[ Nahoru ]

Lampa a tajná okna :)

Vítám vás v dalším týdnu. Vzhledem k tomu že se mi tentokrát nějak nepodařilo objevit větší množství smysluplných a zajímavých článků, tak na prvním místě zařazuji článek historický a velice poučný :)
 

Kočky nemají ramena, tedy ne jako lidé. Ale tahle kočka pokrčila rameny jediným plynulým pohybem, který začal na špičce ocasu a skončil v konečcích pozvednutých fousků. "Mluvím."
"Doma kočky nemluví."
"Ne?"
"Ne," opakovala Koralina.
Kočka elegantně seskočila ze zdi na trávu u Koralininých nohou. Upřela na ni oči.
"No, ty jsi na tyhle věci odborník," poznamenala suše. "Já jsem jen kočka, čemu tak můžu rozumět, že jo."

Neil Gaiman, Koralina

Náhodná ukázka od mojí maličkosti do nového týdne...

Časopis Český lid, 1. ročník 1892

Některé zprávy o skřítku dle dosavadních názorů lidu moravského.
Napsal F. Bartoš.

V nejnovějším svém spise „Skřítek v lidovém podání staročeském" Dr. Č. Zíbrt podává písemné zprávy o skřítku z doby nejstarší až do stol. XVIII. Ze zpráv těchto můžeme si učiniti dosti jasný obraz o skřítku v podání našich předků. Přežitky těchto starých bájí, dochované v pověrečných názorech našeho lidu až po naši dobu, zachovali nám sběratelé lidového podání, k nimž pan spisovatel na svých místech poukazuje.

Pomíjejíce všech těchto tištěných a snadno přístupných zpráv, hodlám na doplněnou onoho obrazu přispěti několika drobnými rysy, čerpanými z ústního podání nynějšího lidu moravského.

Skřítek (křítek, křístek, křístel, — škřátek val.) je lidu na Moravě dosud všude dobře znám, ne-li více, aspoň dle jména. Jenom na Zábřežsku jména toho neznají, říkajíce bývalému skřítkovi „ra-rášek".

Od staročeského podání názory lidu moravského tím se podstatně liší, že se všude mluví jen o skřítku v čísle jednotném, nikde ó skřítcích, šotcích, diblících a p. v množném čísle. Již Ulmann dle spisu Zíbrtova (str. 21) počítá mezi domácí bůžky šotka, nebo skřítka, a také Seelisko (tamže) mluví o jednom skřítku, an píše, že sloužili pohanskýmu křístkovi a jiným modlářským domovním bůžkům. Zdá se býti pravdě podobno, že větší

počet skřítků vznikl změtením jednoho původně skřítka s jinými bůžky domácími.

V Jersíně u Meziříčí nad Oslavou vypravoval mi r. 1883 hospodář, tehdy 581etý, že jeho rodiče mívali „křístka", jehož také „kristkem" jmenovali, v almárce v koutě za stolem. Byla to dřevěná soška s rukama na prsou skříženýma a s korunkou na hlavě. Když odcházeli ze stavení, postavili křístka na almárku nebo na stůl, říkajíce: „Ve jménu Ježíše Krista odporoučíme tobě všecek svůj majetek". Odcházejíce takto třebas daleko od domu, nikdy nezamykali. Kdo přišel do stavení, vida skřítka na almárce nebo na stole, poznal z toho, že není žádného doma a odešel. Nikdy prý nikdo nic neukradl. Když tedy nikoho doma nebylo, byl doma alespoň skřítek; odtud tedy hyperbolické pořekadlo, užívané posud na Vyškovsku a na celé západní Moravě: „Nebylo tam ani křístka, není tam doma ani křístela křístelíčka", t. j. ani živé duše, nikoho.

V Ruprechtově na Vyškovsku posud lidé vědí, že „křístek" stával v tak řečeném komínku, t. j. v otvoru ve zdi mezi dveřmi a kamny, v němž hořívala světidla (dračky).

V popise „Národní svatby" v Mor. Orlici 1890 čís. 62 paní L. Bakešová uvádějíc píseň: „Zastavte muziky před tím naším domem, až já se rozloučím s milým Pánem Bohem"

zcela správně tuším podotýká: „Poněvadž my křesťané máme pojem o Bohu všude přítomném, nemůže se dívka křesťanská loučiti s Bohem, a myslím, že píseň ta z pohanské doby do naší se zachovala." Zdá se býti více než pravdě podobno, že v této starobylé písni, jakými právě jsou mnohé obřadní písně svatební, „Pánem Bohem" míněn jest původně starý domácí skřítek, s nímž se nevěsta loučí, odcházejíc do cizího domova k cizímu skřítkovi.

Na St. Hrozenkově hospodyně odcházejíc z domova, aby za její nepřítomnosti bosorky (čarodějnice) neuškodily nebo zloději do domu se nevkradli, odevzdává dům v ochranu boží, říkajíc, obrátivši se k obrazům svatých: „S Bohem! Panenko Maria aj synáček Boží dobre varuj!" (hlídej). Když se vrátí domů, neshledavši žádné škody, pochvaluje své opatrovníky: „Synáčku Boží, dobre's varoval aj s Panenku Marijú!" Věc tu zůstala táž jako v Jersíně, jenom jména se změnila.

Jsa ještě školákem, nejednou požádán jsem byl od sousedek, neznajících zacházeti s křídou, abych jim na dveřích a na posteli namaloval „loutkových noh" v podobě pentagramu když na některou z nich chodila můra. Byl tedy skřítek mocným ochráncem od můry; spatřivši můra jeho šlepěje, utekla.*)
Nyní si lid představuje skřítka obyčejně v podobě kuřete. V Pavlově na Meziříčsku soused Urban má prý skřítka. „Vypadá jako kuřátko; když jí, první lžíci každého jídla dává mu pod stůl."

V Netíně na Meziříčsku vypravovala mi sousedka: „Byla jsem jednou u své babičky. Přišel tam večer jakýsi „douda" (dědek) a ptal nocleha. Babička mu ho dala, ustlala mu na zemi a douda si lehl. Když usnul, povídala mi babička: Podívej se, co to má v ruce! Podívám se a vidím jakémusi zvířátku jenom hlavičku. Očka mělo jasné, ušima stříhalo. Byl to křítek."

„Pospíchalka ve Zhorci," vypravovala táž sousedka, „měla křítka v polici. Když se jí mělo něco stát, zaklepal a dal znamení. Krávy měla jako trn a dojily velice."

„Za Třebíčou je baba," vypravovala dále, „má skřítka, ráda by se ho zbavila, ale nemůže. Slibuje veliký peníze, kdo ji zavede do Říma, aby jí papež pomohl."

Na Novoměstsku sedlák, chtěje se zbaviti skřítka, prodal grunt; domnívalť se, že skřítek zůstane na starém. Ale když nakládali nábytek, milý skřítek už poskakoval na dvoře a pokřikoval: „Budeme se stěhovat!"

Dovádivým a nezbedným bývá někdy skřítek i dle nynějšího podání lidového. V Meziříčí nad Oslavou u kteréhosi tkalce skřítek v noci na stavech všecko potrhal: stavy šly, klepalo atd. Druhý den večer postavili mu jídlo a dal pokoj.

Když je prase hubené a chlupy má naježené, říkají na Meziříčsku, že „je od skřítka porvané." Hospodyně pekouc chléb, uválí devět bochníků, a vsázejíc i vysazujíc, čítá: nedevět, nevosum — nejeden, a vodu, kterou bochníky umývala, dá praseti vypiti.

Udělá-li si ženská, jdouc do lesa, na sukni uzel zvláštního, magického tvaru, hájový na ni nepřijde. Nerozvázala-li by uzlu, než se vrátí domů, přišel by do domu křítek (od Pernštýna).

Že křesťanští kazatelé lidu na novou víru obrácenému pohanského skřítka všelijak zohyzditi a zoškliviti hleděli, jest pochopitelno. Skřítek v pozdějších představách lidu vzal na se podobu pravé ohyzdy. Posud na Valaších běžné jest úsloví: „Si škaredý jak škřátek!" a „uskřítaný" je na východní Moravě „epitheton ornans" tváře nemyté, ušpiněné: „Máš hubu uskřítanú", t. j. škaredou, jako je tvář skřítkova.**)

Jiná jména skřítkova jsou: kubíček, pikulík, špiritus, špírek. ***)

Kdo chce míti „kubíčka", pomůže si k němu takto: Vezme vejce od černé slepice a dá si je pod paži. Tak je nosí devět dní a devět nocí a po celý ten čas nesmí se umývati, ani modliti, ani na Boha mysliti. Devátého dne vylíhne se z vejce kuře (kubíček). Kuřeti tomu musí potom z každého jídla první lžíci pod stůl dávati a říci: „Na, tu máš také!" Kubíček je pak svému hospodáři k službám a učiní mu pomyšleni (Slavkov).

Dle valašské pověry má člověk s vejcem od černé kury tři dni (nebo sedm dní) seděti na stromě klenovém.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Tento název magických oněch pentagraniů zdá se býti původnější a oprávněnější, než obvyklý jinde název „můří nohy". Neboť nepochopítelno, jak mají muří nohy od můry pomáhati, leč bychom to snad pokládali za prostředek homoeopatický, jako že nemocného jedna můra již navštívila a druhá tam nemá nic činiti.
**) Podobně nazývá se „ududaným", kdo má hubu nečistou jako dudek zobák, kterým se ve všeličem kuce. — Souzvučné s „uskřítaným" jest „ušmúraný", a jakož ono se skřítkem, tak snad toto s můrou souvisí.
***) Špirkem nazývá se také chlapec čipera a neposeda.


 

Objev je to rozhodně zajímavý, ale konec článku mne poněkud rozesmál. Zdá se že co se vyhrabe ze země má jednoznačně a vždycky náboženský a kultovní význam :) Nějak si nemůžu vzpomenout kdy mě naposledy návštěva v galerii donutila si zakřepčit a vzývat Velkého Tučňáka, ochránce to Eldaru a všech linuxových serverů.

Vědci objevili na Moravě 7000 let starou sochu

Studenti vyjdou do ulic, bojí se o demokracii

Studenti chystají na 17. listopadu demonstraci v centru Prahy. Chtějí upozornit na to, že jednání o výstavbě amerického radaru v Česku podle nich porušuje demokratické principy. V přípravném výboru protestní akce je dvacítka studentů z osmi vysokých a středních škol.

Jednání o umístění amerického radaru se nevedou podle demokratických principů, myslí si iniciátoři přípravného výboru demonstrace Jana Glivická, Lukáš Kantor a Petr Pick. Upozornit na to chtějí ve výroční den začátku "sametové revoluce", která před osmnácti lety svrhla totalitní komunistický režim.

"Jsme hluboce znepokojeni tím, že stále nebyl schválen zákon o obecném referendu, který považujeme za jeden ze základních pilířů demokracie," uvedli zástupci studentů. Akcí chtějí oslovit další studenty a rozvířit diskusi o radaru na akademické půdě.>>>>>>>