Pitva

Na to nejde zapomenout

kangaroo
Tu hlavu jsme si už připravili, jenom jsme nařízli lebku, abyste neslyšeli tu pilku, říká starsi patolog a natahuje si jeste jedny gumove rukavice. Na temene stareny je cerveny flek krve, vedle lezi kladivko a nejaky dalsi nastroje. Jinak vam to ukazeme kompletne, vsechny organy, abyste videli... Vysvetluje nam, jake jsou znamky smrti, ukazuje ztuhlost koncetin, opravdu hybe rukama a demonstruje, ze to jde hur, ta hybajici se ruka je zase rukou nejake skutecne zijici starenky. Je, vas znam, potkavam vas na kole, vzpomene si pak a zubi se na spoluzacku.
Prvni rez do krku boli asi vsechny stejne. Jako kdyz se rizne clovek, otvira se rana a pod ni podkozni tuk a krvi mokre vnitrni organy. Jedna spoluzacka odchazi pryc. Druha jde taky, u dveri se zapotaci. Patolog ji s holkama pomaha pridrzovat, trochu neohrabane, snaze se ji nedotknout spinavyma rukavicema, nakonec ji odvadi pryc, pres okno pak vidime, jak o ni omdlelou pecujou zachranari.
Mladsi patolog, ktery se so te doby usmival v rohu, se nas s ruskym prizvukem pta, jaky jazyk se ucime. A rustinu? Tri lidi prikyvuji. Ja jsem v Rusku studoval... zil... byl... rika pomalu a snad zasnene, zatimco trhavymi pohyby dlouhym nozem rozsekava hrudni kos. V Rusku byl pry asistentem na fakulte patologie. Pozdeji se prizna, ze zacinal jako detsky chirurg. U nas jsem kandidat ved, rika s usmevem, zatimco rozrezava brisni dutinu. Moje povolani ze me udelalo cynika, pronese omluvne a ubezpeci se, ze jsme jeho lamane cestine rozumeli. Rusky zpusob pitvy spociva v tom, ze se vsecny vnitrni organy - plice srdce, travici soustava od jazyku po streva - najednou vytahnou a rozlozi po stole a potom pitvaji. Cesky - pitvani postupne - je pry horsi. Netusim proc.
Druhy patolog se vraci a k ruskemu zpusobu pitvani ma lehke vyhrady, ale nakonec oceni, ze je nazornejsi. Nektere organy vypadaji jako z ucebnice, jine vubec, vsechno je vlastne podobne vnitrnostem zvirete. Domelou pricinou smrti je arterioskleroza, srdce je ale ciste, jenom z jedne arterie odlupuje nozem supinku mineralu. Koukejte, takhle uz to je zvapenately. Plicni cevy jsou ucpane cernymi srazeninami, to byla pricina smrti. Na srazeniny se pta spoluzak, kterymu pry take jedna ceka pripravena v noze.
Tahle pani byla relativne v poradku. Vubec tady zjistujeme, ze ta starsi generace je mnohem zdravejsi, rika lekar. Takovy ti padesatnici jsou mnohem vic nemocnejsi, nez treba sedmdesatnici. To vite, kysely deste, Cernobyl se na tom podepsal, zivotni prostredi a tady jsme kousek od Milovic, Rusaci tam meli uran.... ne, on to nebere osobne! ukaze na Rusa, vsechno co jime je vlastne umely... Tvrdi taky, ze plice zdaleka ne vsech kuraku jsou plne dehtu a ne vsichni alkoholici maji cirhozu. Nekdy tady mame alkoholika a ma jatra uplne cisty jako sklo! rika a dodava, ze kazdy organismus se s cizimi latkami vyrovnava individualne.
A tak kraji srdce, plice, slinivku, zaludek (to smrdi), vyzyva nas, at si klidne vezmem rukavice a sahneme si, potezkame, aby jsme meli ten dojem, ale nikomu se nechce. Zbytky odklada na pomocny stul, nektere hazi rovnou do otevrene telni dutiny, ted jezirka temne krve. Zvlastni kontrast. Oblicej vrascite babicky s sedivymi vlasy, oci privrene v pokojnem spanku a o neco niz vec, co spis pripomina zabijacku, nez cloveka.
Pak otevre dopredu nariznutou lebku, skalp s vlasy pretahne pres oblicej, najednou vypada spis jako nejaka paruka, nejsem schopen si uvedomit, ze to jsou vlasy realneho cloveka. Lebka je prekvapive silna a odolna, predstavoval jsem si mnohem slabsi skorabku. Teprv na mozek se zvedave tlacime kolem pitevniho stolu. Rozrezavaji ho ze vsech moznych stran, tohle jsou laloky, gangliony, kura, tady sidli zakladni zivotni funkce, tohle onen povestny strom zivota. Podvesek mozkovy je prekvapive malinky, velikosti jenom hrasku. Vsechno jakoby maso na reznickem pultu, jenom neco, co skoro lhostejne krajite, jako kdyz maminka pece kure.
Co bych vam tak jeste ukazal? duma patolog. Mate jeste nejake otazky?
Co to cloveka napadne, ze studuje, nebo zacne delat tohle?
Oba se vyhybaji odpovedi. Nase pani primarku nevzali na medicinu, pak
pracovala v Jednote a ted dela patologii, rekne rychle prosedively muz.
Odchazime. Oba lekari se opiraji o stul s mrtvou, kterou jeste zasiji, umyji a nikdo na ni nic nepozna. Nechcete si neco vzit na pamatku? ptaji se s humorem, ktery je urcite nutny k tomu, aby se ze sve prace nezblaznili. Ne, diky.
Chvili nekdo dela morbidni vtipky, predtim slozivsi se spoluzacka lezi v nemocnici na vedlejsim oddeleni, ale odpoledne ji pusti domu. Za chvili se nikomu vtipkovat nechce.
Nakonec ve skole jenom tak sedime, koukame vsichni do prazdna, mijime se tema blouznivejma pohledama. Je mi jasny, co vidi ostatni. Nejde na to do vecera zapomenout.
Asi ctyrikrat si myju ruce, prestoze jsem na nic nesahl. Skoro nejim, zapalim si v pokoji pry silene pachnouci vonavy tycinky a nevrle odbijim dotazy okoli: Tak co, jaky to bylo? Tak ses tesil!