2.9.2001

Vítám vás v prvním poprázdninovém týdnu. Již několik týdnů tady upozorňuji na opozici Saturnu a Pluta, která je do značné míry osudová a může přinést události, které nás mohou dlouhodobě (i když třeba i se spožděním) ovlivňovat. A pro všechny, kdo si třeba myslí že jsou osamoceni v traumatickém vnímaní podivného směru kterým se naše civilazace ubírá, jsem zařadil povídání od Remi...nejsme sami, jen spousta lidí se ještě neprobudila...

SLZY ZEMĚ

Prší..kapka za kapkou stéká po skle..prší..a déšť šumí..sedím a poslouchám to šumění a pozoruji nespočetné kapky vody,které na mne přes sklo začínají volat.Je tma..a kapky se mění v slzy a já najednou slyším tichý pláč..rozevírám oči ve snaze vidět a přesto najednou nevidím..jen slzy,které mne chtějí pohltit...zacpávám si uši abych neslyšela ten šum...který se mění v nářek,čím dál silnější...a já vím,že musím,musím to slyšet a vnímat a pojmenovat..a tak poslouchám...
A najenou začínám rozumět...to naše matka země prolévá své slzy,to její tichý nářek mi prostupuje duši stejně...jako její bolest...bolest matky...která naříká nad svými dětmi...
Nad dětmi které miluje,a kterým dává sama sebe...svou moudrost života...a ony už přestávají poslouchat!!
Ve své nekonečné pýše přesvědčení o své vlastní dokonalosti...zapomínají na prosté ponaučení sve matky..lhostejně přistupují k jejímu varování...kdy se stala ta chyba..a je to chyba?Nebo je to jen vývoj...vývoj dítěte,které má dospět v dokonalost...jenže dokonalost je spojena s respektem k životu....poznáním a omyly...a skromností ve vztahu k nekonečnu...
Nekonečnost...kdy lidstvo pochopí význam tohoto slova...??
Kdy si uvědomí,že jsou jen nepatrnou součástí prostoru...a né jak se bláhově domnívají jeho pány...??..Kdy..??
Kolik omylů je ještě potřeba...???A kolik ponaučení....???
A matka země pláče své slzy nad svými dětmi..které začínají ve své pýše činit tak velké omyly..že je musí opět potrestat...protože již opět přestali vnímat zákony...zákony přírody.
Pláče...protože ví co příjde....a já pláču s ní...protože stejně jako ona tomu nemůžu zabránit..!
Protože takový je vývoj....

A tak sedím a vnímám...tu chuť křičet... vzpamatujte se!! Nepodléhejte své pýše..!!

Sedím...a doufám...doufám v moudrost lidstva...doufám....
Sedím...a hledám a ptám se proč...??Co můžu udělat...jsem tak nepatrná...a v které etapě času jsem..je to dotek toho co bylo..nebo co bude...??

Kéž by to bylo........


Remi, 22.8.2001


PEKING 29. srpna (ČTK/EFE) - Různé předměty, které byly objeveny v Číně a které byly pravděpodobně vyrobeny v Egyptě před 3000 až 5500 lety, dokazují, že hedvábná stezka je mnohem starší, než se původně předpokládalo. Nálezy zahrnují desítku rituálních mlátků a několik zbraní "západního" vzhledu, informoval profesor Li Šuej-čeng z pekingské university, jenž předměty, nalezené především v západní polovině Číny, v posledních letech zkoumal.
"Tyto objevy naznačují, že styky mezi západními a východními civilizacemi začaly možná už v období neolitu," prohlásil archeolog.
V současnosti se většina odborníků domnívá, že počátek obchodních kontaktů přes hedvábnou stezku se datuje na konec prvního tisíciletí před naším letopočtem, kdy faraónský Egypt už pomalu upadal a od sedmého století byl postupně okupován Asýrií, Persií a vojsky Alexandra Velikého.
Nicméně figury inkrustované v rituálních mlátcích, jež představují hlavy zvířat, ovoce či jakési koule, čínští archeologové spojují se stovkami podobných ozdob typických pro předchozí období, jež byly nalezeny v Egyptě a Mezopotámii.
"Mnozí experti sdílejí názor, že ozdoby na mlátcích nebyly produktem starých čínských kultur, nýbrž dovozním artiklem ze západu," vysvětluje Li, podle něhož "když byly objeveny, některé byly považovány za podivné zbraně, nebo vřetena na předení".
V početných dynastiích faraónského Egypta mlátky dokládaly vysoké postavení a používali je samotní vládcové, jak je možné zjistit ve starých hieroglyfech.
V Číně byla jedna z nejnádhernějších ozdob mlátku, jaké kdy byly objeveny, vyrobena z jadeitu a byla nalezena v hrobce ve středočínské provincii Kan-su. Ta v minulosti tvořila koridor, kudy vedla hedvábná stezka mezi himalájskými velikány a pouštěmi a pláněmi Mongolska.
Hrobka, v níž byla ozdoba nalezena, patřila místnímu náčelníkovi a obklopuje ji dalších 105 hrobů, ve kterých bylo objeveno pozůstatků méně - to naznačuje nižší postavení majitelů.
Ačkoliv nejstarší nalezený mlátek v Číně byl vykopán ve vrstvě, jejíž stáří je odhadováno na 5500 let, většina z ostatních patří do doby pozdější, do období odpovídajícího Nové říši ve starém Egyptě, a valnou většinou jsou jejich naleziště soustředěna v severozápadním čtverci země.
S ohledem na lokalizaci nálezů "předpokládáme, že do Číny přišly ze západu", zdůraznil profesor Li.
Jiní čínští odborníci jsou opatrnější v názorech; podle nich původ nálezů dosud nebyl stanoven mimo jakoukoliv pochybnost. "Potřebujeme další výzkumy a objevy, abychom prokázali závěry," poznamenal archeolog Ču Naj-čcheng z čínské akademie věd.
V posledních letech rostly jako houby po dešti vykopávky v oblasti, kudy procházela hedvábná stezka, včetně čínských částí střední Asie. Byla to reakce na rostoucí zájem badatelů v oblasti obývané z větší části etnickými menšinami, velmi odlišné od zbytku země.
"Kulturní infiltrace a míšení měly ohromný dopad na formování složité kulturní struktury severozápadu Číny, a vyvolaly rozvoj východu i západu," řekl k tomu známý čínský historik Li Süe- čchin.
hit pz


PAŘÍŽ, 28. srpna 2001 - Jeden společný gen mají prý lidé, kteří se dožívají vysokého věku. Objevili ho američtí vědci. "Výsledky poukazují na pravděpodobnou existenci genu či genů majících vliv na schopnost dosáhnout určitého věku," píší autoři studie po vedením genetika Louise Kunkela a gerontologa Thomase Pearlse z Harvard Medical School v Bostonu. Vědci zkoumali složení souboru genů (genomu) u tři sta osmi více než 90letých osob ze 137 rodin, kde byl alespoň jeden člen rodiny starší 98 let, a hledali podobnosti u jedné části chromozómu přítomného u zkoumaných osob. "Jedná se o první studii, kdy byli za účelem rozluštění genů důležitých pro dlouhověkost využiti lidé," vysvětluje Thomas Pearls. "Mnoho vědců si myslelo, že dlouhověkost je záležitostí více faktorů a nemůže být ovlivněna několika geny," dodává Pearls. "Identifikace genů u velmi starých lidí by mohla poskytnout informace o buněčných pochodech, které jsou určující při procesu stárnutí," pokračuje studie. Jedním z cílů výzkumu je lépe porozumět fungování tohoto genu a posléze vyrobit syntetické molekuly s podobným účinkem, jež by mohly být používány pro snížení rizika onemocnění a prodloužení délky života. "Rozhodně nemáme v úmyslu najít fontánu s živou vodou. Spíše bychom chtěli nalézt recept na úspěšné stárnutí," snaží se Pearls rozptýlit veškerá nedorozumění o cílech vědců.


VATIKÁN 29. srpna (ČTK) - Vatikán chce využít nadcházející konference OSN o rasismu, která začíná v pátek v jihoafrickém Durbanu, k prosazení svého názoru o experimentech s lidskými embryi, které by podle něho mohly vést ke vzniku nové formy otroctví. Informoval o tom ve svém neoficiálním stanovisku, které k této záležitosti zveřejnil.
Katolická církev v dokumentu vyjádřila obavy z "nových a dramatických forem diskriminace, jež by se mohly týkat mimo jiné nenarozených dětí jako předmětu experimentů a technologických zásahů". Jako příklad uvádí Vatikán umělé oplodnění, využívání "nadbytečných" embryí a takzvané terapeutické klonování.
"Zde spočívá riziko nové formy rasismu, neboť rozvoj těchto metod může vést ke vzniku jakési podkategorie lidských bytostí, pouze pro účely některých jiných. To by byla nová a hrozivá forma otroctví," uvádí se v dokumentu katolické církve.
"Bohužel, nemůže být popřeno, že pokušení eugeniky (zušlechťování lidské společnosti) je stále latentní, zvláště pokud jej využívají mocné komerční zájmy," stojí v prohlášení, které vyzývá vlády a vědce k opatrnosti v úsilí stvořit prostřednictvím genetické manipulace dokonalejšího člověka.
Jedním z hlavních témat konference OSN o rasismu bude požadavek potomků afrických otroků na odškodnění. Zastánci vyplacení náhrady tvrdí, že zbývá vyřešit několik otázek. Reparace prý budou zahrnovat nejméně zrušení miliardových zahraničních dluhů afrických zemí a financování sociálních, vzdělávacích a zdravotnických programů.
V materiálu katolické církve se píše, že stanovení odškodného bude zřejmě složitější. Vatikán rovněž navrhuje "omluvu nebo vyjádření lítosti postiženému státu zemí zodpovědnou za spáchané zlo".
"Není úkolem církve, aby předložila technické řešení takového komplexního problému. Svatý stolec si ale přeje zdůraznit, že potřeba reparací posiluje závazek poskytnutí značné pomoci rozvojovým státům, závazek který spočívá převážně na vyspělejších zemích."
Papež Jan Pavel II. považuje téma usmíření za prioritu svého působení v čele katolické církve. Již několikrát vyjádřil lítost nad chováním církve v minulosti například vůči Židům nebo pravoslavným křesťanům. Při návštěvě Afriky v roce 1992 požádal papež o odpuštění pro katolíky, kteří se podíleli na obchodu s otroky.



26.8.2001

Vítám vás v posledním prázdninové týdnu (uuuúú, když si vzpomenu jak jsem vyváděl když mě někdo připoměl, že končí prázdniny....), prostě realita je už taková.
Tenhle krásnej západ sluníčka pro vás vyfotila Sunnmoon a jako úvod do nového týdne jsem pro vás vybral nádhernou úvahu, kterou mi poslala Remi...Tento textík je myslím o všech, kteří trošku přemýšlí nad svými současnými i minulými životy, o všech kteří hledají svého velblouda na cestu kamsi tam kde obzor splývá s oblohou a přechází v nebe....., no to tak...


   

Poušť

  Proč lidé když se řekne poušť si vybaví vyprahlost? Zamyslel ses někdy nad tím?
Vždyť před mnoha lety i poušť byla krásnou přírodou, nebyla vždy jen pouští. A přesto si ze své minulosti něco uchovala. Jen ten kdo chce rozumět, kdo je otevřený vnímání ten si poušť zamiluje. Kolik je takových lidí?
S odvahou v srdci, s myslí a duší otevřenou natolik aby rozuměli poušti?
Aby uměli ocenit její extrémy? Její krásu i nebezpečnost? Její žár a chlad? Nekonečnost drobounkých zrníček písku? Trpělivost věků? Proměnlivost? Žádný den není stejná,stačí vánek a mění se hladce,přijde vichřice a mění se rázem! Je smrtelná pro toho kdo se bojí,kdo si nevěří! Je úžasná pro toho kdo ji pochopí a naučí se jí rozumět!
Má nečekané oázy s chladivou vodou, hřejivou náručí, šuměním vánku v listech, které ti hladí duši!
Má svou drsnou stránku prostoru,záhadnosti,záludnosti,krutosti avšak jen pro ty kdo jí takto chtějí vnímat!
Pro ty co ji chtějí poznat má vždy ukrýtý pramen vody, když má žízeň!Měkké a hebounké zákoutí, když si potřebují odpočinout! Nekonečné obrazy fatamorgán, které vyjadřují jejich touhu!
Jen ten kdo ví, že fata morgána je odraz toho co skutečně existuje, ten jim rozumí. Jen hledat a nalézt a věřit!
Né v poušť, ale v sebe, ve svou sílu,své touhy...svou energii...a chtít..protože poušť nezná povrchnost, polovičatost, přetvářku, lež...zná sílu pravdy, konečnost smrti, hloubku života..a vrací ti to co ty sám vysíláš...nic míň a nic víc!
Remi

LONDÝN 21. srpna (ČTK) - Britské úřady hodlají reagovat na vzrůstající obavy domácí veřejnosti, že asteroidy a komety by mohly pro naši planetu znamenat smrtelné ohrožení, zřízením vědeckého střediska, které by tuto záležitost prostudovalo. Napsala to agentura Reuters.
Jak prohlásil David Sainsbury z vládního úřadu pro vědu a techniku, středisko by mělo střízlivě posoudit oprávněnost obav, které v minulých měsících vyvolaly mezi lidmi takové hollywoodské filmy jako Armageddon, pojednávající o ohrožení Země střetem s obrovským vesmírným tělesem. Někteří vědci zastávají názor, že právě taková kolize vedla před 65 milióny let k vyhubení dinosaurů.
Sainsbury rovněž předpokládá, že středisko přispěje ke zvýšení znalostí veřejnosti o asteroidech a kometách, obvykle vědci označovaných jako Near Earth Objects (NEO, tedy objekty blízké Zemi).
"Zatím nebyly zjištěny žádné takové objekty, jejichž oběžná dráha by je navedla na střet se Zemí. Nicméně i když nebezpečí takového střetu je velmi vzdálené, případná možnost škod existuje," konstatoval Sainsbury v prohlášení, jímž seznamuje s úmyslem vytvořit badatelské středisko k NEO.
Britská vládní místa předpokládají, že středisko by mohlo začít pracovat již začátkem příštího roku. Nové pracoviště by mělo dostat během tří prvních let dotaci z veřejných zdrojů, a to v celkové výši čtvrt miliónu liber.
Britští stoupenci kampaně upozorňující na nebezpečí z vesmíru argumentují tvrzením, že současník má větší "naději" na to, že zahyne po kolizi planety s asteroidem, než na výhru v loterii.
"Zhruba řečeno, zdá se, že tak jednou za 100.000 let dopadne na Zemi vesmírný objekt, který je dostatečně velký k tomu, aby vyhladil čtvrtinu života na naší planetě," připomíná agentura loňský výrok liberálnědemokratického poslance Lembita Opika. Tento poslanec se snaží vládu přimět k tomu, aby hrozbu z vesmíru brala vážně.
Agentura poznamenává, že zemská atmosféra tvoří dostatečný ochranný štít proti většině vesmírných objektů o průměru do 50 metrů, větší objekty ale mohou touto ochranou proniknout. K tomu podle odhadů vědců může dojít asi jednou za 100.000 let.
čas vk


Hříšnou Sodomu neztrestal Hospodin, ale zemětřesení
Zánik starověkých měst Sodomy a Gomory nemá na svědomí rozhněvaný Bůh, jak praví biblický Starý zákon, nýbrž přírodní živly, konkrétně zemětřesení. Tvrdí to alespoň britský geolog Graham Harris. Jak v "knize knih" stojí, Hospodin se již nemohl dívat na mravní zkázu a ohavné hříchy, které obyvatelé měst páchali, a zničil je záplavou ohně a pekelné síry. "Nikoli," tvrdí rozhodně Harris. Podle něj stály Sodoma a Gomora na březích Mrtvého moře. To leží na rozhraní dvou zemských ploten, které se pohybují proti sobě. Právě tření zemských desek způsobuje zemětřesení a otřesy, které jsou v této oblasti poměrně časté. Řady archeologických a geologických nálezů potvrzují, že k mohutnému zemětřesení došlo zhruba před čtyřmi a půl tisícem let. Právě do té doby zařazuje Starý zákon zánik Sodomy a Gomory. Biblický popis ohnivé smršti přitom Harrisově teorii odpovídá. Podle ní se kvůli ničivým otřesům vzňaly obrovské zásoby výbušného metanu, ležící pod pobřežní půdou okolo Mrtvého moře. Břeh se pak proměnil v tekoucí rozžhavenou lávu, jež smetla obě města do moře. Jak upozornila stanice BBC, teorii již potvrdili experti z univerzity v Cambridgi. (los)


Stromu ze dna Ohře je 65 milionů let
Postoloprty - O zkamenělém stromu starém pětašedesát milionů let ležícím na dně Ohře u Postoloprt na Lounsku věděl Bořek Zasadil ze sdružení Araukarit už od roku 1963. Přišel na něj náhodou v dětství, když jeho otec na břehu řeky zakládal chatovou osadu. Teprve tuto neděli se však podařilo z řeky vytáhnout zbývajících jedenáct z devatenácti kusů, na něž se strom rozpadl. Pro vyzvednutí byla třeba nejenom potřebná technika - traktor, pevné lano a nákladní pick-up, ale také mnohá povolení. Pod vodu se vydali i tři potápěči, kteří nejprve zkamenělé kusy, z nichž každý váží několik metrických centů, vysekali ze skály. Pak je přivázali na lano a traktor je vytáhl. Poslední kus se objevil na břehu v neděli večer. Strom latinsky popsaný jako Taxodioxion Gybraceum - jeden z prvních jehličnanů - rostl na přelomu druhohor a třetihor, takže ho mohli vidět poslední dinosauři, jejichž vyhynutí se datuje zhruba do této doby. Podobné stromy se objevují na obrazech Zdeňka Buriana. Jak je možné, že se dřevina zachovala a neztrouchnivěla? "Stane se to, pokud nemá ke dřevu přístup vzduch," vysvětluje Bořek Zasadil. Strom nejspíš zapadl do bahna anebo do sopečného popela a to jej zakonzervovalo. V západních zemích se podle Bořka Zasadila s podobnými zkamenělinami i obchoduje. Lidé z Araukaritu chtějí kmeny nainstalovat ve vlastním muzeu na lounské hradební baště. Jeden ze vzácných kusů už zdobí atrium lounské radnice. "Doma mám i velkou sbírku minerálů a zkamenělých živočichů," dodal Zasadil, který je jinak profesí chirurg.



19.8.2001

Vítám vás v novém týdnu. Do jeho úvodu jsem pro vás vybral takové letní povídání od Táni (díííííík:-)))) ). Ať vás pobaví jako mě, mimochodem je i hrubě poučné:-))). Letní fotografie je od Sunmoon (taky dík Sun:-))) )

Byla jsem na dovolené, se svými syny a s kamarádkou, ale hlavně se syny. Ten mladší je roztomilý, plodil jednu perlu za druhou, kámoška třeba přebalovala svou malou holčičku a Vojta ji pozorně sledoval. Nakonec prohlásil: "Maminka to má taky takové, jen tam má fousy! Až budu velký, taky budu mít fousy, ale radši na bradě."
Anebo přišel za mnou a říká: "Kaču už nemám rád. Teď mám rád Jenny." Já na to "Proč?" A on: "No, Kača má jeden cop, a Jenda má DVA!" "Tak je můžeš mít rád všechny, ne? A až budeš velkej a budeš se chtít ženit, tak si vybereš, ne?" Hodnou chvíli přemýšlel, pak přišel a povídá:"Tak jo. Budu je mít rád všechny. Až budu velkej jako král, zavolám si je a zeptám se jich, jako co mně mají rády. Když řekne jako sůl, tak to beru. Bo sůl přece potřebuju. Když řekne jako zlato, tak to neberu, bo zlato je nanic. Když řekne jako peníze, tak to beru, bo prachy taky potřebuju. A když řekne jako nanuk, tak to taky beru. Nebo jako auto."
Nemám o něj strach, :o))))
Ten starší má měsíc do týnejdžra. Podle židů by měl být za měsíc dospělý. Když jsem měla dovolenou, zákonitě chcalo a bylo zima, koupily jsme si s kámoškou rum. Ráno jsme si cvrnkly do čaje. Po obědě přišla kámoška, že jsme si ten ranní čaj pořádně zpříjemnily, že flašky je půl. A druhý den ráno přiběhla, já byla ještě ve spacáku, mává na mně rumem, tak já že jo, že si dáme, ale ona měla jinej záměr, ukazovala mi, že zbyla sotva decka a kam se poděl zbytek. No jasně, můj skoro dospělý syn! Vlítnu na něj, za ucho ho tahám z lůžka a hned kde je rum. No nevzmohl se na slovo. Tak říkám, že musí vystřízlivět a proto si dá pahorek, a to desetkrát. Pod chatou je totiž stráň, byla pěkně zablácená a tak 70 metrů dolů. No, synátor mě poslechl (sama jsem se bála, že neposlechne, to bych byla s výchovou v pr...), dal si to desetkrát nahoru a dolu, pak se připlazil na chatu a brečel "Mami, já ti slibuju, že už nebudu ani chlastat, ani hulit, jen mě prosím tě neposílej na ten pahorek!"
Mého syna z chlastu bolely nohy, :o))))
A všichni dohromady byli taky skvělí, s kámoščinýma klukama. Večer si udělali krásný táborák, sami si nanosili dřevo, sami si postavili hranici jak na Mistra Jana, tak jsme jim nanosily buřty, kečup, hořčici, chleba, meloun, dortíky, kofolu, prostě hostina jak prase. A děti nás celou hodinu neotravovaly, my si seděly na terase, popíjely zbytek rumu a pokuřovaly, a pak Iris napadlo se jít podívat, jestli nezbyl buřt. No šok. Děcka se nastříkaly kečupem, takže vypadaly jak řezníci, a pak se vyválely v tom namoklým humusáckým listí, takže vypadaly jak lesní strašidla. Iris za mnou přiběhla, rozezlená jak saň a řvala "No napadlo by tě to?" "Jasně Iris, a i jiné věci!" No holka se usmála a vzpomněla si na své rošťárny ... nicméně splnily jsme výchovnou povinnost a chlapci si to odpracovali, kluci mi pak vykládali, že nejen kečup, ale i melouny a dorty lítaly, prej granáty. A kečup po sobě stříkali, aby byli JEŠTĚ KRÉMOVĚJŠÍ !!!
Táňa


WASHINGTON 16. srpna (ČTK) - Počítačové simulace daly nový impuls teorii, která zamotávala hlavu astronomům po celou řadu let a podle níž stála u zrodu Měsíce kolosální kolize Země s planetou velkou asi jako Mars. píše agentura Reuters.
Teorie takzvaného velkého střetu byla poprvé nastolena v 70. letech minulého století. Nyní ale vědci z univerzity v kalifornském Berkeley vypracovali scénář, podle něhož způsob, jakým vznikl Měsíc, je stejně reálný jako fakt, že pozemský den má 24 hodin, komentuje agentura.
"Předcházející modely teorie střetu identifikovaly střety schopné vytvořit Měsíc, ale nedokázaly vzít v úvahu všechny rysy systému Země-Měsíc současně," řekl agentuře badatel Robin Camp.
"Ale to, že se (s pomocí počítačů) ukázalo, že pouhý jediný střet byl s to způsobit vytvoření Měsíce, mělo za následek vypracování mnohem pravděpodobnějšího scénáře," dodal.
Výsledky nového výzkumu představené v nejčerstvějším vydání odborné revue Nature předpokládají střet mezi Zemí a další planetou, sice nepřímý, ale provázený uvolněním úžasné energie.
Množství energie, které by při této kolizi asi před čtyřmi a půl miliardou let vzniklo, by dostačovalo k tomu, aby přicházející planetu zničilo, zdůraznil badatel. Uvolnily by se skalnaté úlomky, které by začaly rotovat kolem Země. Jejich ochlazením by vznikla matérie, z níž by se vytvořil Měsíc.
Celý proces od kolize k vytvoření nového vesmírného tělesa by trval asi sto let, což je z hlediska vesmírných dimenzí téměř nepochopitelně krátká doba.
Předpokládaný úhel, pod kterým došlo ke střetu - asi 40 stupňů - podle počítačové simulace způsobil, že Země začala rotovat, ale mnohem rychleji, než jak se otáčí dnes. V tomto stadiu trval hypotetický pozemský den asi pět hodin.
Je také pravděpodobné, že Měsíc se tehdy nacházel Zemi blíže než nyní. Ve skutečnosti se obě tělesa neustále vzdalují, byť o pouhých několik centimetrů ročně. Jak vzrůstá vzdálenost mezi Zemí a Měsícem, rotace naší planety se zpomaluje.
Schéma a animace "velkého střetu" je k nahlédnutí na internetové adrese http://www.swri.org/press/impact.htm.


PAŘÍŽ 15. srpna (ČTK/L'Express) - V románu Pierra Boulleho stejně jako ve filmu, který byl podle tohoto románu natočen, nahradí opice lidstvo, které se samo zničilo. Poslední novinky z genetiky by mohly být předzvěstí takové změny lidského rodu, kdy by třebas nedopatřením vznikly dva biologicky nerozeznatelné druhy, píše francouzský týdeník L'Express.
Když se v roce 1998 podařilo izolovat a kultivovat "kmenové" buňky, to znamená buňky ještě nediferenciované, které pocházely z lidských embryí a plodu, americký tým vědců oznámil implantaci těchto buněk do mozků plodů makaků. Zde se vyvíjely a opice se narodily se smíšenými mozky, jejichž vývoj byl zastaven tím, že vědci pokusná zvířata ve věku čtyř měsíců utratila.
Aby se navíc nemusely používat buňky z lidských embryí, nalezli vědci prostředek, jak buňky získat z prakticky jakékoli tkáně dospělého člověka: z krve, z jater, ze svalů, z morku a dokonce z kůže nebo z tuku. Tyto kmenové buňky se mohou zřejmě po znovuzakořenění v organismu brzy množit a obnovovat tkáň, do níž patří; a dokonce se diferencovat od tkáně, z nichž pocházejí, a stávat se buňkami epitelovými, kostními, svalovými nebo nervovými. Bude tedy možno vyrobit mozkové buňky z kousku kůže.
Přirozeně se stejně jako při každé genetické manipulaci ospravedlňuje odvážnost projektu jeho terapeutickým přínosem. A slibuje se, že se tyto kmenové buňky budou používat jen pro regeneraci vadných buněk a pro náhradu vadných částí orgánů, čímž bude pacient ušetřen čekání na transplantaci nebo medikamentální léčby. To by zvláště mohlo umožnit regeneraci buněk centrálního nervového systému a léčbu chorob míchy, Parkinsonovy či Alzheimerovy nemoci; anebo obnovu buněk jater či ledvin. Americké a švédské společnosti (například Curis Inc., PPL Therapeutics, Anthrogenesis Corp. v New Jersey, NeuroNova ve Stockholmu) ostatně již začaly žádat o patenty na takové buňky.
Zde se ovšem vývoj nezastaví. Lze-li totiž napravovat, lze i modifikovat. A časem se neodolá - a již se neodolává - pokušení spojit kmenové buňky několika druhů savců a vytvořit nové bytosti, přízraky, které budou mít zvláštní schopnosti. Například se vyvine opice, která bude mít trochu lidské inteligence, aby pracovala v nepříznivém prostředí. Nebo člověk s opičí silou pro těžké fyzické práce.
To vlastní v člověku, pokud kdy vůbec existovalo, se vytratí. Na tom není nic podivuhodného: je totiž dvakrát méně genetických rozdílů mezi mužem a opicí než mezi mužem a ženou.
pel hej


USA 13. srpna (ČN) - Umělé srdce a genetický výzkum jsou možná zázraky moderní doby, ale další krok kupředu na poli zdravotní vědy nenajdeme ve sterilně čistých laboratořích, ale na vlastní toaletě - pokud se tedy rozšíří záchody anglické společnosti Twyford Bathroom, které kromě toho, že poskytnou člověku obvyklé služby, okamžitě analyzují získané "vzorky" na řadu nemocí, nízký obsah vlákniny či těhotenství. Není ani vyloučeno, že budou schopné poslat e-mail obvodnímu lékaři s popisem potenciálních zdravotních problémů, píše online zpravodajský server Fox News.
"V oblasti záchodů se nic nezměnilo za posledních 120 let," říká Terry Woolliscroft, mluvčí společnosti Twyford Bathroom. "Teď může toaleta pokročit do příštího století. Je to průlom, kompletní změna v užívání toalety." Zkrátka nová Univerzální interaktivní mísa (Versatile Interactive Pan - VIP) má být nejvýznamnější změnou v oboru domácího sanitárního zařízení od roku 1883, kdy Thomas Twyford vytvořil porcelánový model, jaký známe dodnes.
VIP má být aktivován hlasem, obejde se bez vody (všechno vcucne vakuum) a je také nastavitelný, aby umožnil lidem všech postav a váhy stejně příjemné posezení. Ovšem nejpřínosnější funkcí nových záchodů by měla být právě zmiňovaná "předsunutá zdravotní hlídka", kdy toaleta automaticky odebere vzorky moči a stolice a vyšetří je na tak běžné choroby, jako je cukrovka či rakovina tlustého střeva.
Tímto směrem už například vykročili i Japonci - společnost Matsushita má záchodový prototyp, který zkoumá množství tělesného tuku a úroveň cukru, a v Japonsku už se dá setkat i se záchody, které se dají použít i jako bidet, při otočení jako umývadlo, k příjemnému pobytu přidají hudbu a v případě potřeby je k dispozici nahrávka splachování, která spolehlivě překryje všechny indiskrétní zvuky, aniž by člověk musel plýtvat vodou z nádržky.
Stejný nápad se snaží prozkoumat i další milovníci pokročilé techniky - německá společnost Vakutech vyvíjí vakuové záchody schopné udělat testy těhotenství a některých druhů rakoviny z moči, stolice a plynů. "Japonci jsou mnohem dál než většina zemí se svými hrajícími záchody a toaletami foukajícími teplý vzduch," říká Woolliscroft. "My v Británii tak trochu střílíme naslepo." Ovšem podle odborníků rozhodně nejde o žádný nesmysl. "Tohle je myšlenka budoucnosti," říká Angela Lee, kustodka Gladstone Pottery Museum v anglickém Stoke-on-Trent. A Lee ví, o čem mluví, protože její muzeum hostí světově proslulou stálou expozici záchodů v průběhu věků, kde se můžete dozvědět cokoli, co vás z hlediska toalet zajímá. V srpnu bude ke stálé expozici přidána ještě výstava "Toalety budoucnosti", kde rozhodně nebude chybět model VIP.
Podle společnosti Twyford bychom se jejích průkopnických záchodů mohli dočkat během čtyř až pěti let, levné ale nebudou. Terry Woolliscroft předpovídá, že by se mohly prodávat za cenu kolem pěti tisíc liber, což je přece jen trochu mnoho za záchodovou mísu. Ale Angela Lee si je jistá, že své zákazníky si i tak najdou. "To je něco jako sportovní auta," říká. "Když někdo někde projede ve sporťáku, lidi se zastaví a říkají si, 'páni', ale v'hloubi duše vědí, že sami si koupí něco obyčejnějšího. Ale stejně už teď máme všichni v autech počítač," dodává.
xrj



12.8.2001

Vítám Vás v dalším týdnu. Minulý týden jsem navštívil centrum prázdninové Prahy. Ujišťuji vás že jsem se z toho vzpamatovával další den. Naprosto šokující zážitek, skutečně nevím jestli jsem takový pavouk, nebo je realita opravdu tak příšerná. V každém případě, když jsem o den později požádal Psycho o sepsání dalšího úvodníčku kouklo na mě z mejliku následující povídání....

Po dlouhý době jsem se zas ocitla v Praze…no myslím v centru mezi vším děním, mezi všema těma nenasytnejma lidma…mezi digitálníma kamerama, foťákama, zvýšeným počtem bezdomovců a cizincema, který si stále myslej, že Praha je jejich kolonie. Proplétala jsem se mezi zuřivým davem lidí s baťohama na hrudi a kelímkama od Mcdonalda. Pokoušela jsem se schovat za svůj svetr, ale moc se mi to nedařilo. Nemohla jsem totiž dýchat se svetrem na obličeji a chodit se mi taky obvykle moc nedaří, když nevidím na cestu. Tak jsem si aspoň říkala nahlas: "I´m not stranger…i´m not stranger…a ani mě nenapadlo, že to říkám anglicky.
Doufala jsem, že někde mezi baráčky nebo přímo na ulici objevím skrytý vchod do kanálu, kterým bych se mohla v klidu dostat tam kam chci …ale nikde nic(v tu chvíli jsem beztak nevěděla kam že to vlastně jdu)…byla jsem zklamaná, že lidem, kterým se podařilo vynalézt telefon, televizi nebo cokoli jinýho nenapadlo vytvořit podzemní síť pro lidi jako já…jenom při tý myšlence, že lezu do kanálu, pro trochu klidu, jsem se musela usmát. Zábavnej pohled je na lidi, co lezou do metra, natož do smradlavé kanalizace(jenže daleko lepší smradlavá než přeplněná)…ale všechno je to jen ILUZE(možná vaše nebo někoho jinýho), tak jako to, že den co den jezdím přecpaným metrem a zoufám si, protože nesnáším cizí dech na krku…taky to, že mám panickej strach z uzavřenýho prostoru (a kde jinde sem víc uzavřená než tam, kde nemůžu udělat ani jeden krok) jenže všechno to je jen iluze…nebo není? Není náhodou Iluze i to, že nějaká Iluze existuje? Když budeme chtít být šťastní tak budeme, stačí si jen uvědomit, že můžeme mít vše na co pomyslíme…ale co když zjistíme, že štěstí je jen Iluze toho, co si umíme vytvořit, co chceme aby bylo, jak pak budeme moct chtít být šťastní, když už budeme vědět, že je to jen iluze? A jak pak zapomenout na to, co jsme právě objevili? Kdo za vás uvaří polívku, když budete přemýšlet o tom, co můžete mít jen pouhým pomyšlením, (no sama se neuvaří), a když už to jednou přijmete, že žijete v iluzi, nebudete se toho chtít pustit, protože je to tak krásné…Pořád ve vás bude něco svobodnýho a pořád si budete říkat, proč bych vlastně měl ctít řád, když můžu žít tak jak chci. Ale ve skutečnosti budete unikat tomu, co je a bude, reálnýmu světu, kterej tady není jen tak. Světu, do kterýho jste se narodili s jediným posláním. Žít. A ILUZE? Iluze je smrt…
Psycho,12.8.01


FILADELFIE (USA) 8. srpna (ČTK/Reuters) - Pro řadu lidí může být pohled na letní noční oblohu, kterou křižují stovky ohnivých meteoritů, nezapomenutelným zážitkem. Ale jak varují vědci, jednoho dnes by se tato nebeská podívaná nad hustě zalidněnými oblastmi naší planety mohla stát poslem zkázy a smrti miliónů lidí - pokud by rozměry jednoho z asteroidů přesáhly 30 metrů, píše agentura Reuters.
"Smazal by město z povrchu země stejně jako atomová bomba, ale bez následné radiace," říká vědec Jim Scotti, který se zabývá studiem asteroidů a komet v Laboratoři pro výzkum Měsíce a planet na arizonské univerzitě v Tusconu.
K asteroidům jinak poznamenává, že "by mohly znamenat konec civilizace, protože objekty většího průměru, asi tak kolem jednoho kilometru, jsou dostatečně velké, aby způsobily změnu pozemského klimatu. A ještě větší objekty o průměru od deseti či dvaceti kilometrů, mohou přivodit masovou záhubu."
Nebeská podívaná, kterou letos 23. července sledovaly v USA tisíce užaslých diváků od jihovýchodního státu Ontario až po severní Virginii, byla podle astronomů způsobena asteroidem velkým asi jako kufřík. Ten explodoval v atmosféře zhruba ve výšce od 20 do 30 kilometrů nad zemským povrchem.
Ale prázdnota, která obklopuje sluneční systém poblíž Země, je dálnicí pro mnohem větší objekty. V hluboké minulosti se některý z nich střetl s naší planetou, což mělo kataklysmatické následky - od vymření dinosaurů až po zrození Měsíce.
V nejbližší budoucnosti Zemi velmi pravděpodobně takové nebezpečí nehrozí. Zato ale zhruba jednou za století je naše planeta vystavena možnosti, že se střetne s asteroidem velkým asi jako menší budova. Následkem by bylo naprosté zničení části zemského povrchu.
Vědci se domnívají, že nějaký podobný objekt o průměru asi 50 metrů explodoval 30. června 1908 ve výšce deset kilometrů nad Sibiří. Exploze měla stejnou ničivou sílu jako desetimegatunová vodíková puma. Následky exploze, které měly podobu tisíce čtverečních kilometrů zdevastovaného lesa, byly patrné po celá desetiletí.
"Dá se předpokládat, že něco takového se může přihodit každých sto let," konstatuje Don Yeomans, ředitel programu sledování vesmírných objektů v blízkosti Země, který provádí americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA).
Sto let od tunguského meteoritu uplynulo před sedmi lety.
"Předpokládáme, že statistiky jsou správné," varuje kanadský autor vědecké literatury Terence Dickinson, který napsal oblíbenou astronomickou příručku Noční pozorování: praktický průvodce k pozorování vesmíru.
"Nejde o to, že by se pravděpodobnost neustále zvyšovala. Věc se má tak, že víme, že taková možnost je a že je pravděpodobné, že v historicky předvídané budoucnosti se to může stát," dodává.
Asteroidy jako pozůstatky raného solárního systému pocházející z období před 4,6 miliardami let objevil v roce 1801 italský astronom Giuseppe Piazzi. Téměř všechny mají původ v asteroidovém pásu vedoucím mezi Marsem a Jupiterem. V tomto pásu se nachází asi milión kamenných, železných či niklových gigantů zavěšených na oběžné dráze a čekajících na den, kdy je náhodná kolize či vliv Jupiterova gravitačního pole vyšle na smrtonosnou trajektorii.
Až někdy ve druhé polovině 20. století si vědci s plnou naléhavostí uvědomili, jaké potenciální nebezpečí znamenají tyto asteroidy pro naši planetu. Ta se stávala jejich cílem v pravidelných intervalech po celé miliardy let.
Z vědeckého hlediska byl milníkem rok 1990, kdy se zjistilo, že kráter Chicxulub v Mexiku je pozůstatkem objektu o průměru 15 kilometrů, který dopadl na Zemi před 65 milióny let. To možná mělo za následek vyhynutí dvou třetin živočišných druhů včetně dinosaurů.
Obdobná hrozba, zdramatizovaná v roce 1998 ještě takovými hollywoodskými filmy, jako byl například Armageddon, přiměla vědce, aby svou pozornost zaměřili na neustálé sledování vesmírných objektů, které by se mohly dostat do těsné blízkosti naší planety.
Ve stejném roce NASA oznámil, že v následujících deset letech věnuje na výzkum komet a asteroidů miliardu dolarů.
Výsledkem této činnosti je dramatický nárůst identifikovaných objektů. Zatímco v roce 1999 bylo na seznamu asi 10.000 položek, nyní je to přes 26.000. Jak zdůrazňuje Brian Marsden z Mezinárodní astronomické unie, "věci se dramaticky pohnuly", protože identifikace prvních 10.000 objektů si vyžádala 198 let, kdežto zbývajících 16.000 objektů zaznamenali vědci během pouhých dvou let.
Asteroidů, jejichž trajektorie by mohla protnout dráhu Země, je na seznamu již 1413. A 500 těchto objektů má průměr větší než jeden kilometr.
Zatím nejblíž se dostal k naší planetě asteroid označený 1994-XMI, který kolem nás proletěl 9. prosince 1994 ve vzdálenosti 105.000 kilometrů. Pro srovnání - Měsíc je od Země vzdálen 396.000 kilometrů.
Další podobnou návštěvu očekávají astronomové 7. srpna 2027, kdy se má objekt s označením 1999-AN10 dostat k Zemi do vzdálenosti 396.000 kilometrů.
Zatím není jasné, jak by se oficiální místa postavila ke zjištění vědců, že Zemi hrozí "asteroidové" nebezpečí.
"Asi bychom těžko žádali o pomoc Bruce Willise," říká žertem Yeomans s narážkou na hrdinu z filmu Armageddon.
Vědci ale zdůrazňují, že pokud by podobné nebezpečí hrozilo, bude se o něm vědět několik desítek let předem, takže by bylo dost času na zorganizování bezpečného a efektivního zásahu. Někteří badatelé by dali přednost nějaké vesmírné lodi, která by operovala proti asteroidu z vesmírného prostoru, další jsou přesvědčeni, že účinnější by byla výkonná balistická raketa.
čas ank

HONGKONG 7. srpna (ČTK/Wired News) - Čínské bylinky a jejich léčivé účinky jsou známy po staletí. Nyní ale vědci na Tchaj-wanu s jejich pomocí vytvořili nový, vysoce účinný vzduchový filtr, který úspěšně ničí bakterie šířící se vzduchem, což by mohlo znamenat nový významný pokrok při čistění vzduchu, píše online zpravodajský server Wired News.
Většina dosavadních filtrů bakterie jenom chytá a pracuje tak na principu jakési "mucholapky" mikroorganismů. Ale nový "bylinkový" filtr umí bakterie nejen polapit, ale také zabít, když ničí uvězněné bakterie během 18 až 22 hodin kontaktu s roztokem uvnitř filtru.
Účinnost bylinek je známa po celé Číně, Hongkongu a Tchaj- wanu a jejich popularita u většiny obyvatel stále zůstává podstatně vyšší, než náklonnost k syntetickým lékům. Ovšem při snaze šířit je do světa je často třeba využít nejmodernější vědecké metody, aby se o jejich účinnosti přesvědčili i skeptici.
Jedním z vědců, který podporuje výzkum tradiční čínské medicíny, je Chun Tao Che, výkonný ředitel školy čínské medicíny na Čínské univerzitě v Honkongu. "K rozvoji starých a tradičních léčiv je třeba využít nejnovější technologie," říká Chun Tao. "Stejně tak je třeba podporovat vytváření nových produktů podpořených spolehlivými vědeckými důkazy o jejich účinnosti."
Vzduchové filtry napuštěné roztokem z bylinek jsou jedním z případů, kdy se slova Chun Tao Che potvrzují do puntíku. Stejně jako každý jiný vzduchový filtr je možné je používat v domácích i firemních klimatizačních zařízeních či topných tělesech, kde budou pohlcovat kouř, prach a pylové částice. To, co ale mají navíc, je schopnost pohlcovat a svým roztokem z jedenácti bylinek - složení je zatím utajováno - ničit kokovité bakterie Staphylococcus aureus, které jsou původcem mnoha onemocnění.
Nové filtry by proto byly zvláště vítané v prostředí, kde je čistota a sterilita klíčovým požadavkem, jako jsou nemocnice či výzkumné laboratoře. Vědci z tchajwanského Ústavu pro výzkum průmyslových technologií (ICRI), neziskové výzkumné organizace, už na pokračování vývoje svých filtrů získali jak vládní tak soukromé granty a nyní si je chtějí nechat patentovat - samotné bylinky, které se do roztoku ve vzduchových filtrech dávají, sice patentovatelné nejsou, ale způsob jejich výroby ano.
"Chtěli bychom podat žádost o patent, ale ještě si musíme důkladně promyslet strategii, co vlastně máme odhalit a co ne," říká doktor Frank Chen z ICRI. "Patent musí být schopný chránit a zajistit naši technologii." Ve spolupráci s lékařskou fakultou v Tchaj-peji nyní ICRI pracuje na vývoji nového filtru, který by dokázal bojovat proti viru chřipky a doktor Chen předpokládá, že by "protichřipkové filtry" mohly být k dispozici už během roku.
Vzhledem k tomu, že proces extrahování bylinek je relativně snadný, není vyloučeno, že umístěním do vzduchových filtrů ještě využití čínských bylinek neskončilo. Molekuly extrahované z bylinek jsou neutrální a nedráždivé pro kůži, a dala by se jimi napouštět například bavlna, nylon či polyester. Pak by proti chřipce jednoduše stačilo navléknout si antivirové bylinkové sako...
dk ank


LONDÝN 7. srpna (ČTK/BBC News) - Zjistit, jak vlastně vypadal takový dinosaurus, je hodně složitý úkol, když všechno, co k tomu má člověk k dispozici, jsou jeho kosterní zbytky. Z nich se dá celkem spolehlivě sestavit kostra, ale přesné umístění důležitých orgánů, jakými jsou například nosní dírky, je mnohem složitější. Dokazuje to nejnovější studie amerického vědce Lawrence Witmera zveřejněná v posledním čísle časopisu Science, která popírá tradiční předpoklad, že dinosauři měli nosní dírky umístěné vysoko na hlavě. To je podle Witmera naprosto špatně, píše online zpravodajský server BBC News.
"Našli jsme ... mimořádné množství důkazů, které naznačují, že dinosauři měli ve skutečnosti nosní dírky umístěné na špičce nosu," říká Witmer, který působí na Ohio University. Ve své studii se zaměřil na zkoumání současných příbuzných dinosaurů s cílem najít na jejich kostech charakteristické znaky, z nichž je možné odvodit umístění a rozložení měkkých tkání.
Srovnáním těchto znaků s obdobnými stopami na dochovaných dinosauřích kostech byl doktor Witmer schopný zmapovat pravděpodobné rozmístění chrupavek, cév a dalších měkkých tkání tvořících dinosaurovy nosní dutiny. Prozkoumal 62 zvířat celkem 45 druhů krokodýlů, ptáků a ještěrek, než dospěl ke konečnému závěru - dinosauří nozdry byly mnohem pravděpodobněji na předním konci čumáku, než výš u vrcholku hlavy.
Paleontologové v devatenáctém století předpokládali, že velcí sauropodi, jakým byl například dlouhokrký brontosaurus, museli žít ve vodě, protože byli tak velcí jako velryby. A pokud žili ve vodě, pak pravděpodobně měli nosní dírky umístěné vysoko na hlavě, aby mohli dýchat, i když byli částečně ponoření pod vodou.
"Navzdory skutečnosti, že už jsme před lety zjistili, že dinosauři nebyli primárně vodními živočichy, nikdy jsme znovu neposuzovali otázku umístění jejich nosních dírek," říká doktor Witmer. "A nějakým způsobem jsme ji navíc převzali i pro další dinosaury."
Dinosauři přitom podle jeho slov měli řadu dobrých důvodů, proč mít nosní dírky vpředu na čenichu. "Mít nozdry blíž k tlamě dává větší fyziologický smysl u tvora, který je závislý na čichu při hledání partnera, vyvarování se nepřítele i při shánění potravy," říká doktor Witmer. Podle jeho výzkumu to zvláště platilo pro rohaté dinosaury, jakým byl například Triceratops či pro čtyřicetitunového Diplodoca z rodiny brontosaurů.
dk ank


PRAHA 9. srpna (ČTK) - Máte zájem o věčný život? Žádný problém, splnění snu o věčnosti, který minulá náboženství nabízela pouze v podobě slibu mýtického ráje po smrti, je na dosah! Stačí přece tak málo - nechat sami sebe naklonovat a prostřednictvím jiné techniky si nechat "přehrát" do mozku vlastní zkušenosti a vzpomínky...
Sci-fi literatura z minulého století? Omyl, naprosto vážně míněné tvrzení společnosti Clonaid, kterou před třemi lety založil Raël, duchovní vůdce Raeliánského hnutí (jež má údajně více než padesát tisíc členů v 84 zemích světa), a která jako první na své internetové stránce (www.clonaid.com) nabízí klonování lidských bytostí.
"Naše nová rodící se technologie revolučně změní svět i naše životy. Nanotechnologie učiní zemědělství a těžký průmysl zbytečností, umělá superinteligence rychle překoná lidskou a život věčný bude možný v počítačích bez potřeby biologického těla a ještě mnohem mnohem víc ... to není vědecká fantazie dvaadvacátého století, to všechno se stane v následujících dvaceti letech!" hlásá Clonaid.
Nic z toho ovšem není zadarmo. "Za své klonovací služby si Clonaid bude počítat nejméně 200.000 dolarů. Nedávné naklonování skotské ovečky Dolly dokázalo, že tato technologie je v současnosti schopná dosáhnout úspěšných výsledků."
Vědecká ředitelka společnosti Clonaid, francouzská doktorka Brigitte Boisselierová přitom v celé proceduře nevidí žádný problém: "Kdo by dnes mohl být pohoršen myšlenkou vrátit život dítěti, které nešťastnou náhodou zemřelo ve věku deseti měsíců? Technologie to umožňuje, rodiče si to přejí a já v tom nevidím žádný etický problém," uvádí doktorka Boisselierová.
Další službou, kterou bude Clonaid nabízet, má být Insuraclone - za 50.000 dolarů odebrání a bezpečné uložení buněk živých dětí či jiných milovaných osob, z nichž by si zákazník přál vyrobit klona, pokud by zemřely. V brzké době má také fungovat služba Clonapet, aneb naklonujte si svého oblíbeného zvířecího mazlíčka. Zvláště slibné možnosti se v tomto oboru otvírají majitelům dostihových koní...
Společnost tvrdí, že má plně vybavené laboratoře a s uskutečňováním svých projektů už začala - z bezpečnostních důvodů ovšem utajuje místo, kde laboratoře nyní sídlí. V současnosti shromažďuje seznamy potenciálních klientů, kteří budou vyrozuměni, jakmile se úspěšně narodí první naklonované dítě. To by mělo být podle doktorky Boisselierové už brzy a současný seznam čekatelů prý obsahuje stovky zákazníků.
"Uvedené ceny jsou jen orientační," varuje společnost. "Zatím žádné peníze nepřijímáme. Po prvním úspěchu je pravděpodobné, že budeme další klienty vybírat podle jejich finančních nabídek, aby získané peníze mohly pomoci zlepšit technické vybavení, což v konečném důsledku přinese užitek všem," otevřeně přiznává Clonaid.
dk ank



5.8.2001

Vítám vás v novém týdnu. Doufám že jste ten minulý týden přežili ve zdraví i přes opětovné ústrky počasí. Přemýšlel jsem nad tím co "pověsit" jako úvod k týdnu novému. Nevymyslel jsem nic, ale zafungovala zajímavá synchronicita...Uprostřed diskuse se Sunmoon o karmě a karmické astrologii a o tom jak se vypořádat s vlastní karmou a karmou těch druhých:-)), přišel následující příspěvek od Psycho:

Polly se mě poslední dobou pokouší přesvědčit :), že stoprocentně neexistuje něco jako MATRIX…já už nevím, vůbec nic…ani tomu, čemu mám věřit. Ale nechce se mi opustit od myšlenky, že možná jsme jakýsi MATRIX, jakýsi "Třináctý patro." Třeba jsme naprogramovaný figurky a čekáme na povel, odkudsi z vesmíru od dalších figurek podobně naprogramovaných a ty zas…možná proto je vesmír nekonečný. Žádný vůdce. Figurky řídí figurky. Třeba je to nekonečný systém života a jediný konec tý podezřelý "continuity" může zajistit společnost, která nedokáže vymyslet žádnou simulaci, žádný další MATRIX. Ale je to blbost. Kdo vysvětlí věřícím, že jejich Bůh je podobný figurce "Člověče nezlob se?!" A Adam a Eva? …
Věda něco objeví jen tehdy, když na kostce padne větší číslo než tři. Možná, kdyby na oné kostce byly jen tři čísla, mohli jsme na Měsíc přistát dřív. Ale, všechno má svůj čas…a o čase by se dalo polemizovat dál a dál a dál…
Možná, že někde máme laboratoř a dokážeme vymýšlet a monitorovat něčí život kdesi ve vesmíru nebo v našich myslích. A nebo o tom aspoň přemýšlíme a podvědomě řídíme život ostatních tady. V tom se reálně podobáme MATRIXU.
Nedávno mě napadlo, náhodou taky s Polly, že bych chtěla být loutkou, která je ovládána a nemá nic než sluch pro povely. Možná jsem rychle změnila svůj názor od minule, ale asi jsem se spletla nebo líp…nejspíš jsem nikdy nepochopila smysl mýho života a možnosti svobody, kterou mám. Ale nevím, možná to je něčím jiným…
Je teprv 3. srpna a já začínám mít noční můry z toho, že v září budu muset zpátky do školy a že všechno začne znova. Žádný únik, žádný smysl, žádná radost. NIC. Je to bezmoc, která nutí mojí mysl, aby se točila pořád dokola v tom samým kruhu…ale…asi to tak je se vším…a asi i bude dál. Ale kdo se dnes nevrací k tomu, co bylo…k rozhodně jistějšímu než to co bude…i když NIC NEBUDE JAKO DŘÍV?!
Můj pes teď na mě kouk, jakoby chtěl umřít…a nebo tím myslel mě?
Chtěla bych být figurka…ale vlastně jsem. Osud je můj pán a já jsem jeho hodná loutka.


PAŘÍŽ 31. července (zpravodaj ČTK) - Lebku velkého primáta starou šest miliónů let nalezl minulý týden v čadské poušti tým francouzských a čadských vědců. Napsal to dnes francouzský list Le Figaro. Podle něj nález nabízí nové možností pro osvětlení původu člověka, protože byl učiněn daleko od tradičních nalezišť pozůstatků nejstarších předchůdců člověka ve východní Africe.
Lebka zatím nebyla vyfotografována a není možné dosud určit, zda patřila velké opici, předchůdci australopitéka nebo jinému hominidovi, který by byl přímějším předchůdcem homo sapiens.
Rozhodně však má podle prvního ohledání poměrně robustní lebka velkou mozkovnu - podstatně větší než by se čekalo u bytosti té doby, uvedl Le Figaro s tím, že fosílie má vůbec relativně "moderní" charakteristiky.
Lebku nalezl tým archeologů vedených profesorem Michelem Brunetem z univerzity v Poitiers, který také v Čadu před šesti lety objevil čelist australopitéka pojmenovaného Abel a žijícího asi před 3,5 milióny let.
Právě tento objev otřásl dosavadními teoriemi, podle nichž se předchůdci člověka rozvíjeli v oblasti východně od takzvaného Východoafrického příkopu (dnešní Keňa, Tanzanie a Etiopie) zasažené před asi čtyřmi milióny let velkým suchem, jež mělo přimět velké opice přizpůsobit se životu v savaně a postupně zaujmout vzpřímený postoj.
Nynější objev podle Le Figaro debatu o původu člověka dále rozvíří. List zdůrazňuje, že zatímco ještě před 30 lety převládaly spíše zjednodušující schémata, nyní paleontologové hovoří o předchůdcích člověka jako o rozsáhlé rodině, která byla mnohem různorodější, než se donedávna předpokládalo. A v této stále početnější rodině je stále těžší určit našeho přímého předchůdce, uvedl list.
Nové světlo by podle něj mohly přinést právě další vykopávky v čadské poušti, kde se pátrá po předchůdcích člověka relativně krátce, zatímco v Keni a Tanzanii probíhají výzkumy již desítky let.
rdm mik


TARONTO 30. července (ČTK) - Kanaďané trpící nevyléčitelnými nebo chronickými chorobami jako je například artritida mohou ode dneška legálně kouřit marihuanu. Mohu si ji také bez obav z postihu sami pěstovat nebo tím pověřit jinou osobu či vládu. Jak upozorňuje agentura AP, Kanada je první stát na světě, kde je marihuana legalizovaná pro zdravotnické účely; kanadská vláda hradí náklady za drogu pěstovanou pro státní zdravotnictví v bývalém dole v severní Manitobě.
Kritici systému tvrdí, že zdravotníkům tím přibude mnoho administrativy a že lékaři budou předepisovat látku, s níž mají velmi málo zkušeností.
Nová právní úprava legalizuje držení drogy v případě smrtelně nemocné osoby, velmi vážně nemocných a těch, jimž vydají aspoň dva lékaři potvrzení, že obvyklá léčba nebyla účinná. Počítá se s tím, že pro užití marihuany budou vybíráni především pacienti s artritidou, rakovinou, AIDS a roztroušenou sklerózou.
Už nyní má v Kanadě výjimku ze zákona o držení drogy 292 lidí; dalších 500 nemocných na předepsání marihuany čeká a podle federálního ministerstva zdravotnictví se očekávají další případy.
Sdružení kanadských lékařů s legalizací marihuany ve zdravotnictví nesouhlasí, protože doktoři prý na sebe berou odpovědnost za látku, jež nebyla dostatečně klinicky vyzkoušena.
Chick Thomas z amerického projektu týkajícího se marihuany považuje kanadský systém za velmi "rozumný". Osm amerických států se pokusilo získat povolení pro lékařské používání marihuany, ale nezískalo k tomu nutnou výjimku Nejvyššího soudu.
V Kanadě je marihuana pěstována v manitobském hornickém městě Flin Flon v rámci vládního kontraktu za 3,5 miliónu dolarů.


ETNA (Itálie) 30. července (ČTK/AFP) - Se svými dvoudenními fousy, čepicí na hlavě a velkým ruksakemna zádech stoupal s vypětím sil Georg Fiedler o víkendu prašnou cestou, která vede k bouřící Etně, napsala agentura AFP.
Tento asi čtyřicetiletý Němec, který bydlí v severoněmeckém Glücksburgu, je jedním z početných lovců sopek, kteří se v posledních dnech množí v Nicolosi, kde jsou připraveni ke všemu, jen aby se přiblížili ďábelským kráterům.
"Přišel jsem ráno v 7:30 po 33 hodinách cesty vlakem, protože je to levnější. Přijel jsem kvůli tomu, abych viděl Etnu," prohlašuje stroze Georg. Spíše však přijel opět se na Etnu podívat, protože tento "nadšenec přírody", jak si říká, se skutečně seznámil se sicilskou sopkou při jedné z jejích předchozích erupcí v roce 1983.
Francouzi, Američani, Britové nebo Španělé: sopky mají své turisty, z nichž většina fotografuje a zná desítky specializovaných internetových serverů. Někteří vulkanologové - amatéři jsou natolik vášniví, že ovládají veškerou terminologii a dokáží se vydávat téměř za profesionály.
S hlavou skloněnou do kufru svého auta, které je naplněno materiálem, patří doktor Fritz Weihrauch k obojím. Jako profesní geolog přispěchal s ostatními německými přáteli bez mandátu ze strany italských úřadů, jen z pouhého zájmu.
"Pocházíme z Thuringe, německé oblasti, která je sopečná. Jenže tyto sopky jsou vyhaslé. Takže je chceme porovnat s Etnou, která je činná," vysvětluje s cepínem v ruce.
Svěřuje se s tím, že měl problémy s obdržením potřebných povolení, aby s autem projel policejní zátarasy a přiblížil se k tekoucí lávě. Jiní amatéři raději zkoušejí své štěstí pěšky, přičemž občas křižují novinářské vozy, které smějí vyjet desetikilometrový svah mezi obcí Nicolisi a prvním sopečným doutnáním.
Jean-Claude Carette, který vychází z lávového pole se začernalými tvářemi od sazí, urazil vše pěšky. Tento francouzský důchodce z města Troyes (severovýchodní Francie) s lyžařskými hůlkami v rukou, helmou na hlavě, plynovou maskou na opasku a obut do pevných bot hrdě prohlašuje: "Je to moje devatenáctá sopka na světě. Jen na Etně jsem byl od roku 1987 desetkrát, z toho jednou při velkém výronu lávy v roce 1992."
Jeho manželka Evelyne ho doprovází v jeho cestách, které organizuje společnost "Terra incognita". "Jeden rok se na druhé straně sopky (Etny) rozpustily mé ženě boty," vzpomíná s úsměvem Jean-Claude.
Nedaleko odtud, směrem k úkrytu Sapienza, kde byla lávou vážně poškozena lanovka, představuje britský vědec z university v Lancasteru profesor Harry Pinkerton serióznější typ vulkanologa. Přestože on sám pracuje jako oficiální odborník, plně respektuje všechny amatérské nadšence, se kterými se potkává v lávových polích. Říká totiž, že "ti, kteří mají rádi sopky, zpravidla znají možná nebezpečí a jsou opatrní".
pek ank



29.7.2001

Přeji vám hezký nový týden. Všiml jsem si, že poněkud neblahá astrologická situace působí nepříjemnosti a deprese nejen mě, ale i spoustě dalších lidí. Protože ani ten příští týden nebude po astrologické stránce nic moc zařadil jsem do úvodu textík, který mě přeposlal Kangaroo...Vezměte si z něho ponaučení:-)))

Vazeny spolupracovnici,
uz niekolkokrta sme boli upozorneni vedenim nasej spolocnosti na to, ze
mnoho z vas pouziva "nepekne" vyrazy  pri komunikacii s kolegami. Preto vas
ziadame, aby ste si od dnes dali pozor na to, ako sa vyjadrujete a ponukame
vam niekolko fraz, ktore nahradia tie vami pouzivane:

Skuste povedat: Nie som si isty, ci sa to vobec da.
Namiesto: Nemam zaujem, jebem na to.

Skuste povedat: Tak ja dnes zostanem v praci dlhsie.
Namiesto: A kedy to mam kurva stihat?

Skuste povedat: Naozaj?
Namiesto: Tebe jebe?

Skuste povedat: Takto to asi nepojde.
Namiesto: Je to na hovno.

Skuste povedat: Prepacte, mozem vam nejako pomoct?
Namieto: Bozaj ma v rit, ty geno.

Skuste povedat: Mam rad svoju pracu.
Namiesto: Vyjebana robota.

Skuste povedat: Mali by sme to prebrat.
Namiesto: Zasrata schodza plna picusov.

Skuste povedat: Sef nie je z tych najbystrejsich...
Namiesto: Vacsieho kokota som nevidel...


Dakujeme.

DALOVICE (okres Karlovy Vary) 26. července (ČTK) - Známky přibližně 7000 let starého osídlení našli karlovarští archeologové při průzkumu zbytků středověké tvrze v Dalovicích u Karlových Varů. "Našli jsme střepy z období kultury s volutovou keramikou," řekl vedoucí archeologického průzkumu Jiří Klsák z Karlovarského muzea. Volutami - lineárními spirálami - zdobili své nádoby nejstarší zemědělci ve střední Evropě z počátku pátého tisíciletí před naším letopočtem.
"Další nalezené střepy náleží ke knovízské kultuře, která se rozšířila kolem roku 1000 před naším letopočtem," uvedl Klsák. "V podstatě se potvrdily závěry výzkumu, který od roku 1938 prováděli Němci. Ti zde měli najít i některé nástroje," dodal. Němečtí badatelé průzkum lokality ukončili v roce 1941 a poté místo zavezli zeminou.
Karlovarští archeologové odkryli a zakonzervovali rovněž zbytky základů obytné věže středověké tvrze. "Pochází z přelomu 12. a 13. století, tedy z období německé kolonizace," upřesnil Klsák. Sídlo bylo obýváno až do 16.století.
Okolí nálezu bude podle Klsáka upraveno, vybaveno zábradlím a informační tabulí o průběhu a výsledcích letošního i někdejšího německého výzkumu.
Jelena Kriegelsteinová vb


MOSKVA 26. července (zpravodajka ČTK) - Skupina ruských vědců z volgogradského ústavu nauky o materiálu Ruské akademie přírodních věd dnes v Moskvě oznámila, že učinila několik senzačních objevů, jež mohou "zásadně změnit život lidstva". Podle nich jde o experimentální odhalení magnetového náboje, díky němuž lze získat nový samostatný zdroj energie. Moskevští členové Ruské akademie věd (RAN) však na tiskové konferenci obvinili kolegy z "podvodu a omylu".
Ředitel volgogradského ústavu akademik Valerian Sobolev označil svůj experimentální objev názvem "ochuzení procesu", při němž jde o vytváření hmoty dosud neznámé struktury. Podle něj tento objev přinesl odhalení, k nimž patří "nový stav hmoty", "nový zdroj energie", "nová třída materiálů", "zvláštní selektivní elektrochemický proces", "experimentálně odhalený magnetový náboj" či "způsob generování chladného plazmatu na základě ochuzení procesu".
Sobolev řekl, že jeho skupina učinila celkem sedm zásadních objevů, které jsou průlomem v dosavadních vědeckých poznatcích. Jde podle něj o nové zákony teorie hmoty, které lidstvo dosud nezná. Tyto objevy prý umožní získávání levné elektrické energie bez využití jaderných palivových prvků, ropy, plynu a uhlí, nebo vytváření létajících aparátů, jež se budou pohybovat podobně jako UFO.
Akademik předvedl na tiskové konferenci hmotu podobnou minerálu modré barvy. Prohlásil, že příroda nic takového nezná. Její využití prý umožní vytvářet stabilní a mohutný zdroj energie. Nová "baterka" podle něj vzniká z písku a jako zdroj energie využívá magnetické pole Země. Uvedl, že využívání této hmoty by ušetřilo ropu a plyn a odvrátilo znečišťování životního prostředí. Vysvětlil, že materiály obsahující magnetový náboj jsou novým zdrojem energie a při vylučování magnetového proudu se vytváří ve vodičích elektrická síla.
Senzační odhalení volgogradských vědců zpochybnili profesor RAN Sergej Kapica a akademik RAN Valerij Rubakov. Sobolevovi vytkli, že o svých objevech neinformoval Ruskou akademii přírodních věd, že nemá pro své objevy žádné licenční potvrzení a že se obrátil přímo na tisk. Vědci připustili, že příslušné materiály, jež by potvrdily jejich experimenty, zatím nemají, avšak přislíbili, že v nejbližší době učiní nápravu. Předvedli pouze laické záběry experimentů, které prováděli v univerzitní laboratoři. Vlastní také patent, který obdrželi v USA, kde se prý již uvažuje o průmyslovém využití nových poznatků.
Ruští vědci tvrdí, že díky jejich objevu už v nejbližších desetiletích bude možné na řekách demontovat přehrady. Řeky, které vytvářejí ekologickou rovnováhu, tak budou plnit své původní úkoly, prohlásil Sobolev.
Ruští vědci spolupracovali při vývoji nového zdroje energie s americkými. Sobolev řekl, že práce na těchto objevech trvala deset let v Rusku i v USA. Zatímco v Americe je prý o ně značný zájem, v Rusku tomu tak není. "Jde o čistě ruský objev a musíme se postarat o to, aby priorita těchto objevů patřila Rusku," prohlásil. Uvedl, že jejich využití by mohlo výrazně pomoci ruské ekonomice.
zm hej


BERLÍN 27. července (zpravodaj ČTK) - Šeptání sexuálních něžností do telefonu nebo psaní eroticky laděných řádků elektronickou poštou mohou zachránit vztahy mezi partnery, kteří dlouhodobě žijí v odloučení. Vyvozuje to alespoň Ústav racionální psychologie v Mnichově, který provedl příslušný reprezentativní průzkum mezi téměř 5000 ženami a muži.
"Bez virtuálního sexu se vztahy udržované na dálku zhroutí," soudí šéf ústavu Henner Ertl. "Erotika po telefonu nebo přes internet posouvá styky kupředu."
Páry, které jsou dlouho odloučeny nebo se vídají jen o víkendech, prý "provozují" virtuální sex v průměru třikrát týdně. Asi 62 procent dotázaných přitom označilo telefonické něžnosti s partnerem za nejoblíbenější erotickou praktiku. Každý pátý si přitom k tomu dopřeje mailování. Stejně tolik dotázaných ale píše i klasické erotické dopisy. Většina žen a mužů zároveň označuje sexuální život za zajímavější a uspokojivější, když si čas od času mohou pošpásovat po telefonu.
šeb ik mik



22.7.2001

Vítám vás v novém týdnu. Ač z toho nemám radost, musím konstatovat, že astrologická předpověď na týden minulý vyšla více než přesně. Z největší část na tom nese vinu opozice retrográdního Marsu se Saturnem a dominantní postavení Marsu. Příroda nás ztrestala další vlnou bouří a následných záplav, zasedání skupiny G8 v italském Janově provázely výbuchy nekontrolovatelného násilí na obou stranách, minulý týden se stala řada tragických nehod...
V každém případě ale nelze svalovat vinu na osud a nepříznivé působení hvězd, protože za celkovou nepřízeň minulého týdne může především člověk a jeho činnost.
Nehodlám to dále nijak komentovat a tak jsem úvod týdne nového svěřil Psycho a jejím úvahám....

"No vlastně je to děsně zvláštní…být tady, stát se nečekaně a najednou součástí všeho, nemoct a moct to změnit. Jen párkrát snad tisíckrát dostat šanci uniknout…nechci mluvit o smrti, protože nevím co po ní je…snad kdybych to věděla..jenže teď a tady to je jediný co znám…ale co když to bude potom lepší…co když? Mám žít s vědomím, že se někde budu mít líp a život brát jako přestupní stanici do světa snů??? Ale co když právě tam se sny přestanou jmenovat sny a místo nich to bude skutečnost? Mám strach..mám strach tomu všemu věřit, protože jediný z čeho můžu vycházet je dnešek a s ním musím žít..s ním se musím vyrovnat. To jediný mám…Ale co když přece jenom…
Je mi špatně z budoucnosti, ale ať chci nebo ne, neumím žít ze dne na den…a taky neumím odpouštět, sama sobě. Možná přece jenom jsem sobec, ale jsem to já. Miluju život, za to, že je tak bolestnej a proto, že jsem schopná cítit. Mám ho ráda, přestože mě dokáže vláčet hnusnou louží třeba dva roky v kuse a nedá mi na výběr…a taky proto, že myslím a dokážu žít ve svých vlastních snech, i když je pak těžký dostat se zpátky…jenže úplně nejlepší na tom právě je, že si to všechno můžu vyzkoušet…zoufalství a bolest, nebo radost, která se pak změní v úplně něco jinýho. Ale co na tom!? Já tohle miluju a taky jenom pro to, bych chtěla umřít…nevím jestli to půjde, ale nechci se pořád bát, že někdo přijde na to, co si myslím a já kvůli němu budu muset přestat se sněním. Budu se muset vrátit zpátky a hledat cestu, jak přijmout realitu, protože budu strašně zmatená. Nevím jestli to dokážu, protože se nechci vzdát svýho světa. Je totiž tak strašně krásnej…
Prožít bolest nebo strach…je to nádherný, protože cítíte život…aspoň něco cítíte…i když to zrovna nemusí být moc příjemný…"
Psycho 1:37 2001-07-18


NIMRUD (Irák) 17. července (ČTK) - Starověký chrám a dva okřídlené lvy staré pravděpodobně 3000 let objevili archeologové na severu v Iráku ve starověkém asyrském městě Nimrud. Jak oznámily irácké úřady, lvi údajně spadají do období vlády asyrského krále Ašurnasirpala II., který panoval v devátém století před naším letopočtem. Objevený chrám byl údajně zasvěcen bohyni lásky a války - Ištar.
"Asi 3000 let staré obří sochy stály u vstupní brány, která vedla do velkého sálu a k vnitřní bráně a do velké otevřené zahrady," potvrdil šéf iráckého archeologického průzkumu v Nimrudu.
Toto město, jedno ze čtyř největších ve starověké Asýrii, leží asi 37 kilometrů jihovýchodně od města Mosul na východním břehu řeky Tigris.
tin mik


BRITÁNIE 19. července (ČN) - Vyšší lidé mají život snazší. Není tak snadné přehlédnout je v davu a podle řady studií jsou muži vyššího vzrůstu přitažlivější pro ženy i úspěšnější v zaměstnání, o oblibě vysokých žen nejen na přehlídkových molech nemluvě. Vědci z Bristolské univerzity přidali další kamínek na pomyslnou misku vah výhod vyššího vzrůstu - výzkumem kosterních pozůstatků z hrobů datujících se do devátého století našeho letopočtu totiž zjistili, že vyšší lidé žili déle a naopak čím kratší kosti dospělých, tím větší pravděpodobnost, že se dotyčný člověk nedožil vyššího věku.
Podle mínění vědců se vyšší vzrůst dá považovat za důkaz, že tito lidé měli v dětství k dispozici lepší výživu, která je lépe chránila před nemocemi, jejichž složení bylo před devatenáctým stoletím naprosto odlišné od současných chorob. Hlavní příčinou smrti v té době byly infekce, podvýživa, nehody a u žen porod dítěte.
Tým vědců exhumoval 490 koster dospělých osob z kostela Svatého Petra v Barton-on-Humber v severním Lincolnshire pocházejících z období devátého až do poloviny devatenáctého století našeho letopočtu. Vědci pečlivě přeměřili délku stehenních, lýtkových a holenních kostí. Jak míjela století, prodlužovala se podle jejich zjištění délka kostí - například u kosti pažní o zhruba dva milimetry za každých dvě stě let.
Podle jejich zjištění 55% mužů a 73% žen umíralo před dovršením 45 roku života a 39% mužů a 56% žen se nedožilo třiceti let. Prakticky všeobecně přitom platilo, že čím delší byla délka měřených kostí, tím menší pravděpodobnost, že daná osoba zemřela před svým třicátým rokem. Menší vzrůst u žen také podstatně zvyšoval riziko úmrtí při porodu.
xpd


ISTANBUL 17. července (ČTK) - Ihsan, 49letý účetní v důchodu, se díky ochutnávání vody stal vysoce uctívanou osobností, které lidé v Turecku naslouchají. Postavil se tak naroveň seizmologům sledujícím pohyb půdy, napsala agentura AFP.
Série středně silných zemětřesení v těchto týdnech znovu oživila obavy ze silného zemětřesení v oblasti Istanbulu, které odborníci považují v nadcházejících letech za velmi pravděpodobné.
Proto se Koksal Kose, majitel termálních lázní v Tuzle na předměstí Istanbulu, rozhodl, že bude pečlivě sledovat pramen, který zde již po staletí vyvěrá a v němž se koupou lidé s nemocemi ledvin, jater a střev.
"16. srpna 1999 si pacienti stěžovali na silný zápach ropy - a v noci přišlo zemětřesení; 12. listopadu to pak bylo podobné, stejný zápach předcházel dalšímu zemětřesení," vypráví Koksal Kose.
Tak se k němu dostal díky inzerátu Ihsan Ozdeksel, který každou hodinu ve dne v noci se svými třemi pomocníky hlídá sebemenší známku ropy ve vodě termálních lázní v Tuzle.
Dvakrát nebo třikrát Ihsan zakrouží nosem nad sklenkou minerální vody, pak vezme do úst malý doušek zjevně neškodné tekutiny a velmi soustředěna analyzuje její chuť. Pak do sešitu zaznamená čas odběru, teplotu vody a její chuť: pro příští hodiny nebezpečí zemětřesení nehrozí.
Tureckým územím, které je protnuto seizmologickými zlomy, pravidelně otřásají často dosti silná zemětřesení, jako byla ta v srpnu a listopadu 1999, která dosáhla 7,4 a 7,2 stupně Richterovy škály a vyžádala si na hustě osídleném severozápadě Turecka na 20.000 obětí.
"Byl bych velmi hrdý, kdybych mohl varovat obyvatelstvo před hrozícím zemětřesením," říká Ihsan, ačkoli není přesvědčen, že jeho poslání bude tak prorocké, jak si to představuje jeho zaměstnavatel.
"Nejdříve jsem dostal nápad předvídat zemětřesení, když jsem pil poněkud zvláštní vodu, a pak jsem si řekl: proč ne?" směje se.
Majitel lázní je přesvědčen, že jej země na příští otřesy upozorní. "Ptal jsem se geofyziků, co si o tom myslí, a ti mi řekli, abych vodu dál sledoval," vysvětluje. "Vím, že bude-li mít zase příchuť ropy, bude to znamenat, že se do deseti nebo patnácti hodin přihlásí zemětřesení, jak se to stalo před dvěma roky."
"Pak to oznámím vědcům a tisku, a ať si s tím dělají, co chtějí," slibuje.
"Ochutnavač zemětřesení" si není tolik jistý. Navíc bydlí v sedmipodlažním domě, který se "třese, už když projíždí vlak".
Je ale rád, že našel v důchodu ještě smysl života: má velkou zodpovědnost vůči veřejnosti, a přitom v obličeji barvu jako dítě díky blahodárným účinkům minerální vody z Tuzly, která denně vypije nejméně deset litrů.
pel pz


MOSKVA 13. července (ČTK) - Na pšeničném poli u Majkopu v ruské Krasnodarské oblasti bylo dnes ráno nalezeno pět pravidelných kruhů, které mohou podle místních činitelů naznačovat, že se do těchto míst po čtyřech letech znovu vrátili mimozemšťané.
Podle agentury ITAR-TASS na pole vyjeli odborníci na mimořádné situace, kteří po důkladném ohledání místa usoudili, že "ufoni" si odtud chtěli vzít další vzorky pozemské půdy. Zanechali po sobě kruhy o různém průměru, v nichž byly obilné klasy uloženy přesně podle chodu hodinových ručiček; ani jeden klásek nebyl poškozen. Podobný úkaz se tam odehrál už před čtyřmi lety.
Také v České republice se čas od času objevují záhadné kruhy v obilí. Shodou okolností právě dnes se na poli soukromé zemědělské farmy v Kudlově u Zlína vyskytl velký kruh o průměru asi 20 metrů. Začátkem července se podobné kruhy objevily také na Uherskohradišťsku.



15.7.2001

Přeji hezký nový týden. Hodně jsem přemýšlel co napsat do jeho úvodu...a jak zachytit pocity které mě dneska pronásledují..Nakonec jsem sáhnul po textíku od Polly, který asi nejlíp vystihuje co cítím. Ale vy si nenechte kazit náladu...

...vždycky sem si myslela, ze poslední dny mého života budou velmi dlouhé a plné štěstí... ráno vstanu a budu mít krásný podvědomý pocit že sem strašně šťastná... venku bude svítit slunce a budu vstávat těsně před tím než se první paprsky roztáhnou po okolí... vyjdu na ulici a všichni lidé se budou usmívat... a i když ne, já budu věřit, že uvnitř jsou spokojeni a šťastni, že je dnes tak překrásný den... možná potkám několik známých lidí a na otázku jak se mám odpovím že báječně... půjdu někam kam se mi zrovna zachce a budu mít dobrý pocit že nikam nespěchám... a půjdu pořád dál a dál, až vyjdu na nějaký kopec a zrovna bude zapadat slunce... a na přelomu dne a noci si řeknu jak krásný to byl den... neurčité období plné klidu... vlastně ani nepoznám když bude pršet nebo sněžit, protože pro mě to budou dny naplněné sluncem... těch několik dní až do té doby kdy bude pršet tak silně, že lide budou pospíchat domů... zvedne se silný vítr až se ty nejvyšší stromy budou větvemi téměř dotýkat země... ale já budu sedět někde u kraje chodníku a říkat si jaký je to dnes zase krásný den a bude mě trápit jenom jediná maličkost, proč jsou všechny ulice prázdné... a až se mraky roztrhnou a vyjde po dlouhatánské době zase slunce, lide vyjdou ze svých domovů a budou velmi šťastni, že přestalo pršet... možná si u kraje chodníku všimnou nějakého člověka s úsměvem na tváři, který snad navždy usnul... ale když se podívají pozorněji, zjistí, že ulice je vlastně prázdná, protože ten člověk nikdy neexistoval... a bude to všední, avšak velmi vyjímečný den jako každý jiný...


13.7. 2001 0:01:00 - Globální oteplování planety je mnohem rychlejší
Špičkoví vědci OSN vyzývají k okamžité a zásadní akci, která by ochránila Zemi od dramatických klimatických změn. Globální oteplování naší planety jde ještě rychleji, než naznačovaly předchozí realistické vědecké odhady. Zpráva Mezivládního týmu o klimatických změnách (IPCC), který je vlivným orgánem OSN, uvádí, že globální teploty na Zemi stoupají téměř dvakrát rychleji, než se původně očekávalo.
Předseda mezivládního týmu Robert Watson v této souvislosti odmítl pochybnosti amerického prezidenta George Bushe o skutečné hrozbě globálního oteplování.
"Víme dost na to, abychom mohli říci, že klimatické změny jsou závažným problémem životního prostředí," uvedl Robert Watson. Množství předchozích studií předpovědělo, že globální oteplování planety bude mít pro životní prostředí katastrofální následky.
Další vědecké studie, ačkoli nejsou už tak početné, jsou ještě dál ve svých předpovědích o zásadních klimatických změnách - zdůrazňují především značné nejistoty, které kolem toho, co skutečně nastane, panují.
Mezivládní tým o klimatických změnách se opírá o znalosti a výzkum 3000 vědců včetně mnoha nejvýznamnějších odborníků v oblasti meteorologie a klimatu.
Nyní podpořili argument, že globální oteplování je skutečností a že navíc postupuje mnohem rychleji, než se původně předpokládalo. Jejich odhady, které jsou podloženy modely na počítačích, předpovídají, že teplota může koncem století stoupnout téměř o 6 stupňů Celsia.
Vědci zdůrazňují, že hlavní příčinou této krize je lidská činnost - průmyslové znečištění, především pak vliv skleníkových plynů.
Prezident USA zpochybňuje spojitost mezi vyššími teplotami a znečištěním. Avšak Robert Watson upozorňuje, že ačkoli existují kolem globálního oteplování určité nejasnosti, věda nemůže být důvodem pro nečinnost.
"Možná, že dopad lidských aktivit na klima planety přeháníme, avšak stejně tak ho můžeme i podceňovat," řekl Watson. Podle něho je nutné rozjet cenově efektivní technologie k omezení efektu skleníkových plynů.
Amerika dnes tvrdí, že není fér obviňovat USA a další průmyslové země z odpovědnosti za celý problém. Watson však upozorňuje, že většinu emisí skleníkových plynů má na svědomí právě průmyslový svět.
"I v budoucnu budou emise připadající na jednoho obyvatele Indie a Číny o hodně nižší než v USA a v Evropě," řekl vědec. MF DNES ,  (zah)


PAŘÍŽ 11. července (ČTK) - Miminka si pamatují až do věku jednoho roku hudbu, kterou slyšela jako plody v matčině břiše tři měsíce před porodem. Vyplývá to z britské psychologické studie, o níž dnes informovala agentura AFP.
"Věděli jsme, že lidské plody slyší od 20. týdne po početí. Nové je, že teď také víme, že děti si až do věku jednoho roku pamatují, jakou hudbu slyšely v matčině břiše, a dávají jí přednost před ostatní," sdělila doktorka Alexandra Lamontová z univerzity v Leicesteru.
Několik těhotných žen bylo tři měsíce před porodem požádáno, aby si podle výběru pouštěly konkrétní hudební kousek. Rok po porodu byl proveden test s dětmi; od narození matkami vybrané pasáže neslyšely. Pak jim byly kousky přehrány a přitom blikala světla, ale jenom tehdy, když se na ně dítě dívalo. Jakmile odvrátilo pohled, světla zhasla a hudba umlkla. Děti rychle pochopily, že mohou pohledem na světlo ovlivnit délku skladby, kterou chtějí slyšet, a vybíraly vždy tu, kterou slýchávaly coby plody.
Děti z kontrolní skupiny, kterým nebyla hudba před porodem přehrávána, se při testu nezajímaly o žádný z přehrávaných hudebních motivů.
Lamontová tvrdí, že v testu nerozhodovalo, jaký hudební styl matky vybraly. A nepotvrdila se prý ani hypotéza, podle níž se intelektuálně lépe vyvíjejí děti, které poslouchají od raného věku klasickou hudbu a nikoli pop nebo třeba reggae.


BRITÁNIE 11. července (ČN) - Tak přesně tuhle otázku položil britský list The Sun třem obyčejným mužům - Kevinovi Gordonovi, 28letému malíři pokojů z Newcastlu, Maurici McCleodovi (29) londýnskému spisovateli na volné noze a Adamovi Lavertymu (33) manažerovi z Kentu. Co se jim líbí a nelíbí na partnerkách procházejících jejich postelí? KEVIN: "Když už si muž dá tu práci a dostane nějakou ženu do postele, pravděpodobně mu připadá dost přitažlivá. Pokud je žena schopná si tohle uvědomit, bude mít dost sebedůvěry na to, aby byla sexy. Ale když bude mít chlupaté nohy, bude jí cítit z pusy nebo čouhat chloupky z kalhotek, uteču, než se stačí otočit. To nejhorší, co může udělat žena v posteli, je, když se moc ovládá. Nechat se samou vášní shodit na podlahu sice není nic moc, ale mnohem horší je všechno, co odvádí pozornost od sexu. Takže dámy, prosím, žádné zvedání telefonů nebo zapalování si cigarety.
Sexy prádélko je naopak vždycky plus. Každý muž podklesne v kolenou, když vidí punčochy a podvazky. Já mám rád i jehlové podpatky a nezaškodí, když žena dokáže být při milování i trochu vulgární. A nejlepší konec setkání na jednu noc? Ve fantazii si vždycky představuju, jak žena bez dechu křičí: 'Jsi nejlepší na světě', ale ve skutečnosti se spokojím i s příjemným spánkem až do rána, případně otázkou, jestli se ještě někdy uvidíme."
MAURICE: "Atraktivní žena mě dokáže hodně vzrušit, ale už jsem se přesvědčil, že přitažlivý vzhled ještě neznamená dokonalý výkon v posteli. Nijak mě neláká ocitnout se pod duchnou s ženou, která je zarostlá nebo, mírně řečeno, nevoní. Nejlepší věc, jakou by mě mohla žena překvapit, by byla, kdyby s sebou přivedla kamarádku. Ale nenávidím ženy, které se při sexu tváří znuděně, anebo předstírají, jak si to strašně užívají a dělají víc rámusu, než je nezbytné. I já jsem příznivcem sexy prádélka, jehlových podpatků a dráždivých oblečků.
Povídání při milování není zlé, ale záleží na tom, co žena říká. 'Udělej mi to, prdelko' je v pohodě, ale 'Miluj me Vikingu' spíš vyvolá záchvat smíchu, který spolehlivě zabije jakoukoli vášeň. Mám hodně rád, když žena, se kterou jsem, převezme vedení a dá mi najevo, že se chce milovat, jediný problém může nastat, když se na to necítím, protože pro muže je opravdu nemožné říct: 'Díky, nemám zájem' nějakým přijatelným způsobem. Po milování mají některé ženy pocit, jakou muži prokázaly laskavost, chtějí po něm hned lásku a sliby. Pro mě by ale ideální konec milování byl, kdyby žena vyskočila z postele, udělala mi pár toustů a pustila televizi, jestli náhodou neběží fotbal."
ADAM: "Pokud mě žena fyzicky přitahuje, znamená to, že si oba sex mnohem víc užijeme. Nemám rád hubené ženy, vypadají nezdravě, ale pokud se jí povede mě svést, i tak si můžeme užít skvělé milování. Mám rád, když jsou ženy upřímné a řeknou mi, co se jim líbí a co chtějí. Jediná věc, kterou nedokážu vystát, je naprosto opilá žena. Trocha elegantního prádla milování okoření, ale stejně, nic není víc sexy, než nahé ženské tělo.
Nemám nic proti tomu, když při sexu žena mluví, zvlášť když mi říká, jak jsem fantastický. Žena, která muže sama vyprovokuje k sexu, je příjemnou změnou, ale nestává se to zase tak často, aspoň tedy mě ne. Ovšem i v podřízení je něco velmi přitažlivého. Myslím, že ideální partnerka by měla umět obě polohy střídat. Nejlepší konec milování? Deset minut si odpočinout a pak začít znovu..."
xpd