[ Nahoru ]

Tahle fotečka není montáž, je to skutečný  jinosvět - nádraží v Milovicích, prostě zima a úzko z prolínání časoprostorů...

Vítám vás v novém týdnu. Tak nějak nevím co optimistického do nového týdne říct. Ale snad je v tomhle týdnu nadějí astrologická situace,která konečně po dlouhé době o něco pozitivnější a silné postavení Slunce a Marsu snad konečně přinese do astronomického jara třeba i začátek toho jara skutečného :)

 „Jak podoben je měsíc
reflektoru,“ blouznil, „reflektoru hlídkového vozu. A vím: Je zbytečné klást odpor..“

John Ash

Náhodná ukázka od Polly do nového týdne...

Stále pod dohledem. Ať jsme kdekoliv

Družice zaznamenají i to, co máme na zahrádce. Počítač ze záběrů průmyslových kamer zjistí, kde a kdy jelo naše auto, i kudy jsme se procházeli my. Slídičům v počítačových databázích neujde, s kým si telefonujeme, kolik vyděláváme i u koho se léčíme. Taková je doba, do které vstupujeme. Zbude nám vůbec nějaké soukromí?

Stalo se v americkém státě Connecticut. Řidič si vzal auto z půjčovny a ani si nevšiml jedné poznámky ve výpůjční smlouvě. Stálo v ní, že ve voze je namontován přijímač družicového navigačního systému GPS, který ukazuje správnou polohu a také zaznamenává pohyb automobilu a jeho rychlost. Pokud řidič pojede po více než dvě minuty rychlostí 79 mil (127 kilometrů) za hodinu a vyšší, zaplatí pokutu 150 dolarů. (Nejvyšší povolená rychlost v USA je 75 mil, neboli 120 kilometrů za hodinu, a ta platí jen na některých dálnicích.)
Pokutovaný řidič posléze protestoval, že bylo omezeno jeho právo na soukromí. Odvolací soud však loni v říjnu jeho žalobu zamítl se zdůvodněním, že na veřejné dálnici přece nikdo nemůže žádné soukromí očekávat.
Naopak soud ve státě Kalifornie zakázal autopůjčovnám používat GPS pro sledování zákazníků. Stalo se to poté, co jedna z takových společností požadovala od svého zákazníka pokutu 3000 dolarů. Pomocí systému GPS zjistila, že vozidlo použil v rozporu s nájemní smlouvou k cestě za hranice státu.
Soudy v různých státech americké federace se tedy neshodly na jednotném postupu. I pro ně je obtížné posoudit hranice soukromí, stále více atakované novými technologiemi.

Přistižen doma
Sledováním lidí se zabývala na svém nedávném výročním zasedání v Saint Louis i Americká asociace pro povznesení vědy (AAAS). Pozvala si také Williama Herberta, zástupce odborářského sdružení AFL-CIO.
"Zaměstnanci stále více ztrácejí právo na soukromí před svými zaměstnavateli. Zákony málo omezují sledování lidí na pracovišti," řekl Herbert.
Uvedl i příklady. Jeden z nich se týkal malé firmy, jež tajně instalovala do svých vozidel sledovací technologii založenou na GPS. Zjistila, že její zaměstnanec se místo toho, aby byl na služební cestě, zdržoval doma. A tak ho propustila. Následný právní spor byl občas humorný.
Firma argumentovala, že sledování zaměstnanců v autě si vymyslela proto, aby nadřízený věděl, kde je může zastihnout telefonem. Navíc prý skrytá kontrola umožňuje zvýšit produktivitu práce. Nelogičnost argumentů bila do očí - ve firmě se používaly mobilní telefony, na nichž lze člověka zastihnout kdekoli. A kontrola, o níž pracovník neví, jej těžko vyburcuje k větší aktivitě.
Firma se nakonec rozhodla okamžitou výpověď zrušit, protože byla založena na skrytém špiclování. Místo toho přiznala pracovníkovi dvouměsíční výpovědní lhůtu...

V zaměstnání není volný pohyb
Podle Williama Herberta se však soudy obecně přiklánějí k názoru, že pracovník v terénu může být kontrolován sledovacími technologiemi. Prý je to vlastně obdobné, jako když ho šéf pozoruje na pracovišti. "Zaměstnanec podpisem pracovní smlouvy souhlasí s podstatným omezením svobody pohybu ve svém zaměstnání. Jen málokdo může svobodně přicházet a odcházet podle své chuti v pracovní době," konstatoval americký Nejvyšší soud.
Pracovníci by ale podle jeho rozhodnutí měli vědět o tom, že jsou sledováni. Kontrola pak skutečně odstrašuje lidi od toho, aby v pracovní době zaháleli. Má však i opačnou stránku.
"Zejména vysoce kvalifikovaní lidé, kteří sami chtějí odvádět dobré výkony, bývají znechuceni tím, že je každý jejich krok monitorován," uvedl Herbert. "Ztrácejí motivaci a dělají jen to, co musí."
Volnomyšlenkářští vědci na konferenci dávali Herbertovi za pravdu. Profesor Jerome Dobson z Kansaské univerzity používal pro sledování lidí na dálku termín "geoslavery" (geografické otrokářství). Otroci také neměli právo na jediný svobodný a nekontrolovaný pohyb.

Konec svobody, nebo její ochrana?
Ještě lépe než soukromé firmy jsou však na sledování vybaveny státní bezpečnostní služby.
"Občanské právo na soukromí bývá v rozporu s požadavkem na zajištění bezpečnosti," uvedl na konferenci AAAS Jeremy Crampton z Georgijské univerzity v Atlantě. "Stále se musí hledat nějaká rovnováha, a ta se posouvá. V dobách válečných přibývá sledování občanů, v dobách míru zase znovu nabývají na významu lidská práva a osobní soukromí."
Protože jsou Spojené státy, jak jejich představitelé sami říkají, ve válce proti terorismu, posouvá se nyní chápání občanských práv "válečným" směrem. Zvýšenou ostražitost vůči podezřelým občanům úřady samozřejmě umějí vhodně vysvětlit.
"Neobětujeme občanské svobody - my je chráníme. Na občanské svobody útočí teroristé," prohlásil při prvním výročí útoku unesených letadel na New York a Washington tehdejší americký generální prokurátor John Ashcroft.
A tak v amerických ulicích přibývá kamer sledujících automobily i chodce. Američané tím následují Británii, která počtem čtyř miliónů kamer na veřejných místech jednoznačně ve světě vede. Z dostupných údajů například vyplývá, že 273 stanic londýnského metra sleduje 6000 kamer, zatímco 300 stanic pařížského metra "jen" 900 kamer. K instalaci tak vysokého počtu kamer v londýnském podzemí vedly dřívější akce Irské republikánské armády. A "islámské" teroristické útoky na londýnské metro a autobusy v loňském roce potenciální význam kamer jen posílily.

Tváře na ulici ztrácejí anonymitu
Už několik let dokážou počítačové programy přečíst poznávací značku aut zachycených kamerou. Britská vláda v prosinci oznámila plán sledování všech automobilů na silnicích podle jejich poznávacích značek. Záznamy by se držely v databázi po dobu dvou až pěti let. To má nejen policejní využití, ale nabízí se i pro automatické vyměřování mýtného za vjezd do londýnského centra.
Ovšem výzkumníci ve světě usilovně pracují na tom, aby počítače dokázaly na záběrech z ulice okamžitě identifikovat i obličeje hledaných a podezřelých osob. Je to podstatně obtížnější než čtení písmen a číslic na poznávacích značkách. Počítačové programy však už čím dál lépe vyhodnocují typické rysy tváře.
Britský časopis Economist před časem napsal, že se blíží doba nového typu policejního vyšetřování. Přístroje zjistí, že se v centru města objevila tvář známého zlodějíčka. Ve vzdáleném řídicím středisku vyhlásí poplach. Dálkově ovládané kamery budou sledovat každý jeho krok na ulici i v obchodech, kam vstoupí. Takže pokud něco ukradne, policisté jej snadno usvědčí.
I zarytí zastánci práva na soukromí uznávají, že sledování je někdy potřebné pro usvědčení zločince nebo pro zabránění kriminálnímu činu. Vadí jim však, že špiclování se dotýká soukromí úplně každého člověka. Kamery na ulicích přece snímají všechny chodce. A jejich záznamy nemusí zůstat jen pro "úřední" užití.
Členové rakouské občanské skupiny Quintessenz sestavili vlastní přijímač satelitních signálů. Zachytili jím bezdrátově přenášené videozáznamy z policejní kamery instalované na jednom vídeňském náměstí. Koncem prosince je promítali na počítačovém kongresu v Berlíně. Důvod? Chtěli tím protestovat proti loni přijatému zákonu, který umožňuje instalovat na veřejných místech v Rakousku policejní kamery bez soudního povolení. "Sledují každý náš pohyb, a to není správné," řekl mluvčí skupiny Christian Moch zpravodaji časopisu New Scientist. Členové Quintessenz navíc ukázali, že nahrávky mohou získat nejen úřady, ale vlastně kdokoli.

Co má soused na zahradě?
Snad každý si uvědomuje, že nad ním krouží špionážní družice. Jen někdo však ví, že některé z nich nepatří státním organizacím, ale jsou soukromé. A že snímky z nich se dají koupit.
Stačí se obrátit třeba na firmu DigitalGlobe sídlící v Longmontu v americkém státě Colorado. Ta nabízí snímky ze své družice QuickBird křižující nad Zemí ve výšce 460 kilometrů. Na fotografiích se dají rozpoznat předměty o velikosti 60 centimetrů. Snímky z vojenských družic zachytí ještě větší podrobnosti, ale nejsou běžně k dispozici. Tedy pokud už někdo nedešifroval jejich kódování...
Letos chystá DigitalGlobe vypuštění druhého svého satelitu, WorldView, který slibuje snímky, na nichž se dají rozlišit padesáticentimetrové objekty. Koho tedy zajímá, co má soused schovaného za vysokým plotem, může si objednat fotografii. Ceny firma dojednává se zájemci jednotlivě - podle zmínek v tisku začínají od stovek dolarů.
[*]

Družice sleduje děti, aby chránila jejich zdraví
I svobodomyslní vědci na konferenci Americké asociace pro povznesení vědy připustili, že sledování lidí družicovým navigačním systémem GPS může mít opodstatnění. Příkladem bylo monitorování farmářských dětí připravené Washingtonskou univerzitou v Seattlu.
Výzkumníci chtěli zjistit, jak často se děti pohybují poblíž polí postříkaných pesticidy. Víření vzduchu totiž může chemikálie, zejména když jsou rozprašovány z letadel, zanést i dále od polí, k obytným budovám a plochám na hraní. A právě rostoucí dětský organismus jimi může být nejhůře zatížen.
Když se badatelé vyptávají, kde a kdy děti chodily, musí spoléhat jen na jejich paměť a pravdomluvnost. Proto se rozhodli dát pokusné skupině padesáti školáků oblečení obsahující senzory GPS, které jejich pohyb zaznamenaly zcela přesně.
Údaje ze senzorů pak vědci promítli na digitální mapu. Přidali k nim data o provádění postřiků i o počasí. Pravidelně také dělali rozbory zbytků pesticidů přímo v terénu. Z toho vyvodili, že když jsou děti v době postřiku drženy doma, žádné podstatně zatížení jim pak už nehrozí.
Při tomto výzkumu se badatelé nesetkali s výhradami, že narušují soukromí. Rodiče zúčastněných dětí s družicovým sledováním souhlasili. A školáci také neprotestovali. Chlapci nošení speciálních vest se všitými senzory přijali bez reptání. Zato dívky, jak se píše v univerzitní tiskové zprávě, si vesty oblékly až poté, co byly vyzdobeny nalepenými hvězdičkami a květinkami. (jet)

Soukromí detektivové zjistí téměř vše, aniž by vstali od stolu
Jistý Liam Youens z amerického státu New Hampshire chtěl najít spolužačku ze střední školy. Obrátil se proto na floridskou firmu Docusearch. Ta nabízí informace vyhledávané zejména pomocí přístupu do počítačových databází. Ve firmě mu za 154 dolarů zjistili, kde hledaná pracuje. Youens si pak na spolužačku počkal před jejím zaměstnáním - a zastřelil nejdříve ji a potom sebe. Proč? To by snad zjistil psychiatr, kdyby ovšem měl tu možnost.
Pracovníci společnosti Docusearch nadále získávají údaje na zakázku dojednanou po telefonu. Někteří z nich mají licenci soukromého detektiva, ale nikde v ulicích neslídí. Při práci nevstanou od psacího stolu. Ověřil si to Adam Penenberg, reportér časopisu Forbes. Představil se a požádal je, aby zjistili co nejvíc informací o něm samém. A pak o tom napsal článek.
Tohle je vaše přítelkyně
Během týdne se dozvěděl nejen svou adresu, datum narození a číslo sociálního pojištění (což je americká obdoba českého rodného čísla). Detektivové objevili i jeho dvě neveřejná telefonní čísla a dodali výpisy, komu a kdy z nich volal. Podle telefonátů určili několik jeho informátorů i jeho přítelkyni, přestože hodně cestuje, takže jí volal pokaždé do jiného hotelu. Zároveň Penenbergovi sdělili stav peněz na jeho účtech, velikost platu, výši nájmu i kolik a kde utratil prostřednictvím kreditních karet. Díky platbám kartou našli i jeho oblíbené bistro a taky psychoterapeutku.
"Když žijete v New Yorku, musíte přece navštěvovat psychiatra," vysvětlil omluvně Penenberg čtenářům. "Kdybych měl nevyléčitelnou nemoc, přišli by na to určitě taky."
Dobrá reklama
Jak to všechno v Docusearch vypátrali? Většinou z databází, zčásti veřejných, zčásti přístupných jen někomu. Třeba soukromým detektivům nebo úvěrovým společnostem kvůli kontrole solventnosti klientů. Jen některé údaje získali po telefonu. Stačilo předstírat, že volá Penenbergův kamarád nebo manželka, a dozvěděli se, co potřebovali. Případně se detektiv představil jako "licencovaný státní vyšetřovatel". To je pravda, která ovšem takto vyslovená vyvolá dojem, že dotyčný je policista, a nikoli soukromý detektiv, s nímž se nikdo nemusí bavit. "Co vlastně zbývá z našeho soukromí?" zeptal se zděšený reportér ve svém článku pro Forbes. Mimochodem, firmě Docusearch se jeho text natolik líbil, že jej vyvěsila jako reklamu na své služby na vlastní webové stránce. (jet)

Autor/ři: Josef Tuček
www.ihned.cz

Proměnná přitažlivost Země míchá oceány i podnebím

Zapomeňte na zeměkouli. Změny gravitace dělají z planety hodně hrbatou hroudu. Diktují tím toky ve světovém oceánu, stejně jako klima na Zemi včetně změn globálních teplot. Zkoumat tyto vztahy s dosud nedosaženou přesností umožní projekt Grace. Na měření gravitace prvně spolupracuje pár družic.


Rovníková obezita - to je název pro neprobádaný jev, který spočívá ve zplošťování planety v oblasti pólů a jejím nabýváním kolem rovníku pozorovaném v posledních letech. Příčina? Zřejmě změny vyvolané oteplováním klimatu, které mohou mít dalekosáhlé následky pro lidstvo od suchopárů a hladomorů až po zátopy pobřežních oblastí.
Vědci z Laboratoře tryskových pohonů (JPL) v Pasadeně v časopise Science nedávno zveřejnili studii, podle níž jsou příčinou rychlého tání ledovců a změn proudění v oceánech mohutné přesuny vodních mas od pólů k rovníku. Nové studie dokazují ztrojnásobení průměrné míry tání ledovců - ze sto tisíc krychlových kilometrů v roce 1989 po 320 tisíc krychlových kilometrů v roce 1998.
Tak se planeta zplošťuje a přesuny mas se přímo projevují ve změnách přitažlivost. "Gravitační měření naznačují, že na Zemi probíhají významné změny, a to jak v jejích oceánech, tak v ledovém příkrovu," řekl BBC fyzik Jean Dickey z JPL. "Musíme se zabývat zdravím planety."


Dosud nevídaná přesnost

Podivná všemi barvami hrající šiška hodně vzdálená ideálnímu tvaru koule, právě tak vypadá mapa, která s nevídanou přesností zachycuje odchylky zemského gravitačního pole, a tím i rozložení hmot. Místa s nejsilnější gravitací, jako jsou Himaláje nebo Tichý oceán dostala červenou barvu, "nejméně přitažlivé" oblasti barvu modrou. Dílo vzniklo v rámci americko-německého projektu gravitačního a klimatického stavu Grace (Gravity Recovery and Climate Experiment).
Vůbec prvně se k měření přitažlivosti používá soustava dvou stejných družic. Poté, co jedna z nich proletí nad určitým místem, v přesně udržovaném závěsu po téže dráze ze vzdálenosti kolem 220 kilometrů ji následuje druhá.
Měří přitom změny svých vzájemných vzdáleností vyvolaných různou přitažlivostí Země. Dosahují nevídané přesnosti takřka jednoho mikrometru, tedy tisíciny milimetru. Vědci z Texaské univerzity řekli BBC, že za pouhý měsíc získali z Grace desetinásobek informací, než jaký nashromáždili za třicet let jinými metodami.
"Vědci podrobně studují zemskou gravitaci prostřednictvím družic a pozemních měření více než tři desetiletí," řekl BBC Michael Watkins pracující na projektu Grace v JPL. "Za pár měsíců, co máme k dispozici data z dvojice družic Grace, se nám podařilo zlepšit přesnost gravitačního modelu Země deseti- až stonásobně. V některých oblastech jsme dosud počítali s nepřesností geoidu na jeden metr. Teď tu odchylku v některých případech dokážeme upřesnit na jediný centimetr."

Drobné prohlubně a vršky

Zvláště cenná data dodává dvojice satelitů z oceánských hladin, které zdají ploché, ale ve skutečnosti je pokrývají vyvýšeniny a poklesy vyvolané proudy, větry, přílivem a také gravitačním polem.
Vědci pak počítačově odstraňují všechny nežádoucí jevy tak, aby získali čistý geoid, fyzicky neexistující povrch planety určený pouze zemskou přitažlivostí. Jeho výška se po světě mění zhruba o dvě stě metrů. Právě na něm by spočívala hladina oceánů, pokud by ji nerušily ostatní síly.
Díky znalosti tvaru geoidu lze zvyšovat přesnost výškoměrů na jiných družicích, které měří povrch oceánu, rozložení jeho tepelných mas a jejich oběhu - to vše jsou neocenitelné informace pro posuzování vývoje a změn počasí a klimatu.

Od hubnutí k tloušťce

Z dat družic Grace zatím vznikla jen pevná mapa, která zachycuje jeden pohled na odchylky gravitace (viz vlevo). Ty se však mění časem. Z dat dodávaných satelity však bude možné každý měsíc sestavit aktuální gravitačních mapu.
Vědci tak budou moci průběžně sledovat změny - například tu, kterou jiné satelity zachytily v roce 1998. Zjistily totiž náhlý obrat v "hubnutí" Země na rovníku, který probíhal od poslední doby ledové. Masy vod z tajících ledovců totiž zamířily k rovníku, takže planeta začala nabývat na rovníkovém obvodu. "Je už zcela zřejmé, že to, co se děje, má příčinu v pohybech oceánů," řekl Chris Hughes z britské Proudmanovy oceánografické laboratoře. Právě pohyby vodních mas v celosvětovém měřítku dokáží podrobně sledovat družice Grace.
Ještě přesnější představu o změnách planety si vědci budou moci udělat až dvojici koncem letošního roku doplní další satelit, americká družice ICESat (Ice, Cloud and Land Elevation Satellite). Pomocí laserového výškoměru má sledovat především stav ledového štítu planety, ale také mořského ledu, vegetace a rozložení prachových částic v atmosféře.
Pomůže objasnit vazby mezi táním ledovců a zvyšováním hladiny světového oceánu. Dosud totiž není zcela jasné, jak se vyvíjejí mohutné ledové masy v oblasti Antarktidy a Grónska. Lokální měření si totiž leckdy protiřečí. Kromě toho se dosud nepodařilo podrobně probádat mechanismus, kterým tání ledů ovlivňuje celkové klima planety.
Klimatologové si od nově vzniklého dynamického dua, jak oba projekty označil jeden z nich, mnohé slibují. "Grace vyniká jako první čistě gravitační mise," míní účastník projektu Michael Watkins z JPL. "ICESat je zase první speciální výškoměr ledu, a tím i průkopník svého druhu. Společně nám pomohou vytvořit daleko lepší představu o klimatu než jsme mohli kdykoli v minulosti."


Přitažlivost a tvar Země
Z gravitačního zákona, který zformuloval anglický matematik a fyzik Isaac Newton (1643 - 1727), zjednodušeně plyne, že dvě tělesa se přitahují úměrně svým hmotnostem. Pro zemskou přitažlivost platí totéž. Lze stanovit standardní přitažlivost idealizované dokonale hladké Země a pak měřit gravitační anomálie jako odchylky od této hodnoty. Z nich pak vědci mohou velmi přesně určovat topografii zemského povrchu, kterou v extrému představují velehory nebo oceánské příkopy.


Cíl projektu: Měřit co nejpřesněji tvar geoidu, fyzicky neexistujícího povrchu planety určeného pouze zemskou přitažlivostí (ležela by na něm hladina oceánu, pokud by ji nerušily další síly jako proudy, větry a slapové jevy).
Význam: Měření umožní lépe porozumět proudění oceánských mas a jejich vlivu na podnebí, stejně jako globálním mechanismům koloběhu vody v přírodě.
Metoda měření: Dvě shodné družice následují po téže oběžné dráze v přesně kalibrované vzdálenosti a měří její změny vyvolané působením zemské přitažlivosti.
Zlepšení proti dosavadním měření: deseti- až stonásobné
Start družic: březen 2002
Účastníci projektu: NASA a German Aerospace Center

Pramen: Grace


Autor/ři: (bo)
www.ihned.cz /otava

Z Antarktidy ročně odtaje až 152 kilometrů krychlových

Antarktida podle nejnovějšího měření ztrácí až 152 kilometrů krychlových objemu. Ilustrační foto.
Vědci nově zjistili, že z antarktického ledovce, který postupně odtává, mizí za rok až 152 krychlových kilometrů. Vyplývá to z nového měření, k němuž byly použity satelity na oběžné dráze kolem Země.