[ Nahoru ]

Vítám vás v novém týdnu a vlastně i novém roce. Protože vstupujeme do roku 2007 tak je tentokrát horoskop zaměřen na vstup do dalšího roku.

A ještě peefka od Tání:)

„Dostala jste někdy všecko, po čem jste toužila? A pak jste si uvědomila, že to vůbec není to, co chcete?”
„To nemůžu říct,” vytírala si z koutku oka prach.
„Myslel jsem si, že chci tohle. Myslel jsem, že chci normální život. Možná jsem blázen. Chci říct, možná. Ale jestli tohle je všechno, co je, pak nechci být normální. Rozumíte?”

Neil Gailman,NIKDYKDE

Náhodná ukázka od mojí maličkosti do nového týdne.
 

Masa ledu se odlomila z jednoho ostrova v Arktidě

TORONTO 30. prosince
Obrovská masa ledu o velikosti 11 tisíc fotbalových hřišť se odlomila z jednoho ostrova v kanadské části Arktidy. Informovala o tom agentura AP. Led o rozloze 66 čtverečních kilometrů se před 16 měsíci odpoutal od Ellesmerova ostrova, který leží asi 800 kilometrů jižně od severního pólu. Avšak nikdo si toho nevšimnul, vědci na změnu přišli až pomocí snímků z družic a seizmických záznamů. Warwick Vincent z Lavalovy univerzity, který se specializuje na výzkum arktického prostředí, pak zamířil na nově vzniklý ledový ostrov. "Je to dramatická a znepokojující událost. Ukazuje, že na kanadském severu přicházíme o významné věci, které zde byly přítomny tisíce let," řekl.

Převzato: www.sme.sk
Snímek zachycuje polární záři na Saylorville Lake v Iowě, 18.12.2006 po erupci sluneční skvrny 930.

Vedci nevedia odhadnúť intenzitu najbližšieho cyklu slnečnej aktivity

San Francisco 14. decembra (TASR) - Na mŕtvom bode uviazli astronómovia v snahe predpovedať intenzitu a závažnosť nasledujúceho cyklu slnečnej aktivity. Doterajšie poznatky naznačujú, že cyklus slnečných škvŕn by mohol byť značne silný a spôsobovať na Slnku silné búrky, v dôsledku čoho môžeme na Zemi očakávať vážne výpadky spojenia a komunikačných systémov.

Komisia prognostikov zaoberajúca sa predpoveďami počasia na Slnku a v jeho okolitom priestore skúma desiatky predpovedí z 15 krajín. Tie sú však natoľko odlišné, že z nich zatiaľ nemožno vyčítať, čo by sme mohli očakávať od nadchádzajúceho 11-ročného cyklu slnečnej aktivity.

Komisiu odborníkov vedie americký Národný úrad pre atmosféru a oceánografiu (NOAA), financovaný Národným úradom pre letectvo a vesmír (NASA). Výbor verí, že oficiálnu predpoveď slnečnej aktivity sa mu podarí vypracovať do jari 2007.

Aj keď vedci pozorujú na povrchu Slnka škvrny už od čias Galilea, nedokážu presne predpovedať závažnosť erupcií spojených s ich výskytom. Diskusia o nasledujúcom cykle, ktorý bude od začiatku meraní už 24. v poradí, je tentokrát veľmi horúca a vášnivá.

Z rozmanitých počítačových modelov simulujúcich aktivitu Slnka zatiaľ nevzišla žiadna jasná predpoveď, povedal na zasadaní Americkej Geofyzickej únie šéf komisie a fyzik NOAA Douglas Biesecker. Prognózy sa od seba líšia až do takej miery, že napríklad predpoveď pre najvyšší počet škvŕn na vrchole aktivity sa pohybuje v rozmedzí 42 až 185.

V väčšine krajín sa vlády a spoločnosti rôznych odvetví čoraz viac spoliehajú na predpovede počasia na Slnku, aby sa dokázali včas zabezpečiť pred prípadným výpadkom sietí a rádiovej komunikácie. K nim dochádza, keď magnetická búrka na Slnku vychrlí k Zemi silný prúd horúcich nabitých častíc rýchlosťou miliónov kilometrov za hodinu, čo naruší magnetické pole Zeme, a tým aj komunikačné a iné technologické systémy.

Začiatkom roku sa postarali o palcové titulky v novinách vedci z amerického Národného centra pre atmosférický výskum (NCAR), ktorí predpovedali, že 24. slnečný cyklus bude o 30 až 50 percent silnejší než súčasný a začne o rok neskôr. Predpoveď im vyšla na základe supermoderného počítačového modelu, ktorého spoľahlivosť sa však podľa iných prognostikov zatiaľ nepotvrdila.

Intenzita nadchádzajúceho cyklu by mohla mať neblahý dopad aj na Hubblov vesmírny teleskop, ktorý od začiatku svojho pôsobenia na orbite posiela na Zem neoceniteľné snímky blízkeho i vzdialeného vesmíru. Silný slnečný cyklus by znamenal, že atmosféra Zeme by na ďalekohľad viac "tlačila", čo by si zrejme vyžiadalo určité zásahy a opravy, aby mohol zostať na orbite.

V každom prípade je predpoveď pre blížiaci sa cyklus aktivity našej najbližšej hviezdy nejasná aj pre samotných odborníkov, ktorí ani napriek najmodernejšej technike zatiaľ nedokážu predpovedať, ako sa hviezda bude správať. Ako vraví jeden z vedcov: "Je to ako počuť v diaľke prichádzať nákladný vlak a snažiť sa odhadnúť jeho veľkosť."

Převzato: http://www.prop.sk/koliska_nasej_civilizacie.html

Kolíska našej civilizácie na severnom póle, nie na Blízkom východe


Ruský vedec, doktor filozofie Valerij Djemin, ktorý sa venuje výskumu Arktiku tvrdí, že Hyperborea ("za boreami" - severný vietor) - mytologická zem, o ktorej sa Gréci nazdávali, že sa nachádza za Skýtiou - skutočne existovala. Legendárny francúzsky vedec Jean Sylvin Baiae sa pokúšal dokázať jej existenciu už pred stáročiami.

Mohli by ste menovať aj iných vedcov, ktorí sa pokúšali vniesť trochu svetla na záhadu Hyperborei?

"Áno, je ich mnoho. Nielen zemepisci a historici sa venovali tejto otázke, ale svojím prínosom prispeli aj jazykovedci. Rektor bostonskej univerzity William Warren vydal koncom 19. storočia knihu pod názvom "Raj nájdený na severnom póle". Kniha vyšla celkovo 11 krát. Warren analyzoval veľký počet verbálne uchovávaných historiek a legiend v súvislosti s rajom na zemi. Podľa neho všetky obsahujú informáciu, prameniacu z hmlistých spomienok, na akúsi pravekú dokonalú zem, ktorá sa nachádzala niekde v arktickej oblasti."

O čo presne ide? Akej časti sveta by sme sa mali venovať?

"Ja som presvedčený, že stopy po tejto civilizácii by sme mali hľadať v Eurázii, v amerických polárnych oblastiach, na ostrovoch a súostroviach v Arktickom oceáne, na dne niektorých morí, jazier a riek. Je hodné všimnúť si, že Rusko má veľký počet miest a pamiatok, ktoré môžu pochádzať z Hyperborey. Niektoré z nich už upútali pozornosť odborníkov, iné sa musia ešte len objaviť. Momentálne prebieha aktívny výskum na polostrove Kola, na ostrove Vajgach, v Karélii, na Urale, v západnej Sibíri, Chakázii, v Jakutsku a v iných oblastiach. Sú tu dobré výhľady pokročiť vo výskume aj v Zemi Franza Josefa, na Tajmíre a Jamale. Zemepisný termín "hyperboreánska platforma" je len technický. Vedci diskutujú o dynamike platformy, aby našli dôvod, prečo sa ponorila na dno oceánu."

Inými slovami, Hyperborea sa mohla ťahať na územiach, ktoré sa neskôr potopili?

"Na jednej z máp Gerharda Merkátora, flámskeho kartografa a zemepisca 16. storočia, sa v blízkosti severného pólu nachádza pevnina. Tá pozostáva zo súostrovia, kde jednotlivé ostrovy od seba oddeľujú hlboké rieky. V strede zeme sa nachádza vysoká hora (podľa legiend žili predkovia Indo-európanov v blízkosti hory Meru). Otázkou je: Ako sa tá zem na mape oblavila? V stredoveku nebola k dispozícii žiadna informácia o arktických oblastiach. Nuž máme dôvod veriť, že Merkátor použil starovekú mapu, ktorú spomína v liste z roku 1580. Na tej bola znázornenápevnina uprostred Arktického oceánu, ktorá tu bola zakreslená bez ľadu. Zdá sa, že Merkátorova mapa je nakreslená podľa nej."

Tajný dekrét Kataríny II.

Predpokladajúc, že kedysi mali istí ľudia prístup k starovekej kartografickej informácii, pokúšal sa už niekto hľadať v arktických oblastiach Hyperboreu?

"Niektorí naši rodáci sa o to pokúšali. Ruská cárovná Katarína II. sa prostredníctvom slobodomurárov dostala k informácii o mytologickej zemi v blízkosti polárneho kruhu. S pomocou Michaila Lomonosova zorganizovala dve výpravy. Dňa 4. mája 1764 podpísala tejto súvislosti tajný dekrét. Oficiálne dokumenty naznačujú, že pod vedením admirála Vasilija Čičagova vyslali expedíciu na Špitzbergy kvôli prieskumu terénu v súvislosti s obnovením lovu veľrýb a rybolovom v tej oblasti. Ale o podujatí sa v memoároch Čičagovho syna hovorí ako o ´výprave na severný pól´. Vedúci výpravy mal k dispozícii obálku s podrobnými inštrukciami, ktorú však smel otvoriť až na otvorenom mori. Podľa inštrukcií mala loď mieriť k severnému pólu. Tie inštrukcie potom detailne odpísal Lomonosov. Lenže, žiaľ, výprave sa nepodarilo rozlámať hrubý ľad a musela sa vrátiť."

Prečo sa Katarína II. tak veľmi zaujímala o nájdenie Hyperborei?

"Ja som presvedčený, že Katarínu - podobne ako iných kráľov a kráľovné - vzrušoval výhľad na nájdenie elixíru večnej mladosti, o ktorom sa hovorí, že ho vynašli práve Hyperboreáni. Plíniusa Herodotus, ako aj Virgílius a Cicero napísali, že obyvateľstvo Hyperborey sa dožívalo tisíc rokov a všetci žili v dokonalom šťastí. A my nesmieme zabúdať na to, že Katarína bola ženou."

______________________

Argumenty i Fakty, Pravda

Zdroj: http://english.pravda.ru/ science/mysteries/85697-Paradise-0

Tento článek mi připadá velmi zajímavý. Je to docela podnětná úvaha na téma paradoxů kvantové teorie.

Převzato: http://neviditelnypes.zpravy.cz

Kacířství hmoty

Když jsem psal úvahu o lidských představách hmoty, netušil jsem, že tím odhalím určitou formu víry. Víry, která se podobá náboženství.

V různých diskusích a ohlasech se to hemžilo tvrzeními typu: Hmota je reálná a informace jsou abstraktní. Bohužel opak je pravdou. Když něco tvrdím, musím to dokázat. Co je tedy ta reálná hmota? Z čeho je tvořena? Lze odpovědět, že z atomů, z částic, z kvarků a elektronů. No a z čeho jsou ty kvarky? Z čeho jsou ty elektrony? Někdo řekne z látky. Ptám se, z čeho je ta látka? Někdo řekne, že z hmoty. Ptám se, z čeho je ta hmota? A jsme zase na začátku a vysvětleno není nic. Tento způsob argumentace se objevuje v různých obměnách a vždy končí nějakou animózní demagogií typu: Vždyť ten chleba jde vzít do ruky.

Definování částicových modelů je užitečné a nutné, bohužel však jejich laická interpretace vede k představě, že částice mají vlastnosti těles. Takovou představu sice nikdo neuplatňuje přímo ve výpočtech, ale vnímá ji jaksi podvědomě.

Půjdeme-li při popisu částic do detailu, zjistíme, že to, co označujeme částicí, je vlastně myšlený bod, jehož polohu určujeme s určitou pravděpodobností. Do tohoto bodu promítáme informace o částici (hybnost, náboj…) a odvozujeme důsledky působení pole či jiných částic. Co to tedy ta částice vlastně je? Můžeme ji nějak nazvat, ale jediné, co reálně víme, jsou informace popisující její chování. Někdo řekne, že ty informace nese, ale ona nemá v čem je nést, proto říkám, že ty informace, ten systém informací je ta částice.

Pro někoho je to těžko představitelné, pořád potřebuje vidět tu částici jako nějaké těleso, protože jsou pro něj informace příliš abstraktní. Informací je však mnoho typů a pojem informace bývá používán v různých souvislostech, možná je to příliš široký pojem.

Vytvoříme-li si model světa z elementárních informací, které lze ztotožnit s fyzikálními veličinami přiřazenými k bodům, zjistíme, že jsou všechny informace na sobě vzájemně nějakým způsobem závislé. Míra závislosti je různá, někdy zcela podmiňující, jindy téměř zanedbatelná, ale vzájemné ovlivnění existuje vždy. Žádnou informaci nelze změnit, aniž bychom tím současně nezměnili informace jiné, nelze ji ani odstranit nebo nějak zničit. V širším kontextu si můžeme uvědomit, že vzájemné závislosti informací pozorujeme a popisujeme různými zákony „zachování“.

Částice v takovém modelu není těleso, ale ani nic: Částice je systém informací, který reaguje dle jednoznačných pravidel na jiné informace. Objevování a zkoumání částic je z takového pohledu hledáním dalších systémů a zpřesňováním pravidel takových systémů.

Hmota reálně existuje, je tvořena částicemi a ty jsou tvořeny informacemi, které jsou vzájemně závislé. Jednotku informace definovali lidé už dávno jako jeden bit, při širší abstrakci zjistíme, že změna jednoho bitu informace je v podstatě kvantum energie. Změnit jeden bit izolovaně nelze, vždy se prakticky mění i další, což nebere konce, stejně jako neustálé přelévání energie. Určitě by bylo zajímavé vypočítat, kolika bity je tvořen například elektron či kvark nebo celý Vesmír, v němž žijeme.

Důležité také je uvědomit si, že informaci nelze zničit, pouze ji můžeme neidentifikovat nebo neznat. A když zjistíme, že nedokážeme informaci identifikovat nebo zjistit bez toho, abychom pozměnili její obsah, začneme si uvědomovat, že i my jsme jen velice složitý systém systémů informací.

Ivo Vašíček

Článek lze vzít jako další pokus o vysvětlení nevysvětlitelného :)

Převzato: http://www.denik.cz

V epoše pyramid se prý Země možná střetla s asteroidem či kometou

PAŘÍŽ - Asteroid či kometa zhruba o průměru jednoho kilometru prý před zhruba 4000 lety dopadla někde v oceánu v blízkosti Antarktidy.

Vyplývá to z objevů francouzské geoložky, která o tom v pátek zveřejní studii v časopise Ciel & Espace, uvedla dnes agentura AFP.

Kosmické těleso na Zem dopadlo nedaleko od ostrovů Kergueleny. Do vzduchu prý po nárazu byly vymrštěny miliony fragmentů oceánského dna, které pak dopadly na místa rozesetá prakticky po celé planetě, uvedla Marie-Agnes Courtyová z francouzského Národního střediska vědeckého výzkumu (CNRS).

Jedním z hlavních argumentů pro její závěry jsou prý nálezy fosílií mořských živočichů či hornin z oblastí u Austrálie, které byly objeveny v Evropě či na Blízkém východě. Někteří experti však nad její teorií vyjádřili pochybnosti, musela by prý také objevit kráter.

Důsledky údajného dopadu podle vědkyně mohly ovlivnit civilizace, které se v období před 4000 lety ve Středomoří vyskytovaly. Lidé v té tobě "doslova asistovali děsivému ohňostroji, který se musel zapsat hluboko do jejich duší", uvedla Marie-Agnes Courtyová s tím, že právě zde mohou mít kořeny mýty o apokalypse či Sodomě a Gomoře.

Ve zmiňované době na Zemi žilo kolem 30 milionů lidí, velké civilizace byly zejména v Egyptě, Mezopotámii či Číně.