"Má lásko na hoře naděje s drápky netopýrů
Na černém sametu s ohni této filipojakubské noci
Nezbude nic ani bílá čelenka bitev ani mramorový lom
Tesaný bosýma nohama ani nejmenší slavnost
Za chimérami hranic ani vodopád stesku
Vztyčený jako hroznýš jako dětinská pýcha
Nezbude nic ani stín mého hlasu
Ani zbloudilá střela mé lásky slyš mne
ještě A říkej mi teď a říkej mi navždy
Jsem tvá jak jen může být
Dech plic loďka řeky a vločka sněhu
A člověk země a báseň zoufalého štěstí
Zas hořím jako městečko jako safírový chrám."
Zbyněk Havlíček
Náhodná ukázka od Polly
(a já děkuju... děkuju...děkuju..)