Kangaroo's Homepage: Grafiti je fenomén, ne jen vandalismus

Grafiti je fenomén, ne jen vandalismus
Jsem mlád a nemám žádnou zeď. Nikdo mi ji tedy nepostříkal barvou (zato boty ve školní šatně ano - červeným autolakem, prásknul jsem ho a dostal sníženou známku z chování. Sprejer to však nebyl. Jen vandal.). Jan Řehounek, autor úvodníku ze čtvrtého čísla Polabských listů, je starší a moudřejší, má dům a zdi alespoň čtyři. Neposprejoval-li mu je někdo, naštvaly ho jistě alespoň postříkané městské hradby, o kterých mnohokráte psal.

Shodneme se snad, že devastovat kulturní památku může jen barbar. Ale zdá se, že grafiti samy o sobě chápe většina jako vandalství. Napadlo vás však o nich přemýšlet jako o umění? Pokusili jste se vyluštit alespoň jeden ze sprejerských klikiháků? Hledat jejich smysl? Nebo snad prohlašujete i Picassova plátna za mazanice jen proto, že je na první pohled nepochopíte?

Grafiti je umění. Má svou historii, své mistry, používá specifické techniky a formu vyjádření. Srovnání s ,,galerijním`` uměním vůbec není nesmyslné - sprejeři (či writteři, jak si říkají) rozkládají předměty na základní tvary jako kubisté, hrají si s písmem jako v kaligrafii, v jejich dílkách nalezneme znaky konstruktivismu i popartu. (Mimochodem - v dlouhé ulici v Nymburce stojí ,,Haringova zeď`` s malůvkami podle Keitha Haringa, který prý pouliční malby velice ovlivnil. Považujete je za vandalismus?) Grafiti - umění - má dnes už i své ,,kunsthistoriky`` - nadšenci obcházejí velká města a pořizují celé archívy sprejerských fotografií, které pak vystavují na Internetu. Badatelé v oboru archeologie současnosti dokonce pečlivě zmapovali některá sprejerská teritoria. Fenoménu, který je kulturně spojen s hudebním žánrem Hip Hop, tancem Break, skateboardingem - tedy aktivitami, které rozvíjejí obratnost a fyzickou zdatnost (pravda, neorganizovanou v Sokolu) - se věnují i mnozí společenskovědní odborníci.

Podle sociologie se každá společnost obává odlišností od průměru - deviací. Snaží se je odstranit a proto je trestá. Deviace je ale zároveň životně nezbytná pro vývoj. Malíři, o kterých se dnes učíme ve škole a jejichž díla patří ke kulturním pokladům, byli ve svých začátcích tvrdě napadáni a vysmíváni v odborných kruzích.

Ať si tedy sprejeři čmárají někde, kde to nikomu nevadí? Souhlasím! S radostí ke své realizaci využívají tovární zdi, opuštěné domy nebo železniční koridory.... Nevyřešená zůstává otázka poškození cizího majetku. Tedy morálně či kulturně, právně to už odhlasoval parlament. Totiž - mají děti, vyrostlé v pražských megasídlištích, v odcizeném světě, se zaměstnanými rodiči, daleko od přírody, právo počmárat panelák nebo sámošku a říct - podívejte se, tady žijí lidi, ne králíci!? A proč vlastně někomu vadí, když místo šedé zdí míjí ukázky svérázného umění?
Honza Šípek, 18. 2. 2001
Polabské listy, číslo 10. čtvrtého ročníku, 7. března 2001.

Zpátky na článečky...