[ Nahoru ]

Fotečka nezachycuje bezdomovce jak by se mohlo zdát.. Pán se najednou probudil, kouknul kolik je hodin, vytáhl mobil a jal se cosi zuřivě vyřizovat:-)

Vítám vás v novém týdnu.

Kdo v dětství zahlédl nějakou štěrbinou jiný prostor, jen těžko se někdy stane obyvatelem světa ve kterém žijí ostatní...

Michal Ajvaz, Prázdné ulice

Náhodná ukázka pro tento týden od mojí maličkosti

Do nového týdne příspěvek od Táni:-))

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Líné kůželky maj medajli!

"Jak jste to, holky, dokázaly?"

"Oproti loňsku jsme změnily styl! Elegantní telemark jsme vyměnily za obkročáka-obouručáka. Což znamená, že v hlubokém předklonu máváš koulí přesně mezi kozy, stylem starého Brůny, a protože kozí zaměřovací zařízení máme všechny tři zvlášť výrazně vyvinuté, funguje to!"

Paráda, už jen účast ve finále je proti loňskému předposlednímu místu obrovský úspěch, ovšem vykoulet bronz, to už se snad přihlásíme do ligy!

Zdravím do světa!

TK
 

 Nalezena nejstarší civilizace Evropy

 Objevil se důkaz o nejstarší civilizaci Evropy, jejíž stavby jsou o 2 tis.let starší než Stonehenge, a dokonce starší než města Mezopotámie, která jsou tradičně považována za kolébku civilizace. Archeologové objevili soustavu 150 obrovských chrámů a staveb pod povrchem polí a měst dnešního Německa, Rakouska a Slovenska. Zdá se, že byly vybudovány před téměř 7,000 lety, mezi roky 4,800 př.n.l. a 4,600 př. n. l., a jejich objevení radikálně změní chápání civilizace v Evropě. O té se zatím myslelo, že se vyvinula až dlouho po vzniku městského života a kultury na Středním Východě. Chrámy byly postaveny z hlíny a ze dřeva, a byly obklopeny valy a palisádami, které se táhly až do délky 800m. Staviteli byli hluboce věřícím lidem, který žil ve společných ubytovacích domech až 50m dlouhých, soustředěných kolem velkých vesnic.
Jejich hospodářství a životní styl byl pravděpodobně založen na chovu skotu, ovcí, koz a prasat. Matoucí ale je, že jejich civilizace, nebo alespoň styl stavby a obývání společných domů okolo vesnic, trvala jenom po nějakých 200 let. Evropané pak po další 3 tis. let podobné stavby nestavěli. Po celou tuto dobu pak žil kontinent hluboko ve stínu kvetoucích civilizací Středního Východu.
Památky se zdají být fenoménem spojeným výhradně s obdobím konsolidace a růstu, které následovalo po prvotním vzniku zemědělské kultury ve středu kontinentu. Je možné, že nově odhalený ranně neolitický fenomén byl výsledkem vzniku a zvětšování kmenových a nadkmenových skupin a jejich vzájemné konkurence. Dalo by se uvažovat i o prvních evropských ministátech. Po relativně krátkém období – snad pouhých sto či dvou stech letech mizí buď potřeba, nebo sociálně-politická schopnost budování těchto monumentů. Stavby podobného rozsahu pak nejsou budovány až do střední doby bronzové o 3 tis. let později. Důvod zániku této monumentální kultury je záhadou. Archeologické výzkumy těchto rozlehlých chrámů z doby kamenné za poslední tři roky také objevily několik dalších záhad. Zaprvé, každý komplex byl používán pouze několika generacemi – snad nejvíce 100 let. Zadruhé, centrální božiště bylo téměř vždy stejných rozměrů, asi 1/3 hektaru. Zatřetí, všechny kruhovité příkopy představovaly vyhloubení stejného objemu zeminy, bez ohledu na jejich průměr. Jinými slovy, stavitelé přizpůsobili hloubku a/nebo šířku jednotlivých příkopů v nepřímé úměře k jejich průměru, jako kdyby chtěli udržet objem zeminy (a tedy i časovou náročnost) na stejné úrovni. Archeologové uvažují o tom, že důvodem mohla být potřeba zvládnout zemní práce s danou skupinou dělníků za daný počet dní – možná aby byly splněny rituální požadavky určitého náboženského kalendáře.
Několikanásobný systém složený z valu, příkopu a palisády „bránící“ vnitřní prostor nesloužil, jak se zdá, obranným účelům. Místo toho měl pravděpodobně zamezit řadovým členům kmene v pozorování posvátných a zřejmě tajných rituálů, prováděných ve vnitřní svatyni. Dosavadní výzkumy naznačují, že každý posvátný komplex byl na konci svého funkčního období rituálně vyřazen z provozu a dříve vykopané příkopy byly opět zasypány.
Stavitelé obřích kruhových svatyní byli potomky přistěhovalců, kteří dorazili o mnoho staletí dříve z Podunajské nížiny, která nyní představuje severní Srbsko a Maďarsko. Budovatelé chrámů byli pastevci, obhospodařující velká stáda skotu, ovcí, koz a prasat. Vyráběli nástroje z kamene, kostí a dřeva, a také malé keramické figurky lidí a zvířat. Zhotovovali také značné množství geometricky zdobených nádob a žili ve velkých a dlouhých domech v rozlehlých vesnicích. Nejsložitější z dosud vykopaných lokalit uvnitř Drážďan sestávala ze zřejmě posvátného vnitřního božiště, obklopeného dvěma palisádami, třemi valy a čtyřmi příkopy. Harald Staeuble, vedoucí archeologického výzkumu, říká: "Naše vykopávky odhalily značný stupeň monumentality vizí a zručnosti těchto raných zemědělských komunit při tvorbě prvních skutečně velkých stavebních hliněných komplexů.“ Jeden vesnický komplex a chrám ve městečku Aythra poblíž Lipska pokrývá plochu 25 hektarů. Bylo tam nalezeno dvě stě dlouhých domů. Obyvateli muselo být až 300 lidí, žijících v dobře organizované usedlosti o 15-20 velkých společenských stavbách.
Andrew Sherratt, profesor archeologie na University of Oxford, řekl: "Zdá se, že to, co bylo nalezeno v Německu, by bylo tehdy asi překvapením například pro Brity, kteří v té době teprve začínali se zemědělstvím. Ale pro Mezopotámce to již mohlo být důvodem uznalého poplácání po zádech.“
Převzato z www.stonepages.com  
Zdroje: The Independent (11.6. 2005), The Scotsman (12.6.2005)

Přestože to není v článku uvedeno, rondely se nacházejí i v Čechách (např. Byseň) a na Moravě (např. Těšetice).
O českých a moravských rondelech pojednává řada autorů v odborných pracích  na internetu např. http://www.eldar.cz/hade/05092003/horomerice/horomerice.html
http://www.archeologicke.misto.cz/clanky/balek/letecka.htm
http://www.volny.cz/lynxx/mx/mini5.html , i v literatuře.   
                      
Přeložil a komentoval Agrimonrix
 

 Tajemná věž Zvíkov

Snad o každém hradě se říká, že tam straší. Ale na jednom straší doopravdy -ať už tomu říkáme romanticky rarášek nebo odborně geopatogenní anomálie. Tím hradem je prastarý Zvíkov, usazený na vrcholu útesu nad soutokem Otavy s Vltavou.
Zvíkov pravděpodobně založil král Přemysl Otakar I. počátkem 13. století jako mocný opěrný bod v tehdy zlatonosném kraji. Je zajímavé, že stejné místo zaujalo už naše keltské prapředky - původně tu totiž stálo oppidum. Dávní lovci a bojovníci byli mnohem citlivější k "řeči krajiny" a určitě si tuhle skálu nevybrali náhodou.
Všechno se to točí kolem prastaré hranolové věže postavené z velkých žulových kvádrů. Na první pohled působí v komplexu hradu cize, jako by sem vůbec nepatřila. A také sem vlastně nepatří. Tato věž, nazývaná Hlízová nebo Markomanka, je nejstarší budovou na Zvíkově a nikdo s jistotou neví, kdo a kdy ji postavil. Autorství bylo dokonce přisuzováno starým Římanům či germánským Markomanům. K roušce tajemství přispěly i značky nalezené na kvádrech, považované některými badateli za neznámé runy.

Palácový komplex pětibokého půdorysu dal vybudovat až vnuk zakladatele hradu, král Přemysl Otakar II., a starobylou věž pouze začlenil do stavby. Nitro věže bylo goticky přestavěno, aby přirozeně splynulo s vnitřkem paláce, ale z venku její cizost doslova bije do očí.

Na vlastní kůži

Když jsem Zvíkov poprvé navštívil, byl jsem zvědavý, zda i na mě bude mít tajemná věž nějaký vliv. Při prolézání palácového komplexu jsem však dokonale ztratil orientaci a hledání strašidelné komnaty se změnilo v náhodné bloudění. Nakonec jsem vstoupil i do malé klenuté místnosti, co vypadala jako kaple. V tom se mi zatočila hlava, ztratil jsem rovnováhu a málem upadl. Jako by se pod mýma nohama najednou zvedla podlaha. Když náhlá nevolnost pominula, došlo mi, že jsem tam. V místě, na kterém citliví lidé omdlévají a moderní elektronika přestává fungovat - uprostřed Hlízové věže, sídle zvíkovského raráška...
Hrad Zvíkov dnes stráží vstup do Orlické přehrady. Každý si může na vlastní kůži vyzkoušet, zda i na něj zapůsobí tajemná síla zakletá do jeho zdí.

Lidové noviny, 18. 06. 2005, PAVEL DIVIŠ; PAVEL DIVIŠ, Autor je redaktorem časopisu Pevnost

Moje poznámka - více se dozvíte na těchto stránkách:

http://www.fenomen.cz/kelt_otaz102.htm

http://druidova.mysteria.cz/TAJEMNO/Zvikovsky_Rarasek.htm

Nejméně 125 mrtvých při vedrech v Indii
DILLÍ - Nejméně 125 lidí zemřelo v Indii na dehydrataci nebo přehřátí organismu v důsledku veder, která sužují větší část země. Teplota místy dosahovala i 50 stupňů Celsia. Meteorologové ujišťují, že monzunová sezona by mohla za několik dnů přinést úlevu, informuje agentura Reuters.

Nejhůře postižený je stát Urísa na východě země. Lokální vláda zde potvrdila 75 úmrtí. Podle neoficiálních zpráv je mrtvých až 300. Podobná situace je v sousedním Uttarpradéši, kde úřady hlásí 50 obětí, zatímco podle neoficiálních informací podlehlo horku 200 lidí.

Vedro si údajně vyžádalo oběti i ve státech Bihár a Džharkhand, úřady ale žádná čísla nezveřejnily. "Jde o nejdelší léto v Biháru a Džharkhandu za posledních 65 let," řekl jeden z místních meteorologů.

Léta na indickém subkontinentu doprovází nedostatek zásob vody, zaviněný kromě počasí také špatnou infrastrukturou, pravidlem bývají také výpadky elektrického proudu. Oběti veder jsou většinou chudí, bezdomovci, děti nebo staří lidé.

Autor: ČTK