[ Nahoru ]

Vítám vás v novém týdnu. I tento týden na vás čeká poněkud improvizovaná aktualizace,neb jsem se právě vrátil z dovolené a jsa úplně dozorientován z civilizace nestíhám ani horoskop ani nemohu zařadit žádné novinky. Zařadím alespoň pár fotografií z jižních Čech, kde jsem dovolenou trávil.
Krom fotografií jsem si přivezl jednu velmi cennou zkušenost. A tou je konstatování, že civilizace je ještě mnohem tenčí nátěr naší reality než jsem si až do teď myslel. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil co znamená uváznout pěšky v nadcházející noci uprostřed povodně. Jaké to je když člověka rozvodněná řeka uvězní na nepatrné šíji sucha mezi kilometry čtverečnými zatopeného lesa, rozvodněných slepých ramen a rybníků. Jaké to je šlapat po kolena ve vodě a doufat že se stane zázrak a do příští zatáčky lesní cesty ještě voda nevystoupila. A jaké to je když zjistíte že se zázrak nestal... A tak ještě jednou chci poděkovat človíčkovi s roverem a motorovou pilou ( :) ) kterého nám seslalo nebe a který nás z té hrůzy vyvezl. No...

Zámek ve Stráži nad Nežárkou, žila tady Ema Destinová se svým kostlivcem Ivánkem :)

Stráž nad Nežárkou od Nežárky

Židovský hřbitov za Stráží...

Nežárka, cestou z krámu nám potvora zaplavila cestu, šplhali jsem po skalách jak veverky. To ovšem byla legrace proti tomu co přišlo další den.

Začátek anabáze v povodni, první brodění, silnice je pod vodou.

Původce všeho je je tam někde za stromy - rozvodněná Lužnice

Všude voda...

A zase voda ...

A padá večer (to není rybník jen louka s kusem cesty) a nastupuje zoufalství, pak už nešlo ani fotit tma a vztek na celý svět...