O legendární civilizaci bájného kontinentu Atlantis tvrdil filozof Platón, že ji zahubil bůh Poseidón, podle jiných to bylo zemětřesení, podle dalších globální oteplování a vzestup mořské hladiny nebo dokonce asteroid. Skutečnost je ale mnohem prozaičtější a nelze se Atlanťanům ani příliš divit, že o tom nezanechali žádné zprávy. Celá ta historie je totiž poněkud trapná.
Všechno začalo tím, že obyvatelé Atlantidy vynalezli dvojkovou soustavu, počítače a digitalizaci. Na první pohled to vypadalo jako skvělý nápad: Už žádné pracné tesání do kamene a psaní na papyrus - všechno se zdigitalizuje a nacpe do elektronické paměti. Když archívy obsahující všechno vědění té doby přestaly zabírat místo, nadšení neznalo mezí. Po textech přišly na řadu obrazy, po obrazech sochy, divadelní hry ... všechno se dalo schovat do bedýnky počítače a kdykoliv vyvolat na monitoru.
Bez počítače se už nikdo neobešel, a tak se vynálezci předháněli ve stále lepších modelech i programech pro ně. Obvykle to netrvalo ani tři roky, než beznadějně zastaral jak hardware, tak i software ... a zcela nepozorovaně se stalo, že knihy, které počítač přečetl ještě před deseti lety, najednou nikdo nedokázal rozluštit. Co bylo platné, že Atlanťané uměli ukládat data na disky s trvanlivostí téměř padesát let (považte, taková nepředstavitelně dlouhá doba!), když už za třicet let neexistoval jediný přístroj, který by je mohl přehrát...
Ti prozíravější se zpočátku snažili při každé změně programu převést všechna data do novější podoby, jenže to stálo čas a prostředky a ty v oné stále uspěchanější době nebyly nazbyt. Ostatně, proč jimi plýtvat na nějaké staré texty, když mnohem lépe lze zpeněžit poslední tlachy o hrdinech masové zábavy. Po několika generacích pak Atlanťané zapomněli psát bez klávesnic a počítat bez kalkulaček, po dalších několika díky počítačovým hrám a skvělým pohyblivým digitálním příběhům jim přišlo zatěžko číst. Tak časem zmizelo ze světa i umění stavět počítače a psát pro ně programy. Když pár zbylých mudrců s hrůzou zjistilo, že veškeré vědění jejich civilizace se toho času skládá z posledních pět set dílů dvoutisícidílné romantické telenovely uložených na posledním občas fungujícím počítači, pochopili, že konec se přiblížil. Vyrazili na posledních lodích do světa a prvnímu barbarovi, který uměl psát rukou, zaplatili za to, aby na papyrus hodil jakoukoliv jen trochu vznešeně znějící historku o kontinentu s vyspělou kulturou, proti níž se spikli nepřející bohové. Jakákoliv dobře znějící lež je přece lepší než nesmrtelná pověst civilizace zničené vlastní blbostí.
Připadá vám to přitažené za vlasy? Americká kosmická agentura před časem přiznala, že nedokáže rozluštit data získaná jejími vlastními sondami na Marsu před 30 lety, protože už neexistují programy ani počítače z té doby. A nebudu se moc divit, až se ukáže, že NASA zdaleka není jediná.
Jan Novák
Autor je nezávislým publicistou