Vypovidaji indianske povesti o puvodu lidstva?

Povesti indianu kmene Hopi

Podobne jako Mayove a Aztekove rozlisuji i Hopiove nekolik vyvojovych etap lidstva. Jejich pradavni predkove pry zili v Pacifiku na pevnine zvane Kasskara, ktera pozdeji klesla do vln oceanu. K presidleni pomahali Hopium tajemni kacinove - bytosti ze vzdalene planety Toonaotekha, kteri pravidelne navstevovali Zemi. Rovnez kacinove dokazali lidi tvorit (bez pohlavniho spojeni). Preprava Hopiu se provadela na "letajicich stitech" - vozidlech Bohu. Existenci techto pristroju dokladaji i skalni malby v Oraibi, nejstarsim sidlisti Hopiu v Arizone.
Po presidleni se Hopiove rozmnozovali a osidlovali stale vetsi oblasti. Centrem vzdelani bylo bajne mesto Palatquapi se stupnovitou pyramidou (dnesni Palenque). Indiani se vzdelavali v oborech : dejiny naroda, prirodni vedy, ekologie i astronomie. Vyucujicimi byli opet kacinove. Po odchodu kacinu vsak mnohe znalosti upadly v zapomenuti a indiani si vytvareli nove Bohy i mytologii. Tim byly naruseny vazby na tradicni sidla, ktera byla opustena a "zdivoceli" indiani si zakladali nove osady. Vyvoj tedy probihal opet opacnym smerem, tedy civilizace postupne degenerovala, zrejme po ukonceni kosmicke mise stvoritelu.

Povesti Cibcu

Indiani tohoto kmene zili na uzemi mezi Nikaraguou a Ekvadorem. V mytologii tohoto kmene se zachovala povest o vzniku sveta, ktery stvoril slunecni buh Chiminigagua - vladce vesmiru tak, ze z nej vychazelo svetlo, ze ktereho se pocaly zjevovat veci..... Jak podobne Bibli. Mezi bohem a indiany pak cestovali poslove, kteri je ucili mnoha uzitecnym cinnostem (remeslum), moralce (zakonum) a nabozenstvi (filosofie). Ucitele potom odesli opet na nebesa.

Povesti Kogiu

Indiani kmene Kagabu (nyni se nazyva Kogiove), zijici v oblasti Sierra Nevady maji podobnou mytologii - svet stvorila pramati Gauteovan, od ni pochazeji 4 praotcove - praknezi indianu, kteri meli svou vlast v kosmu. Kdyz praknezi prisli, meli na obliceji masky, ktere nakonec odlozili. Jak podobne dnesnim opatrenim, pri styku s neznamym prostredim...... Praknezi sverovali svuj urad (a vedomosti) dedicnym potomkum, aby vedeni prechazelo v nezmenene podobe na dalsi generace. Knezi se nazavali mamove a byli to vladci kmene, uctivani jako primi potomci predku z kosmu. Mamove ovladali i nadprirozene schopnosti, ziskane meditaci v temnu po dobu deviti let, pak pry dokazali komunikovat s vesmirem. Podobne praktiky dnes praktikuji i tibetsti a indicti zasvecenci.
V Kagabskych povestech je rovnez zminka o potope sveta, kdy knez Seizankua zbudoval lo a vzal na ni vsechny druhy zvirat i rostlin. Rudy a modry dest pak zaleval Zemi po cele 4 roky a vsechna more se rozlila. Lo se nakonec zachytila v pohori Sierra Negra. Pak trvalo 900 let, nez more opet vyschla.
Tyto povesti se natolik podobaji biblicke potope s Noem a sumerske potope s Gilgamesem, ze celosvetovou potopu, pri niz se zachranili jen ti nejinformovanejsi lze povazovat za historickou udalost, zpusobenou zrejme vnejsimi katastrofickymi vlivy. (Prulet ci pad asteroidu, komety, planety Nibiru ci jinymi vlivy na rotaci Zeme.)

Povesti Dogonu

V povestech zapadoafrickeho kmene Dogonu je zachycen prubeh osidleni nasi planety. Puvodni planeta Dogonu byla ohrozena totiz zanikem sveho slunce Po-tolo, proto archandel Nommo byl poveren zachranou akci - presidlenim obyvatel na jinou vhodnou planetu. Vzhledem ke kratkosti casu, zbyvajiciho do katastrofy, byla postavena jen jedna kosmicka lo, na kterou byli umisteny zasoby pro dlouhy meziplanetarni let, vzorky zivocichu, rostlinstva a 4 peclive vybrane pary lidi, kteri meli zalozit novou civilizaci na zvolene planete Zemi, ktera se nejvice podobala puvodni vlasti Dogonu.
Pravdivosti techto povesti nasvedcuji neobycejne astronomicke znalosti kmenovych nacelniku, predavane z generace na generaci. Dogoni tvrdi, ze pochazeji z oblasti Siria (souhvezdi Velkeho psa), vzdalene pouhych 8,7 svetelnych let od Zeme. Dogoni tvrdi, ze okolo Siria obiha nyni jiz vyhasle slunce Sirius "B" (Po-tolo), ktere jako bily trpaslik bylo nasimi astronomy objeveno az v roce 1915!
Dogoni vedi, ze Sirius B patri k telesum z obrovskou hustotou hmoty (dle dnesnich astronomu asi 130 kg/ cm3) a navic tvrdi, ze v systemu se nachazi i dalsi hvezda Emme-ya-tollo, ktera ma nekolik planet. Potiz je v tom, ze kmen Dogonu si sve znalosti ochranuje pred zvidavymi vedci a staresinove kmene je ziskavaji ustnim podanim z generace na generaci, takze lze predpokladat, ze casem mohlo dojit i ke zkresleni puvodnich informaci. Francouzsky etnograf Marcel Griaule, kteremu se podarilo primet k rozhovorum nacelnika Ogotommeliho, ziskal i popis plavidla, na kterem Dogoni prileteli na Zemi, toto melo kruhovou zakladnu, zustalo na obezne draze okolo Zeme a cestovatele sestupovali na Zemi v jakychsi vysadkovych modulech. Tento zpusob se podoba i soucasnemu cestovani ve vesmiru, pripadne poznatkum o UFO....
Velitel plavidla se nazyval Nommo (opet shoda s Noem) a po vylozeni vesmirneho plavidla se pry vratil do vody, nebot se jednalo zrejme o obojzivelnika. Clovek s dostatecnou fantazii by mohl rici, ze jeho inteligentnimi potomky jsou delfini...
Ostatne moznost, ze vesmirni ucitele byli vodni tvorove lze podporit i kresbou boha Make-Makeho z Velikonocniho ostrova nebo japonske baje o vodnich lidech.

Maorske povesti

Praobyvatele Noveho Zelandu - Maorove maji nesmirne zajimave povesti, ktere pro nas sesbiral a zaznamenal John White. Jiz nazvy temat v nas vzbuzuji zajem:
Rodokmen bohu, Historie stvoreni, Valka ve Vesmiru, Stvoreni muze a zeny, Potopa sveta a zpravy z archy, Manzelstvi mezi bohy a lidmi, Cesty mezi Zemi a jinymi hvezdami,..... Zpravy o krasnych divkach sestupujicich s nebe a obcujicich s pozemskymi mladiky jsou v mnoha povestech. Buh Pourangahua z maorskych legend priletel na svem ptaku (letajici stroj) na Novy Zeland z mista Hawaiki, ktere lze (ze staroindictiny) prelozit jako "Mlecna draha".

Vsechny tyto i jine povesti se shoduji v jednom. Kdysi na Zemi sestoupili mimozemstane, kteri zamerne ovlivnili vyvoj civilizace na Zemi. Je mozne, ze na vyvoj civilizace budeme muset pohlizet novyma ocima....


Mgr. J. Pavlik