Vědci v Bakširu objevili zajímavou památku na naši minulost – kamennou desku, starou 120 milionů let s reliéfní mapou oblasti Uralu.

Sami vědci z Bakširské státní univerzity jsou nálezem zaskočeni – něco podobného by dokazovalo existenci vyspělé civilizace v době, kdy zde běhali dinosauři a první praprapředci, z nichž se měl teprve za dlouhou dobu vyvinout člověk (první skutečný předek člověka - Australopithecus africanus – se na Zemi měl objevit před pouhými 5 miliony let).

Deska byla nalezena již v roce 1999 a již tehdy vzbudila pozornost, protože způsob vytvoření mapy oblasti je neznámý, stejně jako technika. Reliéfní mapa, podobná těm, jež dnes používají vojáci, zobrazuje důležitá místa: systém kanálů dlouhý okolo 12 000 km, přehrady, vodní elektrárny. Nedaleko od kanálů jsou zobrazena pole, jejichž umístění je neznámé.

Mapa rovněž obsahuje různé nápisy. Původně si vědci mysleli, že jde o starou čínštinu, ale po rozborech vyšlo najevo, že jde o hieroglyfické slabičné písmo neznámého původu. Přečíst se je nedaří. 

Doktor fyzikálních a matematických věd na Bakširské univerzitě, Alexandr Čuvyrov , jenž objev učinil, je sám nejvíce zmaten. Již v roce 1995 se společně se svou studentkou z Číny, Huan Hun, rozhodl prostudovat hypotézu možné migrace dávných Číňanů z území Sibiře a Uralu. Při expedici do Bakširie nalezli několik řezeb ve skále ve staré čínštině. Nápisy hypotézu potvrdily. Většinou obsahovaly informace o obchodních smlouvách, sňatcích a záznamy úmrtí.

Protože archivní záznamy z 18. století hovořily o zhruba 200 neobvyklých kamenných deskách nedaleko vesnice Čandar v oblasti Nurimanov, rozhodli se vědci prozkoumat i je, protože měli důvod se domnívat, že kameny patří čínským migrantům. Sestavili skupinu dalších studentů a nová expedice vyrazila v roce 1998. Nejprve si najali helikoptéru a prozkoumali okolí z výšky. Přes veškeré úsilí však kamenné desky, zmiňované i britskou expedicí z 80. let teď již minulého století, nenašli. 

Poté, co odsoudili kamenné desky do říše legend, se nečekaně povedlo Čuvyrovi při jednom z výletů mimo vesnici, kde byli ubytováni, narazit na Vladimira Krajnova, bývalého předsedu místní zemědělské rady. A ten měl jeden z hledaných kamenů na svém poli. Přesně 21. července se Čuvyrov, poněkud skepticky naladěný, vydal na pole kámen prozkoumat. A skutečně tam byl. Protože jej ve dvou pro jeho váhu neuzvedli, zavolali si pomoc z blízkého města Ufa. 

Poté, co kámen vykopali, mohli jej i změřit – byl 148 vysoký, 106 cm široký a 16 cm silný. Vážil skoro jednu tunu. Kámen pak odvalili po kulatině. Jakmile se objevil na světle a očistili jej, nevěřili vlastním očím: „Bylo mi jasné, že nejde o nějaký obyčejný kámen, ale skutečnou mapu – ne nějakou jednoduchou, ale trojrozměrnou, jsme nečekali,“ říká Alexandr Čuvyrov. 

„Zprvu jsme samozřejmě nevěděli, jak stará mapa je. Naštěstí se během několika uplynulých milionů let reliéf krajiny v Bakširii nezměnil, takže jsme mohli identifikovat na mapě dnešní pohoří Ufa, zatímco údolí Ufy, jež se na mapě vyskytuje, již dnes neexistuje. V jeho místech dnes teče řeka Uršak. Kámen poté prozkoumali vědci, kartografové, fyzici, matematici, geologové, chemici a jazykovědci. Jednoznačně jde o mapu uralské oblasti, s řekami Belja, Ufimka a Sutolka.“

Mapa je vytvořená ve stupnici 1: 1,1 km. Geologicky sestává kámen ze tří stupňů: základna je 14 cm tenká, z tvrdého dolomitu. Druhá část je nejzajímavější – je vytvořena z diopsidového skla. Technologie vytvoření podobné vrstvy není současné vědě známa. Právě na této vrstvě je vyrobena mapa. Třetí vrstva je pak jen 2 mm tenká a vyrobená z vápníkového porcelánu, který chrání mapu před vnějšími vlivy.

Reliéf není – na rozdíl od tehdy známých nástrojů – vytesán dávnými pazourky, což je rovněž nemožné. Zdá se dokonce, že kámen byl opracován strojově. Rentgenové paprsky potvrdily, že kámen je vyroben a opracován citlivými nástroji. První hypotéza zněla, že kámen vyrobili dávní Číňané, protože poznámky na mapě jsou psány vertikálně. Jak je známo, ve staročínském jazyce se před 3. stoletím vertikální písmo používalo. Při porovnání se staročínskými knihami – poměrně vzácnými kousky – se však nepodařilo najít ani jeden znak podobný s těmi na kameni. 

Teorie o staročínském písmu pak byla odmítnuta i kolegy z Hunanské univerzity. Ti potvrdili, že porcelán, pokrývající kámen, nikdy nebyl v Číně používán. Ačkoliv se nepodařilo písmo na kameni přečíst, je zřejmé, že jde o hieroglyfické slabičné písmo. Jediný znak, který se podařilo identifikovat, je označení současného města Ufa. 

Čím více vědci desku zkoumali, tím více záhad se vynořovalo. Na mapě je např. vidět velký zavlažovací systém jako přídavek k řekám – dva 500 metrů široké kanálové systémy, 12 přehrad, z nichž každá je 300 – 500 metrů široká, zhruba 10 km dlouhá a 3 km hluboká. Oproti kanálům vypadá dnešní zavlažovací systém Volha-Don jako čárka. Na řece Belaja byly podle mapy korigované břehy.

Nejtěžším oříškem bylo určení stáří kamene. Radiokarbonový analýza proběhla jako první, poté byly jednotlivé úrovně kamene zkoumány uraniovým chronometrem, ale obojí výsledky ukázaly rozličné výsledky a stáří zůstalo nejasné. Pak se však na povrchu kamene našly dvě ulity. Stáří jedné z nich - Navicopsina munitus z rodu Gyrodeidae – je asi 500 milionů let, zatímco druhé - Ecculiomphalus princeps z podřádu Ecculiomphalinae – je okolo 120 milionů let. Přitom zpočátku si vědci mysleli, že kámen má 3 000 let. Otázkou je, zda tvůrce mapy nepoužil ulity již petrifikovaných tvorů.

Centrum historické kartografie ve Visconsinu v USA je z mapy na kameni v úžasu – podobná trojrozměrná mapa mohla vzniknout jen z jednoho místa – z oběžné dráhy. USA na podobné trojrozměrné mapě právě pracují a míní ji dokončit v roce 2010. Problém vytvořit podobnou mapu souvisí s množstvím figur a nákresů. Zkuste jen vytvořit věrohodnou trojrozměrnou mapu hory. I dnes se využívají nejmodernější počítače. Přesto vědci odmítají mluvit o mimozemšťanech a o autorovi mapy mluví prostě jako o – tvůrci.

Podle dalších objevů se zdá, že mapa je pouze částí velké mapy Země. Hovoří se o 348 dalších podobných kouscích, jež by měly být někde poblíž naleziště prvního, tedy v Sokolinských horách. Na kusy byla celková mapa roztrhána v době ledové, takže nyní by mohla tvořit mozaiku o celkové velikosti 340 x 340 m. Prozatím se plánuje expedice, která by další části měla najít. 

Převzato: Tiscali/Pravda/Reuters - 11. 6. 2002