Kasty. Čajovna. Ájurvéda. Jógasútra.

Mother India - Klokánkův cestovní deník po Indii

Košík mně představuje svýmu kámošovi, kterej se jmenuje Manoj Swaty, vlastně se setkáváme den předtím, v noci, když odchytím Ganéše vracejícího se ze svýho čajovýho stánku, aby mi půjčil svoje filmy. A Ganéš mi pouští svůj poslední hraňák a aby ho mohl pustit, vyndá z mechaniky Stalkera. Chce si nechat na stánek vymalovat nějakou scénu z něj. A po filmu Stalkera pouští. Tohle je moje oblíbená scéna a samozřejmě vozejk. Moje taky. Tak jsme stejně. Předtím ale v Košíkově místnosti ochutnávám dobrotu, co dělala Manojova žena. Je to z mrkve, cukru a mlíka, neví, jak to udělala, ale rád bych se to naučil. Asi si tady budu muset koupit nějaký kuchařky. Začal jsem indickou kuchyni milovat, bezmezně. A den na to sedíme s Manojem u čajovny, povídáme si. Nejdřív o kultuře, vypráví mi, že byli s Košíkem u pramenů Gangy, odkud se věří, že pramení i indická historie. Je to ten večer, kdy si říkám, že musím zase začít vycházet. Zavrtal jsme se do nějakýho svýho virtuálního světa, do světa Eldaru, spravil jsem celou Hlučnou samotu, v noci, kdy jsem si myslel, že přečkám až do rána, abych zrušil svůj časovej či spánkovej posun. Ale pak odpadla přednáška, měl bejt nějakej master's workshop, na kterej mně nakonec nepustili (Měl ses tam probít, řekl mi pak ten kameraman s patkou á la náš kamerman Prokop, hele, to budou kameramani, jsou na celým světe stejný, řekla Alice když ho viděla v hloučku) a tak jsem (skoro posrán, doběhl jsem na poslední chvíli do pokoje a protože jsem nestihl rozsvítit, strefil jsem se částečně vedle a pak to půl hodiny splachoval kyblíkama) usnul a z celodenního bdění nebylo nic. Večer akorát nadávám, že jsem prosral další den. Zítra další pokus, má mně vzbudit jeden kameraman, kterej chce v týhle místnosti odpoledne něco natáčet. A tak se ptám Manoje, jestli se Indii říká "she" nebo "it", zaslechl jsem to totiž ráno od toho Bráhmana, říkal "she India". Řekl jsem si totiž, že nevím, co dělat, tak budu aspoň otevřenej věcem, tak jak přicházej. A den předtím jsme utratil hříšných tisíc rupií za dvě knihy, How to read the film a A Cultural History of India. A obě jsou to pěkný bichle, ale zdá se, kvalitní. A čtu v tý Cultural History:

I kastovní systém je tři tisíce let starej. Potkal jsem to ráno v kampusu jednoho kluka a on jestli s ním nejdu na snídani, šli jsme do Krišna korner, já jedl tradiční indický jídlo, Masala dosa, on kornflejksy. A myslel jsem si, že už se ty kasty nějak rozpadly, že už to je přežitek, ale on že ne, že ve velkejch městech to pomalu mizí, ale u nich doma třeba ne. A že jsou čtyři základní kasty. Brahmáni, pak bojovníci, pak obchodníci, a pak všechny ostatní práce. A z který kasty seš ty? Já jsem Bráhman. A od tý chvíle, jakobych ho vnímal nějak jinak, jako bych si uvědomil, že i když má holou hlavu (což normálně na ulicích moc nebejvá, začalo se to šířit po kampusu nikoliv asi v souvislosti s náboženstvím, ale tipnul bych spíš s fotbalovejma hvězdama, jeden kluk dneska se nechal poprvý oholit a ukazoval mi fotky, znichž asi tak sto je s fotbalovým míčem) a tričko adidas nebo co a džíny, že se chová zvláštně velkolepě, vážně kouří cigarety, i když je to relativně cucák, zaplatil za mně Dosu a pak ještě v kantýně mi s jistou důstojností nabízel čaj. Takže když by ses chtěl oženit s holkou z jiný kasty, byl by to problém? A jaj, jakej! Doma, komunita, ve městě... A máš nějakýho kamaráda, nebo příbuznýho, kterej se oženil s někým z jiný kasty? Panebože, příbuznýho nebo kamaráda ne! Ale jeden známej, říká opatrně, od nás z města si vzal holku z nižší kasty. On je bráhmán, ona je z bojovníků. Hodně problémů! A k jaký kastě teď přísluší jejich rodina? Vždycky k tý vyšší. Ale tradice s tím moc nepočítá.

A začal mi o tom vyprávět. Že i kasty se nějak vnitřně dělí, že třeba jedna část brahmánů přestala kdysi praktikovat rituály (nepochopil jsem přesně proč), že nejsou obřadníci, ale stejně jsou pořád brahmáni, jiná subkasta. A co dělá tvoje rodina? Táta má kino. Taky proto tady můžu studovat sinema. Takže poslední dobou se kasty rozpadaj? ptám se. No přišlo to s tou nezávislostí. Tenkrát zavedli rezervace. Vzpomínám si, že už jsem to slovo slyšel, někdo o tom mluvil s úctou, jakože dobrá věc. Třeba tady v Institutu. Dvě místa na každým oboru jsou rezervovaná pro cizince. Dvacet dva procent jenom pro příslušníky nižších kast. Zbytek pro všechny ostatní. Podobně je to i ve státní správě, když žádáš o místo. Zdá se, že to považuje za nespravedlivý. Brahmíni by měli asi tradičně shrábnout všechno. Do tý doby, vypráví mi, měli brahmáni velikou moc. Ostatně byli to obřadníci krále. 

Bráhmin je z Biháru, řikám, že znám člověka, kterej se jmenuje Mário Bihári a že je cigoš (někdo mi bude určitě nedávat za tohle slovo, ale mám cikány opravdu rád a oni sami v souvislosti s tímhletím označováním řikaj, že záleží, jak to člověk myslí a já to nemyslím zle) a ptám se, jestli ví, odkud cigoši přišli (A "Bihári" prej znamená doslova "Bihárec", tenhle kluk je teda taky Bihári, ale jmenuje se Udžuel Čandra - Jasný Měsíc. Nádherný jméno.). Nevím to totiž, zajímá mně to, a rád bych se tam jel podívat. A on že jsme jako Árjové přišli do Indie a zbytek do Evropy... Ale ne, před pár stovkama let, migrace... vysvětluju, nechytá mně. Ale pak mluví o jakchci sintech, což mi připomene Sinti v Německu. Ale pak se konečně na webu dočítám, že cigoši odešli do Evropy kolem roku 1050 asi z Panžábu nebo Rádžastánu. A že je víc teorií. Buď to byli žoldáci najatý kastou válečníků proti Islámu a nebo je islámci vzali jako otroky a už se nevrátili. Do Evropy totiž doputovali přes Blízkej východ. V každým případě kolo od vozu je symbol Romů stejně jako Indie.

 A Manoj mi vypráví, že Indie, v angličtině kolonizátorů je "it India", v angličtině Indů je láskyplnná "she India", "ta Indie", stejně jako v češtině. Že to je Mother India, žena ve tvaru indickýho subkontinentu, jedoucí na tygrovi a v ruce Šivův trojzubec. A že to je neformální znak Indie, ne oficiální. A taky vypráví, jak tady Britové přepisovali historii a že se děcka učili nikoliv, že Evropani maj indickej původ, ale že Indové přišli z Evropy a tudíž jsou jí podřízeni.

Píšu moc pro web. Před pár dnama jsem tam vyprsknul svý texty a teď myslím v tý perspektivě, v perspektivě čitelnosti, zase něco překládám, vysvětluju. Ais bych toho měl dneska nechat. A nebo jít víc za Silou. Co se stalo dneska... krawloval jsem ulicema, vlezl jsem do Britský knihovny, kouncilu, přemejšlel jsem nad průkazkou, ale nenašel jsem tam žádnou knihu, kterou bych potřeboval. Sháněl jsem se celej den po Paťandžaliho Jógasůtře. Protože z toho Manoje se vyklubal kluk, kterej deset let studoval medicínu, pak sedm let dělal kardiochirurga, pak toho nechal a píše scénáře. Přemejšlel jsem, jak se může uživit, vyprávěl mi o svým životě, jak relaxuje, jak cestuje, jak si užívá, ale pak mi vysvětlitl, že podobně jako v naší zemi je kardiochirurg respektovaný povolání a asi si vydělal slušný mergle. Jeho táta i děda byli ájurvédský doktoři a on sám od sedmi let praktikoval jógu. Překvalio ho, že znám Paťandžaliho Jógasútru, myslel si asi nejdřív, že jsem úplně nevzdělanej, jak jsem se ho pořád vyptával. Tohle mi asi v jeho očích dodalo respektu. Vyprávěl jsem mu, jak u nás ájurvéda začíná frčet a že to je asi tím, že západní medicína je trochu v krizi. Jak v krizi? Tak představ si, sedíš deset let doma, přejídáš se, kouříš, nesportuješ... pak začneš mít zdravotní problémy. Jasně... Tak jdeš za doktorem... A ten ti řekne, aby ses vrátil ke svýmu základu, ke kořenům... Ne, dá ti prášky. Žereš je. Chvilku je to lepší, ale pak začneš mít další problémy... A vyprávěl jsem mu o babičce, jak umřela dva dny před mým odjezdem a jak měla od deseti patnáctiletýho užívání prášků zničený ledviny. Přestal jsem alopatickou medicínu úplně předepisovat. Jenom ájurvédskou... Mluvil pak že západní medicínu extrémně zajímaj fakta, ale nezná jejich propojení, nezná celek. A že důležitá je zkušenost. Že si sice můžeš přečíst všechno o cukru, nadrilovat se každej jeho detail, ale že když si takhle vezmeš mezi prsty trochu cukru a dáš si je do pusy, je to zážitek... zastavil se a zavřel oči a doslova jsem si ten pocit představil... kterým to poznáváš. A jsou lidi, učitelé, který říkaj, že poznání skrze texty a učení je úplně zbytečný a že nejdůležitější je věci zažívat. Bez zkušenosti, bez zážitku je ti vzdělání úplně k ničemu. 

A co říká ájurvéda na kouření? ptám se na zapálený cigáro v jeho ruce. No asi nic moc zdravýho to není. Ale jinak ájurvéda rozeznává několik způsobů podávání bylin, a jeden z regulérních je jejich kouření v podobě cigarety. A doporučil mi nějaký knížky o ájurvédě. Charak-Samhita by měla bejt úplně nejzákladnější knížka a měla by bejt k dispozici i anglicky, nebo v dvojjazyčným vydání. Sushrut-Samhita je speciální knížka o operacích. A Ashtang Hridayam je prej výborná kompilace, ale dostupná asi jenom v sánskrtu. Slíbil, že mně naučí nějaký základní jógový cviky a že v nich můžu pokračovat sám. A tu jógasútru by sis asi měl přečíst ještě jednou. Přivezu ti ji, až zas přijedu. A odcházím do svýho pokoje, říkám si, že Jógasútru musím někde sehnat. Klidně i v tom sanskritu, že se ho naučím. Ale zlatý oči, jenom v tom Hindí umím jenom pár znaků a pár slov. Jsem v pokušení si koupit učebnici sanskrtu, ale ještě odolávám, musím pomalu, neklást toho na sebe zbytečně moc. A večer se pídím po nějakejch informacích ve wikipédii a zjišťuju, že sanskrt ani nemá svoji abecedu, že se obyčejně přepisuje v Dévanagari. Což je dobrá zpráva. A na internetu najdu i Jógasútru v pětatřiceti překladech. Je tam i českej. Porovnávám ho s anglickým a zjišťuju, že jeden z těch dvou je určitě blbě, protože věci jsou dost jinak. Třeba Sebeklam je představa sdělená slovy a odlišná od skutečnosti. a Imagination is the ideas which arise from knowledge conveyed by words. Nebo Praktická jóga se provádí odříkáním, studiem a uctíváním Boha. (Krijá – jóga.) a Practical ways to attain Yoga (union of consciousness with the Infinite) are through ascetic disciplines (tapas), study and meditation on Aum (Svadhyaya), and by devotion to the Lord (Ishvara). [Refer to Book I:23-28.] These are the preliminary steps (kriya yoga). Jsou to nuance, ale když člověk čte text, drží se těch nuancí a zakládá na nich svý cvičení pak, čte z nich lehký odstíny významů, který můžou bejt ale dost odlišný. Otvírám si paralelně i sanskrtskou variantu, ale ještě nerozumím ani znakům. Ani slovo jóga nepřečtu. Čaj už jo. (A ještě později, když mi potkaná Slovenka Andrea vypráví o tom, jak píše disertaci o Jógasútře a ukazuje její kousek, zjišťuju, že to je docela věda a že čtení súter samotnejch je jenom na povrchu. A na její doporučení si kupuju překlad od Dr. P. V. Karambelkara, z kterýho vychází, je to tlustospis, a z nedostatku vhodnejch anglickejch slov operuje i v překladu se sanskrtskými pojmy.) 

A tak si říkám, že místo praktikování západních cest, intelektuálního uvažování a budování si virtuálního světečka kdesi v síti, bych mohl zkusit zdejší metody, třeba tu jógu. Tak dejchám a medituju. Snažím se meditovat každej večer před usnutím, chvílema to jde. Dneska se mi dařilo zase něco s dejcháním. Jako je to v Tulákovi po hvězdách. Vevnitř je všechno. Kdyby měl člověk jenom postel a svoje tělo, mohl by stejně donekonečna poznávat. Nuance dechu. Zkoušel jsem dejchat naplno, do břicha, aby se přicho vydouvalo jako gumovej míč, jak nás to učila ta učitelka herectví. Pak jsem to zkoušel kombinovat s různejma dalšíma druhama dejchání, zkoušel, jakej kterej je, a zjistil, že mám skutečně vrchní čast plic nějak staženou, zablokovanou, tak, jak říkala, že to odpovídá strachu. A musím pokračovat, prostě to zkoušet dál a prohlubovat. V Jógasútře se píše: Dlouhá, nepřerušovaná a uvážlivá praxe se ustálí ve zvyk. a Když je úsilí mocné, dostaví se úspěch okamžitě. Dle vynaloženého úsilí se rozlišuje úspěch slabý, střední, nebo mocný.

Klokáně, 12. března 2007, 4:25 AM