 kangaroo Rybari a zahradkari znesvetili me oblibene misto. Jedno je, kdy jsem to kdysi sebral, ale ziju v presvedceni, ze kazdy clovek by mel mit nejakou svoji prirodni svatyni, misto, se kterym by dokazal byt v harmonii a kde by se mohl spojit s Prirodou. Kdysi jsem takove misto nasel, posledni kousinek luzniho lesa tady, malinky cip, obehnany zahradkarskou osadou a spinavym Labem z druhe strany. Dneska po dlouhy dobe chut zajit na to misto milovane, inspirujici, byt znovu. Byli to mozna lidi, co se staraji o proud reky veletoku, kdo vykacel pas stromu, ktery tunel chladivy jeste v lete vytvarel. Po rybarich od leta, tu zustaly vyjezdene koleje, asi ctyri ohniste a hromady plechovek od piva. Vubec rybari pijou mi krev nejvic. Vyjedou z Prahy, uzkou cesticku, vyslapanou srnkami, rozsiri na dvoustopou lesni cestu, tedy az k vode autem prijedou, vytahnou si sedatka, piva, zapali ohynky a pusti radio. O par kilometru dal si dokonce zbudovali v lese pradavnem s popadanymi statnymi kmeny, vlastni mytinu, kde kamna kamenna postavili si a rouru kourovou opreli o strom, do nejz krovaky hrebiky a skoby zatloukli. Stany rozbili a dvema auty parkovali primo v lese. Byli to mozna lidi, co se staraji o proud reky veletoku, kdo molo rybarske, ve vode zapustene, rozboural jim a kamna rozebral na kameny. Plnil jsem odpadky igelitove pytle a prekvapovalo me, ze to jsou ty nablyskane obaly z reklam, nyni jen trochu vysisovane, zablacene a roztrhane. Opavia, z daru nasi zeme, napadne me vzdycky ironicky, kdyz zpod listi vytahnu obal od susenek. Na hromadu, kterou do me milovane tune oklopili zrejme mistni zahradkari, kdo vi, ovsem nestacim. Potreboval bych valnik. Mozna znate ten pocit bezmocnyho nastvani. Uvidite, uklidnuju se, pockam si tady a vyfotim vas do novin! Bubnuju za uzdraveni lesa na bubinek samansky, ale pres mezery po vykacenych stromech fouka studeny vitr. Je mi zima. Odvazim dva pytle odpadku zpatky civilizaci. Amen. Jsi 20. ctenar tohoto clanku. | Pripravit pro tisk | poslat mailem  |