[ Nahoru ]

Do nového týdne mlsající babočka:) na hruštičce... foceno při trhání hruštiček (noo...:) )

Vítám vás v novém týdnu.  Přemýšlím co napsat do úvodu a nic mě nenapadá. Mé pocity z posledních dnů asi nejlépe vystihuje následující citát:

"Není známkou zdraví dobře se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti."

Jiddu Krishnamurti
indický filozof *1895, †1986
 

"Amerika vůbec není mladá země: byla stará, špinavá a plná špatnosti už dávno před osadníky i před Indiány. Zlo v ní neustále vyčkává."

William Burroughs, NAHÝ OBĚD
Náhodná ukázka pro tento týden od mé maličkosti.

Znovu se potvrzuje pravdivost Dmitrijevovi zprávy...Co se tedy skutečně děje se Sluneční soustavou? Jak je vidět není v tom jen Země...

 Mars se chvěje a otepluje, zjistili vědci

Až dosud se vědci shodovali na tom, že planeta je geologicky mrtvá. Na nejnovějších snímcích se však objevily trhliny, které odborníci v předchozích letech nezaznamenali.

"Některé geologické útvary se během roku posunuly až o tři metry," vysvětlil šéf výzkumníků Michalel Meyer. "Zdá se, že povrch Marsu je ´živější´ než se zdálo."

Jeho kolega Michael Malin okamžitě přispěchal s novým termínem - marsotřesení.

Vědci rovněž zjistili, že se Mars otepluje podobně jako Země. Zatím však není jasné, proč je planeta teplejší. "Je docela možné, že se i na Marsu střídají období tepla s dobami ledovými," přišel s domněnkou Malin.

Sonda Mars Global Surveyor obíhá kolem planety od září 1997. Svoji misi by měla ukončit příští rok. Odborníci plánují, že ji v listopadu 2006 vystřídá sonda Mars Reconnaissance Orbiter, kterou NASA vypustila letos v srpnu.
miz, iDNES, Reuters

BBC: Země je nejteplejší za posledních 2000 let


3. září 2003 14:48

PRAHA/LONDÝN (EcoMonitor) - Teplota na Zemi je zřejmě od osmdesátých let teplejší než kdy byla za celých 1800 let historie. S tímto tvrzením přišli dva vědci ze Spojených států a z Velké Británie. Informace o globálním klimatu se jim podařilo rekonstruovat zkoumáním hluboko uloženého ledu, rostlin a ostatních druhů záznamů. Podle nich výzkum přináší nepochybný důkaz o tom, že změny klimatu způsobuje člověk svojí činností. Odpůrci této myšlenky tvrdí, že vliv člověka je příliš malý na to, aby se jím daly vysvětlit současné změny.

Profesor Philip Jones z oddělení výzkumu klimatu britské University of East Anglia a profesor Michale Mann z University of Virginia ve Spojených státech, publikovali svojí studii v týdeníku Geophysical Research Letters. Podobné závěry také zazněly na Mezivládním panelu o klimatických změnách (IPCC). Podle této organizace, zkoumání záznamů o klimatu jdoucích až 1000 let nazpátek potvrdilo myšlenku, že 20. století se stalo nejteplejším obdobím v historii vůbec. K potvrzení myšlenky, že teplota atmosféry byla vyšší 1000 let před naším letopočtem, museli profesoři Jones a Mann zrekonstruovat celý průběh klimatických změn za posledních dvacet století.

Vědci prozkoumali kmeny stromů z doby antiky, z různých regionů, aby sestavili obraz místních podmínek. Hustota a tloušťka letokruhů se odvíjí od klimatických podmínek. Další zkoumání se týkala ledových jader odvrtaných z ledovců v Grónsku a Antarktidě. V ledové mase se zachovaly bublinky vzduchu, podle kterých se zjišťuje jaká byla klimatická situace v době vzniku ledovců. Třetím zdrojem informací byly historické záznamy, především z Nizozemí, Švýcarska a Číny. Výzkumníci nebyli schopni shromáždit dostatek dat, aby vypracovali přesnou mapu historie klimatu na severní polokouli. Spokojili se závěrem, že severní polovina planety v současné době odolává zatím neteplejšímu období. Ačkoliv na některých částech zeměkoule byla teplota pravděpodobně vyšší než dnes, průměrná teplota byla nižší, tvrdí Jonese a Manna. Nárůst za posledních dvacet let měl hodnotu minimálně 0,2 stupňů Celsia.

"To ukazuje, jak dramaticky narůstá teplota v posledních letech. A nedá se to vysvětlit jinak, zodpovědný je nárůst skleníkových plynů v atmosféře," říká profesor Jones. Někteří odborníci vysvětlují současnou situaci nárůstem intenzity slunečního záření a vliv oxidu uhličitého a ostatních plynů označují jako nevýznamný. Jiní tvrdí, že podle historických záznamů jsou změny klimatu věcí přirozenou a lidská činnost na ně nemá žádný dopad.

Podle článku Alexe Kirbyho BBC News Online 01. 09. 2003.

Hugo Charvát

Převzato: www.sme.sk

Vedci predpovedajú zánik Arktídy

Po rekordnom úbytku ľadu v Arktíde počas tohto leta sa vedci domnievajú, že severná pologuľa prekročila kritickú hranicu, za ktorou sa jej podnebie už možno nikdy nezotaví. Uvádza to v piatkovom vydaní britský denník Independent.



Vedci sa obávajú, že v Arktíde nastala nezvratná fáza otepľovania, ktorá urýchli úbytok polárneho morského ľadu. Práve ten pomáhal tisíce rokov udržiavať podnebie stabilné.

Podľa vedcov sa pri globálnom otepľovaní roztápa arktický ľad tak rýchlo, že tento región začína pohlcovať viac slnečného tepla. Ľad sa v dôsledku toho roztápa ešte viac, čo posilňuje začarovaný kruh topenia a ohrievania.

Ako píše Independent, najväčšou obavou je to, že Arktída už prekročila bod, za ktorým nič nemôže zvrátiť postupnú stratu morského ľadu, ako aj rozsiahlych pevninských ľadovcov v Grónsku, v čoho dôsledku výrazne stúpne morská hladina.

Keltové z Čech vyplenili Bulharsko


Nové nálezy českých archeologů přinášejí svědectví o tažení dávných obyvatel našeho území


Mince a keltská spona pomohly určit, že ke zničení starořeckého města Pistiros ležícího na území dnešního Bulharska došlo roku 278 před naším letopočtem.

Velkou část života asi strávil v helénistických armádách. Na stará kolena se rád a často napil vína i piva. Tak nejspíše vypadal život majitele pokladu, který čeští archeologové objevili v řeckém městě Pistiros. O jeho nálezu informovali minulý týden na tiskové konferenci. Tento i další zajímavé výsledky rozsáhlého archeologického výzkumu zveřejnili u příležitosti III. mezinárodního kongresu černomořských studií pořádaného v Praze.

Přístav založený na zelené louce

Počátkem 1. tisíciletí před naším letopočtem žili Řekové v mnoha městských státech na Peloponéském poloostrově a v přilehlých oblastech. Začal je však sužovat nedostatek zemědělské půdy a nerostných surovin. Proto se ze své domoviny vydávali do dalších částí světa a zakládali v nich nová města.
Kolonizovali jižní Itálii, Sicílii, západní Středomoří nebo pobřeží Egejského moře. Pronikli také do Černomoří i na území dnešního Bulharska. Tam ve třetí čtvrtině 5. století před naším letopočtem založili město Pistiros. Jeho vznik umožnila dohoda uzavřená mezi místním thráckým vládcem a Řeky přicházejícími ze tří měst - z Maroneje, Thasu a Apollonie. Ti platili Thrákům za ochranu a na oplátku mohli v oblasti obchodovat.
Tento přístav na řece Marici patřil spíše k menším řeckým osadám. Rozkládal se na ploše zhruba deseti hektarů. "V Pistiru žilo patrně jen několik stovek svobodných občanů. Otroků a služebných však bylo ve městě až osmkrát více," odhaduje Jan Bouzek z Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty UK v Praze, který vede výzkumné práce.
Město však rozhodně nebylo malé svým významem. Stalo se střediskem zpracovávání kovů a důležitým obchodním centrem (Podrobněji viz text Okolí města připomínalo Klondike). Do Pistiru se dovážela například červenofigurová keramika z Athén nebo víno z ostrovů v Egejském moři, především z Thasu, Mende, Peparetu, Chiu a Lesbu.

Peníze na dva tisíce krav

Zhruba po dvou stoletích však město lehlo popelem. Okolnosti jeho zániku nyní společně objasňují čeští a bulharští archeologové.
V jednom z poničených domů, zhruba jeden a čtvrt metru pod současným povrchem, objevili keramickou nádobu, která urývala 558 stříbrných a tři zlaté mince. "Podobný poklad se podaří najít jednou za padesát let," podotýká profesor Bouzek.
Čeští archeologové ho odkryli už v roce 1998. Pak ovšem museli mince očistit a řádně prozkoumat, a proto o nálezu informovali až minulý týden. Mince jsou nyní uložené v Archeologickém muzeu v bulharském městě Septemvri.
Vědci se domnívají, že poklad nejspíše patřil řeckému vojákovi. "Obsahuje totiž mince vysokých nominálních hodnot, a právě v nich se většinou vyplácel žold," vysvětluje Jan Bouzek.
I na tehdejší poměry představoval poklad úctyhodné jmění. Za tento obnos bylo možné koupit například až dva tisíce krav.
Nedaleko archeologové objevili mnoho pozůstatků láhví, v nichž se skladovalo víno. "Buď byl majitel mincí velký piják, nebo žil v sousedství krčmy," spekuluje profesor Bouzek.
V domě archeologové našli také části několika nápisů vyrytých na keramice. Stálo tam PRI -. "Těšili jsme se, že by se majitel našeho domu mohl jmenovat Priamos, stejně jako poslední trojský král," podotýká Jan Bouzek. Pak ale archeologové narazili na další nápis, kde spíše než PRIA mohli číst PRIL (řecká alfa a lambda jsou si totiž velmi podobné). "Z toho usuzujeme, že se dotyčný jmenoval spíše Prilos," pokračuje profesor Bouzek.
Odborníci se domnívají, že majitel svůj poklad ukryl právě v době, kdy město začali plenit Keltové. Nejspíše věřil, že vpád ve zdraví přečká, a peníze si pak vyzvedne. Pro úspory se však již nikdy nevrátil.

Poklad obsahuje mince Alexandra Velikého a jeho nástupců. Najdeme v něm i peníze z poslední ražby thráckého panovníka Lysimacha, které jsou neopotřebované. Vědci porovnali nalezené mince s dobou vlády jednotlivých panovníků a na základě toho odhadují, že ke zničení města došlo při keltském tažení roku 278 před naším letopočtem.
Území dnešního Bulharska napadli Keltové poprvé už v roce 298 př. n. l. Vpád postihl i Pistiros, který byl také zničen požárem. Město bylo následně obnoveno, byť už jen ve skromnější podobě.
Na vyplenění Pistiru se podíleli také Keltové přicházející z našeho území. Jejich tažení dokládají další zajímavé nálezy českých archeologů. Profesor Bouzek s kolegy objevil ve spálených ruinách města dva keltské meče, kopí užívané Kelty a takzvanou duchcovskou laténskou sponu. Tento bronzový "spínací špendlík" hojně vyráběli Keltové žijící v oblasti dnešní České republiky. Bojovník, který do Pistiru přišel patrně z našeho území, sponu zřejmě ztratil při loupení v ruinách města.
Česká archeologie tak splácí starý dluh. "Jako náhradu za zničení Pistiru našimi Kelty jsme alespoň znovuobjevili starý příběh," podotýká s trochou nadsázky Jan Bouzek.

Hrobka kopírovala hradby

Čeští archeologové ve městě pracují již 12 let a o životě jeho dávných obyvatel tak mají poměrně podrobné informace. Prozkoumali například několik obytných domů. "Tehdejší stavitelé dávali do základů neopracované říční kameny," popisuje Jiří Musil z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK. Jakousi kostru zdí tvořily dřevěné trámy. Prostor mezi nimi Řekové vyplétali proutím a vymazávali hlínou. Případně zdi stavěli z nepálených cihel. "Na zastřešení používali pálené tašky o rozměrech zhruba 60x80 centimetrů," dodává doktor Musil.
Vědci narazili na zbytky dlážděných cest lemovaných kamennými patkami sloupů. Na nich patrně kdysi stály dřevěné kůly, které podpíraly podloubí přilehlých domů. Městem procházel také poměrně propracovaný kanalizační systém. Odpadní stoky byly původně zakryté kamennými deskami. "Použitá stavební technologie je na dané místo a dobu poměrně vyspělá," hodnotí Jiří Musil.
Nově založené město obehnali Řekové mohutnou, zhruba jeden a půl až dva metry silnou hradbou. "Její základové zdi byly tvořené velkými hrubě opracovanými kameny. Na ně pak dávní stavitelé položili dvě až tři vrstvy otesaných kamenných bloků. Prostor mezi zdmi vyplňovaly říční balvany," vysvětluje doktor Musil. Protože se zachovaly jen zbytky hradeb, mohou archeologové pouze odhadovat, že na tento základ Řekové pokládali vrstvy nepálených cihel, které zpevňovali pomocí dřevěných trámů. Město před případným útokem nepřátel nechránily pouze hradby, ale i dvě strážní věže.
Podobnou technikou a ze stejného materiálu jako opevnění města byla koncem 5. století vybudována také hrobka thráckého panovníka. Archeologové ji našli asi půl kilometru za hradbami. Původní obyvatelé oblasti tedy možná "opisovali" od nově příchozích. "Thrákové si však také mohli stavbu hrobky objednat u řeckého řemeslníka," podotýká Jiří Musil.

Smrt jako důvod k oslavám

Od konce 2. tisíciletí před naším letopočtem obývali Thrákové celý východní Balkán. Nikdy nevytvořili jednotný stát, žili v mnoha rozdrobených královstvích.
Z historických pramenů vyplývá, že holdovali vínu. Výborně zvládali jízdu na koni, byli vynikajícími pěvci a básníky. Homér píše o Thrákii jako o "zemi rychlých koní". Řecký historik Herodotos zase vykresluje Thráky jako sveřepé, krvežíznivé bojovníky, kteří uctívají jen bohy války a vína.
Smrt Thrákové nechápali jako neštěstí. Byla pro ně spíše důvodem k oslavám. Smutek naopak způsobilo narození dítěte. Nový člověk měl totiž vstoupit do světa, kde ho čeká jen samé utrpení.
Řekové Thráky považovali za loupeživé a stále opilé barbary. I přesto od nich však převzali některá božstva. Například boha vína Dionýsa. Naznačují to i vykopávky v Pistiru. Archeologové našli nápis na kameni, který prodlužuje původní smlouvu občanů města s thráckým králem. Dohoda byla uzavřena pod ochranou boha Dionýsa. "Uctívali ho Thrákové i Řekové. Všichni se spolu totiž rádi napili," podotýká s úsměvem profesor Bouzek.
Výše zmíněná smlouva omezovala vstup Thráků do Pistiru. "Mezi nápisy na kamenech a na keramice jsme však našli řadu thráckých jmen," popisuje Jan Bouzek. Archeologové v mnoha domech objevili také tkalcovská závaží užívaná thráckými ženami, která se v jiných řeckých městech nedochovala. Proto se domnívají, že si Řekové žijící v Pistiru často brali thrácké ženy.

***

Po stopách thráckého krále

Jak přispěli obyvatelé Černomoří k rozšíření jezdectví na našem území?
Co víme o nedávno objevené hrobce thráckého panovníka Seutha III.? Jak vypadly vztahy mezi Kelty a Thráky v helénistické době? Těmito a mnoha dalšími tématy se v Praze minulý týden zabývali účastníci III. mezinárodního kongresu černomořských studií. Prestiž českých badatelů, kteří byli mezi prvními archeology na Balkáně i na Ukrajině, přivedla do naší metropole zhruba stovku odborníků z Evropy, Spojených států, Kanady a Austrálie. Na organizaci konference se společně podílela Filozofická fakulta UK a Fakulta humanitních studií UK.
hev

Poklad nejspíše patřil vojákovi. Obsahuje totiž mince vysokých nominálních hodnot, v nichž se vyplácel žold.


Češi našli v Bulharsku poklad

Asi 560 zlatých a stříbrných mincí ukrytých v keramické nádobě objevili čeští archeologové ve starořeckém městě Pistiros.
Ruiny tohoto obchodního centra ležícího na území Bulharska zkoumají už 12 let. Nyní zjistili, že město koncem 3. století př. n. l. vyplenili Keltové přicházející z našeho území.

Starořecký Pistiros
byl založen v 5. století př. n. l.
Rozkládal se na území asi 10 hektarů a chránila ho mohutná, metr a půl až dva metry silná hradba. Její základové zdi byly tvořeny neopracovanými kameny.
Na ně pak stavitelé položili dvě až tři vrstvy otesaných kamenných bloků. Prostor uvnitř valu vyplňovaly říční balvany. Na tento základ Řekové pokládali vrstvy nepálených cihel, které zpevňovali pomocí dřevěných trámů.


Lidové noviny, 24. 09. 2005, Eva Hníková; Eva Hníková, redaktorka LN