YOWUSA.COM, February 21, 2003

Jacco van der Worp

Překlad: Agrimonrix

V článku „Nibiru asi proletí až v roce 2012“, jsme zpochybnili populární názor, že Nibiru se objeví v roce 2003, s ohledem na jeho předpokládanou velikost (podle starobylých textů) a současnou vzdálenost od středu Sluneční soustavy. Také jsme vyjádřili obavu, že pokud se to v letošním roce nestane, oslabí to zájem veřejnosti o záležitost, která si v budoucnu pozornost určitě zaslouží.

Nemůžeme se nezeptat: jsou ti, kdo popírají, že k průletu dojde v r. 2003 jen neinformovaní? Nebo by mohli být placenými dezinformátory, kteří mají uchlácholit veřejný zájem tak, aby vlády mohly v klidu konat své přípravy a namusely nikomu nic vysvětlovat? Pokud je pravdivá ta druhá možnost, tak odpovědí možná nebude Nibiru nebo Země, ale spíše Mars a potřeba najít bezpečný přístav pro lidstvo po dobu průletu Nibiru.

Řekli by nám to? Kdyby vlády věděly o hrozícím průletu, kdy by nám to řekly, pokud vůbec? Podívejme se na jejich možné uvažování v kontextu se srážkou s objektem dost velkým na vyhubení lidí.

Jeden vysoko postavený analytik, Geoffrey Sommer, (Policy Studies), Risk Management Division, z Rand Corporation, Santa Monica, nedávno vsadil na freudovskou kartu.

Jak píše Pittsburgh Post-Gazette, 14.únor, 2003, byl Sommer ochoten omluvit mlčení vlády v případě, že by varování přišlo příliš pozdě a nemělo tak jako tak význam pro konečný výsledek. Pokud by ničivý dopad s následkem vyhynutí byl nevyhnutelným, pak je prý jeho předchozí ignorování pro lidstvo požehnáním.

Tento argument podle něj není tak banální. Je prý otázkou, zda varované lidstvo nemá jistý negativní náboj – působí na něj „faktor hrůzy“. Je populace jako celek „ochotna zaplatit“, aby odvrátila obdržení špatné zprávy? Těžko soudit. V menším měřítku je tento efekt reálný. Dáváme přednost rychlé (ale nečekané) smrti posádky Columbie, nebo bychom raději, aby bývala měla více času „usmířit se s Bohem“, než přijde nevyhnutelný konec? Domnívají se, že odpovědí je první možnost.

Rand Corporation je nesporně jednou z velice uznávaných vládních a firemních mozkových trustů v Americe. Pokud smýšlí uvedeným způsobem, je to jen proto, že vidí zájem o informace. Vzpomeňte si na to, až budete argumentovat, že naše vláda by nás zcela jistě informovala o blížící se katastrofě při průletu Nibiru.

Potřeba utajení

Takže se dostáváme k jádru věci: zda vláda už fakticky zjistila dráhu Nibiru, a nechce tuto informaci zveřejnit. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, pojďme si porovnat kauzu Nibiru se známým fenoménem události Y2K.

Ke konci devadesátých let se přiblížil přelom století a počítačoví experti nás varovali, že momentem přechodu do roku 2000 budou moderní společnosti vrženy zpět do doby temna, jelikož všechny počítačové systémy selžou. Událost Y2K byla brána vážně a ve skutečnosti nedosáhla výrazněnších proporcí poté, co vláda USA vyhlásila poplach.

Počítačové firmy začaly pracovat na Y2K opatřeních pro své aplikace a operační systémy. Lidé si stahovali bezplatně Y2K složky od Microsoftu a jiných firem a celá Amerika i zbytek světa udělaly z Y2K problém, který musí být vyřešen. V roce 1999 většina z technologických oddělení velkých firem utrácela 15% i více na opatření proti Y2K.

Když Y2K přišlo, celkem nic se nakonec nestalo. Pogratuloval někdo americké vládě za to, že problém vyřešila dříve, než se problémem stal? Ne! Byla naopak očerňována a atakována hlavními medii a experty typu komentátora Foxe Billa O’Reillyho za to, že vyvolala poplach. Útočilo se stylem: „slibovali jste médiím katastrofu, ale nic se nestalo“.

Podstatným závěrem je zde to, že pokud lidé a jejich média nejsou připraveni být spravedlivými posluchači, pak jsou hloupí a zaslouží smrt. Pokud však jste náhodou poctivým posluchačem, jste jen výjimkou, která nehraje roli. Jinými slovy, pokud chcete pravdu, musíte vrstvu po vrstvě sloupávat nečestné posluchače a mediální chytráky, abyste se k ní dopracovali. Nebo se konec konců zeptejte sami sebe: „co bych dělal, kdybych byl nešťastným vládním činitelem, obávajícím se oznámit hrozící katastrofu ze strachu před neuctivými označeními ze strany Billa O’Reillyho?“

Tím se dostáváme k Marsu.

Jaderná energie ve vesmíru

Rudá planeta a vše co s ní souvisí je nyní zahalena závojem tajemství a oponou mlčení. Musí k tomu být důvod. Vodítkem nám může být toto: 22. ledna se objevil ve zprávách na internetové stránce BBC zajímavý článek:

NASA doufá, že jí Bush věnuje 1 miliardu dolarů v průběhu 5 let s argumentem, že jaderný pohon představuje základ v technologii výzkumu vesmíru, ať už s lidskou posádkou nebo bez ní.

Zajímavé na tom je, že to odporuje snad všem jaderným dohodám, které existují. Téměř veškerá světová politická snaha dosud usilovala o udržení jaderné síly a zbraní mimo vesmír. Až teď se americká vláda připravuje tuto základní zásadu porušit. Pokud máme doletět k Marsu a zpět v rozumném čase, říkají, potřebujeme změnit chemický pohon na jaderný. S nukleární silou se podstatně rozšíří prostor pro misi na Mars, čas letu se urychlí o několik měsíců, takže to umožní více misí, přičemž budou moci být stále kratší.

Proč takový náhlý obrat? Proč se „my“ musíme tak rychle dostat k Marsu? Vypadá to skoro jako když chtějí krysy opustit loď, jako když hledáme vyvýšené suché místo, bezpečné útočiště. Zároveň Číňané míří na Mars ještě o dekádu dříve.

Steve Russell z YOWUSA se ve svém článku ponořil do této problematiky ještě hlouběji. Naznačuje, že havárie Columbie může být překážkou k programu Marsu.

YOWUSA.COM, 14 února, 2003

V roce 1989 president George Bush poprvé položil základy k pilotované misi na Mars se svou iniciativou Výzkum vesmíru. Zaměřovala se na použití jaderného pohonu, protože ten mohl redukovat dobu, nutnou k dosažení Marsu, o celou třetinu oproti konvenčnímu chemickým systémům pohonu. Jen odvážní získají poklady širého vesmíru a zažijí soumrak mezi dvěma světy. Ti pokorní pak, jak už nám bylo řečeno, zdědí Zemi. Zejména druhý odstaveček níže uvedeného článku je zajímavý, podívejme se na něj blíže:

Nejdříve se zeptejme, zda potřebujeme útočiště vůbec. Intuitivně odpovídáme: ano, musíme zachránit lidstvo. Jakýmkoli způsobem rozprostřít lidstvo po planetách a hvězdných soustavách, aby bylo zajištěno jeho přežití. Jde o prostou teorii sebezáchovy. Každý vědec ji podpoří, pokud necháme stranou náklady na takovou expedici.

Nyní stačí jediný „vražedný“ asteroid, aby nás všechny vymazal z povrchu Země; pokud se rozptýlíme po vesmíru, lidstvo získá mnohem větší šanci proti řadě vnějších vlivů, aniž bychom byli všichni ohroženi jednou jedinou nehodou.

Space.Com, 20 října 2002

Ruský oficiální mluvčí pro výzkum vesmíru: Lidé na Marsu jsou prioritou

HOUSTON – Rusové by rádi poslali na Mars lidskou posádku, a jsou zklamáni, že NASA zůstává v této věci nerozhodná.

John Young, technický ředitel Johnsonova vesmírného centra řekl, že lidské výzkumy jsou klíčem k budoucnosti lidské rasy. Zdůraznil, že údaje o dopadech asteroidů a hrozba ze strany super sopek představují ohrožení lidské rasy. "Měli bychom v obavách spěchat a prozkoumávat sluneční soustavu. A to rychle“, podtrhl Young.

Někdejší astrounaut z Gemini, návštěvník Měsíce z Apolla 16 a velitel kosmické lodi Young řekl, že je velká pravděpodobnost, že Země zažije událost, vedoucí ke "zkáze civilizace" v nejbližších 100 letech.

"Dlouhodobým výsledkem lidských výzkumů vesmíru by měla být záchrana té velké party, ke které všichni patříme- lidské rasy. Celé vesmírné bádání je právě o tom, a musíme v něm urychleně pokročit,“ řekl.

Napadne vás- proč by měl být Mars lepším útočištěm, než například náš Měsíc. Na něm již lidé byli, a mohl by být kolonizován mnohem levněji, než Mars. Ihned si však uvědomíte, že je moc blízko (v astronomickém měřítku); asi tak jednu světelnou sekundu, ne víc, a to je málo. To, co by ohrožovalo Zemi, by pravděpodobně stejně tak ohrožovalo Měsíc!

Oblak vesmírného odpadu následující za prolétávajícím tělesem může zrovna tak zasáhnout Měsíc jako Zemi. Film Armageddon měl v této věci před pár lety dobrý odhad. Měsíc tedy nepředstavuje pro Zemi alternativu. Mars je mnohem dál, a obecně nebude ohrožen vnějšími silami stejně jako Země. Nebo minimálně daný vliv nějakého prolétávajícího nebeského tělesa bude jiný, než na Zemi. A to samo o sobě představuje větší šanci na naše přežití. Pokud by něco tak nebezpečného jako Nibiru bylo příliš blízko Zemi, bude to též blízko Měsíci, ale ne nutně moc blízko Marsu! Samozřejmě že to platí i naopak

Další výhodou Marsu proti Měsíci je fakt, že Měsíc je pustinou bez vody. Voda je k zachování života nezbytná. Na Marsu byla voda nalezena, a proto i přes velký chlad tam lidstvo se svou současnou technologií může přežít. Kyslík může získat z vody a oxidu uhlíku, ležícího zmrzlého na pólech Marsu. To by značně zvýšilo naše šance na přežití, kdyby návrat na Zemi nebyl na dlouho možný.

Mars má také rytmus dne a noci podobný tomu, který známe. Měsíc ne; točí se kolem své osy jednou za měsíc, a vždy je při tom k Zemi otočen stejnou stranou.

Domov daleko od domova

Co bychom potřebovali k vytvoření útočiště na Marsu? Existuje základní minimum, nutné pro přežití lidstva kdekoliv. Je to potrava, voda, dýchatelný vzduch a ochrana proti krutému okolnímu světu. Ten může představovat příliš nízký atmosférický tlak, predátoři, špatné podnebí, prachové bouře, mrazivý chlad, prostě cokoli, co by se nám nelíbilo, nebo bychom to nemuseli přežít. Mars by musel nabídnout svým obyvatelům potravu, vodu, vzduch a přístřeší. Příkladem takové kolonie zde na Zemi je Biosphere 2, soběstačný biotop, uzavřený systém, postavený jako experiment pro přežití. Byl navržen tak, aby fungoval bez jakéhokoli kontaktu s okolním světem. Nic z něho se nestává odpadem, každý zdroj je recyklován. A to ho činí vhodným do nehostinného prostředí, jakým pro nás nesporně bude Mars.

Co potřebujeme k přežití

Pokud dojde k nejhoršímu a Země bude devastována kosmickou katastrofou, zbydou z lidstva pouze kolonisté na Marsu. Je důležité vědět, kolik jich bude muset být, aby zajistili biologické přežití, a co budou muset mít ssebou, aby se uživili – tj. zvířata a rostliny.

Z biologického hlediska by stačilo 10,000 - 100,000 lidí k zachování genetického dědictví. Dostat však takové množství lidí na Mars a předtím jim tam zbudovat místo k životu vyžaduje poměrně masivní logistiku. To je trochu moc lidí na to, aby byli přemístěni v průběhu desetiletí, když jsme s tím ještě ani nezačali. Trvalo by to nejméně 50 let, pokud celá naše planeta potáhne za jeden provaz. Další věci je způsob výběru. Půjde o nějakou genetickou selekci? Bude to novým důvodem k vytvoření vládních databází DNA (místo původně zamýšleného využití v boji proti kriminalitě)? Výběr vhodných kandidátů –pasažérů novodobé archy a jejich odeslání na Mars, aby začali znovu? A dát jim sebou DNA dalších, aby udržovali populaci vitální a zamezili rodové degeneraci? Je to skutečně mrazivé pomyšlení.

Navíc, pokud katastrofa zasáhne Zemi, a Země přesto zůstane dlouhodobě obyvatelnou, zbydou zde vůbec lidé? Na tyto otázky zatím neexistuje odpověď, a pokud existuje, nikdo nám o ní neřekl.

O čem je utajení

Určitý stupeň utajení se týká Marsu a stejně tak Nibiru, neboli Planety X; dost tajností na to, aby se daly shrnout pod termínem „Marťanská spojka“.

Několik vlád a církevních organizací se zajímalo o nebeskou událost gigantických rozměrů už po desetiletí, věky, dokonce tísíciletí. Vodítka se dala najít všude, ale nejserióznější se nacházejí v Bibli a v astronomii. Bible mluví o hořící hoře, vržené do moře, a ohnivém draku, křižujícím oblohu (Kniha Zjevení); astronomie zakopla o rébus na počátku 20. století, když Clyde Tombaugh zkoumal nepravidelnosti v oběžných drahách Neptuna a Uranu, a když v souvislosti s tím pak hledal Planetu X (jak ji nazval Percival Lowell) a našel Pluto. Pluto však nemohl způsobit orbitální odchylky takového stupně, takže hledání pokračovalo.

Životopis Clyde W. Tombaugha

BOJ O NALEZENÍ DEVÁTÉ PLANETY

Clyde Tombaugh (ve věku 22 let) se snažil s pomocí svého podomácku vyrobeného 9-ti palcového zrcadlového dalekohledu (ještě než ho najala Lowellova Observatoř) hledat Lowellovu "Planetu X."

Dr. Clyde W. Tombaugh zemřel 17. ledna 1997 ve svém domě v Novém Mexiku. Bylo mu 90 let.

*****

Mezi lety 1905 a 1907 byl proveden první fotografický průzkum s 5-ti palcovými čočkami a nevídaným použitelným polem. Lowell zkoumal dvojice desek tak, že položil jednu přes druhou a prohlížel je ruční lupou. V tu dobu byl Pluto mimo zkoumanou oblast, a také příliš mizivý na to, aby byl zaznamenán.

Pozorným zkoumáním Uranu chtěl Lowell předpovědět polohu Planety X na nebi – konkrétně v souhvězdí Vah. V r. 1911 proběhlo fotografické hledání s 40-ti palcovým zrcadlem s využitím desetiminutových nebo kratších expozic, ale vzhledem k tangenciálním podmínkám bylo pole omezeno na jeden stupeň. Po roce byl tento pokus opuštěn.

Více se dozvíte v knize Williama G. Hoyta „Planety X a Pluto“, vydané University of Arizona Press, 1981.

Jak šel čas, průzkum probíhal potichu, ale nikdy neskončil. Nepravidelnosti oběžných drah byly jakoby vysvětleny „korekcemi hmotností“ obou planet. Toto vysvětlení může samozřejmě platit, pokud jsou chyby v radiálním směru, tj. směrem ke Slunci, nebo od něj, nikoli však ve směru „nahoru“ nebo „dolů“. Ale tato debata byla také nakonec zametena pod koberec.

Statistické výzkumy oběžných drah komet zjistily, že krajní body těchto orbit tvoří velkou elipsu kolem Slunce; a že tato elipsa může zároveň tvořit dráhu něčeho velkého. Standartní postup výzkumu byl opět diskreditován a zameten pod koberec. I když stovky komet byly v řadě, bylo to považováno jako statistický důkaz za nedostatečné. Nebylo to těžší, než ukradnout dítěti lízátko.

Pokud se vám to už teď jeví jako konspirační teorie, tak počkejte. Bude toho mnohem víc, a blíž k našemu prahu. Na Marsu je toho možná víc, než by se prostému oku mohlo zdát. A tam je také klíč ke všem těmto historkám, legendám, sledováním a předpovědím; místo, kde se to všechno propojuje. V posledních několika desetiletích Dr. Richard C. Hoagland zkoumal našeho rudého souseda, nejprve jako zaměstnanec NASA, později na vlastní pěst. Neúnavně opakuje, že to, co se veřejnost dozvídá o Marsu, je méně, než celá pravda, ba někdy jde dokonce o bohapustou lež. Více si můžete přečíst na skutečném zdroji informací – jeho webové stránce The Enterprise Mission. Pokud budete sledovat odkazy až k marťanským symbolům, zjistíte, čím se autor a jeho tým po léta zabýval. Takže jen v kostce:

Na Marsu je voda, oproti tomu, co nám někteří chtějí vnutit. Oficiální osobnosti to věděly, a z neznámého důvodu nám to neřekly. Až když byly přinuceny tento fakt připustit, udělaly to s velkým sebezapřením.

Obloha na Marsu je stejně jako na Zemi modrá, jelikož jakýkoli plyn způsobuje Rayleighovo rozptylování slunečního světla. Modrá barva je výsledkem tohoto rozptylování, nikoli složení daného plynu! Byly nám předkládány fotografie s rudou oblohou a rudými skalami, což je také zřejmá nepravda. Fotografie z Marsu byly manipulovány! Rozumný důvod je také neznámý.

Na Marsu byly nalezeny známky inteligence: Tvář v Cydonii, pyramida stejná jako ty v Gize, téměř stejná co do velikosti , a struktury připomínající ulice a kanály. Podobné geometrické tvary se jen s mizivou pravděpodobností vynořují prostou náhodou, i když je nám to předkládáno jako vysvětlení. Bez zjevného důvodu.

Obecně existuje dlouhý seznam věcí, které byly prezentovány veřejnosti, a později se ukázaly jako chybné. Zdá se, že někdo chce před námi něco dlouhodobě skrývat.

Je tady však ještě jedna souvislost s Marsem, možná dokonce významnější. A sice epizoda, která se udála v červenci 2000. Kometa 76P West-Kohoutek-Ikemura proletěla velice blízko Marsu.  YOWUSA o tom přinesla informace v řadě článků. Byly zaměřeny na sledování Marsu a na kroky vlád na Zemi. Zajímali jsme se o to, proč tento průlet vzbudil tolik vnitřní pozornosti, když údajně o nic nešlo. Také nás zaujelo, proč už nikdo nehlásil výsledky pozorování komety po průletu, a to ani fotografie – poslední byly pořízeny do června 2000. Snažili jsme se odhadnout scénář událostí, které by mohly ohrozit Zemi, dokonce i s použitím případných proroctví. Uplynuly dva roky, a nic z našich předpokladů se nesplnilo. Lidé ztratili zájem, nic zajímavého se o události již nepsalo. Cítíme, že klíč k této záhadě existuje, ale je „zakopán“ o něco hlouběji. Co tímto klíčem je jsme zatím nezjistili. Naše bádání však pokračuje. 

Nedostalo se nám ani odpovědí na naše otázky ohledně příčiny náhlého selhání plánovaného pozorování průletu mise Deep Space 1. Satelit byl nešťastnou náhodou vypnut, a zůstal off-line po dobu celého rendezvous, pak se opět zapojil, tentokrát šťastnou náhodou. Reakcí na naše otázky byla jen arogance.

TMGNOW, 23. června 2000

NASA odpovídá na náš otevřený dopis ohledně komety 76P/West-Kohoutek-Ikemura

(Ch.S. Morris, NASA)

Toto přiblížení k Marsu celkem nic neznamená. Pokud chcete věřit zkazkám o této kometě, máte na to právo. Nicméně, skupina, která je rozšiřuje je tatáž, která předpovídala nesmysly o kometě Lee (viz níže) …nic se nakonec s kometou Lee nestalo a nic se nestalo (ani nestane) s kometou 76P/West-Kohoutek-Ikemura.  Kolikrát vás ještě budou muset obalamutit, abyste začali pochybovat o jejich důvěryhodnosti?

Mars Climate Orbiter se zřítil kvůli výpočetní chybě, když byly použity stopy místo metrů, znělo vysvětlení, kterým jsme byli krmeni. Je to samozřejmě jedna z možností, ale nikoli moc pravděpodobná, když vezmete v úvahu tým vysokoškolsky vzdělaných lidí, plánujících a provádějících tyto mise. Taková donebevolající chyba by snad musela a měla být odhalena již ve fázi plánovací kontroly.   

Mars Polar Lander se také na Marsu ztratil při pokusu o přistání na povrchu planety.

Dva satelity za rok ztraceny při pokusu o přistání na Marsu – co s tím?

NASA, 26 března 2001

Mars Climate Orbiter/Mars Polar Lander – zprávy a stav věcí

NASA a National Imagery and Mapping Agency (NIMA) dnes oznámily, že výzkumníci obou agentur budou pokračovat ve zkoumání prvních výsledků hledání ztraceného Mars Polar Landeru ze strany NIMA. Toto zkoumání je velice složité, a proto zatím nepřineslo žádné definitivní závěry.

Fotografie satelitu SOHO zaregistrovaly určitou interakci mezi planetou Mars a kometou 76P. Tato interakce však nebyla vedením vesmírných letů nijak konkrétně vysvětlena. Každý odhad nebo nápad byl odmítnut a doprovozen osobním útokem ohledně důvěryhodnosti. A navíc ke všemu (jak je vidět ze  Space.com interview) Rusové, stejně jako Američané a Číňané málem skáčí do výšky, aby dosáhli pilotované mise na Mars v příštím desetiletí. Můžeme se jen dohadovat, proč o to tolik usilují.

Hledejme odpovědi v historii

Nejlépe můžeme odhadnou naši blízkou budoucnost pohledem do minulosti. Staré přísloví říká:  “Kdo se nepoučí z chyb minulosti, bude je opakovat i v budoucnosti“. Takže se pokusme s pomocí historie rozluštit tuto hádanku.

Existuje ústřední otázka: stalo se to už všechno někdy? Ovlivnila podobná událost celou planetu před nebo za dobu existence lidské civilizace, a jak to dopadlo? Pak potřebujeme vědět, o co přesně šlo, jak dlouho jsme se vzpamatovávali, a jakým způsobem. 

Prastaré záznamy vyprávějí o velkých civilizacích, které spláchly povodně; víme o biblické Potopě světa a Noemově arše, nejznámější je Delugovo zničení Atlantidy. Mnoho lidí bude popírat existenci Atlantidy, ale existuje přece prokazatelně Platonův dokument o dávné říši jménem Atlantida, proti níž dlouho bojovalo samotné Řecko. Řekové dokonce v době „velké katastrofy“ vyhrávali. Katastrofa přinesla téměř totální a hlavně okamžitou destrukci tehdejšího světa. Platon byl samozřejmě fascinován touto verzí historie a napsal v svých dílech „Timeaus“ a „Kritias“ kde se Atlantida nacházela, a kdy byla zničena. Jde o výplod jeho fantazie, nebo jsou kořeny této historie pravdivé?

University of Auburn, 7. dubna 2000

Alexej Samoilov, Erin Simpson

Platonova Atlantida

Historie Atlantidy začíná v mysli slavného starověkého filosofa  Platona.  Platon shromáždil a napsal první písemné a zřejmě nejpodrobnější zmínky o Atlantidě. Jeho dvě knihy, které obsahují pasáže o Atlantidě, se jmenují „ Timeaus“ a „Kritias“. Knihy obsahují dialogy mezi filosofy Platonovy doby, a dále poznámky samotného autora. V „Timeausovi“ nám Platon přibližuje filozofickou debatu, kterou vedl Sokrates s Hermokratem, Kritiasem  a  Timeausem v den  "svátku bohyně.” Další důležitá pasáž v „Kritiasovi“ popisuje vytvoření Atlantidy – její zákony, život a kulturu. Podle Platona došlo k zániku před cca 11,6 tis. lety, tedy asi v roce 9.600 let př. n. l. 

Slavný současný historik Zecharia Sitchin, který se zaměřuje na starověký Střední Východ, popisuje ve svých dílech našeho pravidelného nebeského návštěvníka s periodou cca 3700 let. Třikrát 3700 se rovná 11100 let, takže s nepřesností několika stovek let v délce doby obletu (Sitchin se o této nepřesnosti zmiňuje také ve svých odpovědích pro YOWUSA) mohla být náhlá zkáza Atlantidy součástí tohoto přibližně 3600-3800 letého cyklu.  Pokud je to tak, přijde ona doba každou chvíli znovu. Sitchin ve svém rozhovoru pro YOWUSA znovu zdůraznil, stejně jako ve svých knihách, že návštěvy Země za účelem pomoci nám pryč a průlety Nibiru nemusejí nutně časově souhlasit. Začátek jakýchsi evolučních kroků a zpustošení života tak, jak ho známe, naprosto nesledují stejný kalendář.

Níže jsou citovány nejvýznamnější otázky a odpovědi z YOWUSA interview se Sitchinem v červnu 2002.

Vrátí se Nibiru v roce 2003?

YOWUSA: Podle Vašich nálezů lidstvo cca v letech 11000, 7400, a 3800 př.n.l. vždy zaznamenalo  v důsledku objevení Nibiru nebo návštěv Anunnaki nějaký významný technologický a/nebo sociologický pokrok  Např. rok 3760 př.n.l. se shoduje se začátkem Židovského kalendáře, a podle vás také se státní návštěvou vůdce Anunnaki (nebo Nibiru) Anu na Zemi, a to v Nippuru, sumerském kultovním centru. Za předpokladu relativně stálé oběžné dráhy Nibiru by takovou událost bylo možno očekávat v roce 3440 n.l.

Podle Nostrodamova žáka Johna Hogue Nostrodamovy verše předpověděly, že Země bude zničena rozpínajícím se Sluncem v r. 3797 n.l.  Mayské kalendáře jsou interpretovány tak, že údajně označují za konec světa rok 2012 n.l. atd. Jak tyto prognózy korespondují s daty na starých hliněných tabulkách?

SITCHIN: To, že vývoj lidstva od paleolitu (starší doba kamenná) k mezolitu (střední doba kamenná) a neolitu (mladší doba kamenná) a ke vzniku velké Sumerské civilizace probíhal v intervalech cca 3600 let je faktem.  Že Anu navštívil Zemi a posvětil dar civilizace (=znalosti, vědy, technologií) Lidstvu, zaznamenaný začátkem kalendáře v Nippuru v r.3760 př.n.l.(který stále zůstává hebrejsko-židovským kalendářem), je také jisté (pokud já vím).

Ale jak jsem se snažil vysvětlit na mých nedávných seminářích (přestože zatím ne ve standartní knize), návštěvy Země a jejiho okolí (zvaného perihélium) planetou Nibiru s tím časově NESOUVISEJÍ.  To je významný moment , který pouze čtenáři mé první knihy jaksi ignorují.

Také předpoklad, že 3600 let je vždy matematický přesnou dobou oběhu, je neobhajitelný. Dokonce i orbita Halleyovy komety, dlouhá asi 75 let, kolísá cca mezi 74 a 76 lety.  Veškeré pokusy stanovit přesné datum budoucího návratu planety a/nebo Anunnaki jsou proto složité. Odpovím na ně, až budu mít jistotu, že jsem na základě historických a astronomických údajů došel ke správné odpovědi.

Další pohled do historie nás vede do Střední Ameriky v době asi před jedním tisícem let. Mayové byli zdatnými astronomy. Vedli velice pečlivě kalendář, skládající se z několika cyklů, z nichž nejdelší pokrývá  5125 let a končí přesně o zimním slunovratu 21. prosince 2012. Spousta spekulací se zabývá otázkou, proč toto datum.

Kalendáře v běhu věků- Mayský kalendář

Mezi mnoha úspěchy Mayů se zejména jimi vynalezený kalendář vyznačuje pečlivostí a podrobností. Za pozornost také stojí prastará mayská pyramida v Chichen Itzá,  Yucatan, Mexiko. Kukulkanova pyramida v Chichen Itzá, postavená cca v roce 1050, pochází z pozdní doby Mayů, kdy Toltékové z Tula získali politickou moc.  Pyramida byla používána jako kalendář: 4 schodiště, každé o 91 stupních, a plošina na vrcholu, představuje celkem  365 dní v roce. 

Někteří badatelé zjistili, že k tomuto datu Slunce křižuje galaktický rovník a rovinu ekliptiky, uzavírá se celá perioda precese rotace zemské osy, a začíná nový „Posvátný strom“. Přichází konec Věku Světa a  začíná nový věk. Pokud je to pravda, pak prokázali Mayové opravdu velice detailní znalost astronomie. Mohli předpovídat na více než 1500 let dopředu. I s dnešními prostředky a přesností představuje pozorování tohoto druhu stále slušný výkon. S tehdejšími možnostmi a přesností by to bylo téměř nemožné, pokud by nebyly ku pomoci staré záznamy.

YOWUSA.COM, February 21, 2003

Jacco van der Worp

část 4.

John Major Jenkins, 23.května 1994

Učenci vědí již několik desítek let, že mayský systém sledování času s „dlouhodobým“ cyklem o 13 baktunech je ukončen přesně o zimním slunovratu, a že tento systém byl vytvořen někdy před 2300 lety. Je úžasný fakt, že staří středoameričtí pozorovatelé oblohy byli schopni přesně určit zimní slunovrat v daleké budoucnosti. A proč vybrali rok 2012? Člověk ihned získá dojem, že se zde ocitá tváří tvář zvláštnímu tajemství. Při hledání klíče k tomuto tajemství vycházím ze zprávy luštitelky nápisů Lindy Schele v „Mayském kosmu“ (1994). Tento článek je přirozeným završením výzkumů, vážících se k mayskému „dlouhému cyklu“ a upřesnění rovnodenností, které jsem popsal ve své nové knize Tzolkin: Visionářské perspektivy a kalendářové studie (Nadace Borderlands Science and Research, 1994).

Další možné vysvětlení roku 2012 jako roku konce světa je trochu více doslovné, protože život, jak ho známe, by skutečně přestal v důsledku katastrofy existovat. Jde zároveň o nejrozšířenější vysvětlení konce mayského kalendáře. Průlet Planety X by rozhodně takovou katastrofu mohl představovat. Jak by ale o něm Mayové věděli, aniž by znali předchozí historické záznamy? Nebo praktikovali věštectví?

Proroctví v průběhu věků

Neustálé zmínky o průletu XKBO nebo Nibiru mají z větší části svůj počátek v množství proroctví, zanechaných našim generacím v průběhu dějin. Připustme, že se o nich dá debatovat, ale jsou také obecně dost uznávána. Už prastaré sumerské záznamy před více než 5 tisíci lety hovořily o Mardukovi a Nibiru, biblické proroctví hovoří o hořící hoře vržené do moře před posledním soudem (Kniha Zjevení). Modernější proroctví se zmiňuje o rudé dračí hvězdě, přicházející zdáli a způsobující lidstvu dalekosáhlé škody a utrpení.

Mezopotámie v historii a proroctvích

Mezopotámie je známa jako kolébka civilizace už podle Bible. Mezopotámie je řecké slovo, znamenající „mezi řekami“. Oblast se nachází mezi řekami Eufrat a Tigris, které protékají zeměmi Středního východu Irákem, Sýrií a Tureckem.

Nejpoutavějšími částmi Bible jsou zcela jistě pro každého křesťana Kniha Danielova a Kniha Zjevení. Je v nich prorokem popsána krutá budoucnost světa, pokud člověk nezmění svou cestu. Kniha Zjevení hovoří naprosto jasně o hořící hoře vržené do moře, které se poté stává nevlídným.

Centrum electronických textů, University of Virginia

Bible svatá, verze krále Jamese

Starý a Nový zákon s apokryfy

REV. Kapitola 8., verš 8.:

Matka Shiptovová byla věštkyní, žijící v Anglii. Narodila se v r. 1488, zemřela v r. 1561. Psala své prorocké vize ve verších. Byla to samozřejmě právě její poezie, která ji způsobovala velké problémy s tehdejšími úřady. Jedna z nejlepších části popisuje nebeskou událost obrovských rozměrů.

Toto jistě hovoří o čemsi, co nás bude podvakrát míjet a způsobí celosvětové neštěstí. Proletí to kolem nás jednou, a pak, po relativně krátké době, znovu, patrně na své cestě ven do temnějších oblastí Sluneční soustavy.

Současníkem Matky Shiptonové, který žil ve Francii 1503 - 1568 byl Michel de Notredame. Byl lékařem, který pomáhal léčit oběti moru. Vážený muž, sužovaný hroznými vizemi budoucnosti. Nakonec je sepsal v 10 stoletích, čímž pokryl budoucích tisíc let. Nepsal je chronologicky, takže se dodnes dohadujeme, co patří kam, a o které době která část hovoří.

V jednom ze svých veršů se zmiňuje o jisté události průletu:

Století 2. čtyřverší 41.

La grand' estoille par sept iours bruslera,

Nuee fera deux soleils apparoir:

Le gros mastin toute nuit hurlera,

Quand grand pontife changera de terroir.

Shrneme-li to, je příliš odvážná otázka, zda se zde nezačínají vytvářet jisté shodné znaky?

Začínají fakta potvrzovat proroctví?

Zdá se, že se po celém světě objevují důkazy o existenci dlouho ztracené civilizace. Všechny jsou celkem velice hluboko pod vodou. Kent Steadman ( http://www.cyberspaceorbit.com )  dělá v tomto ohledu spoustu investigativních výzkumů. Publikoval články o archeologických nálezech u pobřeží Kuby a Indie. Ruiny starověkých chrámů a jiných člověkem vytvořených staveb se, zdá se, nacházejí u Kuby v hloubce až 800m. Dobrá, 100m vody mohlo způsobit tání z doby ledové (celé Severní moře bylo kdysi pevným ledem, Anglie a Irsko nebyly vždy ostrovy), ale 800m je o něčem jiném. To znamená více, než pouhé tání, zřejmě snad dokonce něco tak náhlého a vážného, jako je kosmická katastrofa.

Když se podíváte na pomalu se doslova vynořující důkazy, a pomyslíte na to, jak se věci vyvíjely, začíná to do sebe zapadat. Obzvlášť když se znovu podíváme zblízka na obrázek oběžné dráhy ve tvaru osmičky v poslednímí článku YOWUSA o Nibiru.

Jak by to celé vypadalo? XKBO by se blížil z temnot, zářil by jak by se přibližoval, prolétl relativně blízko kolem Země velkou rychlostí, a pokračoval dál. Na obloze by se natolik přiblížil Slunci, že by ho nebylo vidět déle než týden (zmiňovaný Nostrodamem a Shiptonovou) a zdánlivě by směřoval přímo do Slunce. V domění, že ho pohltilo Slunce, pocítíli by lidé falešný pocit úlevy. Vetřelec by přitom prolétl kolem Slunce a směřoval k bodu své otočky ve tmách. Vrátil by se pak v řádu let nebo destetiletí, většinou lidí dávno zapomenut, a proletěl kolem nás znovu na své zpáteční cestě směrem ke druhé vzdálené otočce. Přitom by způsobil novou destrukci a neštěstí, jak o tom píše Shiptonová. A kusy odpadu, které budou XKBO doprovázet, by mohly „být vrženy do moře jako planoucí hory“. To, a nic jiného, by potvrdilo naši potřebu klidného přístavu daleko od Země. O kousek dál, než je Měsíc.

Aspoň jednou si dovolíme zaspekulovat. Nahoďme trochu větší návnadu, a uvidíme, jestli se chytí velká ryba…Pojďme si zrekapitulovat, co jsme o Marsu zjistili.

Na základě důkazů, předložených ohledně existence minulé či snad i současné přítomnosti života na Marsu, můžeme s klidem prohásit, že někteří lidé o nich již nějakou dobu věděli, ale z jakéhosi důvodu mlčeli. Co když zjistili, že ten život na Marsu jsme byli my? Ano my, lidé, kteří kdysi dávno přiletěli na Mars. Učinili jsme tak v době prastaré civilizace, která již po tisíce a tisíce let neexistuje, a kterou nyní nazýváme Atlantidou.

Důvodem byl únik před ničivým průletem toulavého člena Sluneční soustavy, známého jako Nibiru nebo Planeta X, vlekoucího za sebou roj odpadu, bombardujícího Zemi. Nibiru míjel Zemi pravidelně již po věky ale v tuto konkrétní dobu asi před 11 tis. lety se přiblížil až moc. Rozrušil kontinenty a vyhladil civilizace. S cílem zajistit přežití lidstva jako rasy bylo rozhodnuto, aby před průletem někteří vybraní odešli na rudou planetu, mimo nebezpečnou oblast, a aby se později vrátili znovu osídlit Zemi. Ale řízením osudu zůstali na Marsu nebo dokonce většina z nich zahynula, zatímco na Zemi velká část lidstva byla decimována, nikoli však vyhubena. Civilizace byla zničena a lidstvo bylo zpátky v jeskyních. Po stovkách let se většina znalostí stala legendami, nebo byla zapomenuta. Hlavním motivem každodenního života bylo totiž prosté přežití. A když se marťanští přesídlenci nakonec dostali zpět na Zemi tisíce let po ničivé události, nebyli již poznáni, vzbuzovali dokonce strach jako vetřelci, a byli nakonce zabiti nebo vyhnáni.

Pokud necháme tuto možnost otevřenou, vše v ní „sedí“. Našly se ostatky na Marsu. Naše ostatky. A oni si to uvědomili. Něco se blíží, aby nás to v blízké budoucnosti těsně minulo. Plánují novou cestu na Mars. To je skrytý důvod amerického plánu letět na Mars, tentokrát s lidskou posádkou. A nejen jejich, ale i Číňanů. ISS má fungovat jako vesmírná archa nebo přestupní stanice na cestě na Mars, nikoli jako pouhá výzkumná stanice. Co je na tom nejvíce fascinující, že dokonce naplánovali časový rozvrh vstupu na Mars. Má to být rok 2008 nebo 2009. Proč najednou tolik spěchu, když jste to podrobně studovali třicet let? Tři roky předem stačí na usazení se před průletem, který by se konal, řekněme, v roce 2012. Mimoto, masy zanechané na Zemi se budou muset o sebe postarat samy v devastovaném policejním zřízení. Rozhlédněte se po nových velkých vládních programech, způsobech kontroly mas, pohleďte na válku, která není o teroru, ale o tom, abychom se nepodívali ven a nezjistili, co tam vlastně je (adresováno patrně hlavně američanům- pozn. překl.).

1. února se při návratu z kosmu rozpadla Columbia, pár minut před přistáním. Po havárii Challengeru byl program raketoplánů na dlouhá léta zastaven. Teď ale chtějí hned znovu letět nahoru v červnu letošního roku. Zeptejme se sami sebe proč, a zamysleme se nad tím. Oficiálním důvodem je, že hnací síla raketoplánu je nutná k udržení ISS na oběžné dráze. Nicméně to nedává moc smyslu. Jiné zdroje tento důvod mezitím popřely.

a vnímavými pozorovateli Nibiru

Předpokládáme-li průlet v r. 2012, co začneme pozorovat v průběhu let 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012? To by mělo být ústřední myšlenkou v našich hlavách. Objevíme-li něco nového na obloze, jak se to bude vyvíjet, a kdy z toho začneme být nervózní? A bude pak pořád ještě dost času s tím něco dělat? Asi ne.

Mnozí o tom všem už vědí, lidé mimo vládnoucí kruhy, jako třeba několik nezávislých renomovaných astronomů. Mnozí již nejsou mezi námi. Potkaly je podivné nehody někde v pustině, některé dokonce ve skupině – jasný signál pro ty, co zbyli, aby nebyli moc zvědaví.

Vědět příliš může být nebezpečné, ale jak jsme předeslali, toto je jen spekulace. Je to jen výplod imaginace. No, přeberte si to sami, ale buďte opatrní. Přesto malá rada na závěr:

“Pokud jsou ostatní podmínky stejné, bývá zpravidla správným to nejjednodušší vysvětlení.“