Maturita s Kábou

aneb bodrý venkovan popisuje svoje zážitky

Nyní se začtete do neuvěřitelné pohádky se šťastným koncem. Nejlepší na tom ovšem je, že se skutečně stala.

Je pondělí, za pět minut půl čtvrtý, obyčejně bych už dávno seděl doma a spytoval svědomí, co se mi všechno za celý den nepovedlo, ale teď nastává okamžik pravdy. Zbývá ještě půl hodiny strachu a už se konečně dozvím, jak na tom jsem (idiot nebo génius?!). Během té půl hodiny zbývá ovšem maličkost - zvládnout maturitu z matiky, z které mám skoro panickou hrůzu. Nervózně žmoulám poznámky a čekám na okamžik pravdy. Rozstřeseně kráčím k předsedkyni a nořím ruku do pytlíku. Šestnáct. Nic mi to neříká, a tak čekám na potítku na Kábu, s čím se vytasí. Geometrická posloupnost. Není to nejhorší volba. Kába příjde s důvěrně známým papírem se spoustou příkladů, které bych dávno měl znát. "Nezdržuj, Franz, co chceš počítat?", s těmito slovy mi cpe do ruky tužku, abych si vybral. Začínám počítat a téměř okamžitě zjišťuji, že to asi uplně ta nejlepší volba zřejmě nebyla.

Čtvrthodinka uběhla jako voda a já s hrůzou zjišťuji, že nemám spočítáno vůbec nic. Hlavně klídek. První věta po úvodu jistě všem prozradila, jak na tom jsem : " Pro lepší pochopení příkladu zachytíme situaci.". A taky že jsem zachycoval - pět možná sedm minut mi trvalo, než jsem se dostal k tomu, co mám vlastně počítat. Nakonec se mi přece jenom rozsvítilo a s drobnými problémy jsem příklad dal dohromady. Druhý příklad mi víceméně nadiktovali a řešením byla soustava dvou rovnic, kterou jsem začal počítat. Kába se pouze naklonil k předsedkyni komise, něco jí pošeptal a pravil : " Paní předsedkyně Vám věří, že byste jistě danou rovnici dokázal spočítat, a proto nyní přejdeme k Vaší seminární práci." A teď teprve začla ta správná šou.

Seminárku jsem psal z integrálního počtu. Nejdřív jsem stručně vysvětlil proč jsem si vybral dané téma, přičemž třídní pouze suše konstatovala : " Vyčerpávající.". Kába se potom zeptal, zda vím něco o historii tohoto počtu. " Ano, Leibnitz s Newtonem ho objevili nezávisle na sobě." Kába pohotově vypálil další otázku: " A jeslipak víte, co tvrdí zlí jazykové?". Protože nám to minimálně dvacetkrát vyprávěl, tak jsem danou historii celkem dobře znal. "Už Archimedes, který si čáral svoje malůvky do písku, údajně přišel na základy tohoto počtu." Komise šla do kolen a Kába mne začal hájit: " To víte, to je Křečkov, bodrý sedlák z nedaleké vsi." A já jsem pokračoval : " No a pak přišli římšťí vojáci a jeden z nich Archimédovi málůvky smazal. Archimedes se bránil slovy : " Neruš mé kruhy!", a pak ho ten voják zapíchl svým kopím." Komise se svíjela smíchy a Kába tomu nasadil korunu : " Ano správně Tomasi!", načež mě objal kolem ramen a latinsky zarecitoval Archimédovu poslední větu. Vysmátá komise mě blahosklonně propustila a já jsem věděl, že za tenhle výstup nemů žu dostat hůř jak za dvě. A tak se taky stalo.

Závěrem už můžu pouze konstatovat otřepanou frázi čerstvých absolventů : " Matura je jedna velká komedie a za ten strach to vůbec nestojí". Jo a ještě něco. Pane profesore díky moc. Na tenhle náš výstup budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

"Moc se nesmějte, protože čím víc se budete smát, tím déle budete žít. A čím déle budete žít, tím déle budete... trpět." - Kába, Buddha v růžové (ale tady modré) košili s prstama černýma od dehtu, bůh bohémské matematiky. Jedenácté přikázání boží: Nulou děliti nikdy nebudeš, třikrát podtrhnout, do smrti pamatovat. Ale ti z vás, kteří půjdou na Matfyz se dozvědí, že nulou se dělit dá. Teď si to ale nebudeme komplikovat. Jedenácté přikázání boží. (+ 16. 12. 2003)

© Kangaroo's Homepage 1998 - 2004