Aleš Doubek

Aleš Doubek kromě normálního "občanskýho" života žije ještě svůj vlastní vnitřní život a svět. Při procházce pod kaštany si neví rady s krásou jarních květů. Učí se flamenco, pracuje na letišti a píše básně. Ty jsou plný zvláštních slovních obratů, zvukomalebnejch nelogičností a odstupu od obecně zažitejch významů slov. V našem křehkým a tichým rozhovoru mluví o tvořivejch obdobích i o období stagnace, o smiřování s každodenním životem, o tom, co básnivýho v něm tepe.