 reportaz Kangaroo Prosli jsme normalne ke dverim ven, jako by tam nikdo nebyl. Tak vlastne vypochodovali z haly vsichni cestujici. Moment. Ted mam moznost si zkusit, jestli opravdu jsem ignorujici hovado nebo ne. Zastavili jsme se oba s Kvakem a koukli se na starika, leziciho na zemi. Kousek od nej kaluz zvratku, v tvari byl bledy, uprene ziral a v ruce pevne sviral tasky s nakupem. "To nevypada dobre," pravil Kvak. Chvili jsme na starika koukali. Divna, nepopsatelna tvar, slaby flekaty ruce, vyraz, jako by mel naposled vydechnout. Nakonec jsem si rekl, ze za skloneni nic nedam a Kvak sel do pokladny shanet zachranku. Alkoholem nepachnul, prekvapive mluvil, ale jenom, kdyz jsem se ho na neco zeptal a zdalo se, ze mu to pusobi bolest. "Je vam neco?" "To je dobry," pravil neznatelne. "Pil jste?" "Ne." Stali jsme a koukali, vlastne jsme dost dobre nevedeli, co delat, takze jsme jenom tak zmatene povidali. Kolem prosli posledni lidi z vlaku. Skolni poucky o prvni pomoci mi prisly docela smesny. "Stabilizovana poloha, stabilizovana poloha, ale okamzite!" kricel namazanej kluk, co sel kolem. "Okamzite stabilizovanou polohu, mam zdravotnickej kurz!" Znova jsem se shejbnul ke starikovi. Bily fousy mel najezeny jako piliny na magnetu. "Muzeme vam nejak pomoct?" Nevim presne, co zasevelil, ale neco v tom smyslu, ze uz to nema cenu, ze za chvili umre a uprene se na me podival. On tu umre? Z dalky jsem zahanel tu myslenku. "To je mrtvice, nejspis mozkova, ale prezije to, jak to vyzvracel, je to dobry," pravil umolousany lec ciperny dedek, kterej se k nam pripojil. Na hlave radiovku, narazenou az do cela, umolousany vlasy a dlouhej dedkovskej kabat. "Cviceni panove, cviceni to chce. Ja cvicim kazdej den. A je mi osmdesat! Hele!" a predcvicoval rukama a nohama tak, ze bych to od osmdesatiletyho dedka necekal. "Cviceni a bylinky. To je na vsechno, dokonce...." dokonce i na rakovinu, doplnil jsem si, protoze mi doslo, ze dedka znam z prednasky o pratelich z vesmiru. "Dokonce i na rakovinu!" "Poslyste, my se zname," zkusil jsem. Marne, nereagoval a mlel si porad svou. Az za chvili vytahl vatu z usi. "Jak jezdej kolem vlaky, ja mam vatu v usich a potom, kdyz ji vyndam, slysim kazdej spendlik, co spadne na zem!" Kolem prosel nakej kluk s holkou. "Hezky! Dobry!" zarval a stoupl si nad starce, na krok od nej. "Ze sem si nevzal fotak!" Slozil prsty do ramecku a vyzival se v tom, ze ho imaginarne fotil. Holka se drzela hodne stranou. Cejtil jsem se hodne trapne. Znovu do pokladny. Pokladni pry podruhe zachranku nezavolala, protoze od sebe volat nemuze, a tak sla volat k vypravcimu z mobilu. Pry uz ale jednou volala pred dvaceti minutama. Zachranka ktera sem jede dvacet minut? Pro jistotu jsme to zkusili z budky. "V Podebradech na nadrazi, rikate? A neni ozralej?" pravil hlas, jakoby se ptal, co votravuju. "A neni to ten samej, jako predtim? Pred dvaceti minutama tam byli! No... do nemocnice ho vodvezli...." Nakonec slibila, ze se sanitka vyda na cestu. Premysleli jsme, jak je mozny, ze pred dvaceti minutama pokladni volala zachranku a pred dvaceti minutama odtud zachranka tohohle chlapka odvezla do nemocnice. Nebo to bylo uplne jinak? Dedek bylinkar se dal do carovani. Podrepnul, mrtvolne bledymu chlapkovi drzel roztazenou dlan nad celem a zavrel oci. Bedlive jsme oba starce pozorovali. "Je to schizofrenik," poseptal jsem Kvakovi. "Mluvil s Bohem a po tri roky pred nim dva metry chodil Jezis Kristus." Ale lezici starec evidentne bylinkarovo energeticke pusobeni potreboval. Hned jak zacalo, zacal prichazet k sobe, a pomalu se zacal hybat a zvedal se do sedu. "Nemam duvod mu to neverit," dodal jsem rychle, kdyz jsem na vlastni oci sledoval zazrak. Chlap se prekulil na druhou stranu. Jeste jednou jsem se pro kontrolu zeptal jak mu je. Nic. Kouknul jsem se do otevreny tasky. Beznej nakup, piti, cukr v kostkach, rohliky... "Co mu vlastne je?" zeptal jsem se bylinkare. "Mozkova mrtvice, vyzvratil to, takze to je uz dobry, uz to z tela odeslo. No, muzeme se zeptat..." zamyslel se. "Ale to vam nebudu ukazovat.... No, ale kdyz jste byl na ty prednasce, tak vam budu verit..." Otevrel penezenku a vytahl kyvadylko. Zase si drepl k hlave starce, ze kteryho uz mozna vyprchaval zivot a my tady jen tak stali a nevedeli, co delat. "Jo, mozkova mrtvice, ale neumre," pravil nakonec. Konecne dorazili. Nikoliv vsak zachranka, ale mestska policie. Prihlizejici teenager se mohl unadavat, v jakym to zijem statu, kdyz rchla zachranka putuje na misto pul hodiny. Policisti se zeptali na vsechno nas, nikoliv starika, podle nas nadiktovali do vysilacky i to, ze nesmrdi alkoholem a suverene oznamili centrale, ze ma nejspis mrtvici a zachranka je na ceste. Uz dvacet minut. "No, to je tady normalni. Aspon dvacet minut. Minule si tady nakej chlapek podrezal zily a kdybysme nahodou nejeli kolem, tak vykrvacel." Konecne dorazila i sanitka a vsude kolem byli lidi v cervenejch kombinezach. Ridic pritahl velkej okovanej kufr s materialem. Posadili starce na lavicku a on zacal zase zvracet. Zmerili mu tlak a hledali doklady, bylinkar sdelil lekari i sestre diagnozu. "Poslouchejte, mozkova mrtvice vypada uuuuuuplne jinak!" smala se mu sestra. V tom prisla bliz mala nenapadna pani, co stala celou dobu nasich bezradnych pokusu opodal a pravila moudre: "No jo, dyk sem ho videla, jak vylezli tamhle z nadrazky, jeste s nakejma dedkama voni ho tady nechali, jako vzdycky!" Doktorovi bylo jasno: "Nojo, prezral se, na to dve tri piva..." Ridic, zkoumajici jeho doklady, zavtipkoval, ze se ten vozrala jmenuje jako ten ceskej spion dubler, co byl u CIA i u StB a doktor pronesl cosi o bodech. "Misto: Nadrazni hala Podebrady, klasika..." pravil, kdyz vyplnoval papiry. "To je dneska uz podruhy, dame si sem karimatky a budem tady nocovat... A... tamhle se nam potaci dalsi!" Korenar se vytratil. Ven odesel i mestskej policajt, aby to, co suverene hulakal do vysilacky, v tichosti opravil. Zavolal statni policii, aby pred chvili na umreni vypadajiciho dedulu odvezla na zachytku. A my jsme sli taky, mozna proto, aby se nekdo nezacal ptat, kdo vlastne rychlou lekarskou komoc docela zbytecne zavolal. Takze jsme si uzili: umirajiciho starce, ozraleho cloveka s kursem prvni pomoci, lidske hyeny touzici fotit umirajiciho starce, pokladni, ktera misto lekarske pomoci vola policii a pani, ktera vsechno vi, ale rekne to, az kdyz se zbytecne promrha cas lekaru. Hezky den. Jsi 56. ctenar tohoto clanku. | Pripravit pro tisk | poslat mailem  |