Hledáme furt menší a menší částečky hmoty, sem tam je nazveme Atomy, jakože jsou nejmenší a nejdou dál dělit a pak se nám podaří najít ještě menší a menší... jenom ty základní, nedělitelné, pořád unikají. Jeden hvězdář mi ukázal v dalekohledu něco jako jemný bílý prášek na černém pozadí. Nevěděl jsem, co to je. "Díváš se na třicet miliard hvězd," řek. Podle teorie Gaia je Země jeden živoucí organismus, který má všechny rysy spadající do této definice. Jeho biorytmus je jenom tak pomalý, že jsme si ho ještě nestihli všimnout. Den a noc jako jeden tep? A Země jako jedna z nekonečna kapiček. NASA ve vesmíru vyfotila narcis. Teda mlhovinu či co, která vypadá přesně jako narcis. Mikrostruktura, makrostruktura.. všechno se slévá... Nekonečnost v rozměrech?

Fyziky, počítačový vědce a uživatele LSD vzrušují fraktály, obrázky generované počítačem podle matematických pravidel. Zvětšovat je můžete do nekonečna. Přiblížíte si malinký kousek obrazce, rameno, a objevíte spoustu dalších detailů. Tak jdete ještě blíž... Další světy... Třeba takhle vypadá celej vesmír. Třeba to takhle funguje a konce nemožno se dobrat. Přicházej na to fyzici, počítačový vědci, trippeři, souhlasili by možná buddhisti... Víme, jak to s tim světem doopravdy je?

No, samozřejmě, je to trochu konvenční konec: dáme si jointa, prožíváme biorytmy, bubnujeme, koukáme do tmy a do ticha a pak na sebe civíme: "Ty vole! Svět je fraktál! Je to úplně JASNÝ! Svět je fraktál!" Píšeme si zběsilé poznámky. Struktura, informace, rytmus, kvantová fyzika...

Na druhou stranu: kdo by nám to věřil? Jak se to dá někomu vylíčit? A stejně na to už dávno někdo přišel. Proto ten spokojený úsměv na tváři a mlčení. "Nic neexistuje. Kdyby to existovalo, bylo by to nepoznatelné. Kdyby to bylo poznatelné, bylo by to nesdělitelné." (Gorgiás z Leontín, asi 450 př. n. l.). Ani se nedivím, že nám to ve škole zamlčeli. To by byl průšvih, kdyby se to provalilo!