Do nového týdne povídání od Táni :)

Tak se dívám, že naposledy jsem psala v září, :o)

Ono se toho todiž děje tolik moc, že být u toho všeho a ještě o tym psáti je zcela nemožné!

To, co chci těď hned zaznamenat, je úžasná věc, neb jsem se doslata do historického románu,a to prosím jako mužská postava!

Někdy v lednu jsem si Kamilce postěžovala, že nemám co číst. To jsem měla depku, protože po košíkářském víkendu, už se mi zdálo, že se mi splnilo všecko, co jsem od života chtěla, a co teď?  

Tak mi Kamilka přinesla knížku Tomáše Mlynkece, jmenuje se to Ženy, matky a dcery. Téééda, takový pošušňáníčko tu dlouho nebylo! Je to čtení pro holky, chlapi tomu nemůžou rozumět, ale jak je možný, že to chlap napsal? Už jen ta douška na titulce – „Žena je jediná hvězda, které se muž může skutečně dotknout.“

No prostě jsem byla unešena, a samozřejmě jsem to Kamilce řekla, protože on ten Mlynkec je spoluzakladatel Maryšky, však víme, to je to sdružení, kam teď chodím.

A Kamilka mi pošuškala, že Mlynkec dopisuje román, a Mlynkecovi pošuškala, jak jsem nadšená, a když teda Mlynkec román dopsal a Květka jeho nádherná paní zapracovala na první korektůře, vybrali si mně – MNĚ! – za pokusnýho králíka a úplně nejvíc prvního čtenáře!

A tak jsem si zajela na kole do Kopytova, mají tam domek na konci světa, hnedle u meandrů Odry, stále ještě s otlučenou omítkou – to kvůli vlhkosti po poslední povodni – na zahradě jsme poseděli, Mlynkec do mně hustil neuvěřitelnou kupu neuvěřitelných informací, on je totiž slovanský fundamentalista, takže jsem měla v hlavě galimatyáš, protože dole bylo najednou nahoře a obráceně, vzmohla jsem se jedině na pokus o kompliment: „Mamka říkala, že jste slezský Marquez...“ A Mlynkec? „To je urážka!“

Nicméně jsem dostala dva první díly Slavíků kamenného mostu. Ach!

Historický román z let 1680-1740, asi tak nějak, nádherně rozvrstvený, plný historických faktů, s imaginárním příběhem lužickosrbského sochaře, který je ovšem taky historickou postavou, no fajné a pěkné! Květnové svátky mi nahrály a četla jsem a četla, po prvním díle posílám do Kopytova zprávičku: „Chtěla bych, aby to nikdy neskončilo...“  

Mezitím Mlynkeci připravili třetí díl, pro který jsem byla zas v Kopytově, to už jsem byla lépe v obraze a lépe jsem rozuměla Mlynkecovu povídání, zasmáli jsme se při výběru herců pro filmovou verzi příběhu, protože mi by se líbil Matt Damon, přemýšlíme o možnostech vydání, protože tohle vyjít MUSÍ, včera jsem třetí díl dočetla, a hned se vrhám na poslední čtvrtý, který mi Mlynkec dal v pondělí, a je to nejen zajímavé, ale i vášnivé, protože jezuiti unesli Kateřinu a Jäckel je raněn do hloubi duše, a mladý Brězan si odnesl třetí díl kroniky, kdo ví, co s ní bude ...

Jestli do týhle doby slova plynou jako voda v řece, někdy prudčeji a někdy zvolna, tahle větička mi z toho nepřirozeně vyčnívá jako nějaká zeď, co to tam má co dělat? Po dalších třech stránkám mi to dojde! Chechtám se, beru mobil a píšu SMS do Kopytova: „Cha! Tak mladý Brězan, jo?“

A za chvilku z Kopytova: „Co udělal, holomek?“

Odpovídám: „Odnesl si třetí díl kroniky a čert ví, co s ní bude!“

A hle: „Pomalými krůčky Jäckel směřuje ke konci života svého přes pár pastí, nachystaných na něho i váženého čtenáře. Doufáme, že čtenář zachová autorovi přízeň.“

Pozor na podezřívavé autory!

TK