Jak nám majitel obory vysvětlil, mufloni a srny začali slehávat a naše přítomnost by je plašila. Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že máme špatné informace a že na kopci nikdo nikdy nic nenašel. Tedy "nikdo nikdy" byl myšlen archeolog doc. Richter obývající kopec 3O let. Jak poznamenal Kangaroo - divný že z toho ten nebožák neumřel:-))) Nějak jsem ale z řeči pochopil že:
1) Doc. Richter patrně hledal slovanské hradiště jehož existence se zde předpokládala. Hradiště mělo být umístěno na severním vrchu, který ukazuje první fotografie.
2) V očích toho dobrého člověka jsme patrně byli lovci pokladů, chystající se mu provrtat kopec skrz na skrz tunely (příště si vezmu na vyjednávání oblek a kravatu:-))) ).
Nechme domorodce domorodci a já se budu dál držet informací které čerpám z prací A. Bauerové.
Nicméně výsledkem bylo, že pokud jsem chtěl udělat pár fotek, museli jsme obýhat vrchol kopce podle plotu obory, čímž se cesta poněkud protáhla. Další nepříjemností byla nutnost prodírat se nesmírně hustým křovím tvořeným akáty a šípkovými keři, tedy velmi ostnatými potvornostmi. Večer jsem zjistil že jsem zřízený jak po návštěvě nějakého sado-maso salonu.
Bizarně znějící název kopce vysvětluje zajímavá hypotéza. Podle ní je Oškobrh vrchem z Ptolemaiových map. Podle Ptolemaia (Klaudios Ptolemaios byl významným antickým učencem) tvoří severovýchodní část Boiohema Askiburgion óros, Askiburgijské hory. Hypotéza razí názor, že postupem času zůstal název Askiburgion poslednímu slušnějšímu kopci trčícímu do Polabské nížiny. Samotný název Askiburgion je překládán jako Jasanová hora.
Pohled z kopce jižním směrem.
Pohled východním směrem na Žehuň a Žehuňský rybník (obrotovali jsme s Kangaroo celý kopec kolem dokola).
Pokud se ke kopci přibližujete po silnici od Poděbrad je skutečně nepřehlédnutelný. Zřetelně jsou vidět dva vrcholy. Na severním údajně stávalo ono slovanské hradiště, ale jak jsem uvedl výše, tak archeolog doc. Richter tuto doměnku nepotvrdil. Na jižním vrcholu se od mladší doby halštatské rozkládalo hradiště. Starší průzkum objevil keramiku halštatských tvarů. Novější výzkum zjistil, že při stavbě opevnění dali stavitelé přednost dřevu před kamenem - patrně Keltům opuka nepřipadala zdaleka tak atraktivní stavební materiál, jako pozdějším středověkým a novověkým obyvatelům Vlkova, kteří část jižního vrchu odtěžili na stavbu vesnice Vlkov. Odtěžený vrchol je vidět na fotografii - je obnažené podloží.
Opevnění tvořila patrně dřevěná palisáda na hliněných valech, které jsou rozeznatelné na jižním svahu - viz poslední dvě fotografie.
Zajímavé jsou i pověsti, které se k Oškobrhu vztahují. Jsou velmi podobné těm které se zachovaly okolo Zlatého koně (Kotýzu) a Blaníku a dalším Aes Sidhe. Podle nich i v Oškobrhu spí vojsko dávných bojovníků, kteří někdy z hory vyjíždí a vedou své koně napojit k řece Cidlině. Podle další pověsti kněžna Libuše na bílém koni jezdila na vrch sbírat při úplňku kouzelné byliny. I když jak poznamenala Káťa, vzorná členka "magické sekce Eldaru", k Libuši a k věštění by jí spíše sedlo sbírání lysohlávek:-))) No, nevím, na ně je v dubnu poněkud brzy, tak tuto otázku nebudu řešit.
I když jsme s Kangaroo Keltské hrdiny spící v nitru hory nepotkali, vidíte na fotografiích že celé místo má stejně podmanivé kouzlo, jako ostatní památná keltská sídla.
Hade, 9.5.2000
