Hra v kostýmech
Nějak přežít tohle cigáro nějak přežít tenhle den velkým nožem života ukrajovat plátky dnů ještě na něco věřit pokusit se ze sebe vymáčknout nějaký emoce a poslat je mejlem ňáký kamarádce aby odpověděla "To máš těžký, víš..." Ještě se moct choulit v skomírajícím světle nočního vlaku Poslouchat všechy ty řeči když vlak zastaví a všechno ztichne jako v pravěký jeskyni kde si lidi povídají a milují své hlasy kde vřeští děti kde nejsou cigára a počítače a deprese kde je jenom smutek když se sešeří někdo umřel všichni brečíme každej sám, ve svý komůrce pak se zase zářivky rozsvítěj umělým bílým světlem pani zívnou a odpočítávaj minuty do práce tak zase nanovo nikoho to nebaví ale občas se někdo žení V pátek se opít milovat svět a život v půllitrech do notýsku si škrábat poézii ty cesty k radosti jsou už dávno obestavěný billboardama směrovkama a cedulema se zákazama a příkazama krčíš se v tom oslnivým světle doufáš že si kočovný herci nevyberou zrovna tebe na jeviště jako "dobrovolníka" budeš se stydět něco blekotat všichni se na tebe budou koukat pak dlouhou dobu budeš jenom kolečkem v soukolí a až se zadrhne opravěj tě pánové v bílejch pláštích sestra se na tebe usměje víš že je to jenom tak že to je její práce kolik jí asi je pak zase tepeš ulicema bojíš se smrti zase tě někdo okouzlí zase tam budou ňáký ale v tobě nebo v ní občas chytíš chřipku a budeš se pomalu smiřovat něco si koupíš ukážeš to kamarádům budou ti závidět a jestli se budeš cejtit trapně, tak dokážeš utýct někam pryč i když ti řekne: "Ven? Příroda je teď nejsmutnější. Kdyby aspoň padal sníh." Všichni si tak trochu pamatujou že bylo krásný když byli malí zavoláš starejm láskám pak s někakou zajdeš na kafe budete vědět že tam v srdci je ještě něco schovanýho ale má přítele je šťastná a ty seš debil. Utečeš mezi ty holý stromy do hnijícího listí bude ti zima budeš toužit nebejt sám ale stejně by vám bylo smutno prochodíš celou noc pak v nočním vlaku uvidíš všechny ty dělníky a budeš se cejtit provinile. Po nocích psát "Sestro, sestro..." ale nikdo takovej není Víla s květinou ve vlasech si už taky hledá zploditele dětí Taky je smutná ale musí Pudlík v plastový tašce se smutně kouká přežiješ cestu vlakem na nádraží si zapálíš vydechneš kouř dvě minuty to nebudeš vidět tak černě "spousta lidí je na tom daleko hůř" řekne ti zase Schováš svůj smutek do tašky z Teska zašantročíš někam do batohu co dál, co dál řikáš si děti pořád vřeštěj koupíš si štětce a barvy ale je moc pozdě stát se malířem ale je moc pozdě začít hrát na violu aspoň se to řiká když to zkusíš budeš blázen nikdo ti nebude rozumět zkusit do hraní dát do něj všechen svůj smutek to je tak smutný budou ti řikat někdo s tebou třeba udělá rozhovor budeš to ty, kdo sedí na druhý straně stolu snaží se dozvědět p o d s t a t u snaží se najít štěstí ale taky nahrát 45 minut čistýho materiálu budete dva zoufalci naproti sobě můžu si vzít taky jednu? jasně, zapalte si budeš se tvářit vesele abys nemusel brečet zlámal jsi tolik srdcí kolik jich zlámali tobě některý viny už neodčiníš doklepat tehle rozhovor vytáhnout z něj nějaký chytrý řeči trochu se zatetelí při každý použitelně znějící větě bereme to profesionálně tak mi navlíkni kondom chvíli mi řikej že mě máš ráda budu ti to věřit a pak nastoupíme do autousu budeme si myslet na to svý určitě si někdy zavoláme zavolá ti až jí bude smutno budete pít čaj a kouřit pokusíš se ji chápat bude ráda pak bude ráno dlouhý, jasný a tichý chvíli si ho budete užívat pak tě popadne pocit viny, že nic důležitýho neděláš povzdechneš si bude tam pořád ležet budete nazí něco se zlomí a ty si vydechneš konečně jsem tě našel budeš to myslet vážně jenomže tohle je jenom pohádka o který si sníš zatímco vlak rachotí přes most někdo umře někdo se narodí a chvíli ho budou mít všichni rádi než se stane tim malym parchantem co myslí sám za sebe bude ti zase smutno budeš pořád chtít něco změnit pořád budeš chtít milovat protože všichni lidi v tomhle vlaku netoužej po ničem jiným a všechno co dělaj mezi tím je jenom hra v kostýmech. 12. 12. 2004