| V blízkosti keltského oppida Stradonice jsem strávil po dva roky druhý červencový týden. Bylo to v letech 1995 a 96´. S rodinou a s kamarádem, který byl vybaven ženou a psem Adamem, jsme tábořili na pozemku p. Červinky (tímto srdečně zdravím) pod Zdejcinou mezi lesem a statkem. Přes den jsme se potloukali po blízkém i vzdáleném okolí a večer seděli u táboráku a lahváčů a poslouchali neuvěřitelné historky z okolí. Pravdou je že "domorodci" jsou značně zemití a pokud by pan spisovatel Nepil ještě žil, má motivů pro své povídky dost na příštích sto let. |
|
|
|
Západ slunce nad hradištěm ….. |
Mimochodem krom těchto historek se nám pan Červinka v roce 1996 svěřil (zpočátku velmi neochotně, vlastně ho musela družka do vyprávění pošťouchnout) se svým střetnutím s UFO ( v tomto případě znamená tato zkratka, prosím pěkně, to co znamená - žádné okaté khaki potvůrky ani Ištarovu flotilu co si přiletěla pro pana Bendu). K pozorování neznámého létajícího objektu došlo týden před naším příjezdem. Pan Červinka vyšel na dvůr aby svolal psi rozběhlé po okolí. V padajícím soumraku uviděl trojúhelníkový předmět naprosto bezhlučně se vznášející nad loukou. V naprostém tichu plula ona věc po obloze. Po několika desítkách vteřin předmět nabral rychlost a zmizel v houstnoucím šeru. Pozoruhodné na celé věci byl jev, který s tímto tichým zjevením patrně souvisel. Hluboko na dně skříně kam odkládal staré věci, začalo hrát rádio, které tam před dvěma roky odložil jako nefunkční. Po minutě či dvou rádio, které nevěřícně vyndal ven, opět zmlklo (patrně již navždy). Při kontrole baterií zjistil, že jsou úplně vyteklé, protože je před lety zapomněl vyndat. Vysvětlení této příhody ? Nemám žádné. Ale když se snese soumrak nad zdejší krajinu, snadno uvěříte že tady je možné cokoliv. |
|
|
|
||
|
Navštivme ale raději hradiště. Oppidum Stradonice leží na kopci nad pravým břehem Berounky - Mže nad vesnicí Stradonice. Pokud budete pokračovat dál po proudu Berounky, další obcí je Hýskov, kde je řeka přehrazena jezem na kterém je docela slušné koupání. Na vlastní oppidum jsem chodil po cestě, kterou místní chodí ze Zdejciny do Stradonic. Pokud se vydáte po této polní cestě dostanete se po chvíli k Býčímu údolí, které po levé straně prudce klesá do údolí Habrového potoka.
Pohled do Býčího údolí, homole v levé části snímku jsou Hudlice. Jestliže odoláte lákání tajemství Stradonického oppida a sejdete do Býčího údolí (již po pár desítkách metrů pravděpodobně budete litovat, že vám příroda nadělila pouze dvě nohy - stezka je totiž z větší části vytvořena stády na krav) a seběhnete kamenitou stezkou až dolů, dostanete se do Údolí Habrového potoka. Pokud se dáte cestou vlevo dovede vás do Hudlic, vpravo cesta pokračuje do Nové hutě a Nižbora. Údolí je velmi krásné a po celou dobu pobytu jsem v něm nikdy nikoho nepotkal. Pouze jednou jsem zahlédl na stráni na protějším břehu potoka projíždět nějakou dívku na koni (pokud ovšem patřila do tohoto světa a nebyla to bohyně Epona:-))))). Pokud máte štěstí můžete v korytě potoka nalézt strusku z keltských pecí, ve kterých se tavilo železo.
Údolí Habrového potoka, hradiště je kopec v pravé části snímku… V případě, že nesejdete dolů a budete dál pokračovat po cestě, dostanete se na rozcestí. Cesta klesá dolů a pokračuje dál do obce Stradonice. My se ovšem pustíme vlevo napříč loukou a zahájíme stoupání na vlastní hradiště.
Další pohled na část hradiště. Cesta na vlastní hradiště je v levé části snímku jako světlá linie. Když vyfuníme cestu nahoru objeví po pravé straně velký dřevěný kříž. Dál nás cesta dovede k informační ceduli se základními údaji o oppidu. Kousek odtud jsou dobře uchované zbytky valů, které v minulosti oddělovaly vlastní prostor oppida od akropole, která se nachází ve vrcholové části. Zhruba v těchto místech předpokládají badatelé klešťovitou bránu. Ostatní zbytky valů jsou už poměrně nevýrazné.
Planina kde se dříve nacházelo hradiště. Kříž označuje místo nálezu pokladu. |
|
Pokud vyjdete až na vrcholovou pláň, na které jsem mimochodem po celou dobu pobytu nikdy nikoho nepotkal, přestože okolí Berounky se lidmi jen hemží, dostanete se do zvláštního jakoby zakletého světa, se zvláštním kouzlem. Terén je lehce zvlněný a na plošině se stále prohání vítr, který z různých míst bývalého hradiště přináší táhlé bučení krav, které jsou nejčastějšími návštěvníky tohoto místa. Nejvyšším bodem oppida je bývalá akropole, v nejvyšším místě je triangulační značka. Ze severního kraje vrcholové plošiny se otvírá výhled na Nižbor a Berounku. Tato část hradiště je od zbytku oddělena velmi výrazným valem. Pokud vítr fouká z jihozápadu přináší zurčení Habrového potoka putujícího po kamenech do Nižboru, kde se vlévá do Berounky. Stradonické oppidum se rozprostírá na rozsáhlém návrší a zaujímá plochu přibližně 80 ha. Hradiště je patrně nejznámějším keltským oppidem v Čechách. Z počátky objevů na tomto hradišti je bohužel spjat fakt, že tyto průzkumy nebyly vedeny odborně. Důvod je poměrně prostý. 2. 8. 1877 zde syn hrobníka Libor Lebr nalezl v ve zbytcích koženého vaku (asi metr pod zemí) velké množství zlatých mincí. Zpráva o nálezu se rozletěla rychlostí blesku a brzy se planina hemžila hledači pokladů. Podle dobových novin se potom ve Stradonicích rozhořela doslova zlatá horečka. Lidé se sem sjížděly z dalekého okolí i Prahy, dokonce si kolíkovali dílce. Vzniklo tu cosi jako malý český Klondike. Denně tu prý kopalo na tři sta "zlatokopů", kterým se povedlo hradiště několikrát překopat až na podloží. Oppidum, jakožto archeologická lokalita tím bylo samozřejmě zničeno. Místo nálezu zlatých mincí je označeno velkým dřevěným křížem. Přesto nálezy, které se zachovaly ukazují na velký význam tohoto hradiště. Soustřeďovala se zde výrobní a řemeslná činnost i dálkový obchod. V posledním století před zlomem letopočtu, sem přicházeli římští obchodníci s luxusním zbožím - krásnými sponami, bronzovými nádobami, amforami. Byly zde nalezeny i různé mince z dalekých koutů římského impéria, některé až ze severní Afriky. Kromě zbytků krásné keramiky se zde našly i rámečky voskových tabulek na psaní a psací rydla, nutné pro vedení účetnictví (už tehdy :-(((). Nalezeny byly i díla sochařského umění a řemesla. V nálezech převažovaly kovářské a hrnčířské výtvory. Kovolitecká díla byla zastoupena zvířecími i lidskými figurkami. Sklářství reprezentovaly korály, náramky, šperky s emailem. Všestranná bohatost nálezů dokládá, že Čechy té doby byly rovnocenné jakékoliv jiné evropské kulturní zemi. V žádném případě nebyla naše zem "periferii" civilizace, ale spíše naopak. Bohužel v současnosti , to už příliš říci nelze… Hade, 5.5.1999
|
