Dvojice v bouři...
Jsme muži s problémem,“ prohlásil Spider neadresně. „Náš otec už tu
není. Srdce v hrudi nám svírá žal. Smutek nás zahaluje jako pyl v období
senné rýmy. Naším osudem je temnota a neštěstí je náš jediný společník.“
„Takže, pánové,“ zvesela se ozval taxikář. „Kam to bude?“
„Někam, kde mají tři léky na temnotu duše,“ řekl Spider.
„Třeba bychom si mohli dát kari,“ navrhl Tlustý Charlie.
„Jsou jen tři věci, pouze a jedině tři věci, které dokážou oslabit
bolest ze smrtelnosti a zmírnit šrámy života,“ informoval ho Spider.
„Jsou to víno, ženy a zpěv.“
Neil Gaiman
Anansiho chlapci
Náhodná ukázka do nového týdne...
Největší světové řeky vysychají
Největším světovým tokům ubyla za posledních 50 let voda. Významný
pokles zaznamenala asi třetina z nich. Mezi takto trpící veletoky patří
mimo jiné Amazonka, Kongo, Jang-c´-ťiang, Mekong, Ganga, Amur, Mackenzie,
Columbia a Niger. Studii zpracoval tým vědců pod vedením Aiguo Daie z
Národního centra pro atmosférický výzkum v Boulderu v americkém
Coloradu.
>>>>>>
Slunce málo svítí, vědci budou řešit proč
Naše nejbližší hvězda je nejklidnější za poslední desítky let, ačkoliv
se očekávalo, že vstupuje do periody aktivity. Žádné skvrny na Slunci a
solární erupce. Skutečností se bude podle BBC zabývat nadcházející
konference britských astronomů.
>>>>>
Převzato: www.jitrnizeme.cz
Upozornění Ministerstva zdravotnictví
Ministerstvo se zdvořile omlouvá za dočasnou dezinformaci, k níž došlo
nekritickým přijetím neověřených údajů zahraničních výzkumných
institutů. Kouření vás může ochránit před rakovinou plic!
Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, když Kolumbus a jeho
společník výzkumník Rodriguo de Jerez poprvé viděli kouřit kubánské
domorodce. Ještě týž den si de Jerez poprvé zabafal a shledal kouření
velice uvolňujícím, přesně tak, jak ho místní ujišťovali. To byla
důležitá událost, protože Rodriguo de Jerez odhalil to co kubánští a
domorodí Američané věděli už po staletí: že kouření doutníků a cigaret
je nejen relaxační, ale kromě toho léčí kašel a další lehká onemocnění.
Rodriguo de Jerez, který si po návratu domů okázale zapálil doutník na
ulici byl okamžitě zatčen a tři léta vězněn zděšenou španělskou
Inkvizicí. De Jerez se vlastně stal první obětí protikuřácké lobby.
Během méně než jednoho století se kouření stalo velmi oblíbeným a v celé
Evropě přijímaným společenským zvykem a z kolonií byly dováženy tisíce
tun tabáku k uspokojení rostoucí poptávky. Stále víc spisovatelů
velebilo tabák jako univerzální lék na různé lidské choroby. Počátkem
20. století kouřil téměř každý druhý člověk, ale výskyt rakoviny plic
zůstal na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni.
Pak ovšem 16. června 1945 došlo k děsivé kataklyzmatické události, která
se nakonec stala příčinou toho proč západní vlády navždy překroutily
představu o kouření.
K. Greisen vzpomíná:
„Když intenzívní světlo zesláblo, odložil jsem tmavé sklo a podíval se
přímo k věži. Asi tou dobou jsem si povšiml modré barvy obklopující
kouřový mrak. Pak někdo zvolal, že bychom měli sledovat postup tlakové
vlny po zemi. Vypadala jako jasně osvětlená kruhová oblast těsně u země,
která se pomalu rozprostírala směrem k nám. Měla žlutou barvu.“
„Jednou z věcí, které mne překvapily byla stálost toho kouřového mraku.
Po úvodní prudké explozi, získala spodní část mračna zdánlivě ustálený
tvar a zůstala bez hnutí viset ve vzduchu. Její horní část mezitím
neustále stoupala vzhůru, takže po několika minutách dosáhla výšky
nejméně pěti mil. Tam se začala pomalu klikatit kvůli proměnným
rychlostem větru v různých výškách. Sloup kouře na počátku vzestupu
pronikl mrakem, ale zdál se být oblakem naprosto neovlivněný.“
Toto byl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavé jaderné
zbraně, která explodovala v atmosféře. Šestikilogramová koule plutonia,
komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemi výbušniny.
Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba 20 000
tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosféry miliardy
smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořské výšky takřka
deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní jetstreamové proudění
rozneslo široko daleko.
Americká vláda, která předem věděla o radiaci a byla si velmi dobře
vědoma jejích smrtících účinků na lidské bytosti, přesto neomaleně
nařídila provést tento test v naprostém pohrdání lidským zdravím a
životy. Právně to byla trestuhodně hrubá nedbalost, ale o to se americká
vláda nikdy nestarala. Dříve či později bude pro všechny dlouhodobé
účinky, jimiž trpěli Američané a další občané v místních i mnohem
vzdálenějších oblastech, tak či tak „vypátrán“ jiný viník.
Jestliže někde na pláži na vaší pleti náhodou přistane jediná
mikroskopická částečka radioaktivního spadu, dostanete rakovinu pokožky.
Po vdechnutí jediné částečky téhož smrtícího svinstva vás nevyhnutelně
očekává úmrtí na rakovinu plic. Pokud totiž náhodou výjimečně nejste
šťastný kuřák cigaret, zaryje se pevná mikroskopická radioaktivní
částečka hluboko do plicní tkáně, naprosto udolá omezené tělesné zásoby
vitamínu B17, a vyvolá nekontrolovatelné buněčné bujení.
Jak si můžeme být tak naprosto jisti, že částice radioaktivního spadu
opravdu vždy vyvolá rakovinu plic je-li osoba exponovaná zevnitř?
Skuteční vědci, na rozdíl od lékařských šarlatánů a propagandistů, s tím
nemají problém. Aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí
nejprve být prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci
všeobecně dohodli. Nejprve muselo být izolováno podezřelé radioaktivní
agens, a pak použito při přísně kontrolovaných laboratorních
experimentech s cílem dosáhnout deklarovaného výsledku, to znamená
rakoviny plic u savců.
Vědci v průběhu let nelítostně obětovali desetitisíce myší a krys,
jejichž plíce úmyslně vystavovali působení radioaktivních látek. Exaktně
doložené výsledky všech těchto mnohostranných experimentů jsou
identické: u KAŽDÉ myši nebo krysy se vyvine rakovina plic a každá myš
nebo krysa na ni pojde. Teorie tedy byla převedena do tvrdých vědeckých
fakt, získaných v rigorózně kontrolovaných laboratorních podmínkách.
Podezřelý činitel [radioaktivní látka] po vdechnutí savci způsoboval
předpokládaný výsledek [rakovinu plic].
Celkovou závažnost rizika rakoviny plic kterou lidé získávají z
atmosférického radioaktivního spadu ani nelze nadsadit. Předtím než
Rusko, Británie a USA postavily 5. srpna 1963 atmosférické testy mimo
zákon, bylo už v ovzduší rozptýleno více než 4200 kilogramů plutonia.
Jelikož víme, že méně než jeden mikrogram [miliontina gramu] vdechnutého
plutonia u člověka zapříčiní terminální rakovinu plic, víme také to, že
vlády našich přátelských spojenců umístily do ovzduší a životního
prostředí obecně na 4 200 000 000 [4,2 miliard] letálních dávek, přičemž
poločas rozpadu těchto radioaktivních částeček je minimálně 50 000 let.
Vyděsilo vás to? Bude hůř, tohle je jen začátek.
Výše zmíněné plutonium je částí vlastní jaderné zbraně před detonací,
ale daleko největší množství smrtelně radioaktivních částic je vytvořeno
z obyčejného prachu nebo písku, odsátého při výbuchu ze země, a
ozářeného při vertikálním prostupu místy, kde byla ohnivá koule
explodované zbraně. Tyto částice tvoří zdaleka největší část sloupce
„dýmu“ na libovolné fotografii atmosférického jaderného výbuchu. Ve
většině případů bylo takto odsáto a při průchodu permanentně ozářeno
několik tun materiálu, ale buďme neuvěřitelně tolerantní a tvrďme, že
při každém jednotlivém atmosférickém nukleárním testu bylo do ovzduší
vtaženo pouhých 1000 kilogramů povrchového materiálu.
Před jejich zákazem provedlo Rusko, Británie a USA celkem 711 jaderných
zkoušek v atmosféře, při čemž bylo vytvořeno 711 000 kilogramů smrtících
mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž ještě musíme přičíst
původních 4200 kilogramů materiálu ze samotných zbraní, takže tu i v
rámci opatrného odhadu máme celkem 715 200 kilogramů. Při více než
miliónu letálních dávek na kilogram to neznamená nic jiného, než že
vlády zmíněných zemí zamořily atmosféru více než 715 000 000 000 [715
miliardami] takových dávek, což je dost, aby u každého muže, ženy a
dítěte na Zemi mohly 117-krát vyvolat rakovinu pokožky či plic.
Dříve než se na to zeptáte – ne, radioaktivní částice nemohou
„pohasnout“, přinejmenším ne za vašeho života či života vašich dětí a
vnoučat. Při poločasu rozpadu 50 000 let, nebo i delším, s námi tyto
nespočetné triliony smrtících, vládami šílenců vyprodukovaných
radioaktivní částic budou v podstatě navěky. Částice roznesené kolem
celého světa mocnými jetstreamy jsou rozloženy namátkově, byť vykazují
vyšší koncentraci v obvodu několika tisíc kilometrů okolo míst původních
testů. Normální vítr či jiné porušení povrchu je všechno, čeho je
potřeba k tomu aby se opět dostaly nahoru a vytvořily zvýšené nebezpečí
pro lidi pohybující se v nejbližším okolí.
Kdysi úplně nevinná aktivita, jako třeba hravé kopnutí do písku v létě
na pláži, bychom dnes snadno mohli deklarovat jako pokus o sebevraždu,
jestliže se vám přitom podaří zvířit pár radioaktivních částic, které se
vám mohou přilepit na pleť nebo je vdechnete do plic. Přestaňte si
dobírat Michaela Jacksona, když ho vidíte s chirurgickou maskou přes nos
a ústa. Může to být na pohled výstřední, ale Michael většinu z nás
takřka jistě přežije.
Dvanáct let po kataklyzmatickém testu Trinity bylo západním vládám
naprosto jasné, že se jim věci začínají vymykat z ruky. Zpráva Britské
rady pro lékařský výzkum z roku 1957 uvádí, že celosvětová „úmrtí na
rakovinu plic se v období mezi 1945 až 1955“ více než zdvojnásobila,
ačkoli nebylo nabídnuto žádné vysvětlení. V průběhu téhož desetiletí se
počet úmrtí na rakovinu v bezprostřední blízkosti Hirošimy a Nagasaki
ztrojnásobil. Od roku 1945 až do oficiálního ukončení atmosférických
zkoušek v roce 1963, zaznamenal nárůst výskytu rakoviny plic na
pacifických ostrovech pětinásobek. Poté když bylo jasné, že úplně
rozhasila naše životní prostředí na 50 000 let dopředu, nastal pro
„velkou vládu“ čas přikročit k důležité akci sloužící odvrácení
pozornosti.
Jak lidem nejlépe dokázat, že si způsobují rakovinu plic sami, to
znamená moci jim říkat, že sami nesou vinu za způsobenou újmu na zdraví
tak, aby z toho nikdy nemohla být obviněna nebo dokonce žalována žádná
vláda? Jedinou samozřejmou látkou, kterou lidé kromě vzduchu vdechovali
do plic byl tabákový kouř, a tak si na něj došlápli. Různí mizerně
kvalifikovaní lékařští „výzkumníci“ zčistajasna zjistili, že tonou v
impozantních státních dotacích s cílem spustit výzkum, zaměřený na
dosažení jasného konečného rezultátu: „Dokažte, že kouření způsobuje
rakovinu plic!“ Skuteční vědci [obzvlášť někteří význační nukleární
fyzici] se nad raným patetickým úsilím zelenáčů protikuřácké lobby
dlouho jen pochmurně usmívali, ale nakonec je vlákali do pasti ze všech
nesmrtelnější. Kvazi-lékařští výzkumníci byli vyzváni, aby svá falešná
tvrzení prokázali podle přesně stejných přísných vědeckých norem
použitých při zkoušce, která dokázala, že vdechnuté radioaktivní částice
vyvolají u savců rakovinu plic.
Připomeňme si, že aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí
být nejprve prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci
všeobecně dohodli. Především musí být izolován podezřelý agens [zde
tabákový kouř] a poté použit v důkladně kontrolovaných laboratorních
experimentech k předvedení deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny
plic u savců. Navzdory tomu, že v rámci pokusů byly doslova desítky
tisíc obzvlášť náchylných myší a krys vystaveny ekvivalentu 200 cigaret
denně, nakonec až na několik let, se „lékařské vědě“ ANI JEDNOU U ŽÁDNÉ
Z NICH nepodařilo vyvolat rakovinu plic! Ano, nešálí vás zrak, čtete
správně. Stovky tisíc lékařů nás víc než čtyřicet let obelhávaly.
Skuteční vědci vzali kvazi-lékařské výzkumníky pod krkem, protože
„spárovali“ experiment se smrtícími radioaktivními částečkami s
experimentem s blahodárným tabákovým kouřem, a tím definitivně na věčné
časy prokázali, že kouření za žádných okolností nemůže být příčinou
rakoviny plic. A dále, při jednom velkém „nešťastnou náhodou“ spuštěném
experimentu, který by si nikdy nedovolili publikovat, tito skuteční
vědci s překvapující jasností prokázali, že kouření ve skutečnosti před
rakovinou plic naopak chrání!
Jak k tomu došlo? Všechny myši a krysy byly vždy použity jen v jednom
specifickém experimentu, a pak utraceny. Výzkumníci tak zabezpečili, aby
důsledky vlivu jakékoli testované substance nemohly být náhodně
„smíšeny“ s reálnými či imaginárními účinky jiné substance. Jednoho dne,
„jakoby kouzlem“, si několik tisíc myší z experimentu s tabákovým kouřem
„náhodou“ našlo cestu do experimentu s radioaktivními částečkami, které
v minulosti vždy spolehlivě usmrtily všechny nešťastné testovací
subjekty. Jenomže tentokrát, zcela proti všem předpokladům, šedesát
procent myší - kuřáků setkání s radioaktivními částicemi přežilo.
Jediným odlišným parametrem bylo jejich předchozí vystavení hojnému
množství tabákového dýmu.
Okamžitě byl uplatněn tlak státního dozoru a tato fakta byla zatajena,
ale to skutečné vědce neumlčelo. Profesor Schrauzer, prezident
Mezinárodní asociace bio-anorganických chemiků, podal v roce 1982 před
komisí U.S. Kongresu svědectví o tom, že vědci z testů se zvířaty už
dlouho dobře ví, že jisté množství tabákového dýmu působí jako anti-karcinogen
[má protirakovinový účinek]. Uvedl také, že jsou-li zvířata vystavena
známým karcinogenům [rakovinu vyvolávajícím substancím], působí aplikace
dostatečného množství tabákového dýmu proti nim.
Jenže profesor Schrauzer zdaleka nehodlal skončit tímto prohlášením.
Mimo již uvedeného výboru pod přísahou dále dosvědčil, že „žádná ze
složek cigaretového dýmu se neprokázala jako způsobující lidskou
rakovinu plic“ a dodal, že „nikdo nikdy nebyl schopen vyvolat rakovinu
plic z kouření u laboratorních zvířat." Jeho vystoupení před kongresovým
výborem bylo elegantním řešením jinak komplikovaného problému. Proto -
jestliže vládní úředníci zablokují zveřejnění vaší vědecké práce, jděte
stejnou cestou jako profesor Schrauzer a uveďte podstatná fakta do
písemného záznamu parlamentní komise!
Jak se dalo předvídat, tyto kruté pravdy vyvolaly u státních úředníků a
kvazi-lékařských „výzkumníků“ záchvat zuřivého vzteku. V roce 1982 už
skutečně začali sami věřit vlastní absurdní propagandě, a nedali se
utišit ani významnými členy vědecké organizace. Zcela neočekávaně
přenesli vinu na další „utajené přísady“, přidávané do cigaret
tabákovými společnostmi.
„Ano, to musí být ono!“ tvrdili horlivě, jenže jen do doby, než pár
vědců vzalo do ruky telefon a pak poukázalo na to, že tytéž „tajné
přísady“ byly použity i při experimentech na myších, čímž bylo
prokázáno, že rovněž nemohou být příčinou rakoviny plic.
Věci vypadají beznadějně nejen pro vládu, tak i pro celé lékařské
společenství. Od dob, kdy byla do protikuřáckého hnutí na počátku
šedesátých let napumpována spousta dotací, prošly lékařským studiem snad
stovky tisíc lékařů, jimž bylo vštěpováno, že kouření způsobuje rakovinu
plic. Většina z nich této lži uvěřila, ale v nátěru už se začínaly
objevovat praskliny. Ani těm nejtupějším budoucím doktorům nemohlo
uniknout, že mezi prezentovanými daty není žádný vztah, a když se
dotázali bylo jim řečeno, že nemají klást hloupé otázky. Věta „Kouření
vyvolává rakovinu plic!“ byla převedena na krédo v něčem, co funguje
jako mechanizmus náboženského přesvědčení, v němž slepá víra supluje
jakýkoli důkaz.
Taková slepá víra ovšem potřebuje systém vnější podpory. V tomto případě
sehrály tuto roli reklamní agentury a média. Obrazovky náhle zaplavily
obrázky strašně zčernalých „kuřáckých plic“, doprovázené omíláním mantry,
že asi toužíte zemřít v hrozných mukách, jestliže od toho ihned
neupustíte. Samozřejmě to byl naprostý patetický nesmysl. Na pitevním
podnosu vypadají plíce kuřáka i nekuřáka napohled stejně, jsou růžové a
jediný způsob jak může soudní patolog poznat, že někdo byl kuřák je, že
nalezne stopy po od nikotinu na prstech, balíček cigaret v kapse kabátu,
nebo pokud jeden z příbuzných pošetile uvede do záznamu, že zesnulý
kdysi kouřil ten ďábelský plevel.
A černé plíce na fotografii? Ty patřily horníkovi, který po celý svůj
život v hojném množství vdechoval mikroskopické částice prachu černého
uhlí. Stejně jako radioaktivní částice se zachytí hluboko v plicní tkáni
kde zůstanou navždy. Kdybyste pracovali dvacet nebo více let bez
ochranné masky v kamenouhelném dole, vypadaly by vaše plíce
pravděpodobně stejně, jako ty na podnosu.
Mnoho lidí chce přesně vědět, co vlastně myši - kuřáky zachránilo před
smrtícími radioaktivními částicemi, a ještě více se ptá jak je možné, že
dnes podle reálných čísel na rakovinu plic umírá daleko více nekuřáků
než kuřáků. Asi nejblíže k pravdě je profesor Sterling ze Simon Fraser
University v Kanadě, který se ve svých výzkumných zprávách přiklání k
úsudku, že kouření podněcuje v plicích tvorbu tenké vrstvy hlenu, „která
utváří ochrannou vrstvu, bránící libovolným rakovinotvorným částicím ve
vstupu do plicní tkáně.“ Toto má v rámci toho, co dnes zámě patrně
nejblíže k pravdě a navíc i dokonalý vědecký smysl. Radioaktivní částice
vdechnuté kuřákem ihned polapí vrstvička hlenu, a pak jsou vypuzeny z
těla dříve, než mohou prostoupit do plicní tkáně.
Toto poznání může být pro nekuřáky poněkud deprimující, ale jsou tu
jedna nebo dvě věci, které můžete udělat abyste snížili riziko natolik,
jak je jen možné. Místo abyste prchali před kuřáky v místní hospodě či
baru, přisedněte si k nim co nejblíže a vdechujte jimi draze placený
kouř z druhé ruky. Vytrvejte, nebuďte ostýchaví a nasávejte z plných
plic. Nebo můžete sami po každém jídle vykouřit jednu cigaretu nebo malý
doutníček, jen tři denně, k vytvoření tenké vrstvičky ochranného hlenu.
Pokud ovšem nemůžete nebo nechcete dělat jedno ani druhé, zkuste zavolat
Jacksonovi a požádejte ho o náhradní chirurgickou masku!
Dodatek
Kouření tabáku "vynalezli" američtí domorodci, kteří vypozorovali jeho
léčivé účinky. V čem spočívají?
Odkašlávání čistí plíce od hlenu obsahujícího zachycené prachové částice
(i ty z radioaktivního spadu!), jichž se tělo jinak nemůže zbavit.
Nekuřáci odkašlávají zřídka. (Tím ovšem nemám na mysli tzv. "suchý
kašel", který signalizuje nebezpečné onemocnění plic.)
Při kouření pravého tabáku vzniká kyselina nikotinová (nicotinic acid),
což je základní surovina niacinu, tedy B3, který si tělo neumí samo
vyrobit, ale jenž je nezbytným koenzymem sloužícím při buněčném
metabolizmu (tvorba energie), obnovování epitelu apod. Vlivem kouření
produkují játra a pankreas specifické enzymy sloužící obecné ochraně
těla, nejen plic. Kuřáci jsou prokazatelně méně nemocní a pokud
onemocní, nebo se zraní, vyléčí se rychleji než nekuřáci. Jsou známy
případy lidí, kteří s za nepřetržitého kouření sami vyléčili z rakoviny
plic, a naproti tomu spoustu lidí, kteří pro zdraví přestali kouřit, za
pár let složila rakovina, i když ne vždy plic. Vtip je v tom, že
jakákoli rakovina může vzniknout jen tehdy, když játra a pankreas
přestanou vyrábět zmíněné důležité enzymy - jejichž aktivita je na
druhou stranu závislá na specifickém pH organizmu.
odkaz do knihovny WNM magazínu:
CONCERNING THE "COMPREHENSIVE SMOKING PREVENTION ACT OF 1982"
© 1996, Lauren A. Colby
Původní článek Joe Vialls, kráceno.
[http://www.joevialls.co.uk/transpositions/smoking.html]
Doplňkové zdroje
„Nicotine: helping those who help themselves?“
Chemistry and Industry Magazine; July 6, 1998 [http://www.junkscience.com/news2/nicotine.htm]
„Risk attribution and tobacco-related deaths“
American Journal of Epidemiology, Vol 138, Issue 2 128-139
[http://aje.oupjournals.org/cgi/content/abstract/138/2/128]
[http://tobaccodocuments.org/mayo_clinic/1005070051-0052.html]
[http://www.library.ucsf.edu/tobacco/batco/archives/browse34_1.html]
[http://tobaccodocuments.org/rjr/f/origin.referenced_document/?total_count=86426&starting_at=60]
WM magazin, 2004, www.mwm.cz
Pokud čtete tyto stránky pravidelně jistě víte, že poloha posledních tří planet je vždy dlouhodobá a symbolizuje směr kterým se doba ubírá z dlouhodobého hlediska.
I tento týden bude nejsilněji působit Venuše a Mars. Do poloviny týdny si ještě dávejte pozor na působení Marsu. Zároveň je na místě varování před působením Venuše jejíž vliv na citovou sféru je skutečně velmi špatný.
Mějte se hezky...