B I N Á R N Í  &&  S X I Z O F R E N I E



PATCH NA EZMLM
Preklad programu ezmlm do cestiny: patch-ezmlm-make.c







VĚNOVÁNO:
1) ve své posmrtné existenci serveru hysteria.sk, 
   který mě ubytoval, když ještě neexistoval Eldar a který mě naučil
   používat spojení "binární sxizofrenie"
2) Kachlemu ze serveru Rezet.cz, který je
   plný nápadů a filosofických souvislostí compů a kvůli klamu, že všechno už
   na webu je, o tom odmítá udělat stránky. 



   Počítače nejsou jenom stroje pro lidi s technickým myšlením. I když se
  orientuju hlavně na věci kolem člověka, počítače mě vždycky fascinovaly a
 snažím se spojovat svůj život s programováním nebo programování s životem.
    Počítač jako filosofie......................... BINÁRNÍ SXIZOFRENIE.

ANTIVĚNOVÁNÍ
  Tahle stránka vznikla z trucu ke všem mým přítelkyním, které nepochopily
nebo nechtěly pochopit, co binární sxizofrenie je a proč mě fascinuje. 








PŘÍJMÁM TAG <P> P </P> (18. 5. 2002)
  HTML kód jsem vždycky psal v ruce. Dřív v Poznámkovým bloku, potom v ňákejch
HTML editorech se zktatkama na vkládání příkazů a teď v /usr/bin/joe.
Vždycky mi přišlo lepší mít to všechno pod kontrolou, vědět co co dělá a
díky tomu umim HTML docela slušně, což se mi teď hodí při programování PHP
skriptů. Teprv při něm mi ale došlo, že HTML má svoji logickou strukturu a
že neni jenom pronic za nic. Že když chci něco udělat malinký, můžu to dát
do tagu <SMALL>, zvýrazněný věci do tagu <STRONG> a pak si je
definovat jako styly v CSSku. 
   Někde jsem četl, že by v HTML měl bejt jenom čistej *obsah* a způsob
zobrazení by měl bejt právě v CSSku. To mi přijde dost rozumný. Když bude
titulek označenej jako <H1> a potom krze CSS definovanej jeho styl, je
už na prohlížeči, jestli ho zobrazí správně. Dá se ale předpokládat, že za
všech okolností (pod textovejma prohlížečema, pod wapem...) to bude prostě
titulek. 
   Od dob, kdy jsem na nějaký stránce firmy Micros~1 v roce asi tak 1996
zahlídl tag <P> P </P>, zdálo se mi, že to je nějakej kódovací
standard MS a vyhejbal jsem se mu jako čert kříži. Řádky jsem končil <BR>
a až donedávna začínal <DD>, o čemž jsem si myslel, že je odsazení
prvního řádku. Není. 
   Když teď budu odstavce označovat <P> P </P>, řeknu tím prostě
prohlížeči, že to mezi tím je odstavec. Zbytek nechám na něm a na Bohu :). 
   No, ale tady si můžu ušetřit práci. Tahle stránka je stejně z nostalgie
celá v <PRE> ;)


PRINCIP HYPERTEXTU ZAPOMENUT (18. 5. 2002)
  Když mě pan Blažek představoval lidem z prstence kritiky architektury,
řekl, že jsem autorem mnoha "Asi takhle propojených" stránek, přičemž si
zběsile propletl prsty. Prohlídl jsem si teda svoje weby
a zjistil jsem, že docela hojně používám odkazy. Dycky mi to přišlo normální, 
udělat odkazy tam, kde jsou nějaký související informace, ale pak jsem se
junkul na web a zjistil jsem, že to obvyklý neni. Jako by lidi už dávno
zapomněli, že hypertext je úžasnej v tom, že použijete-li ve svý básničce
slovo kočka, může bejt zároveň vodkazem na stránku vo kočkách, nebo lépe na
báseň o kočce.
  Hezkej příklad je (bohužel dost odumírající) hypertextový román.
  Zní to asi banálně. Ale kdo dneska přemejšlí nad takovejma věcma...


PRINCIP INTERNETU ZAPOMENUT (18. 5. 2002)
  Lidi fakt děsně zapomínaj. Internet vzniknul někdy v šedesátejch v Americe
jako armádní síť. Z Návštěvníků určitě znáte projetky typu CML (Centrální
mozek lidstva) -- jeden hypervýkonnej počítač, kterej řídí všechno. Průser
hypervýkonnýho počítače, kterej řídí všechno je v tom, že i kdybyste ho dali
do pořádnýho bunkru, stačila by jedna atomovka a bylo by po srandě. Nebo
odříznout komunikaci. Takže Amíci si řekli, že udělají prostě síť, pavučinu
navzájem propojenejch nezávislejch strojů rozmístěnejch po celý zemi, i na
lodích, v letadlech, na mobilních stanovištích... Vybombardujte celý Spojený
státy a bude to fungovat dál. 
  Hezky vo tom píše Vint Cerf, jeden z lidí, který stáli u začátku
Internetu, jehož knížka vyšla i tady. Napsal taky něco jako: "Podívali jsme
se vždycky, jak problém řeší telefonní společnosti a udělali jsme to přesně
naopak. Telefonní společnosti mívají velké a složité komunikační centrály
(ústředny) a malé, hloupé a nevýkonné klienty (telefony). My jsme dali
doprostřed malé, hloupé, rychlé a spolehlivé routery a k uživatelům schopné,
univerzální a výkonné počítače."
  Dneska je situace ale úplně jiná -- přesněji naprosto nahovno. Stačilo by
udělat oheň na pár místech v Praze a Česká republika by byla asi bez
Internetu. Všechno je totiž jedna velká hvězda s centrem v Praze, každej
provajdr má svoji a všechny jsou propojený v NICu.
Takže když si v Nymburce budu prohlížet stránku umístěnou v Nymburce na serveru
jiného providera, půjde můj požadavek do Prahy a pak do toho serveru a pak
zase zpátky. Tahle centralizace nás činí dost zranitelnejma. 
  Naproti tomu pavučina je dosti životaschopná a nezranitelná. Pravda, hůř
se cenzuruje. 
  
  Další průšvih je v těch klientech. V začátkách bylo samozřejmý, že každej
do Internetu připojenej počítač je Unix a běžej na něm serverový služby jako
mejl, webserver a podobně. Drží se to ještě trochu na fakultách a kolejích,
takže pip@pip.sh.cvut.cz by mohla bejt opravdu adresa Pípa umístěná na jeho
počítači na pokoji na koleji na Sillicon Hillu.
  Kliknete-li sem, prohlédnete si opravdu Kubovu stránku z počítače přímo na
jeho stole (pokud nejsou prázdniny). 
  Bohužel operační systémy firmy Micros~1 se chovají jako ony hloupé klienty 
závislé na mamutích (a centralizovaných
serverech). Zajímalo by mě, kolik lidí má mejl na www.centrum.cz nebo
www.email.cz.
  Jednak vlastníci těhle serverů musej bejt docela páni informací (mít přístup k
soukromejm informacím třeba 50 000 lidí je slušnej základ), druhak při pádu
centralizovaného centra bude těch 50 000 lidí  naprosto vyřízenejch. 
  A jak se v kyberpunkový scifi píše vo vědomí, který vzniklo v síti, vo
osobnosti Matrix (film Matrix tehle pojem zneužil a desinterpretoval) -- tak
jestli ještě nevzniklo a možná ani nevznikne, je to podle mě právě kvůli
tomu, že jsme ZAPOMNĚLI PRINCIP INTERNETU.

Líbí se vám to? Píšu blbosti? Námitky? Nápady? Napište je do debaty!
Klokánkova Homepage