1. června 1998 - Přemýšlela jsem, jakou mám asi krevní skupinu. Zítra půjdu zjistit, kolik to stojí. Bráška bude mít narozeníny, tak se mu půjdu poohlédnout po nějakém dárku.

9. června 1998 - Zrovna jsem se vrátila z odběru. Nebylo to nic hrozného a cítím se skvěle, taková odlehčená. Jen si budu muset najít tričko s dlouhým rukávem, aby nebyla vidět náplast. Blbý je, že tenhle týden budeme malovat byt, a tak máme dneska s bráchou vystěhovat pokojíček. Na transfuzi mi doporučili, že se nemám tělesně namáhat. Ale co, nějak to zvládnu.

11. června 1998 - Byla jsem na úřadu práce, ale nic tam nebylo. Zato zítra jdu na školení ohledně voleb, doufám, že nás dlouho nezdrží.

19. června 1998 - Připravuju se na volby. Br, to bude děs, sedět tam až do kolika hodin. Jo, abych nezapomněla, před dvěma dny mi primář napsal čočky, tak budu muset někde sehnat peníze, ach jo.

20. června 1998 - Tak volby jsou už za mnou. Raději bych byla na chalupě. Jak jsem tam seděla, myslela jsem si, že se unudím k smrti. Ještě, že jsem si sebou vzala křížovky.

29. června 1998 - Brzo už budou mít naši dovolenou a já se z chalupy nehnu dobré dva měsíce. Už aby byl pátek, ale raději si zabalím to nejdůležitější předem.

19. září 1998 - Včera jsem měla sraz ZŠ po deseti letech. Nesešli jsme se všichni, ale to nevadilo. Holky ukazovaly fotky manželů a dětí. A já si tam připadala jaksi nadbytečná. Jako vždycky.

13. října 1998 - Tak jsem se rozhodla jít dát znovu krev. Ale nešlo to. Něco jim vyšlo špatně. Odebrali mi jenom vzorek na vyšetření. Další pátek si mám zavolat. Prý se to stává. Práce jako nachsvál žádná.

23. října 1998 - Tak jsem tam volala. Testy jim vyšly pozitivní, mám se dostavit na další odběr. Jdu tam v pondělí. Taky bych měla vrátit knížky do knihovny.

26. října 1998 - Tak mi vzali vzorek a že ho pošlou do Prahy. Zavolat mám tak za čtrnáct dní. Psala mi kámoška, konečně!

9. listopadu 1998 - Měla bych napsat Vlaďce,nebo si bude myslet, že jsem se ztratila z povrchu zemského. Práce zase žádná.

13. listopadu 1998 - Volala jsem na transfůzku, primář mi řekl, ať zavolám v úterý to už snad výsledky dojdou. Měla bych se podívat po dárcích na vánoce.

17. listopadu 1998 - Volala jsem tam. Mám jít zase na odběr. Taky jsem koupila nový vánoční stromeček.

9. prosince 1998 - Tak a je to hotový. Je to divný pocit, když vám řeknou, že máte něco, co si nedokážou vysvětlit. Mám jít ještě párkrát na odběr. Primář mě nechce děsit, ale nejspíš sám neví, co to udělá.

Řekl mi, že umřu. A mně to doteď nedošlo. Je to tak definitivní, že mě to vůbec neděsí.

17. června 1999 - Měla jsem hrozně zvláštní sen. Přišel ke mně anděl smrti. Stáli jsme naproti sobě, v zahradě při západu slunce. Slíbil, že si pro mě přijde, až mi bude 9999 dnů, políbil mě na čelo a zmizel. Tak strašně mě z toho zabolelo u srdce, až jsem se vzbudila. Seděla jsem pak dlouho na posteli a jen mi tekly slzy.

20. června 1999 - nedalo mi to, a spočítala jsem si kdy mi bude 9999 dnů. Teď to vím přesně. Mezi 31.10.2002 po půl druhé až 1. 11.2002 do půl druhé. Dívám se na ta čísla a nemůžu uvěřit.

7. září 1999 - Zase jsem byla zavolat kvůli výsledkům, ale nic se nezměnilo. Nikomu jsem nic neřekla. Je to pěkně hrozné, mlčet o tom. Někdy jsem docela smířená a vyrovnaná, ale jindy to na mě padne a potají brečím ve tmě do polštáře. To, že umřu mě neděsí,, vlastně jsem docela ráda, je to totiž momentálně jediná jistota kterou mám, ale vůči rodičům se cítím provinile. Tohle si nezaslouží.

1. ledna 2000 - Tak nám začal nový rok. Práci pořád nemám. Ani nevím,jestli vůbec nějakou chci, když vím, že za necelá tři léta.....

14. ledna 2000 - Zase jsem si dala inzerát na seznámení. Já vím, že to nemá cenu vůbec si s nějakým klukem začínat. Dělám to pro ostatní, aby si mysleli, že někoho hledám. Je to moc těžký se takhle přetvařovat. Ale tímhle je nechci zatěžovat.

1. listopadu 2000 - Páni za dva roky, ještě dva roky. Dostala jsem nabídku od jedný firmy. Mají se mnou udělat ještě jeden pohovor. Pane bože, ať to vyjde. Aspoň nějaký čas to bude vypadat, že je všechno na nejlepší cestě.

6. listopadu 2000 - Dneska jdu poprvé do práce. Kéž by to vyšlo a já mohla pracovat. Je to zase změna a pozítří mám rande s jedním klukem. Někdy mě napadá, že dělám spoustu zbytečných věcí. Copak se můžu vydat na cestu kolem světa, vybrat všechny svoje úspory a něco si užít? Otázka je, co znamená užít si.

1. ledna 2001 - Tak a máme jednadvacáté století. Silvestr jsem oslavila v klidu doma. Skoro celý den jsem si pouštěla CD a pak jsem se šla chvíli projít.

12. května 2002 - Už jsem přes půl roku bez práce. Odešla jsem sama. Čím je ten datum blíž, tím hůř se na cokoliv soustředím. Tenhle rok mi bude 27. Je to na blázna. Nesplňuji očekávání, s nikým nechodím, a tak se prarodiče těch pravnoučátek nedočkají. Co mám lidem říkat? Pravda by je zdrtila. Nedokázala bych je vidět nešťastné, nikoho. Mají svoje starosti, tak proč jim přidávat ty svoje, když by se tím stejně nic nezměnilo.

19. září 2000 - Tohle léto bylo nádherný a ještě půlku září jsem zůstala na chalupě. Listy už zlátnou, udělala jsem pár snímků. Přála jsem si mít křídla, vyletět nahoru a jenom se dívat.

31. října 2002 - Jsem sama doma. Necítím žádné obtíže. Možná se to nestane, možná to přežiju.. Jo, možná zítřek přežiju, ale co dál. Poslední testy vypadaly dost zle. Já se však cítím jako dřív. Nejvíc mě děsí ta představa, až najdou moje tělo. Panebože, nemůžu na to vůbec pomyslet. Co budou prožívat. Ne, ne, ne! Je to ode mě pěkný podraz. Kruci!

1. listopadu 2002 - Zítra bude svátek zesnulých. To budu mít taky svátek. Cynismus! Co mám psát? Co vůbec psát? Vykoupala jsem se, umyla jsem si vlasy, vzala si svoje nejlepší šaty a trošku se nalíčila. Proč? Co má teď cenu? Napsala jsem každému dopis na vysvětlenou. A teď čekám. Smířená. Zbývá mi posledních pár minut, těch nejdelších minut v životě. Přijde? Slíbil mi to. Slíbil, že určitě přijde. To kvůli němu jsem se snažila vypadat krásně. Jak , ale uvidí moji duši? Jaká jsem tam uvnitř? Anděli smrti - prozradíš mi svoje jméno? Velká rafička je téměř na půl. Je to .......

Dál už není nic, než nedokončená, rozpitá čára.