[ Nahoru ]

Pláč v dešti... prostě fotečka pro vás... :)

Vítám vás v novém týdnu.  Minulý týden a víkend byl až šablonovitě ve znamení neblahého působení Marsu. Ať již vezmu počasí tak i chování lidí. Nádherný komentář k fackování doktora Ratha jsem našel na Zvědavci a rozhodně si ho přečtete, mluví mi z duše :)

Ovšem nejdůležitější událostí minulých dní jsou měsíční narozeniny nejnádhernější psí holčičky Bestee, kterou Polly seslal vesmír a více se o ní dozvíte na stránkách Polly, stačí když na fotečku kliknete :)

"Ne, žádné moře tady přece není, vůbec žádné, nic takového nemůžeš slyšet. Šel dál a tenisky mu klouzaly v závějích rozbitého okenního skla a hnědých a zelených střepů z rozbitých láhví. Mezi sklem se povalovaly rezavé kotoučky, které kdysi byly uzávěry láhví, a slisované obdélníky, které kdysi bývaly hliníkovými plechovkami. Z malých trsů suchých nízkých keříků vyletovala hejna much.
Tady to skončilo. Je po všem. Odepsané místo bez času.
Znovu se zastavil a trochu se předklonil, jako by hledal něco, co by mu pomohlo pojmenovat tu věc, co v něm rostla. Něco prázdného…"

WILLIAM GIBSON
HRABĚ NULA
Náhodná ukázka do nového týdne od mojí maličkosti.

Vědci: Opice dokážou tvořit věty kombinací hlásek
St. Andrews (Velká Británie) - Opice se dorozumívají prostřednictvím primitivních vět. Dvě jednoduché hlásky, které primáti běžně používají například pro varování před leopardy nebo kroužícími orly, dokážou prý spojit v novou sdělnější dvojhlásku. Podle agentury DPA o tom informují ve čtvrtečním vydání časopisu Nature psychologové Kate Arnoldová a Klaus Zuberbühler z univerzity v britském St. Andrews.

Složeným "hláskosledem" opice své druhy upozorňují, aby se urychleně a co nejdál stáhli z nebezpečného území. Vědci to zjistili ve volné africké přírodě zaznamenáváním zvuků, které vydávali kočkodani bělonosí a pozorováním reakcí zvířat ve skupině.

V experimentu přehrávali experti s pomocí tlampačů 17 skupinám opic tohoto druhu vrčení leoparda. V devíti skupinách vydával vždy jeden sameček řadu kombinovaných hlásek. V ostatních skupinách varovali samečci ostatní příslušníky tlupy jednoduchými hláskami.

Vědci přitom zjistili, že ve společenstvích, v nichž se na nebezpečí upozorňovalo sledem hlásek, dospěla poplašná zpráva podstatně dále od svého zdroje než signály jednoduché. Skládání jednotlivých zvuků do významových vět zvyšuje počet sdělení, která mohou kočkodani vyjádřit.

Autor: ČTK. (ČTK)
 

Brazilský Stonehenge.

PRAHA 17. května 2006 | 9:10 Brazilští archeologové objevili v amazonském pralese největší observatoř předkolumbovské Ameriky. Jde o kruhovitý komplex, který připomíná megalitické evropské stavby.

Observatoř se skládá ze 127 žulových kamenů s výškou až tři metry. Balvany jsou v pravidelných rozestupech rozesety na mýtině vzdálené asi 16 kilometrů od městečka Calceone v brazilském státě Macapá.

Ale opatrně: velký objev je to jen možná. Proč? Zatím toho totiž odborníci vědí skutečně velice málo. Archeologové teprve zahajují první práce. Místní obyvatelé znají stavbu už dlouhé roky, ale archeologové ji přehlíželi.

Odborníci z Vědeckého a technologicko-výzkumného ústavu státu Amapá (IEPA) ji zaznamenali až při průzkumu, při kterém spolu s ministerskou komisí vyhodnocovali hospodářskou situaci v oblasti.

První průzkumy prý hypotézu o lidském "zavinění" potvrzují, řekla Mariana Cabralová z IEPA brazilským novinám O Globo. Archeologové podle ní zjistili, že v den zimního slunovratu (v prosinci) vychází Slunce přímo nad jedním z kamenů.

V dalším balvanu je otvor, kterým v tento den procházejí sluneční paprsky. To by svědčilo pro hypotézu, že stavba sloužila jako chrám související se zemědělskou magií. A tedy patrně i jako "hvězdná pozorovatelna".

Nezvratné důkazy to ale nejsou. Pokud stojí v kruhu 127 kamenů, je pravděpodobnost, že nad jedním z nich bude vycházet během slunovratu Slunce, dosti vysoká.

Tuto i jiné námitky může vyvrátit jen další podrobný výzkum. Zatím nelze komplex ani časově zařadit. První odhady určují jeho stáří na 500 až 2000 let. Jde o nepřímé důkazy založené na dataci úlomků keramiky nalezených okolo megalitů.

Vědci ale nemají žádnou představu, jaká kultura komplex sestrojila či jakou technologii tvůrci "amazonského Stonehenge" využívali. Podle Mariany Cabralové je ovšem jednoznačné, že jde o dílo relativně vyspělé společnosti. A to je na celém objevu nejzajímavější: kde se taková civilizace v pralese vzala?

Podle starších představ tam kvůli místním podmínkám vzniknout nemohla. Vědci se domnívali, že pralesní půda je příliš chudá a umožňuje jen primitivní hospodaření. Ale nedávno zjistili, že tehdejší obyvatelé dokázali "vytvářet" z pralesní půdy kvalitní černozem, která dodnes dokonale plodí a je žádaným hnojivem.

Takže v pralese se s trochou vynalézavosti žít dá. Přítomnost relativně vyspělé civilizace v okolí Calceone tedy není vyloučena. Lidé v této oblasti mohli mít své vlastní "triky". Na závěry je však brzy, skutečná práce na zajímavém objevu teprve začíná. Ale megality uprostřed pralesa naznačují, že pod kořeny amazonských lesů možná dříme skvělá budoucnost pro archeology.

Pralesní svatyně
V brazilském státě Macapá místní archeologové objevili pozůstatky kruhovitého komplexu z kamenů. Podle prvních náznaků souvisel s praktikováním zemědělské magie (snad vyznačoval slunovrat, a tedy roční období). I když se nemůže velikostí rovnat anglickému Stonehenge, nápadně se mu podobá charakterem.
A je podobně záhadný.

Brazilský Prášil nelhal?
Francisco de Orellana (1511 - 1546) španělský conquistador a spolubojovník
Francisco Pizzara (1478 - 1541) sjel Amazonku poté, co během jedné výpravy zabloudil. O svém putování napsal pojednání, v nemž popisuje pralesní města, vyspělé civilizace a také boje s "Amazonkami". Nikdo jeho líčení nepokládá za důvěryhodné, ale zrnko pravdy na jeho šprochu být mohlo.
Matouš Lázňovský, Lidové Noviny
 

První zpochybnění Einsteinovy relativity

Tak jsme se konečně dočkali. Poprvé se serióznímu vědeckému týmu povedlo provést experiment, který doslova bourá Einsteinovu obecnou relativitu. Jeho výsledek se od předpovědí liší o dvacet řádů.