Dračí studna – 9. 1. 2002, 22.00, Rádio Strahov

Téma: Podprahové informace v českých médiích

Moderuje Klokánek

Ze studia na Rádiu Strahov vás zdraví Klokánek, začínáme s Dračí studnou. Dnes trochu později, protože jsme ještě do poslední chvíle sháněli poslední informace. Myslím, že se to opravdu vyplatí.

Televize nám možná říká ještě více, než si myslíme. Již několik desítek let jsou známy takzvané podprahově sdělované informace, neboli subliminály. Co jsou a jak fungují? Jak nás mohou ohrozit? Dozvíte se za malou chvíli.

Bavíme se o podprahových informacích. Jejich již klasickým příkladem jsou dodatečná políčka vkládaná do filmového pásu. Na takovém políčku může být například napsaný příkaz, který nám manipulátor chce vnutit. Při běžné projekci si ničeho nevšimneme. Nápis jsme sice smysly zaregistrovali, ale vnímali jsme ho pouze podprahově – zapsal se přímo do našeho podvědomí. Oslovili jsme Jaromíra Volka z Fakulty sociálních studií v Brně, který se podprahovými sděleními již delší dobu zabývá, aby nám vysvětlil, o co vlastně jde.

“Já bych asi začal u toho, kdo to celé téma otevřel, ten chlapík se jmenuje James Vicary, a v roce 1957 ve společnosti, ve které pracoval, sestrojili takzvaný tachistoskop, který do normální filmové projekce promítá ještě další obrázky na úrovni třítisícin sekundy, které tam blikají. V jeho případě to byly informace pro diváky v kině, aby pili víc Coca Colu a jedli popcorn a potom zjistil, že skutečně jedli víc popcornu a pili víc Coca Coly.”

Jaromír Volek se může pyšnit i jedním obzvláště zajímavým českým subliminálem. Pochází… z české animované pohádky.

“Jeden z posluchačů, který si půjčil v jedné brněnské půjčovně slavné večerníčky pro děti od pana Pojara, Pane, pojďte si hrát, tak identifikoval v těchto večerníčcích skutečně čistě subliminálně zakompované sdělení, v jedné té sekvenci je poměrně jednoznačně, v té chvíli, když si to rozfázujete, tak je tam rozložené sdělení HLASUJTE PRO MÍR. Je to natočeno někdy v roce 1965 nebo 1967, zatím se nám nepodařilo zjistit, proč to tam je, jakým způsobem se to tam dostalo, ale tam se jedná skutečně o subliminál, protože to není rozkódovatelné bez toho abyste si ten obraz rozložili. Tam není vidět absolutně nic, v případě, že si to pustíte běžně.”

Subliminály se ovšem nepoužívají jen těchto jednoduchých formách a jen ve vizuálních médiích. Zvláštní metodou je uložit je do zvukové stopy, což se dá použít třeba v rádiu. Věříte nám, že vás teď nekrmíme našimi příkazy, zatímco posloucháte muziku?

(šeptem) poslouchejte Rádio Strahov.

“Je to vizuální nebo akustická metoda, jakým způsobem podat člověku informace, aniž by je člověk vědomě vnímal. Podotýkám vědomě vnímal. Protože lidský mozek je taková dost zázračná věc, která si dokáže zapamatovat úplně všechno a potom ve stavu nejvyšší aktivity, což je ve spánku, vyhodnocuje, třídí, zařazuje a zpracovává všechny informace. No a subliminals se zpracovávají právě ve spánku. A když se mozek do toho umělého spánku, což jsou vlastně alfa, beta a jiné vlny, dovede, tak ty subliminals jsou ještě účinnější. Toho myužívají nejrůznější metody, ať už je to třeba Hemi-Sync, což je dost stará metoda, ta vznikla někdy na počátku sedmdesátých let, a původně se používala v uzavřených psychiatrických léčebnách. Později se začala používat i veřejně.

V těch zvukových subliminals se používá stereofonního efektu. Totiž když podám zvuk, který je třeba převrácený, jde pozpátku do levého ucha, a do pravého ucha dám jenom potvrzení toho příkazu, který jde do toho levého, samozřejmě s nějakým zpožděním 200 300 milisekund, mozek dostane informaci z levého ucha, zpracuje se v pravé polovině mozku a levá pak dostane jen potvrzení toho, co ta pravá zpracovala.

Ty zvukové subliminals se kombinují i s mozkovýma vlnama, což u těch vizuálních subliminals – obrázků, reklam – není v podstatě možné. Se zvukem se to dělá – alespoň pro mě – podstatně líp než s obrazem, protože ve zvuku se dá mezi uši člověka zakódovat určitý posun, aby se mozek dostal do určitého rytmu. Takže mezi levé a pravé ucho můžu dát střídající se fázový posuv, takže ten mozek po nějaké době – asi pěti až dvaceti minutách – dostanu do stavu, ve kterém mu chci třeba něco sdělit. Ale pozor, mozek v tomto stavu je už připraven, podobně jako u hypnózy. Takže se dá už léčit, nebo učit…

Tyto metody mohou mít i poměrně velkou účinnost. O již klasickém experimentu, který proběhl v jednom americkém hypermarketu mluví doktor Volek.

“Dobrý příklad toho je jedna studie provedená ve Spojených státech Halem Beckerem – známe to i z našich hypermarkertů, že tam na pozadí hraje hudba – a oni do této hudby na pozadí zakomponovali dva příkazy v angličtině, ‚I’m honest’, ‘I will not steal’ – jsem poctivý, nebudu krást – a půl roku to těm lidem na smyčce dokolečka pořád pouštěli. Měli před tím změřeno, kolik se v tom konkrétním hypermarketu, kolik se tam ukradlo zboží předtím a pak změřili, jak to vypadalo po půl roce vysílání tohoto subliminálního imperativu. Ten rozdíl je obrovitý, ta částka, která činila původně asi 900 000 dolarů, se snížila asi o polovinu. To hovoří ve velmi tvrdých datech, že tady jakýsi kauzální vztah je.”

Vzhledem ke svému poměrně záludnému charakteru jsou subliminály ve většině civilizovaných zemí zakázané. Jednou z nich je i Česká republika. Přestože vysílání podprahových informací zakazuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, je těžké je odhalit a dokázat.

“To je otázka technická a finanční, tohle není moc složité identifikovat, ale musíte k tomu mít zařízení, tedy mít možnost to rozkládat – což není dneska s digitalizací vůbec žádnej problém – je problém, kdo u toho bude sedět. Ta procedura je hodně zdlouhavá, dá to dost práce a samozřejmě, že by byla náročná finančně. Toto není problém odborníků, toto je problém zájmu společnosti. A ptáte se samozřejmě velmi správně. Jak to, že společnost, která jinde reguluje, kde může, na tak závažný fenomén, který prostě nemůžeme prohlížet, protože tady je, a máme dost indikátorů toho, že může být nebezpečný, že tato společnost se o to příliš nezajímá.

“Velmi bych se divil, kdyby to někdo nezkusil Když se pokusíme o analýzu některých velmi úspěšných kampaní, u některých ta otázka vyvstává, ovšem nemůžu na nikoho ukázat prstem, protože to prostě neprokážu. Myslím si, že díky nepřipravenosti regulačních orgánů jsme tomuto tématu velmi vystaveni.”

Jedna z českých televizí je vystavena podezření, že podprahové informace zneužívá. O tom se budeme bavit za chvíli.

Již před několika měsíci se objevily v několika českých internetových časopisech, například v Britských listech, na serverech Osud a Underground zprávy o tom, že televize Nova v erotickém pořadu Peříčko vysílá podprahové informace. Na stránkách http://www.sweb.cz/9run93/ se dokonce objevily rozfázované snímky předělu, který se v pořadech údajně vyskytuje. Objevují se v něm textové sugesce jako “WATCH MORE TV” neboli “Více sledujte televizi”, “BOMBS KEEP US FREE” čili “Bomby nás činí svobodnými.”

S videorekordérem jsme si počkali na nejbližší vydání Peříčka. V předělech se doopravdy mihne velmi efektně vypadající změť písmenek. Nelze ovšem přímo rozlišit, co znamenají.

Krokováním se nám poměrně čitelně podařilo rozpoznat těchto zhruba třicet textových informací:

Minds are for people, who think

BeLIEve, what, you are told

Elvis is alive

You want truth, but you need lies

Money is the root of all

Freedom is a myth

We are dead

Information is power

Suspicion breeds confidence – podezření rodí důvěru

A still tounge makes a happy life – klidný jazyk vytváří šťastný život

Watch more TV

Bombs keep us free

Love is hate

Know future

Everything answer authority

You know order

Chaos is wrong

The World is control Japan

Vote

Freedom is a myth

Baby

What you can

Do it now

Is the time

Bombs keep us free

Taste is enemy of art

Pro vysvětlení jsme si zašli přímo do Novy. S šéfkou grafického oddělení, Kateřinou McCreary jsme si povídali nejdříve o grafice Peříčka obecně. Přestože autorské znělky se definici podprahových sdělení vymykají, jak vidno, podobné, i když třeba otevřenější postupy, se v televizi občas používají.

“Peříčko má předěly, které si vyráběli oni sami, protože se to vyrábělo před dvěma lety, kdy jsem tady ještě grafiku nedělala, kdy to grafické oddělení bylo součástí jiné reakce, takže samostatně neexistovalo a nemělo tolik kompetencí, jako má teď. Ten pořad si to dělal sám a myslím si, že ty předěly jsou vystavěný z tak kratinkých střihů kvůli takovému jako podprahovému efektu, že ten divák, který se na to kouká, nerozeznává jednotlivé části těl, vyvolává to dojem, že se tam děje něco hodně ostrého, ale bez toho, že by se to ukázalo naplno a je to úplně záměrně, protože působí daleko zajímavěji to tušení, než to vidět na plný obraz po dobu dvaceti vteřin.”

Potom jsme paní McCreary ukázali statické obrázky z Internetu.

“To jsou tyhle jejich textové předěly… Já nevím…… to jsme my nedělali tohle….

Jak nakonec vyšlo najevo, předěly dodal zahraniční distributor.

“S těmi předěly to je tak, že patří k reportážím, které se nakupují, jsou to americké reportáže, je to vlastně akvizice a ony patří do mastrů těchto reportáží. Takže to není výroba vůbec novácká, ale je to něco, co patří k tomu nakoupenému pořadu.”

Na oficiální názor jsme se samozřejmě zeptali televize Nova pomocí jejího tiskového mluvčího Martina Chalupského.

“Ne. To je snad dokonce zakázané.”

“Nejsem si vědom a musím to odmítnout, že bychom něco takového kdy vysílali.”

Ptám se proto, že na Internetu se objevily sejmuté obrazovky z vašeho pořadu Peříčko, ve kterých vaši diváci našli něco, co označují za podprahová sdělení, neboť v  asi třísekundovém prostřihu se objeví několik desítek textů, které podle nich mohou mít význam, který má lidi k něčemu nabádat.

“Já si něco takového nedovedu představit. Vůbec. To opravdu ne.”

Takže si myslíte, že není možné, aby to v tom vysílání bylo?

“Ne. Jsem přesvědčen o tom, že žádné podprahové informace televize Nova nevysílá.”

Jste schopni to zaručit i v případě, pokud ty pořady pocházejí od nějakých jiných distributorů, pokud je vyrobil někdo jiný než Nova?

“Myslím si, že bychom to předně zjistili sami při vysílacích kontrolách. Ale zatím jsme nebyli upozorněni na žádný takovýhle moment. Po pravdě řečeno jsem překvapen, protože sám dobře víte, že celé vysílání je neustále pod drobnohledem rady pro rozhlasové a televizní vysílání a nedovedu si představit, že by naší kontrole a kontrole rady něco takového unikalo.”

“Samozřejmě, že součástí kontroly na závěr střihu je i hledání nejrůznějších drobností, které by mohly jakýmkoliv způsobem narušit ten celkový vjem.”

“Opravdu se skutečně domnívám, že tam nic takového není.”

Nova tedy podprahové informace – sají-li se tak označit – do pořadu sama nedodala. Zahlcuje nás jimi tedy někdo spoza oceánu?

“Ty titulky jsou velmi nespecifické, tudíž mi vcelku není jasné, proč se tam vyskytuje “sledujte televizi” a tak podobně. Nevím.”

“V případě té televize Nova, respektive těch sdělení vyskytujících se v Peříčku, myslím nemůžeme hovořit o naplnění definice podprahového sdělení. Tam lze ta sdělení identifikovat při vědomí, tedy nikoliv pod prahem vědomí, ale jsme schopni je tam identifikovat jako běžní konzumenti. Je otázka, proč to tam ten producent, který není z čech, proč to tam zakomponoval, z jakého důvodu, ale rozhodně to není podprahové z toho pohledu, že klasická podprahová reklama svádí své konzumenty tak, že oni si nejsou vědomi. Možná by se to spíš blížilo definici toho, čemu se říká supraliminální reklama, což je de facto zakomponování nějakých obsahů, předmětů, automobilů, stejně jako nápojů, cigaret třeba do fiktivních narací, které pak nevnímáme jako reklamu, vnímáme je jako součást toho příběhu, tím pádem je náž kritický odstup k nim slabší nebo nulový, ve srovnání například s reklamou, kde pochopitelně jakási pochybnost na straně konzumenta existuje.”

Skeptická je také odbornice na mediální právo doktorka Helena Chaloupková. Zmíněné předěly by zákonné definici vůbec nemusely odpovídat.

“Definice sice v zákoně je, ale to posouzení, zda se v daném případě o podprahové sdělování jedná, je značně problematické. Dá se použít věta: Všichni o tom mluví, ale nikdo neví, co to je,” řekla včera Rádiu Strahov.

(Předěl – Muzika)

Hostem dnešní Dračí studny je PHDr. Jiří Bystřický z fakulty humanitních studií, se kterým se pokusíme některá z těch sdělení, která se vyskytují v pořadu Peříčko, interpretovat a také se podívat na podprahová sdělení trochu šířeji.

http://eldar.cz/studna