Když jsem viděl na CNN záběry američanů,
obtloustlých, zažraných do svého byznysu, nyní zasypaných
prachem a nechápavě zírajících, brečících a ptajících se Boha,
měl jsem pocit, že se TO stalo. Že lidi namačkaný ve svejch
kouzelnejch ulitách, pomalu se pohybující světem s drobnýma
očima na šťopkách, který zastrčí při náznaku průseru, možná
pochopili. Když jsem zíral na hroutící se WTC a Pentagon,
symboly americké ekonomiky (jež prý ze 2/3 stojí na utrácení za
zbytečný věci), zdálo se mi, že se hroutí konzumní
paradigma.
Paradigma, který už dlouho vypadá tak absurdně, o kterým se
zdá, že roste jen jedním směrem ekonomickým a výkonovým
který v podstatě nikam nevede. Že máme čím dál víc a čím dál
víc chceme a jsme povrchnější a pustější uvnitř. Že se
nedokážeme radovat z kapek rosy a květin a svobody ptáků na
obloze a velryb v mořích. Naopak, necháváme si je servírovat
mrtvé na talíři.
Svět se dal do pohybu, věci, které byly napjaté, praskly.
Izraelské tanky v Palestině, neznámé rakety bombardují
Kábul.
Američané si nedokáží představit, že by sledovali své oblíbené
akční filmy (které hltavě a ochotně polyká i konzum české
společnosti), jejich výroba byla pozastavena, v televizích v
USA prý dokonce neběží ani reklamy. To, nad čím lidi dřív žrali
popcorn a chechtali se nad hláškami hlavních hrdinů, nyní
donutilo k pláči a motlitbám celý svět. Už to není k smíchu. A
asi už nikdy nebude.
Až opadne šok, snad se zase všichni zamyslíme. Nad křehkostí
tohoto světa, který se tváří být silným či spíše siláckým. Nad
nemocí naší společnosti, která nejen v Arabech a Američanech
vyvolává nenávist a touhu po pomstě. Nad absurditou neustálého
honu za dražším, výkonnějším a rychlejším.
A jestli nás to netrkne teď, kdy potom? Co by se muselo stát,
abychom viděli? Kangaroo, 14. 9.
2001
Před týdnem bychom nad tím
klidně žrali popcorn a bavili se (foto AP)
Dalajlama se modlí za oběti
útoků. Příklad muže, který bez použití špetky násilí dosáhl
světové známosti problému své země a solidarity milionů lidí na
celém světě. USA po okupaci podporovaly nezávislost Tibetu.
Později přestaly, toužíc po korektních politických a
ekonomických vztazích s Čínou. Nyní USA považují Čínu za svého
spojence (foto AP)