Všimnul jsem si toho asi ve čtvrtý třídě, na škole v přírodě. První tři dny jsem vůbec nešel na velkou, pak teprve jo. Pak jsem si toho všímal na různejch cestách všude možně -- stolice přišla teprve po nějakým čase.
Kamarád Hromi mi vyprávěl, že mozek má nějaký centrum, který spojuje místa s činnostma a proto taky není dobrý pracovat v posteli, protože pak v ní člověk nemůže usnout. Někdy, když mám plný střeva, cítím tlačení už jak se blížím k domovu a sotva doběhnu k záchodu, svěrače vytahaný dvouměsíčním průjmem z Indie, drží už jen tak tak. Jsem rád, že ta tajemná část mozku už považuje Podkroví za domov.
Asi je to tak -- jsme doma tam, kde sereme.