[ Nahoru ]

Schody ze sněhu do vody

Vítám vás v novém týdnu. Minulý týden jsem objevil článek, který mi poslední dobou nějak mluví z duše. Zkuste si ho přečíst - Zvrácený svět.  No, lepší příliš nedomýšlet a budeme raději pokračovat tam, kde jsme minulý týden skončili s rokem 2012.
Pokračování seriálu o roku 2012
Minulý týden jsem se zmínil o tom, že v době okolo tzv. "začátku" mayského kalendáře, můžeme najít i další události, které jsou jakýmisi novými začátky. Napadá mě jaký impuls, nebo spíše jaké trauma, lidi té doby donutilo k činům, které ze všeho nejvíc připomínají pokus odříznout se od všeho, co bylo do té doby. Vše jako zoufalé pokusy zapomenout na to co bylo, zafixovat současnost a budoucnost od jednoho bodu. Včetně jiného systému kalendáře, počítání času, budování nepříliš logických monumentů a tak dále. Zajímavé je ovšem i to že se k onomu období vztahují ještě další události.
Indický vědec profesor Kumar Kanjilal předpokládá, že strašlivá bitva u Kurukshetry, na níž se podíleli i potomci bohů, se konala okolo roku 3100 před naším letopočtem. Tato bitva je popsána v eposu Mahábhárata.

Mahábhárata, společně s Rámajánou, jsou speciálním druhem hinduistických spisů nazývaných Itihása, což znamená "to, co vskutku bylo". Itihásy jsou součástí hinduistického kolektivního vědomí. Jsou to hluboké kořeny indické kultury a většina Indů je má vryty hluboko v srdci.
Mahábhárata je velký epos o historii Indie složený z 18ti knih (parva). "Mahá" znamená "velký" a "bhárata" je tradiční pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty.
Příběh se týká souboje mezi dvěma skupinami příbuzenstva o vládu nad celým védským světem. Pánduovci ztratí své právoplatné dědictví na království ve hře v kostky s jejich příbuznými Kuruovci. Pánduovci tak stráví mnoho let ve vyhnanství a zažívají přitom mnoho dobrodružství. Nakonec se utkávají se svými příbuznými ve vrcholné bitvě příběhu na Kuruově poli, historickém poutním místě severně od dnešního Dillí. Pánduovci zvítězí a konec bitvy, stejně jako smrt Krišny (3102 př. n. l.), jsou symbolem konce Dvápara jugy, třetí epochy v cyklu času, a předznamenáním Kali jugy, věku sporů, ve kterém žijeme nyní.

V oblasti mezi řekou Gangou a Rajmahálským pohořím byly vykopány zbytky prastarých lidských sídel. Archeologové zjistili, že byly zničeny při nějaké katastrofě. Badatel de Camp konstatoval, že domy musely být vystaveny neuvěřitelně vysoké teplotě - tak vysoké, že se tavily kameny a pak se slévaly. Nedaleko od oněch zesklovatělých kamenů de Camp vykopal lidskou kostru. Vyznačovala se vysokým stupněm radioaktivního zamoření.
Také David W. Davenport, italský badatel pocházející z Indie, objevil ve své původní vlasti nesporné důkazy atomových výbuchů, které se uskutečnily před tisíciletími: "Mohendžodaro, jedno z nejstarších měst na světě, bylo zničeno atomovými bombami!"
Konec civilizace městských států Harappy a blízkého Mohendžodara je dodnes záhadou. Města zahubila neznámá katastrofa doprovázená mohutným otřesem s epicentrem asi 140 km jižně od Mohendžodara. Neznámá síla přitom obrátila tok řeky Indu a okolní osady a města utopila v bahně. Jejich hliněné zdi se ale uchovaly dodnes. Byly totiž vypáleny žárem o teplotě 1400-1600 stupňů Celsia. Kde se takový žár vůbec vzal?
Odpověď nacházíme v nejstarší indických eposech bojích mezi bohy i lidmi, jejichž tradice sahá až do 5. tis. př. n. l. Válečný arzenál bojujících stran byl úctyhodný. Najdeme zde barvitý popis zbraně zvané Brahmaširas a jejích účinků. Byla to "ohnivá střela", "jed získaný z hlubin oceánu", "plamen tající se v stéble trávy", "čarovný šíp", "střela mocná, strašlivá a smrtonosná" a zároveň i "prudký jed". Jako by se autorovi ani nedostávalo slov k vylíčení té hrůzy. Není divu, když Brahmaširás zasažené věci, lidi i zvířata rozkládala na pět původních prvků a neušetřila ani nenarozené děti v tělech matek. Jedinou obranou proti Brahmaširás byla jiná hrozná zbraň, která ovšem měla tu nevýhodu, že na místě jejího použití potom dvanáct let nepršelo.
Když se do boje vložila zbraň zvaná Pášupata, tak "země se chvěla a třásly se i se stromy, vylévaly se řeky, rozbouřily se moře, pukaly hory a skály, duly divé větry, pohasly ohně a zchladly a ztmavly paprsky Slunce. Bohové kladli svému oblíbeném rekovi lidského původu Ardžunovi na srdce, aby ji použil jen v krajní nouzi, protože jejím zneužitím by byli "ohroženi všichni".
Také účinky dalších starověkých zbraní byly podle indických eposů katastrofální. Jedna z nich plivala oheň a obrátila celou armádu v prach a popel, druhá zbraň, gigantický posel smrti, nejenom zabíjela, ale navíc mrtvoly znetvořila tak, že nebyly k poznání - těla byla zuhelnatělá, vlasy a nehty vypadaly. Po zásahu této zbraně se rozpadly i postroje zvířat, ptáci zběleli a k dokonání všeho se během jediné hodiny zkazily všechny potraviny. Velmi podobně fungovala i třetí zbraň, neviditelný oheň zářící silněji než tisíc sluncí. Po jejím úderu se nejprve zvedl vítr. Potom začalo všechno hořet, vojáci, sloni, koně, i bojové vozy, aniž by však bylo vidět oheň, který je zapálil. Bez viditelné příčiny popraskaly i hliněné nádoby. Ti, kteří to přežili, se vrhali do řek, aby se ochránili a aby omyli všechno, čeho se museli dotknout.
Jinými slovy, indické eposy popisují dosti barvitě použití jaderných zbraní...
Mohendžodaro jsou nejtajuplnější zbytky města na světě a nacházejí se 350 kilometrů severně od Karáčí v dnešním Pákistánu. Archeologové tu objevili tisíce "černých kamenů". Tento název je však zavádějící. Jde totiž o zbytky keramiky, která byla svého času vystavena tak vysokým teplotám, že se roztavila jako máslo na slunci. Co však mohlo být příčinou těchto extrémních teplot?
Bylo nalezeno 30 000 koster. Všechny byly podivně znetvořené, jako by byly vystavené strašlivému žáru. Podle zjištění Davida W. Davenporta explodovala před tisíciletími nad centrem Mohendžodara nejméně jedna atomová bomba. Ve středu města byly objeveny zesklovatělé kameny, ve vnějších čtvrtích byly účinky výbuchu viditelně slabší. I zde se však našly tisíce lidských koster. Je zřejmé, že lidé byli zaskočeni a vzápětí usmrceni jakousi katastrofou, která přišla jako "blesk z jasného nebe". Přirozená vysvětlení zániku těchto měst prostě a jednoduše neexistují. Nebyla objevena ani stopa po lávě nebo sopečném popelu - sopečný výbuch jako příčinu této příšerné zkázy tedy můžeme s klidným svědomím vyloučit.
Pravděpodobně by nikdy nebyla nalezena rozumná odpověď, kdyby David W. Davenport nenechal přeměřit přirozené radioaktivní pozadí nalezených koster. Výsledek: všechny kostry jsou extrémně radioaktivně zamořené. Naměřené hodnoty odpovídají hodnotám z Hirošimy a Nagasaki.
Souvisí tyto podivnosti nějak s našimi otázkami? Nebo je to všechno jen náhoda? Nebo je začátek civilizačních směrů okolo roku 3100 p.n.l. spojen s něčím úplně jiným a nikterak nesouvisí s rokem 2012?

Pokračování příští týden....

"Takle to vypadá na konci světa, což je to nejlepší místo na světě:
Je tam díra v zemi, která vypadá jako velice široká veliká díra a pěkní lidé co drží klacky a pochodně, které hoří z ní vycházejí. Mají dlouhé zlaté vlasy. Vypadají jako princezny, jenomže krvelačné. Někteří z nich mají křídla a někteří je nemají.
A taky je tam veliká díra v obloze a z ní vycházejí věci jako ten člověk s kočičí hlavou a hadi udělaní z takového toho co vypadá jako ten třpytivý gel jak jsem si ho dala na vlasy o Halloweenu, a taky jsem tam viděla cosi podobného velké staré mouše bzučivce, to všecko přicházelo z oblohy. Bylo jich tam hodně. Tolik jako hvězd."

JAK JSME SE BYLI PODÍVAT NA KONEC SVĚTA od Dawnie Morningsidové, věk 11¼, Neil Gaiman

Náhodná ukázka od mojí maličkosti do nového týdne...

Tajemství Roswellu odhaleno?

V odtajněných vojenských archivech výzkumníci našli stopy takzvaného "rosswellského incidentu". Při zkoumání více než 200 primárních zdrojů se ukázalo, co vlastně armáda skrývala. >>>>

Nový článek o staré záhadě, kterou většina fanoušků záhad zná, ale za přečtení stojí....

Velká světová záhada: Počítač starý 2000 let?!

Praha - „Počítač“, starý dvě tisíciletí, se nalezl ve Středozemním moři: hledač mořských hub Elias Stadiatos se na jaře roku 1900 potopil u řeckého ostrova Antikythéra do hloubky 42 metrů. Místo hub tam ale našel vrak římské obchodní lodi z prvního století před naším letopočtem. Při studiu vyzdvižených předmětů si archeologové všimli, že z jednoho „kamene“ vyčnívá ozubené kolo. Vědci pak s překvapením zjistili, že mají před sebou část nečekaně složitého mechanismu. Postupně se z vraku podařilo vylovit celkem 81 zlomků objektu s rozměry asi 33x17x9 centimetrů. >>>>>

A jak tento týden ?

 

Astrologický diagram

Diagram ukazuje situaci ve středu 3.2.2010
Jak vypadají jednotlivé aspekty ?

Pokud čtete tyto stránky pravidelně jistě víte, že poloha posledních tří planet je vždy dlouhodobá a symbolizuje směr kterým se doba ubírá z dlouhodobého hlediska.

Tento týden nejsilněji působí Saturn síla ostatních planet je vyrovnaná. Za zmínku určitě stojí že Saturn bude velmi silně destabilizovat naši přítomnost na globální úrovni. Myslím, že se ještě dočkáme značných otřesů ekonomických, společenských i přírodních, špatné postavení Saturnu nás bude provázet až do jara.

Mějte se hezky...

Hade, 31.1.2010