Pane,
chytám leklé ryby
v kulatém akváriu
vyhýbám se dvojznačnosti
jazyků
mám ztřeštěné nápady
a jsem na váš vkus příliš
vychrtlá
nezletile přítulná
ráda se mazlím
s kožešinami mrtvých medvědů ve vaší koupelně
zatímco vy chodíte na
doučování klavíru a malování
chcete si mě u_chovat
vzpomínkou
ale pane,
já jsem příliš mladá
všechno už mám za sebou
rozbil jste mi dětství
když jste nechal pootevřeno do
komnaty Skutečnost
rozhážu po silnici své kolowrátky
klapy klap
to sojky pláčou za rozbitou
hlavu přejeté kočky
stanu se dlažební kostkou
a nechám si
umrznout oči v kaluži vody
lízátko
dnes je den jako červenobílé
lízátko
malované horkou křídou
z okna na ulici padají
prameny vlasů
i s modrou stuhou
políbili se na mostě přímo
před fotoaparátem rozlíceného turisty
a pak požádali žebráka o pár
drobných mincí do fontánky pro štěstí
když v tom ji
s kyticí lístků na oranžovou tramvaj roztržitě požádal o ústa
sochy
jsou čtyři hodiny ráno a v
ulici se opíjejí sochy křičí a halekají
jdou z maškarního bálu
převlečení za lidi
ale nemohou najít svůj most
pomník ze kterého brečí na
znamení světa
a tak si lehnou na lavičku
zastávky
kde se třikrát pomilují a
počtvrté o ně zakopávají
lide z fabriky
se zalepenýma očima a kufříčkem
na svačinu
shánějí se po včerejších
novinách s dnešním datem
a první socha se svléká až na
kamenné kosti
miláčku, víš
nechce se mi chodit do práce
radši budu aktem
a nechám se na zimu oblékat
úzkostnými důchodci
narušená_ryba
pluji v narušeném tvaru
okřídlené ryby
chodím na kávu
s malomocnými si lámou prsty do popelníků
ulomím si z tebe křídlo a
nakrmím ještěrku
narodila se ze slepičího vajíčka na měkko a teď mě pojídá
moje krkavčí matka mi utrhuje
od úst i po své smrti
má zadluženou rakev a ukradenou
lilii
dědeček zapálil strom a
babička záclony
když chtěla zhasnout svíčku na
protest proti
celému světu – že její vnučka
je japonka
že ráno neměli slaný housky
jen ty makový
že měla za mlada útlá zápěstí
a kotníky
že měla opustit rodinu a utéct
s cizincem
když děti stejně napřesrok
umřely na tyfus
v hlavě puká led
prsty ťaly do živého
je mi zima
mluvím páru a vše co není je
krásné
až se
na přeskrok
opadáme se švestkama
a v tlejícím listí se
budeme
něžně odpeckovávat
až do jara
až stromům vyrostou oči
a z létajících vosích
tlapiček budeme na špičku jazyka zachytávat kofolu
nespím (jsem jen mrtvá)
nespím jsem jen mrtvá
a v kuchyni hoří les
pavouci opouštějí své motýlí
zámotky
a objímají mi nohy
třikrát dokola
až budu utíkat
pomalu
abych je nesetřásla
z batůžků
jim opadají všechny čtyři
kuchyňské kouty
které si chtěli vzít
s sebou
a jestli ne
stejně budou smutní
že zapomněli na střechu...
oči do kyblíčku
skalpely
v Hlavě
tě zevnitř
řežou
do očí
chytám
nachové slzy
do kyblíčku
motýli si
zase pochutnají
a přemýšlím
proč se
babička už druhý týden
nehýbá
stojí na
chodbě
opřená o
zvonek
museli jsme
si kvůli ní
nechat
odstranit uši
díváme se na
ni kukátkem
a skrz
klíčovou dírku
jí
zapichujeme
párátka do
břicha
vždycky měla
křehké kosti
drolila si
je ze zlozvyku o vápno
děti se
posmívaly
jejímu
dolíčku v lokti
podívej,
Otakárek fenyklový
se špendlíkem
v zádíčkách
zase sedí na
záclonách
měl tak slabé
srdce, myslela jsem
že umřel
Zabij ho,
nebo si ještě ublíží...
žádné requiem
(jenom pierrot)
pole a louky se zasněží a
zmrznou
jako kaluže s krustami
ledu v ulicích
špičkou boty se budu
prosekávat dlouhou chvílí až k dlažbě
dokud žena v černém
podpatku louži nerozbije
už se zase stmívá
v řeznictví půlí tělo masa
a knihkupectví je plné
zmrzlých cizinců
bezdomovec za Týnským chrámem
zvedl hlavu a posunul si čepici
házím mu do krabičky od
jogurtu čokoládový penízek
vyhýbám se průvodu mateřské
školy
děvčátko s tmavými
loknami zpod připláclé čepice se na mě zle dívá
schovávám se v galerii
mezi černobílé pierroty z barevných cirkusů
poběžím do pole nechám se
zasněžit
budu halucinovat o červených
střechách muchomůrek
a o tobě jak mezi nimi ležíme
a ony dělají jako
že neví...
ale ony neví...
neví o nás jako když jsme fotili
v tramvaji Srba
s tváří Buanarottiho a potom jsme ho na fotce nenašli
a nenašli jsme ani sebe
za hradbami mražených ryb
v supermarketu
všechny jsem je zalila
limonádou
aby plavali jako
v akváriu ale
někdo jim odřezal ploutve
na útěku zapřeš všechno
zapřeš mě
i když se tě nezeptají...
tiše v břiše
tatínku,
včera jsem našla na hřbitově
našeho dědečka
pamatuji se jak jsem byla malá
a on jednoho dne odešel na
nákup
a už se nevrátil
maminka plakala prý
se cestou ztratil
asi zabloudil do cizokrajných
zemí
k narozeninám mi posílal
pohledy s velbloudama
s pyramidou na zádech
a vlasy na víčkách
bez známky a bez razítka
druhá strana pohlednice
byla prázdná
neplakej babičko,
to jsou daleké cizokraje
tam co lítaj
vlaštovky kde není
zima a děti
mají hlad
nemají tam ani poštu
napsal tedy
dopis pískem
vítr ho rozfoukal a voda smyla
tatínku,
včera jsem našla na hřbitově
našeho dědečka
a sousedka říkala
holka nešťastná
dědek se oběsil a tobě
nic neřekli
neplakej tatínku,
já to přece dávno vím
viděla jsem ho když
mi šněroval z bot tkaničky...