27.5.2001


Tato fotografie je dokladem o tom, že snahy po originalitě mohou dopadnou všelijak:-))) (dík Táňo za příspěvek)

Vítám vás v dalším novém týdnu. Tentokrát budu aktuální asi pouze pro ty z vás kdo, se živí podobným způsobem jako já. Pokud se živíte jinak a připadají vám tyto vybrané perly k popukání, tak mohu pouze dodat...jak pro koho...

Zkušenosti z horké linky:

 Klient: Nedaří se mi spustit váš CD-ROM angličtiny.
 Hotline: Vložte CD do jednotky... spustilo se to?
 Klient: Ne!
 Hotline: Tak zadejte "Start".
 Klient: Ne, nefunguje to, nic se neděje...
 hotline: Uf, jaký používáte operační systém?
 Klient: To jako chcete vědět, jakou mám značku hi-fi věže?
 ========================================================================

 Sekretářka: Říkáte tedy, že nemám v přístupovém hesle používat velká
 písmena, je to tak?
 Hotline: Přesně.
 Sekretářka: A číslice mám psát taky malé?

 ========================================================================

 Klient: Dobrý den, nedaří se mi k vám připojit.
 Hotline: Dobře, hned to zařídíme, ze všeho nejdřív bych potřeboval
 vědět,
 jestli jste v 3-1, 95, 98 nebo v Linuxu.
 Klient: Ne, pane, jsem v Brně, 602 00.

 ========================================================================

 Sekretářka: Mám takový problém s Windows....
 Hotline: Co máte na monitoru?
 Sekretářka: Eee...květináč.
 Hotline: Ne, chtěl jsem říct - co je tam napsáno?
 Sekretářka: A jo tak...no...Sony!

 ========================================================================

 Klient: Zrovna se přihlašuji na vaši stránku, ale nerozumím tam úplně
 všemu...
 Hotline: Dobře, podíváme se na to spolu.
 Klient: Chce to po mě, abych zadal údaje o místě, ze kterého volám,
 telefonní číslo... Co tam mám napsat?
 Hotline (učitelským tónem): Zadáte telefonní číslo místa, odkud se
 přihlašujete... Asi od vás z domu, že...
 Klient: Dobře... Už to je... A teď se mě to ptá na nějaké město...
 Hotline: Zadáte název místa, odkud voláte.
 Klient: Takže tam mám napsat moje město...
 Hotline: Ano...
 Klient: Už to je... A teď se to ptá na poštovní směrovací číslo...
 Hotline:...
 Klient: Haló?? Co tam mám dát?
 Hotline (podrážděně): Vaše poštovní směrovací číslo!
 Klient (s upřímnou lítostí): Promiňte mi, jestli vás otravuju, ale víte,
 já  se v informatice moc nevyznám...

 ========================================================================

 Klient: Zaseklo se mi pécéčko... hlásí mi to chybu "message not found"
 (s  příšernou, nesrozumitelnou výslovností)
 Hotline: Uf, můžete mi prosím hláskovat tu chybovou hlášku ?
 Klient: Jasně! M jako mamka, E jako airbag...
 Hotline: Hahahaha!
 Klient: To se smějete mně?

 ========================================================================

 Klient: Nemůžu najít, kam jsem nainstaloval váš produkt.
 Hotline: Klikněte dvakrát na Pracovní místo, prosím.
 Klient: A kde to má jako být?
 Hotline: Máte na monitoru ikonu "Pracovní místo"?
 Klient: Tomu vůbec nerozumím, proč mi vykládáte o pracovním místě?
 Hotline: Vy nemáte žádné pracovní místo?
 Klient: Ne, milý pane, já už jsem v důchodě!

 ========================================================================

 ... Pane, zadejte CONTROL ALT DEL.
 - A jo, tohle znám (v pozadí je slyšet: klik klik klik klik....)
 - Co se děje na monitoru?
 - No nic...
 - Zkuste to znovu: CONTROL ALT DEL.
 - (klik klik klik klik klik...)
 - A teď?
 - Pořád nic...
 - Jak přesně zadáváte tenhle příkaz?
 - No, stisknu klávesy C,O,N,T,R,O,L a potom A,L,T potom D, E a nakonec
 L.  Asi má být CONTROL s K, že?

 ========================================================================

 - Pořád mi to ukazuje, že je špatně jméno uživatele nebo heslo.
 - Zavřete prosím okno, pane.
 - No jo, to je pravda, venku je opravdu dost hluk...

 ========================================================================

 - Dobrý den, můj syn se u vás zaregistroval a já nemám jeho přístupové
 heslo, abych se připojil... je mu 13 let... a já bych se taky rád
 podíval na
 Internet.
 [ Po ověření osobních údajů ]
 - Ano, pane, zapište si prosím své přístupové heslo: D, I, R, A (musí
 hláskovat, mrtvý smíchem...) D,O, R, I, T, I..
 - Grrr! Zatracenej spratek! Hned jak prijde, dostane pár facek!!!

 ========================================================================
 - Dobrý den, moje Nescafé nefunguje...
 - Eee... je mi líto, paní, ale my neděláme podporu kuchyňských
 spotřebičů...
 - Ne, ne!!! To je Nescafé na Internet...
 - (???)... Jak??? Nechtěla jste náhodou říct Netscape???
 - Ano, to je ono! Netscape... Nescafé... vždyť je to totéž...

 [ Poránu je nejlepší šálek dobrého Netscapu ]
 
Za příspěvek děkuji Polly - dííííík:-)))))

PAŘÍŽ 24. května (ČTK) - Američtí astronomové objevili loni na podzim na okraji sluneční soustavy velký asteroid. Toto vesmírné těleso by mohlo být namísto Pluta poslední planetou sluneční soustavy, takže by se počet planet obíhajících kolem Slunce zvýšil na deset. K tomuto závěru dospěla americká studie, kterou dnes otiskl renomovaný odborný časopis Nature.
Planetku objevil loni v listopadu tým Astronomického institutu z Honolulu, který pod vedením Davida Jewitta pracoval v Arizoně na projektu Spacewatch. Jeho cílem je hlídat pásy asteroidů a rozpoznat meteority, jejichž pád by mohl ohrozit Zemi. Velký asteroid dostal jméno Varuna, po bohovi kosmu v hindské mytologii.
Varuna má tvar koule o průměru 900 kilometrů, což je o 300 kilometrů méně, než je průměr Charonu, jediného měsíce Pluta. Až do roku 1992 byly Pluto a Charon jedinými známými objekty takzvaného Kuiperova pásu, což je disk z komet a planetek, který obklopuje sluneční soustavu.
Díky silným teleskopům již bylo v Kuiperově pásu, který odhalili astronomové v roce 1992, objeveno na 400 těles. Astronomové však odhadují, že pás může obsahovat stovky tisíc vesmírných těles o velikosti v řádu stovek kilometrů a miliardy dalších o velikosti v řádu desítek kilometrů. Kvůli jejich slabé světelnosti je však těžké je odhalit. Povrch Varuny je přitom relativně dobře osvětlen.
Američtí astronomové komentovali podle Nature objev Varuny konstatováním, že se potvrdila myšlenka "otce" Pluta Clyde Tombaugha. Muž, který objevil takzvanou "planetu X" v roce 1930, jež je považována za devátou planetu sluneční soustavy, totiž tehdy nemohl pozorovat Kuiperův pás v naději, že najde další srovnatelné planety.
rdm hej


ZÁHŘEB 24. května (AFP/ČTK) - Chorvatští archeologové objevili podle svých slov nejstarší kalendář starého kontinentu. Má se nacházet na jednom zdobeném keramickém hrnci, na kterém je vyobrazeno postavení hvězd na nebi podle ročních období, napsala agentura AFP.
Tento hrnec byl přitom objeven již v roce 1978 ve slavonském městě Vinkovci na východě Chorvatska v místě, kde se pracovalo s kovem v dávném období kultury Vučedol (asi 3000 let před Kristem). Teprve nedávno se ale chorvatským archeologům podařilo objasnit význam symbolů na stranách hrnce.
"První kalendář na světě se objevil někdy kolem roku 3000 před Kristem. V Evropě byl například kamenný objekt ve Stonehenge, který je možno považovat také za jakýsi druh kalendáře, dokončen až několik století po kalendáři z kultury Vučedol, který můžeme datovat asi do roku 2600 před Kristem," říká archeolog Aleksandar Durman, který se specializuje na výzkum tohoto období.
Kultura Vučedol, která je pojmenována po jednom archeologickém nalezišti blízko Vukovaru (asi 300 kilometrů východně od Záhřebu) se objevila na pravém břehu Dunaje ve východním Chorvatsku asi v roce 3000 před Kristem.
Po několika letech zkoumání je nyní Durman přesvědčen, že série symbolů vyrytých na hrnci představuje postavení hvězd viditelné z 45. rovnoběžky. "Na rozdíl od jiných starodávných kalendářů, které jsou zpravidla založeny na pohybech Měsíce či Slunce, toto je hvězdný kalendář," říká.
Podle Durmana si sami příslušníci kultury Vučedol, kteří nemohli odhadnout pohyb Slunce kvůli nedostatku přírodních překážek na rozsáhlých rovinách východní Slavonie, vymysleli, že by mohli pro měření času používat pohybů hvězd. Povrch hrnce je proto rozdělen na čtyři části, které jsou vyzdobeny symboly znázorňujícími postavení hvězd v každém ročním období. Velký význam mělo podle archeologa pro příslušníky této kultury zejména postavení souhvězdí Orion, které je vidět na začátku kalendářního roku. Toto v zimě dominantní souhvězdí zachází za obzor 21. března, což znamená jarní rovnodennost.
Příslušníci kultury Vučedol byli původně chovatelé, kteří se později naučili pracovat s kovem. Jejich kultura posléze ovládla střední a jihovýchodní Evropu. Místo, kde se tepelně zpracovával kov, mělo privilegované postavení. "Zpracovatel kovů byl něco jako šaman, byl považován za někoho, kdo může kontrolovat plynoucí čas," vysvětluje Durman.
Tato kultura vyznávala rituál lidské oběti, což lze spatřit vyryté na dalším hrnci. Na dalších jsou i symboly Marsu, Venuše a souhvězdí Plejád.
Všechny tyto hrnce byly objeveny ve Vučedolu v roce 1985 v jednom hrobě těsně vedle koster jednoho muže a jedné ženy. Podle chorvatských archeologů tyto dvě kostry, které byly pokryty dřevěným uhlím, představují možná osoby obětované při zvláštním rituálu, kdy Mars a Venuš přecházejí přes souhvězdí Plejád.
"V šamanismu jsou Mars a Venuše nejdůležitějšími planetami. Tyto dvě osoby, které byly asi pokládány za jejich spojence na Zemi, byly nejspíš otráveny jedem a pohřbeny na způsob předání jakéhosi vzkazu," míní Durman. rmi pz


Řečtí archeologové objevili antický palác, možná Iásónův
ATÉNY 21. května (ČTK/AFP) - Skupina archeologů odkrývá v centrální oblasti země jižně od lokality Volos ruiny rozměrného paláce z období mykénské kultury, tedy zhruba 1400 let před naším letopočtem. Podle regionální ředitelky pro antické vykopávky Vassiliki Adrymi-Sismaniové nelze vyloučit, že objekt by se mohl vztahovat k mýtickému Iolku, odkud pocházel bájný Iásón. Andrymi-Sismaniová agentuře AFP upřesnila, že "dosud se podařilo odkrýt 3600 metrů čtverečních paláce a stejnou plochu je třeba ještě vykopat". Podle ní "jde o velmi významné osídlení, která dokládá existenci velké mykénské metropole nacházející se na vrcholu této civilizace poblíž nynějšího Dimini". Připustila, že není jasné, zda skutečně jde o Iolkos či o nějakou další, zatím neznámou metropoli. Zdůraznila však, že "do této oblasti zatím badatelé kladli pouze Iolkos, byť ho víceméně považovali za mýtické město". Archeologové vykopali v ruinách paláce "všechny druhy předmětů, a to ve velkém počtu: keramické vázy, figurky, kamenné, měděné a olověné sošky. Narazili také na ryté nápisy v písmu B". Toto písmo, které nahradilo starší hieroglyfy, se používalo pouze ve významných palácích jako například v Pylosu, v Mykénách nebo v Thébách, "což nás nenechává na pochybách o důležitosti královského objektu" objeveného poblíž Dimini, zdůraznila doktorka Adrymi-Sismaniová. Již v minulosti byly ve stejné oblasti objeveny dvě významné hrobky, a to v roce 1884 a v roce 1903. Později, v roce 1977 došlo k významnému objevu ulice lemované budovami postavenými podle přesných plánů v místě nynějšího Dimini. O 20 let později archeologové zhruba na stejném místě odkryli základy skladišť a dílen, v nichž se vyráběly zejména šperky, keramické předměty a zbraně. Z nejnovějších zjištění vyplývá, že tyto stavby se nacházely v bezprostřední blízkosti významného paláce. Nyní se podařilo obnažit centrální partii paláce a v posledních měsících se na světlo dostaly rozsáhlé ruiny spodních částí mohutných zdí. "Obyvatelé opustili město v klidu, jako většinu mykénských metropolí, a to v odobí kolem 1200 před n. l. a ze zatím nejasných příčin," uzavřela dr. Andymi-Sismaniová. Podle antických bájí uprchl Iásón z Iolku v ranném věku, aby unikl zlobě svého strýce krále Peliáse. Peliás zabil svého bratra Aisóna, Iásónova otce, aby se zmocnil v království vlády. Poté se Iásónovi dostalo vzdělání od Kentaura Cheiróna, učitele všech řeckých reků. Iásón se do antické mytologie zapsal výpravou Argonautů do bájné Kolchidy, odkud měl Peliásovi dovézt zlaté rouno, pokud se chtěl vrátit na královský trůn v Iolku. Tento úkol se podařilo Iásónovi splnit.


NEW YORK 24. května (ČTK/CNN) - Na Havaji kráčí kupředu mílovými kroky nový výzkum. Američtí vědci tu vyvíjejí jazyk, založený na klikání a hvízdání, který umožní komunikovat lidem a delfínům, napsala CNN na svých internetových stránkách.
Delfín skákavý pojmenovaný Maui se naučil hrát počítačovou hru, která pomáhá vědcům vytvářet unikátní jazyk, jemuž - jak pevně doufají - porozumí jak lidé tak delfíni. "Slova" v této řeči jsou hvízdaná.
Delfíni se mezi sebou, jak známo, pod vodou dorozumívají hvízdáním. Podle vědců mají tyto zvuky svůj specifický význam. Každý delfín se například naučí od své matky pískat svou vlastní "značku". Takže v "člověčím" jazyce řečeno, když se navzájem zdraví, neříkají si jenom "ahoj", ale dodají také své jméno.
Ken Marten a jeho tým ve vědecké laboratoři Earthtrust and Sea Life Park Research Laboratory na Havaji se snaží co nejlépe pochopit, jak delfíni komunikují.
"Zasvětil jsem svou životní dráhu dorozumívání s těmito chlapíky, takže myslím, ze byste mi mohli říkat Mr. Doolittle," usmívá se Ken Marten.
Po bedlivém studiu delfíní komunikace začal Ken rozlišovat jednotlivé pískání označující různé objekty, které delfíni znají. "Takže třeba zvednu míč a zahvízdám 'slovo', které ho označuje. No a pak vyčkávám a doufám, že ho delfíni po mně zopakují," vysvětluje.
Zřejmě to nějaký čas potrvá. Ken má dokonce malou figurku delfínka, jakéhosi učitelova mazlíčka, s jehož pomocí se snaží si opravdové delfíny získat a nalákat je, aby odpovídali.
Delfíni nikdy přesně nezopakují hvízdání člověka, ale vytvářejí své vlastní variace, říká Ken. Vědci se jim však rychle přizpůsobují.
"Používám vlastně Mauiho výslovnost," vysvětluje.
Aby byla výuka pestřejší a zábavnější, vyvinuli vědci speciální podvodní obrazovku reagující na dotek, která dává delfínům další možnost ukázat, zda hvízdaný výraz pochopili. Ken například předvede na obrazovce čtyři předměty a pak zapíská výraz znamenající "džber".
Dotkne-li se delfín obrázku džberu na obrazovce, kbelík zaplní celou obrazovku a roztančí se. Delfínům se tato praxe zcela zjevně velice líbí.
Ken Marten je přesvědčen, že delfíni se učí, je to však pomalý, zdlouhavý proces. Badatelé pevně doufají, že se jim podaří vytvořit společnou řeč a s její pomocí zjistit, jak tito přítulní a hraví savci uvažují.
ros mik



20.5.2001

Vítám vás v novém týdnu. Když jsem přemýšlel co napsat jako úvod do nového týdnu tak jsem shledal svoji hlavu úplně dutou a nenapadalo mě vůbec nic.
Naštěstí mě zachránila Polly (...ještě jednou dííík a víš co, viď...) a poslala mi následující textík z útlonké knížečky, který zařazuji. Zkuste si prosím odnést jeho poselství do dalších dní a přemýšlet trošinku nad ním i když zavřete tuto stránku. Možná když si ho zkusíte připomenout až vám bude těžko, tak bude svět barevnější a hezčí...

A pokud vám nepomůže ani tato půvabná knížka tak zkuste >>tuto stránku>> a trošku si nafoukněte ego:-)))



O malé dušičce a slunci
Neale Donald Welsh
mystická pohádka

Překlad© Stáňa Vitouňová

Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, "Já vím, kdo jsem!"
A Bůh řekl, "To je báječné! Kdo jsi?"
A malá dušička vykřikla, "Já jsem světýlko!"
Bůh se zeširoka usmál. "Velmi správně!" Zatleskal. "Uhodla jsi."
A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu všechny dušičky v království.
"Teda," říkala si malá dušička, "to je senzace!"

Ale brzy už jí nestačilo jenom vědět, kdo je. Malá dušička v sobě cítila podivné nutkání a chtěla teď to, kým je, skutečně zažít. A tak šla zpátky k Bohu (což vůbec není špatný nápad pro každou dušičku, která opravdu chce být tím, kým je)
a řekla, "Ahoj Bože! Když teď vím, kdo jsem, mohu to také prožít?"
A Bůh řekl, "Chceš říct, že chceš prožít to, kým už jsi?"
"No," odpověděla dušička, "vědět, kdo jsem, je jedna věc, ale skutečně to prožít je něco jiného. Já chci vědět, jaký je to pocit, když je člověk světýlko!"
"Ale ty už přece jsi tím světýlkem!" opakoval Bůh a znovu se pousmál.
"Ano, ale já to chci prožít!" plakala malá dušička.
"Dobrá," pravil Bůh a usmál se pod vousy, "Že mě to hned nenapadlo. Ty jsi měla vždycky ráda dobrodružství." Pak se výraz Božího obličeje změnil. "Je tu jen jedna věc..."
"Jaká?" tázala se malá dušička.

"No, na světě je pouze světlo, nic jiného. Vidíš, já jsem stvořil jenom to, co jsi, a proto pro tebe nebude jednoduché zažít, kdo jsi, neboť neexistuje nic, co nejsi."
"Cože?" zeptala se malá dušička, která teď byla celá popletená.
"Představ si," řekl Bůh, "že jsi svíčka ve slunci. Tam je tvoje pravé místo.
Jsou tam s tebou miliony, miliardy jiných svíček a všichni dohromady tvoříte sluníčko. A to sluníčko by nebylo sluníčkem, kdybys tam ty chyběla. Nebo kdyby
chyběla jakákoli jiná svíčka... to už by nebylo to pravé sluníčko, protože by tak nezářilo. Ale otázka zní, jak můžeš prožít, že jsi světýlko, když se
nacházíš uprostřed světla."
"Hm," broukla si malá dušička, "ty jsi Bůh, tak něco vymysli!"
Bůh se opět usmál. "To už jsem udělal," řekl. "Protože si neuvědomuješ, že jsi světýlko, když stojíš ve světle, obklopím tě temnotou."

"Co je to temnota?" otázala se malá dušička.
Bůh odvětil: "To je to, co nejsi."
"Budu se té temnoty bát?" popotahovala malá dušička.
"Jenom když budeš chtít," odpověděl Bůh. "Vůbec se není čeho bát, pokud se nerozhodneš, že se bát chceš. Vidíš, my sami jsme strůjci všeho. Stále něco předstíráme."
"Aha," řekla malá dušička a oddechla si.
Bůh potom vysvětloval, že pokud chce člověk něco prožít, objeví se pravý opak.
"Je to velký dar," řekl Bůh, "protože jinak se nedá zakusit vůbec nic.
"Neuvědomila by sis teplo bez chladu, nahoře bez dole, rychle bez pomalu.
Nevěděla bys, kde levá, bez pravé, tady bez tam, teď bez potom.
"Takže," řekl Bůh na závěr, "až budeš obklopena temnotou, nehroz jí, nekřič na ni, ani ji nezatracuj."

"Raději buď světýlkem ve tmě a neměj kvůli tomu zlost. Tak budeš moci zažít, kdo
jsi, a všichni ostatní to také ucítí. Dovol svému světýlku, aby zářilo tak silně, že každý uvidí, jak jsi jedinečná!"
"Ty si myslíš, že mohu ostatním ukázat, jak jsem jedinečná?" zeptala se malá dušička.
"Samozřejmě!" uculoval se Bůh. "To víš, že můžeš! Ale nezapomeň, ' jedinečná' neznamená ' lepší' . Každý je svým způsobem jedinečný! Ale hodně lidí na to zapomnělo. Když ty však budeš dávat svou jedinečnost najevo, odváží se toho i
oni."
"No tohle," řekla malá dušička a tančila, poskakovala, smála se a výskala radostí.
"Já mohu být tak jedinečná, jak chci, hurá!"
"Ano, a můžeš začít hned teď," řekl Bůh, který tančil, poskakoval, smál se a výskal radostí spolu s malou dušičkou. "Čím chceš být jedinečná?"

"Čím chci být jedinečná?" opakovala malá dušička. "Tomu nerozumím."
"No," vysvětloval Bůh, "být světýlkem znamená být něčím zvláštním, lišit se od
ostatních. A lišit se můžeš čímkoli. Třeba tím, že budeš hodná. Nebo tím, že
budeš laskavá. Nebo tím, že budeš vynalézavá. Nebo trpělivá. Napadá tě něco
jiného, jak by ses mohla lišit?"
Malá dušička chvilku seděla beze slova. "Přišla jsem na hodně způsobů, jak bych se mohla lišit!" vykřikla poté malá dušička. "Mohu pomáhat. Mohu být štědrá. Mohu být přátelská. Mohu být ohleduplná!"
"Ano!" souhlasil Bůh, "a v každém okamžiku můžeš být vším najednou nebo se lišit kterýmkoli dílčím způsobem. To všechno můžeš, protože jsi světýlko."
"Já vím, co chci být, já vím, co chci být!" oznámila malá dušička s bezbřehým nadšením. Chci být jedinečná tím, že budu odpouštět. Copak to není zvláštní, když budu odpouštět?"
"Ale ano," ujistil Bůh malou dušičku. "To je velice zvláštní."
"Dobře," řekla malá dušička. "Tím budu. Chci odpouštět. Chci zažít, jaké to je, když někomu odpustím."
"V pořádku," řekl Bůh, "ale je tady jedna věc, kterou bys měla vědět."
Malá dušička začala ztrácet trpělivost. Pořád jako by se objevovaly nové a nové komplikace.
"A jaká?" povzdechla si malá dušička.
"Neexistuje nikdo, komu bys mohla odpustit."
"Nikdo?" malá dušička nechápavě zírala na Boha.
"Nikdo!" opakoval Bůh.
"Všechno, co jsem stvořil, je dokonalé. Mezi všemi tvory není ani jediná dušička, která by byla méně dokonalá než ty. Rozhlédni se kolem sebe."


Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav. Zdaleka široka - z celého království - přišly dušičky, protože se rozneslo, že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.

Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu. Žádná nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama. Shromážděné dušičky vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.
"Komu bys tedy chtěla odpustit?" zeptal se Bůh.
"S tebou ale není žádná legrace!" reptala malá dušička. "Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím."

A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.
V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. "Neboj se, malá dušičko,"
pravila, "já ti pomohu." "Vážně?" rozzářila se malá dušička. "Ale jak?"
"Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit."
"To bys udělala?"
"Samozřejmě!" zašvitořila přátelská dušička. "Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla odpustit."

"Ale proč? Proč bys to dělala?" ptala se malá dušička. "Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo! Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo ztemní a zhoustne? Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se královstvím rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, že mi provedeš něco zlého?"
"To je jednoduché," řekla přátelská dušička. "Udělám to, protože tě miluji."

Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.
"Nediv se," řekla přátelská dušička, "tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, vždyť jsme spolu tančily mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to prostě
zapomněla.
"Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i
pachateli.
"Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co je.
"A tak," vysvětlovala dál přátelská dušička, "vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ' ta špatná' . Provedu ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit."

"Ale co mi uděláš?" ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, "co zlého mi provedeš?"
"Ále," mrkla na ni přátelská dušička, "něco už vymyslíme."
Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, "Máš pravdu v jedné věci."
"V jaké?" chtěla vědět malá dušička.
"Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit. Budu
muset předstírat, že jsem něco, co se mi ani vzdáleně nepodobá. Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku."
"Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!" křičela malá dušička a začala tančit a zpívat, "Budu odpouštět, budu odpouštět!"
Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.
"Tak co tedy?" zeptala se malá dušička. "Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!"


"Jistěže je tato přátelská dušička anděl!" přerušil je Bůh. Každý je anděl!
Pamatujte si: poslal jsem vám samé anděly!"
A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání
přátelské dušičky vyplnit. "Co pro tebe mohu udělat?" zeptala se malá dušička znovu.
"Ve chvíli, kdy tě udeřím a srazím tě na kolena," odvětila přátelská dušička, "ve chvíli, kdy ti provedu to nejhorší, co si vůbec dokážeš představit - v té chvíli..."
"Co?" přerušila ji malá dušička, "co...?"
Přátelská dušička teď už jen šeptala.
"Měj na paměti, kdo jsem."
"Ach ano, budu!" vykřikovala malá dušička, "slibuji! Vždycky si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď, právě tady!"


"Dobře," řekla přátelská dušička, "protože, víš, já budu muset předstírat tak věrohodně, že zapomenu, kdo skutečně jsem. A jestli si mě ty nebudeš pamatovat
takovou, jaká opravdu jsem, možná budu žít v zapomnění strašně dlouho. A když já zapomenu, kdo skutečně jsem, třeba zapomeneš i ty, kdo jsi, a budeme obě
ztraceny. Pak už by nás zachránila jen nějaká jiná dušička, která by nám oběma připomněla, kdo jsme."
"Ne, my nezapomeneme!" slibovala znovu malá dušička. "Já si budu pamatovat, kdo jsi! A budu ti děkovat za to, žes mi dala takový dar - možnost zakusit, jaké to je být tím, čím jsem."

A tak se dušičky dohodly. A malá dušička vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je světýlko, což je velmi výjimečné, a že je výjimečná tím, že odpouští.
A malá dušička napjatě čekala, až bude moci vychutnat pocit, že je odpouštějící,a až za to bude moci poděkovat nějaké dušičce, která jí to umožní.
A kdykoli se malá dušička v tomto novém životě setkala s nějakou novou dušičkou, ať už jí ta nová dušička přinesla radost nebo trápení - a zejména tehdy, když jí přinesla trápení - měla malá dušička na paměti, co řekl Bůh.

"Pamatujte si," usmál se tehdy Bůh, "poslal jsem vám samé anděly."


NEW YORK 14. května (ČTK) - Přes 4000 let stará neznámá civilizace, která vzkvétala na území dnešního Turkmenistánu a Uzbekistánu, možná používala písmo nebo alespoň jistou formu předchůdce písma, tvrdí podle agentury AP archeologové.
Minulé léto nalezl archeolog z Pensylvánské univerzity Fredrik T. Hieber v ruinách v turkmenském Annau poblíž metropole Ašgabatu malý kamenný předmět, na kterém byla vyryta čtveřice či pětice červených symbolů, jež mohou být důkazem o existenci písma.
Artefakt byl datován kolem 2300 př.n.l., tedy do období, kdy již tři století stály egyptské pyramidy a moc se přelévala z údolí řek Eufrat a Tigris do Sumeru a Babylónu. Podle Hiebera se jedná o pečeť zhotovenou z antracitu a je "prvním důkazem, který máme o středoasijské gramotné společnosti". Archeologové tvrdí, že symboly na pečeti se liší od tehdejšího písma existujícího v Mezopotámii, Íránu i údolí řeky Indus. Pečeti se ve starověkém obchodování běžně užívaly k označení nádob podle obsahu a majitele.
Odborník na asijské jazyky a kulturu z Pensylvánské univerzity Victor H. Meir se domnívá, že některé ze symbolů se podobají čínskému písmu, které bylo pravděpodobně vynalezeno o pár století později.
"Vykazovali veškeré rysy civilizace," prohlásil o tehdejších obyvatelích Střední Asie Hieber, přičemž zmínil existenci městských prvků jako jsou velké budovy a monumentální oblouky. Jediným chybějícím prvkem bylo právě písmo. Desítky ruin osad neznámé civilizace se táhnou na východ od Annau přes poušť Karakum k Uzbekistánu a možná až do severní části Afghánistánu. Celá oblast je přes 500 kilometrů dlouhá a téměř 100 kilometrů široká.
lcm ank


LONDÝN 15. května (zpravodaj ČTK) - Britští experti se domnívají, že krize kolem tzv. nemoci šílených krav ještě zdaleka neskončila, a nevylučují, že v příštích desetiletích by její lidská obdoba - Creutzfeld-Jakobova nemoc (CJD) - dokonce mohla přerůst v epidemii.
Tým vědců z londýnské Imperial College zjistil, že CJD se dosud projevila jen u lidí, kteří mají takové genetické předpoklady, že u nich byla inkubační doba této nemoci velmi krátká. U osob s jiným typem genetického vybavení se však může projevit později. "Nemůžeme vyloučit epidemii, která bude trvat po desetiletí," varuje profesor John Collinge.
První případy fatální nemoci CJD byly v Británii zjištěny v březnu 1996. Odborníci je vysvětlovali nadměrnou konzumací hovězího, které pocházelo z krav nakažených nemocí BSE (bovinní spongiformní encefalopatií). Podle údajů britského ministerstva zdravotnictví už bylo nemocí CJD nakaženo 99 lidí.


JAR 15. května (ČN) - Jihoafrická republika, země se čtyřiceti milióny obyvatel, ročně spotřebuje odhadem 200 miliónů prezervativů. Místní obyvatelé jsou ale nespokojení, pokud jde o profylaktické výrobky dovážené z Indie a Číny - jihoafrickým mužům připadají příliš malé a ženy si stěžují na jejich lehké protržení.
Ovšem doktorka Liz Floydová, ředitelka programu boje proti AIDS v jihoafrické provincii Gauteng, je přesvědčená, že není důvod proč si stěžovat. "Jsme si jistí, že ty kondomy jim musí stačit. Když se člověk trochu snaží, natáhne si je i na hlavu."
Zvláště jihoafrické prostitutky si ale stěžují, že prezervativy dovážené z Dálného východu se snadno protrhávají a vystavují je tak riziku nákazy virem HIV. Podle doktorky Floydové může být trvanlivost kondomů spojená se způsobem, jakým jsou používány, i s tím, jak jsou skladovány - nevyhovuje jim například přímé sluneční světlo.
Obyvatelé Jihoafrické republiky si už v minulých letech často stěžovali na nízkou kvalitu dovážených kondomů, což vedlo i k vracení některých zásilek. Jihoafrická vláda vynakládá značné prostředky na propagaci používání prezervativů, které nejsou příliš oblíbenou, ale zato levnou a účinnou metodou ochrany proti nemoci AIDS, jež je v zemi značně rozšířená. Odhaduje se, že každý den se nakazí virem HIV, který AIDS způsobuje, 1500 Jihoafričanů.
Důležité proto nyní je, aby lidé neztratili v prezervativy důvěru, říká doktorka Floydová. Stížnosti na jejich malou velikost a nízkou kvalitu by pak mohly posloužit jako výmluva pro lidi, kteří je nechtějí používat.
xrj



13.5.2001

Vítám vás v novém týdnu. Víkend byl nádherně sluníčkovej a vás jistě zajímá proč začínám týden takhle drastickým obrázkem...Já vám to tedy prozradím. Už dvakrát se mi v noci zdálo jak mi byt zamořily pokemoni. Byla to prostě hrůza. Běhal jsem z místnosti do místnosti a zkoušel je vyhnat různými insekticidními přípravkami. Nepomáhalo vůbec nic. Ze všech stran se ozývalo pika..pika...pikačůůů. Drali se mi do lednice, kydali na mě bahno, prskali oheň, nohy mi ujížděly na pokebalech a z hůry se ozýval mocný hlas:"JAKÝ JE TOHLE POKÉMON??!!!!". Neznal jsem odpověď, potil jsem se...Jak říkám naprostý horor. Tak prostě proto ten obrázek...(za zaslání děkuji Fizi:-))) )

Takhle na vás potvory - pikačůůůůůůůůůůůůů........

Italští vědci objevili na meteoritech stopy života
9:10 - 10.5.
ŘÍM 10. května (ČTK) - Dvojici italských vědců z neapolské univerzity se podařilo při zkoumání meteoritů starých čtyři a půl miliardy let objevit stopy života, které mají podobu bakterií. Tyto bakterie tvořené krystalickou formou mikrobů nazvali "crim", informuje italský deník Corriere della Sera.
Geologický expert Bruno D'Argegno a jeho kolega Giuseppe Geraci, specialista v oblasti molekulární biologie, dospěli k objevu, když aplikovali na vzorky meteoritů "fyziologický roztok".
"Zjistili jsme, že se mikroorganismy stávají viditelnými a že se začínají přemísťovat," cituje list doktora D'Argegna.
Badatelé nakonec napočítali sedm či osm rozdílných typů bakterií. Dospěli k názoru, že jde o tzv. archeobakterie, které na Zemi existovaly zhruba před třemi a půl miliardou let.
Jde o naprosto primitivní organismy, které sice obsahují DNA kyselinu, postrádají však jakýkoli imunitní systém, jímž naopak disponují "současné" bakterie.
Podle italského astrofyzika Giovanniho Bignamiho znamená tento objev "vynikající podnět pro další výzkumné projekty zaměřené na hledání života na dalších planetách slunečního systému".
čas jf


USA 9. května (ČN) - Výbušnost srovnatelnou s dynamitem obsahuje studie, kterou dnes zveřejnila online periodika a v níž americký profesor psychiatrie Robert L.Spitzer tvrdí, že část homosexuálů může svou sexuální orientaci změnit na "normální", pokud se o to opravdu budou snažit.
Závěry Spitzerovy studie ovšem jdou přímo proti názoru většiny odborníků, podle nichž je sexuální orientace člověka daná a takzvané "opravné" psychologické terapie mohou napáchat víc škody než užitku.
Doktor Spitzer, který působí na Columbia University, uvádí, že nemůže odhadnout kolik procent "gayů s dostatečně vysokou motivací" může svou sexuální orientaci změnit. Tvrdí ale, že výzkum jeho vědeckého týmu jasně dokazuje, že "někteří lidé se mohou změnit z homosexuálů na normální, a to bychom měli brát v potaz".
Jeho názor okamžitě vyvolal vášnivou diskusi nejen mezi obhájci práv gayů a lesbiček, ale také v rámci vědecké komunity i náboženských skupin, z nichž mnohé věří, že z homosexuálů se mohou stát heterosexuálové, když si nechají poradit a budou se usilovně modlit.
Většina psychologů se ale shoduje v tom, že zatím nikdo nemůže s určitostí říci, co vlastně určuje sexuální orientaci člověka. Teorie snažící se vystopovat původ homosexuality do problematických rodin či narušeného psychologického vývoje byly vyvráceny a v současnosti většina psychologů považuje sexuální orientaci za výsledek vzájemně se ovlivňujících komplexních faktorů, mezi něž patří i biologické vlivy a působení okolního prostředí.
Spitzer uvádí, že sám v současnosti není schopen nabídnout terapii, která by dokázala změnit homosexuála na heterosexuála. Svou studii založil na telefonických rozhovorech se dvěma stovkami lidí, kteří se změnili z gayů a lesbiček na heterosexuály. Průměrný věk této skupiny byl 43 let. Dotázaní odpovídali na šedesát otázek týkajících se jejich sexuálních pocitů před i po své snaze o změnu orientace. Většina z nich uvedla, že využívala více než jednu strategii, jak dosáhnout změny, přibližně pro polovinu byla nejužitečnější spolupráce s psychologem.
Spitzer tvrdí, že 66 procent dotázaných mužů a 44 procent žen dospělo k "dobré heterosexuální existenci", přičemž tento termín definuje jako trvalý heterosexuální vztah během posledních let, který přináší dostatek uspokojení z citového života, při němž dochází alespoň jednou měsíčně k uspokojivému heterosexuálnímu pohlavnímu styku a při němž dotyčný či dotyčná nemyslí na osobu stejného pohlaví.
Psycholog Douglas Haldeman, který působí na fakultní klinice Washingtonské univerzity, ale tvrdí, že studie doktora Spitzera neposkytuje dostatek důkazů, že skutečně došlo u dotyčných lidí ke změně sexuální orientace. Podle jeho slov se navíc zdá, že účastníky studie podstatným způsobem ovlivnily "náboženští konzervativci a psychiatři s vyhraněným protihomosexuálním postojem". Takoví lidé si pak podle jeho slov mohou myslet, že být homosexuál je špatné a cítit silný tlak na popření této skutečnosti, říká Haldeman.
xrj


BRITÁNIE 4. dubna (ČN) - Málokterý autor knih pro děti zažil tak raketový úspěch, jako britská spisovatelka J. K. Rowlingová se svými příběhy o kouzelnickém učni Harrym Potterovi. A fenomén "potterománie" zdá se jen tak neskončí - knížky s tímto novodobým dětským hrdinou se staly bestsellerem v mnoha zemích světa, přeloženy byly zatím do dvaačtyřiceti jazyků od albánštiny po zuluštinu a počet prodaných výtisků tento týden překročil magickou hranici sto miliónů kusů.
Mezinárodní úspěch příběhů Harryho Pottera, který letos podpoří i uvedení filmu natočeného podle první z knih, udělal z autorky multimilionářku. Seznam nejbohatších lidí na světě sestavovaný listem Sunday Times odhaduje, že Rowlingová, která první příběh - Harry Potter a kámen mudrců - psala do laciného bloku v kavárně, kam se chodila se svou dcerou jako nezaměstnaná svobodná matka zahřát, dosud vydělala jejich prodejem 65 miliónů dolarů.
"Knihy Harryho Pottera vstoupily do historie," říká literární agent J. K. Rowlingové Christopher Little. "Abyste si to dokázali zasadit do perspektivy, představte si, že každý muž, žena a dítě ve Velké Británii mají dvě knihy o Harrym Potterovi." Agent tvrdí, že možnosti skryté v příbězích malého kouzelníka rozpoznal od první chvíle, kdy se mu rukopis první z nich objevil v roce 1995 na stole.
J. K. Rowlingová od první chvíle plánuje napsat celkem sedm knih. Česky zatím vyšly první dvě, třetí - Harry Potter a vězeň z Azkabanu - si čtenáři budou moci koupit poprvé v pátek 11. května od 11 hodin u stánku Albatrosu na Výstavišti v Praze Holešovicích, kde bude pro veřejnost otevřen sedmý mezinárodní knižní veletrh Svět knihy 2001.
Každá z knih vypráví příběh ze školního života Harryho a jeho přátel na kouzelnické škole v Bradavicích a rodiče oceňují nejen skutečnost, že díky Potterovi jejich děti začaly více číst, ale speciálně britští studenti začali projevovat větší zájem o internátní školy - nejspíš v naději, že zažijí stejně úžasná dobrodružství jako Harry. I když sto miliónů vydaných výtisků je obrovský úspěch, Harry Potter má před sebou ještě hodně dlouhou cestu, pokud by chtěl překonat rekord nejprodávanější knihy na světě, kterou je s odhadem šesti miliardami prodaných výtisků pochopitelně Bible. Na druhém místě celosvětového žebříčku bestsellerů jsou "Citáty z díla Mao Ce-tunga", kterých se prodalo 900 miliónů výtisků.
xrj



6.5.2001

Maly pomocník za rozumnou cenu pro ty kdo mají pocit, že jejich kočičí miláček nevydrží příliš na jednom místě...(díky Táňo:-))) )
Vítám vás v novém týdnu. Musím si trošku pochválit astrologii, neb jsem v minulém týdnu psal o nepříznivém vlivu poškozeného Jupitera a jeho vlivu na počasí. Skutečně prognóza vyšla dokonale a začátek víkendu, počasí poznamenalo skutečně dokonale.
Nepřímo nepřízeň planet postihla i Eldar, neb v Poděbradech před hotelovou školou (sídlem to Eldaru) opět jakýsi intelektuál ve výkopu zafungoval a překopl elektrickou přípojku do školy a nebohý server zůstal bez proudu. Díky tomu byly i mé stránky část čtvrtka a pátku nedostupné. Omlouvám se a dotyčného zjistím a proměním v ropuchu. Tato situace se totiž opakovala za poslední dva měsíce již podruhé.
Jak jste jistě zaregistrovali, minulý týden proběhl i Beltine či "čarodejnice" chcete-li, a zástupci Eldaru se ve složení Polly, Kangaroo, Marťan a moje maličkost zúčastnili srazu "Magie z x-talku" na keltském hradišti Závist. Setkání bylo skutečně kouzelné a protože jsem s sebou na kopec vytáhl i foťák tak se budete moct setkáním skutečných čarodějek a čarodějů pokochat na fotografiích (až je naskenuju ovšem:-))) ). Kangaroo ze srazu napsal i pěknou reportáž, kterou najdete na jeho stránkách. Druhý den po srazu pak Eldařané navštívili Křečovice, kde je ve zdi kostela zazděná keltská stéla a hradiště Hrazany.Když pominu fakt že v Hrazanech na naše znavená těla podnikli útok miliony klíšťat, (nejvíc jsem jich měl na sobě já - sundával jsem je ze sebe večer kartáčkem na ruce) díky čemuž Martas polyka antibiotika, (diagnosa - borelioza), tak byl Beltine naprosto čarovný. Doufám že i vy jste si ho nádherně užili.

Francouzi možná objevili další hrobky v Cheopsově pyramidě
PAŘÍŽ 18. dubna (ČTK) - Dva francouzští archeologové pečlivě prozkoumali stěny Cheopsovy pyramidy v egyptské Gíze a domnívají se, že objevili systém, kterým staří egyptští stavitelé kamuflovali vchody do dalších hrobek uvnitř pyramidy. Jacques Bardot a Francine Darmonová objevili díky technice makrofotografie v bočních stěnách pyramidy dutiny a doufají, že od Egypťanů získají povolení k archeologickému průzkumu. Informovala o tom dnes agentura AFP.
"Všichni vědí, že Cheopsova pyramida skrývá další dutiny, ale nikomu se je zatím nepodařilo lokalizovat. Byl-li v interiéru pyramidy hrob, bylo třeba zajistit k němu vstup, a to na kámen přesně," tvrdí Bardot.
Archeologové s pomocí makrofotografie pořídili velmi detailní snímky stovek metrů stěn, kolem nichž denně procházejí tisíce turistů. Po mravenčím studiu snímků došli k závěru, že mnoho spár mezi kameny je falešných. Dělníci je nejdřív pilou vyryli do kamenů a pak do nich vtlačili maltu.
"Zatím žádný archeolog nezjistil, že tu stojíme před kamufláží, která je v historii egyptské archeologie jedinečná," řekl Bardot.
Další výzkum prokázal, že pravé spáry byly mimořádně pevně utěsněny. Francouzi nyní mají k dispozici plán kamenů použitých k zablokování vstupu do místností či chodeb.
Na jednom z kvádrů navíc našli kamenickou značku, která upřesňovala pozici kamene a kterou dělníci zřejmě zapomněli odstranit. Značka je na kvádru použitém u východu, jímž možná po pohřbu vyšli kněží a který dělníci zakryli posledním přesně vytesaným kusem.
Hypotéza Francouzů vysvětluje, proč společnost Electricité de France v roce 1987 při budování osvětlení pyramidy při vrtech narazila na velké množství písku. Je prý pravděpodobné, že zamaskované chodby byly vyplněny pískem kvůli zvukové izolaci. Při poklepu na stěny nelze dutiny podle zvuku identifikovat. Systém měl sloužit k zamaskování přístupů ke třem dutinám poblíž královské hrobky. Jedna z nich možná mohla být rezervním hrobem krále Chufu, čili Cheopse, či jeho matky Hetepheres. "Není důvod, aby to vše nechal faraón postavit bezdůvodně," domnívá se Bardot. Krutý Chufu byl panovníkem 4. dynastie a vládl v letech 2551 až 2528 př. n. l.
Bardot s kolegyní předložil výsledky práce egyptským úřadům a doufá, že získá povolení, aby hypotézy mohl ověřit egyptsko- francouzský tým archeologů.


WASHINGTON 4. května (ČTK) - Američtí vědci jako první na světě objevili druh dospělých kmenových buněk, které jsou s to vytvářet snad jakýkoli tělesný orgán. To otevírá nové možnosti pro budoucí léčbu lidí, napsal dnes americký časopis Cell.
Dosud neznámé buňky byly identifikovány v míše myší. Když se tyto buňky umístí do určité části těla, například srdce nebo svalu, jsou schopné se množit a vytvářet zvláštní buňky, které se stávají buňkami srdce nebo svalu, přestože byly vzaty odjinud.
"Je úchvatné, že tedy v naší míše existují buňky, které se mohou přeměnit v tak rozdílné buňky," uvedla v časopise členka výzkumného týmu Diane Krauseová z Yalské university.
"Je to velmi povzbuzující. Teoreticky vzato by mělo být v budoucnosti možné opravovat jakýkoli (lidský) orgán použitím těchto kmenových buněk," komentoval objev patolog Neil Theise z newyorské lékařské fakulty.
pek


FRANCIE 1. května (ČN) - Německé spalničky, virus Ebola a lhaská horečka - to je jenom malý vzorek nemocí, které jsou navždy spojené s určitou zeměpisnou oblastí. Pokud ale lékaři prosadí svou, skončí praxe, kdy má svou chorobu například i známé turistické středisko Malibu v podobě nepříjemné kožní nemoci, která trápí surfaře.
Lékaři ze sedmdesáti zemí se tento týden sešli ve Francii na zasedání Světové zdravotnické asociace (WMA) a jedním z bodů jednání je právě nekorektnost a negativní dopad, který pojmenovávání nemocí podle zeměpisných oblastí může mít. Podnět k diskusi na toto téma dala finská delegace popuzená skutečností, že genetická porucha "Sallaská nemoc" dostala jméno podle malého městečka s deseti tisíci obyvateli na severu Finska. Není to přitom jediné místo v této severské zemi, které je v lékařských lexikonech. Kumlingeská nemoc (virální encefalitida) dostala jméno podle finského ostrova a Pogostaská nemoc připomíná malou vesnici ve východním Finsku.
Finové na zasedání žádají, aby se skoncovalo s praktikou pojmenovávat nové nemoci "podle osob, komunit nebo oblastí" s odůvodněním, že nemoci jsou "jen velmi zřídka omezeny na určitou oblast". "Choroboplodné zárodky a nositelé infekce se obvykle dají najít po celém světě. Při pojmenovávání nemocí či patologických stavů by neměla být používána žádná jména, která by mohla být urážlivá či mít negativní dopad na osoby, komunity nebo oblasti," tvrdí finská delegace.
Pojmenovávání nemocí je považováno za něco jako privilegium pro vědce, kteří objev učiní. Důkazem mohou být například Huntingtonův, Downův či Hughesův syndrom. Ovšem lékařská věda zná nekonečné množství míst navždy spojených s nemocí, které se tu poprvé objevily. Podle Petera Lackmana, předsedy Akademie lékařských věd, ale nejspíš jde o nevyhnutelný trend. "Pojmenovávání nemocí je věc, která se rozvinula dost neorganizovaným způsobem. Důležité ale je, aby každá nemoc měla jedno označení napořád. Jinak může docházet ke zmatkům."
Klasickým příkladem může být syfilis, které si Angličané zvykli říkat francouzská nemoc, zatímco pro Francouze je to - jak jinak - nemoc anglická.
xrj



29.4.2001

Vítám vás v novém týdnu, který jak se zdá slibuje krásné počasí, téměř letní a samozřejmě jeden z nejvýznamějších keltských svátků v roce. Jedná se o Beltine. A pokud někteří z vás nevědí kde se vzal a o čem tento svátek je, můžete se informovat na daném odkazu. Samozřejmě i Mágové z x-talku svátek náležitým zůsobem oslaví a tak se jistě dočkáte i nových fotodrbů:-)).

Tentokrát jsem pro vás jako úvod do nového týdne zařadil nádherný dárek, který sem dostal od Polly (ještě jednou díííík) a prostě nejde jinak než se o něj s vámi rozdělit....:

NIKDO NENÍ DALEKO
Richard Bach

Rae,
děkuji Ti za pozvání na oslavu Tvých narozenin.
Váš dům je vzdálen tisíc mil od mého a já se jen zřídka vydávám na tak dalekou cestu. Narozeniny malé Rae jsou však tím nejlepším důvodem. A já se už nemohu dočkat, až budu s Tebou.
Svou cestu jsem začal v srdci kolibříka, kterého jsme spolu kdysi potkali. Byl vlídný jako vždycky. Ale když jsem mu řekl, že malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin, podivil se.
Dlouho jsme potom letěli beze slova. Nakonec se ke mně kolibřík obrátil a řekl: "Jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím tomu, že ses na oslavu vydal."
"Samozřejmě, že jsem se na oslavu vydal," odpověděl jsem. "Co je na tom nepochopitelného?"
Mlčel. Teprve když jsme dorazili k sovímu hnízdu, zeptal se: "Mohou nás míle opravdu dělit od přátel? Chceš-li být s malou Rae, nejsi už vlastně s ní?"
"Malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin," řekl jsem sově. Po tom, co řekl kolibřík, mi to vydal jsem se znělo trochu divně, ale řekl jsem to tak, aby to sova pochopila.
Také ona dlouho mlčela.
Bylo to přátelské ticho. Když jsme dorazili k orlímu hnízdu, sova promluvila: "Jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím tomu, proč říkáš své kamarádce malá."
"Ale ona je opravdu malá," bránil jsem se, "ještě není dospělá. Co je na tom nepochopitelného?"
Sova se na mě podívala svýma temně zlatavýma očima, usmála se a řekla: "Přemýšlej o tom."
"Malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin," řekl jsem orlovi. Po tom, co řekli kolibřík a sova, mi to vydal jsem se a malá znělo ještě divněji, ale chtěl jsem, aby to orel pochopil.
Letěli jsme spolu přes hory a nechali se unášet horským větrem.
Tu konečně orel promluvil: "Jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím slovu narozeniny."
"Samozřejmě, že narozeniny. Oslavíme čas jejích narození, počátek jejího života, hodinu před níž nebyla. Co je na tom nepochopitelného?"
Orel složil křídla, zamířil k zemi a měkce přistál na poušti. "Existuje snad hodina, ve které její život začal? Nemyslíš, že tady Rae byla dřív, než veškerý čas?"
"Malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin," řekl jsem jestřábovi. Po tom, co řekli kolibřík, sova a orel, mi to vydal jsem se, malá a narozeniny znělo stále divněji, ale chtěl jsem, aby to alespoň jestřáb pochopil.
Poušť se ztrácela v hlubinách pod námi a jestřáb mi řekl: "Víš, jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím tomu, že Rae roste."
"Ovšemže roste. Každým rokem se vzdaluje dětství a přibližuje dospělosti. Co je na tom nepochopitelného?"
Jestřáb přistál na opuštěné pláži. "Vzdaluje se dětství? Ale to ještě neznamená, že roste." Vznesl se do vzduchu a byl pryč.
Racek, jak jsem věděl, byl velmi moudrý. Když jsem letěl s ním, přemýšlel jsem pečlivě, co mu řeknu, aby až promluvím poznal, co jsem se naučil.
"Racku," zeptal jsem se nakonec, "proč se mnou letíš k Rae, když víš, že už s ní vlastně jsem?"
Racek zakroužil nízko nad mořem, přelétl přes kopce, přes ulice města a lehce dosedl na střechu.
"Protože nejdůležitější je," odvětil, "abys poznal celou pravdu. Než ji poznáš, než ji dokonale pochopíš, bude se ti pomocí strojů, lidí a ptáků jen po kouskách odhalovat. Ale pamatuj si, že naše neznalost ještě neznamená, že pravda neexistuje."
A byl pryč.
Teď nastal čas rozbalit dárek pro Tebe. Dárky z kovu a ze skla se brzy rozbijí nebo omrzí. Mám pro tebe něco lepšího.
Je to prstýnek. Září zvláštním svitem a nikdo Ti ho nemůže vzít, nikdo ho nemůže zničit. Ty jsi jediná na celém světě, kdo tento prstýnek vidí, tak jako jsem ho viděl jenom já, když patřil mně.
Tvůj prstýnek Ti dá zvláštní moc. Když si ho navlékneš na prst, můžeš se vznést na křídlech všech ptáků.
Uvidíš pak svět jejich zlatýma očima, dotkneš se větru, který jim pročesává sametové peří a poznáš radost ze stoupání do oblak. Celý svět a všechny starosti zanecháš daleko pod sebou. Můžeš se vznášet v oblacích, jak dlouho budeš chtít, třeba celou noc, až do východu slunce. Když se budeš chtít vrátit, všechny tvé otázky budou zodpovězeny a tvé obavy se rozplynou.
Jako všechno, co nevidíme a čeho se nemůžeme dotknout, poroste kouzelná síla Tvého dárku tím víc, čím víc ho budeš používat.
Zpočátku si možná prstýnek navlékneš jen venku, když ptáky, se kterými bys chtěla vzlétnout, uvidíš.
Ale později, až se naučíš s prstýnkem správně zacházet, budeš létat také s ptáky, které nevidíme. A nakonec zjistíš, že nepotřebuješ ani prstýnek, ani křídla ptáků, a že vysoko nad mraky můžeš vzlétnout sama.
Až nadejde tento den, musíš dát prstýnek někomu, kdo si s ním bude vědět rady, kdo dokáže pochopit, že jediné, na čem záleží, je stvořeno z pravdy a radosti, nikoli z kovu a ze skla.
Rae, učil jsem se od našich přátel ptáků a Tvé narozeniny s Tebou oslavím naposled.
Nemusím k Tobě cestovat, protože už s Tebou vlastně jsem.
Nebudu ti říkat malá, protože jsi vyrostla a těšíš se z radostí života jako my všichni.
Nemáš narozeniny, protože jsi tady odjakživa, nikdy jsi se nenarodila a nikdy nezemřeš. Nejsi dítětem lidí, kterým říkáš otec a matka, jen jejich společníkem na zářné a dobrodružné cestě za poznáním.
Každý dárek od přítele je přáním štěstí, a stejně je tomu také s tím mým.

Leť nekonečnem svobodná a šťastná. Stačí si jen pomyslet a budeme zase spolu, uprostřed jediné velké slavnosti, která nikdy nekončí.


MUMBAÍ (Indie) 24. dubna (ČTK/Kjódó) - Kišor Mehta je přesvědčen, že nejlepší cestou k dobrému zdraví je smích. Po rozednění spěchá proto každý den do parku Prijadaršini v jižní části indického Mumbaí (Bombaje), aby se s dalšími členy klubu pořádně zařehtal. Park se za časných ranních hodin k nelibosti obyvatel okolních domů rozezní chechtotem a hekáním, diskrétním smíchem i hrdelním řvaním. Mehta ani ostatní se nesmějí žádným konkrétním anekdotám. Pro ně je smích vážná věc. Berou ho jako tělesné cvičení a především jako nejlepší lék na všechny tělesné neduhy, píše Kjódó.
V indických městech existuje mnoho klubů smíchu a přicházejí stále noví zájemci, kteří hledají ve staré indické terapeutické metodě "hasjajógy" únik před hekticky uspěchaným životem a stresem. Technika má dobrou pověst a jako alternativní terapie se začíná ujímat rovněž v USA, Evropě a východní Asii. Prijadaršinský mezinárodní klub smíchu (PLCI) spadá pod mumbaískou nevládní organizaci a v Indii i v zahraničí se snaží lidi prostřednictvím řehotu zaměřit na pozitivní stránku žití. Neodporuje to ani serióznímu lékařskému výzkumu. Nedávná americká studie prokázala, že smích může být prevencí srdečních chorob. Spisovatel a bavič Norman Cousins ve svém bestselleru "Anatomie nemoci" ze 70. let tvrdí, že se mu podařilo díky smíchu vyváznout ze spárů rakoviny. O 20 let později, v roce 1995, se této myšlenky s naprostou vážností chopil indický doktor Madan Katarina a založil první klub smíchu. Od té doby jich je v Indii i jinde na světě na 800. "Kliniky v zahraničí fungují na principu nemocnic a jsou založeny na individuálním kontaktu lékaře nebo sociálního pracovníka s pacientem. Smích je vybavován vypravováním komických příběhů nebo video snímků. Indická terapie smíchem je naproti tomu spontánní, smích není provokován ničím konkrétním," vysvětluje šéf PLCI Kišor Kuvavala. Indická metoda je tedy nepoměrně úspornější; účinků lze dosáhnout, jsou-li seance smíchu praktikovány denně a pro zahraniční kliniky není vůbec snadné obstarat si patřičnou zásobu stále čerstvých podnětů. Navíc jsou služby v zahraničí placené, zatímco Indové za šanci pořádně se zachechtat nevybírají nic. Hasjajóga je v Indii známá stovky let, zmiňují se o ní i staré hinduistické texty. Kdysi byla tato terapie jedním ze školních předmětů a provozována byla zejména v dobách válek, epidemií či přírodních katastrof. Indové se v současnosti sice čím dál víc přiklánějí k relaxačním technikám jako je jóga, meditace či masáže, ale terapie smíchem jakožto nejdostupnější mezi nimi stále vede, tvrdí Katarina. Kromě jiného proto, že není tak náročná na soustředění a protože přináší úlevu téměř okamžitě. Smích v těle uvolňuje katecholaminy, adrenalin i noradrenalin, čímž se zlepšuje prokrvení organismu, redukují se záněty, urychluje se léčba a zvyšuje se celková tělesná energie. Srdečný smích dokáže zklidnit záněty kloubů, obratlů, průdušek i další nemoci související se stresem, jako je vysoký krevní tlak či žaludeční vředy. Nanik Rupani z PLCI tvrdí, že jeho organizace klade důraz na skupinovou terapii, při níž se účinek smíchu umocňuje pocitem kamarádství mezi účastníky. Sezení trvá půl hodiny a "probráno" musí být několik druhů smíchu: Rozehřívací úsměvy, po nichž přijde srdečné a mohutné chechtání. Dojde na tichý šprýmařský chichot, který má v sobě spoustu energie, i když není slyšet. A pak se zkouší tzv. holubí smích, při němž přítomní nechávají stisknuté rty a vydávají zvuk podobný včelímu bzukotu či holubímu vrkání. Při každém "cviku" se lidé musí pohnout a tlesknout do dlaní, aby pocit zintenzivnili. Někdy se provádějí také tělesné cviky. Doporučované prostředí jsou pláže, parky, školní dvory. Představitelé klubů však přiznávají, že to, co jedněm pomáhá, může být mukou pro jiné. Mají totiž zkušenosti, že obyvatele domů z okolí těchto terapeutických sešlostí nevázané chechtání notně sužuje. Odborníci doporučují smát se zejména po ránu, protože večer už člověk často nedokáže nalézt důvod. Dosud terapii vyhledávaly především lidé středního věku nebo starší. Dnes na ni chodí i školní děti, slepci a dokonce i prostitutky. Každoročně se pořádají závody, jejichž vítězové jsou pak Smíšci roku. Kuvavala připravuje novinku - soutěž patnáctičlenných skupin, které budou hodnoceny podle intenzity, souznění a metodicky správně provedeného řehotu.
sva hej


WASHINGTON 23. dubna (ČTK) - Eutanaziemi známý americký penzionovaný patolog Jack Kevorkian (71), přezdívaný "doktor Smrt", prohrál u Nejvyššího soudu USA ve Washingtonu při, v níž žaloval Americkou lékařskou asociaci kvůli nařčení, že je "zločinec" a "nezodpovědný nástroj smrti". Soudce jeho žalobu, která vycházela z toho, že zmíněná obvinění jsou nactiutrhačská a falešná, zamítl. Jack Kevorkian asistoval u 130 sebevražd. V roce 1998 byl odsouzen za zabití do vězení na nejméně deset let, což se vzhledem k jeho věku bezmála rovná doživotnímu trestu. Verdikt byl vynesen poté, co Kevorkian záměrně vyprovokoval proces, když předtím natočil na video, jak pomohl zemřít nevyléčitelně nemocnému pacientovi na jeho přání. Soudkyně uložila Kevorkianovi za zabití trest 25 let odnětí svobody s tím, že může být předčasně propuštěn po odpykání nejméně deseti let. Kevorkian stanul před soudem, neboť loni 17. září vpíchl 52letému Thomasi Youkovi, který trpěl nevyléčitelnou degenerativní nervovou chorobou, injekci vedoucí k zástavě srdce. Hlavním důkazním materiálem proti němu se stal videozáznam, který pořídil a nechal vysílat loni v televizi CBS. "Doktor Smrt" si tak chtěl vynutit proces, aby upozornil veřejnost na problém eutanazie neboli smrti z milosrdenství na žádost pacienta. Kevorkian usiluje o její legalizaci a už dříve prohlásil, že chce některým svým případem vytvořit právní precedens, který by nakonec eutanazii umožnil. Loni v listopadu schválili nizozemští poslanci zákon legalizující v zemi eutanazii a účast lékaře na dobrovolném odchodu nevyléčitelně nemocných pacientů ze života. Tímto krokem byl v podstatě jen uveden právní řád do souladu se skutečností, protože eutanazie byla fakticky praktikována v Nizozemsku již několik desetiletí, i když právně nebyla povolena. Aby zákon vstoupil v platnost, musí ho ještě schválit horní komora nizozemského parlamentu.