Do nového týden povídání od Táni...

Byli jsme na víkend v Kroměříži, :o)
Člověk by řekl, že nám vyšlo počasí a museli jsme se mít skvěle, ale protože si tatínek zapomněl doma svoje drogy, zdálo se mu počasí býti vražedným. Bez ranního šlehu trpěl utkvělou představou, že jestli udělá krok na slunku, že zkolabuje. Na prohlídce historických sálů arcibiskupského zámku se mu líbilo, protože tam byla pěkná kosa, ale marně jsem se snažila přesvědčit ho, že v květné zahradě je zastíněná kolonáda, kde si můžeme sednout na lavičku a vydejchávat tu namáhavou cestu tam, :o) Nenechal se utáhnout ani na Foucoltovo kyvadlo, který jsem já osobně MUSELA vidět, proto jsem jela do Kroměříže, protože jsem loni četla ten román od Umberta Eca, nadchl mě svým líčením neopakovatelného zážitku při pohledu na kývající se závaží a jediný pevný bod ve vesmíru.
"Je tam rotunda a v rotundě Foucoltovo kyvadlo," snažím se.
"A co z toho vyplývá?"
"... že se Země točí..."
"Tak mi to vyfoť."
Jenže rotunda se restauruje, je obšancovaná lešením, vypadá nepřístupně a pochybuju, že by tam bylo nějaký kyvadlo, ale je, když jdeš zezadu a zkusíš, jestli ta mříž je fakt zamčená, zjistíš, že se jen tak tváří, a když máš dost drzosti, můžeš vlézt dovnitř, a tam ho uvidíš, vypadá krásně, taková mosazná koule, přizdobená tu i onde zakrouceným ornamentem, a dole má takový bodlo, kterým ryje Zemi. Jenže neryje, nekýve se, jen tak impotentně visí, ani se nehne. Chvilku koukám, přistihnu se, že čekám, až se kyvadlo rozkýve, pak mi dojde, že samo se asi nerozkýve, to by musel někdo ... jenže kdo, když jsem tam sama, no copak se můžu dotknout takové svátosti? Copak můžu porušit ten strnulý klid, čas se zastavil a odpočívá na hrotu toho kyvadla a už to není impotentní visení, už to visí velice významně, energeticky nabitě, jak se mně dotkneš, vybuchnu, křičí ta koule, závěsné lanko neslyšně hučí a vibruje, barokní freska na stropě to celé dotváří do absolutní dokonalosti, a teď človíčku seber odvahu a poruš tu rovnováhu!
Já tedy ne.
Tak jen fotím, objevuji možnosti vertikálního postupného snímání, je to paráda, celou tu nehybnou věčnost uzamykám do dvaceti miliónů pixelů, jak málo stačí k zachycení nekonečna, :o))
A jdu ven hrát s klukama schovku do zelenýho bludiště libosadu, :o)
Taťka se taky restauruje, ale vypadá přístupněji.
"Tak co kyvadlo?"
"Nekýve se."
"A co z toho vyplývá?"
No co asi?
"... že se Země netočí ..."

P.S. http://sweb.cz/vegas.mgx/Kyvadlo.jpg

o))))

Protože kdyby tam Libor byl,
on by tu Zemi roztočil.
Tu špici by přinutil, aby Zemi ryla,
a Zemi by poručil, aby se pěkně otáčela.

A že to v ňom tušuju,
tož ho tak nezměrně miluju, :o)))

---

Převzato: http://www.narodnaobroda.sk

Hrob pilota z hviezd v americkom mestečku Aurora

Miestne úrady sú proti exhumácii pozostatkov tela údajného mimozemšťana, z cintorína odstránili aj náhrobný kameň

O možnej havárii neznámeho lietajúceho objektu na Zemi sa hovorí predovšetkým v súvislosti so stroskotaním cudzieho telesa v americkom Rosvelle či v poľskej Gdynii. Málokto vie, že podobná katastrofa bola aj v roku 1897 v texaskom mestečku Aurora. Nehoda sa skončila smrťou vesmírneho návštevníka, ktorý je pochovaný na tamojšom cintoríne.

Už vyše sto rokov sa v mestečku rozpráva príbeh, ako kozmická loď narazila do miestneho veterného mlyna a vybuchla. Pilot zahynul a jeho telo dnes leží vedľa pozostatkov veteránov z občianskej vojny, prvej a druhej svetovej vojny aj kórejského a vietnamského konfliktu. Medzi mŕtvolami je však jeden zásadný rozdiel – všetky ostatné sú pozemšťania.
V dobovom denníku Dallas Morning News z 19. apríla 1897 je napísané: „Okolo šiestej hodiny rannej videli užasnutí občania Aurory vzducholoď brázdiacu miestnu oblohu. žalej sa tam píše, že letela severným smerom a omnoho bližšie k zemi ako inokedy. Vraj mala poruchu v motore, lebo teleso letelo veľmi pomaly – rýchlosťou desať až dvanásť míl za hodinu – a postupne klesalo. Preletelo námestie a na severnom okraji mesta narazilo do veterného mlyna sudcu Proctora. Nastal strašný výbuch a stroj sa rozpadol. Jeho úlomky pokryli niekoľko akrov pôdy. Zároveň bola zničená aj vodná nádrž a sudcova kvetinová záhrada. „Na palube bol asi iba jeden pilot, jeho pozostatky boli veľmi zohyzdené. Bolo však jasné, že to nie je obyvateľ z tohto sveta,“ napísal miestny reprortér Haydon.
Na skúmaní trosiek lietajúceho stroja sa vtedy podieľal dôstojník tamojšieho spojovacieho vojska a odborník na astronómiu T.J. Wems. Ako prvý vyslovil názor, že bytosť pochádza z Marsu. Je preto takmer neuveriteľné, že takúto senzačnú správu neprevzali žiadne konkurenčné denníky.

Exhumácia nebude
Okolo mŕtveho tela boli údajne nájdené papiere popísané zvláštnymi hieroglyfmi, ktoré nikto nedokázal rozšifrovať. Loď bola značne poškodená, ani znalcom sa nepodarilo zistiť nič ani o konštrukcii, ani o princípe pohonu. Isté je, že trup vážiaci niekoľko ton, bol vyrobený z neznámej zliatiny – najskôr zmesi hliníka a striebra. „V meste je plno ľudí, ktorí videli havarovaný stroj a zbierajú úlomky zvláštneho kovu. Pohreb pilota sa bude konať zajtra,“ uzavrel vtedy správu v Dallas Morning News novinár E.E. Haydon.
Pozostatky cestovateľa z hviezd nerušene odpočívali na miestnom cintoríne až do 24. mája 1973, keď niektoré americké denníky priniesli informácie agentúry United Press International (UPI). Uvádza sa v nich, že odborníci skúmajúci neidentifikovateľné lietajúce predmety už rokujú s právnikmi, akým spôsobom by bolo možné telo bytosti v texaskom mestečku Aurora exhumovať. „Ak to bude nutné, pôjdeme až na súd,“ vyhlásil vraj riaditeľ Medzinárodnej kancelárie pre UFO Hayden Hewes.

Záhadné úlomky
Po preskúmaní hrobu detektormi kovu americkí ufológovia tri mesiace zhromažďovali fakty. Vyhlásili, že to nebol obyvateľ z tohto sveta. Niekoľko dní po tomto vyhlásení vzbudila pozornosť nová správa. Reportérovi z UPI sa podarilo v Aurore nájsť 91–ročnú paniu, ktorá mala v čase udalosti 15 rokov, na prípad však nezabudla. Jej rodičia sa vtedy išli pozrieť na miesto katastrofy, ale ju so sebou nezobrali. Žena potvrdila, že pozostatky „malého muža“ boli pochované na miestnom cintoríne.
Pátranie pokračovalo. Agentúra Associated Press oznámila, že istý profesor severotexaskej univerzity našiel neďaleko čerpacej stanice na mieste bývalej Proctorovej farmy niekoľko kovových úlomkov. Jeden z nich bol veľmi zaujímavý: jeho hlavnou zložkou bolo železo, ale nemalo vôbec magnetické vlastnosti.

Roswell na dohľad
Úradníkom z texaského mestečka sa podarilo ďalšie hľadanie „marťanského pilota“ na miestnom cintoríne zablokovať. Jednoducho pomníček odstránili, a tak na celý prípad už ďalšie roky upadá prach zabudnutia.
Stále však ostáva veľmi veľa nezodpovedaných otázok. Mestečko Aurora je malé a zdanlivo bezvýznamné, no napriek tomu je tam až príliš mnoho uniforiem. Od roku 1940 je tam dokonca aj malý aerodrom. Prečo potrebuje mať vojenské letectvo letisko rovno v Aurore, v zapadnutej končine, kde si líšky dávajú dobrú noc?
Odpoveď možno nájdeme pri pohľade na mapu. Iba niekoľko desiatok kilometrov od Aurory leží Roswell, kde v roku 1947 havarovala ďalšia neznáma kozmická loď. Podľa prepočtu jej dráha smerovala k Aurore. Možno je to náhoda, alebo, možno sa krajania nešťastného pilota vrátili, aby si jeho pamiatku uctili a sami životom zaplatili za svoju cestu?

PÁTRÁNÍ PO SNĚHOVÉ KOULI V PEKLE

12. ledna 2005 vypustila NASA svou nejnovější kosmickou sondu „Deep Impact“, pojmenovanou po nedávném hollywoodském science fiction. Pro připomenutí, v dramatické situaci tým udatných astronautů (pod vedením tvrďáka Roberta Duvalla) obětuje své životy při odvrácení komety, která se řítí na kolizním kursu k Zemi a ušetří tak lidskou civilizaci před katastrofou. Nejnovější mise NASA je svého druhu také poslední záchranný manévr: jde to pokus zachránit současný model vědeckých představ o kometách.

Převzato: http://www.halonoviny.cz

Voyager na hranici soustavy

NEW ORLEANS - Hranic sluneční soustavy zřejmě dosáhla americká sonda Voyager-1,

když překonala bouřlivou oblast označenou za tzv. rázovou vlnu a ocitla se v heliosféře na dosud neprobádané hranici mezihvězdného prostoru. Oznámily to včera tiskové agentury s odvoláním na úterní tiskovou konferenci s vědci odpovědnými za projekt.

Voyager-1 je nyní vzdálen asi 14 miliard kilometrů od Slunce v oblasti heliosféry, kde vliv Slunce končí a částice vymrštěné z povrchu naší hvězdy narážejí do řídkého mezihvězdného plynu. Už brzy - ačkoli vědci nemohou přesně odhadnout kdy - by sonda mohla proniknout do hlubokého vesmíru.

Toto je historický krok na cestě Voyageru. Máme před sebou novou oblast vesmíru k prozkoumání a to je příležitost, jaká se naskytne jednou za život, prohlásil fyzik Kalifornského technologického ústavu Edward Stone, hlavní vědec mise od roku 1977, kdy byl Voyager-1 spolu se sesterskou sondou Voyager-2 vypuštěn do vesmíru.

Sonda nese zlatou destičku s vyrytými piktografickými údaji o tom, na které planetě, které hvězdy a v jakých formách žije lidstvo, stejně jako audionahrávku obsahující pozdravy ze Země v různých jazycích spolu s ukázkami hudby od Mozarta až po Blind Willieho Johnsona.

26. května 2005, (čtk)