v případě, že se jedná o událost skutečně virtuální a vytvořenou médiem samotným - hledání jakési hvězdy přece není žádnou zaznamenáníhodnou věcí. SuperStar - která obstojí i v konkurenci jakéhosi hokejového mistrovství - bude postavou pro populární kulturu skutečně příznačnou: spíše loutkou, co nejvíc odpovídající obecnému vkusu, dopředu sešněrovanou smlouvami a regulemi. V jejím projevu nepůjde o osobní sdělení, o přenos silného prožitku nebo o burcování - bude to zpěv, který bude lechtat sentiment, nikoliv cit. A provokovat jen pokud to marketing uzná za vhodné.
A zatímco Ida Kelarová se svým sloganem "Každý umí zpívat" učí gádže zpívat cikánské písně a brečet při tom, zatímco Radůza svými sesbíranými Anděli (z nebe) ukazuje, že člověk se může dostat do obecného povědomí a vyprodávat koncerty, i když zůstane sám sebou, hlavně, když do zpěvu dává všechno, celou svou osobnost, všechen smutek a štěstí svého bytí -- publikum této show se nejspíš nejlíp identifikuje se znaleckou porotou soutěže, hodnotíc soutěžící stejně blahosklonně jako ona. Nalepeni na obrazovku buď "zkušeně" souhlasně mručíme, nebo zhrzeně nesouhlasíme, smějeme se těm nejhorším ("Hvězdné pěchotě"), v skrytu duše si oddechujíc, že na jejich místě nestojíme my. Radši zůstat doma. Radši nezpívat (jak nás ostatně naučili ve škole: neumíme to). Koupit si nějakej pěknej kompakt. Nebo si muziku (zadarmo) pustit z rádia. Lépe z televize. Zapomenout na to, že největší radost člověk ze zpěvu má, když sám zpívá, nebo když slyší zpívat někoho hned vedle sebe.
Tekly mi slzy z očí, když jsem na palandě pod sebou slyšel Barunku ze Slezka tichounce před usnutím zpívat lidovou píseň. Všechno ve mě vře, kdykoliv slyším nahrávku z vytřískanýho paneláku v cikánský osadě na Slovensku, kde se celá rodina a příbuzný slezli v malinký kuchyňce a zpívali a tančili, protože zpěv je tím posledním, co v jejich chudobným životě zbejvá.
Kruh se uzavírá. Noviny (nejen bulvární, ale i ty "seriózní") přináší rozhovory s adepty SuperStar. O soutěži se mluví všude a kdo nemá televizi, připadá si trochu mimo. I Klokánek smolí svůj sloupek k tématu. Dobře investované peníze jsou na správné cestě. A až bude Nova (jménem "Česka") hledat PornoStar, nebudeme se ničemu divit.
klokánek, 25. 4. 2004