"Zprvu se objevilo několik tučňáků
Pak přišli tuleni a ještěři a draci z aluvia
A čele hejno mloků
To už jsem věděl že v tom máš prsty ty..."

Zbyněk Havlíček

Náhodná ukázka od Polly pro tento týden...

---

Ledovce ustoupily za pět let asi o šest set metrů

Negativní změny globálního rozsahu nabírají zrychlující tempo, varují znepokojení vědci. Ve dvou reprezentativních studiích z poslední doby upozorňují i na fakt, že trend těchto procesů s rozsáhlými dopady na přírodu a civilizaci je trvalý. Nepodařilo se ho tedy zvrátit anebo aspoň zastavit ani poté, co se rozjely nejrůznější kampaně a mezinárodní společenství přijalo závažná ekologická opatření.
2.5. 2005 08:57

"Největší šok ze získaných údajů budí zjištění, že množství oxidu uhlíku v atmosféře roste nepřetržitě od roku 1958," poznamenal Pieter Tans z americké vládní Laboratoře diagnostiky klimatu Úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA).
Výsledky ze sopky

Laboratoř na havajské sopce Mauna Loa naměřila 378 ppm (počet částic příměsi v miliónu částic látky, v tomto případě molekul CO2 v miliónu molekul vzduchu), přičemž údajům z této observatoře se přiznává nejvyšší výpovědní hodnota. Měření probíhá ve výšce tří a půl kilometru nad mořem a složení atmosféry tu není ovlivňováno žádnými blízkými zdroji znečištění či "lapači" CO2, jako jsou lesy či moře.

Přírůstek CO2 je trvalý, přičemž v posledních letech se zvyšuje - nyní dokonce dvakrát rychleji než v 60. letech minulého století. "Působí tu kumulativní efekt," upozornil Tans.

Rovněž britští vědci z antarktické inspekce (BAS) na základě dosud nejkomplexnějšího výzkumu jižního polárního pokryvu dospěli ke stejným závěrům: i tání ledovců se dramaticky zrychluje. Na základě dvou tisíc leteckých snímků a tisícovky satelitních záběrů porovnávali změny za půlstoletí u 244 ledovců spadajících do moře. Téměř devět desetin (87 %) se jich zkrátilo v průměru o 600 metrů, přičemž teplota v regionu stoupla o 2,5 stupně.
Riziko řetězové reakce

"Je to komplexní obraz," shrnula v časopisu Science šéfka týmu BAS Alison Cooková. Podle studie bylo posledních pět let z hlediska ústupu ledovců nejvýraznějších - smršťovaly se o padesát metrů za rok.

Voda uvolněná z ledovců nejen že zvedá hladiny oceánů, ale i mění mořské proudy. To se pak promítá - zejména na jižní polokouli - do změn teplot, vedoucích například k jevu El Niňo, a větší zranitelnosti pobřeží vůči bouřím. Vědci se nemohou shodnout, v jaké fázi se tyto negativní procesy stanou nevratnými a kdy odstartují neodhadnutelné celosvětové změny.
Alexandr Petrželka, Právo

JAK VYPADALI NEANDERTÁLCI?

Konečně máme celou kostru neandertálce. Samozřejmě složenou z nejrůznějších nálezů v odlišných zemích i archeologických lokalitách. Poprvé lze provést názorné srovnání. Na první pohled je zřejmé, že člověk neandertálský měl daleko větší, zvonovitě se rozšiřující hrudní koš. Celé tělo bylo podsaditější, pánev podstatně širší a kyčelní klouby větší a jinak posazené. Tento vzdálený bratranec člověka vymřel zhruba před 30 000 let. Gary Sawyer z Amerického muzea přírodní historie v New Yorku a Blaine Maley z Washingtonské univerzity v St. Louis (stát Missouri) sestavili kostru z různých částí z různých archeologických nálezů. Jako základ posloužily kosterní zbytky neandertálce LA FERRASSIE 1 nalezené v roce 1909 v Dordognském údolí ve Francii ( dlouhé kosti nohou a paží). Žebra, páteř a část pánve (zelená barva) pocházejí z Izraele, červené části z Německa, další z jiné části Francie a dále z Itálie, Belgie a Iráku. Celkem byl neandertálec sestaven z kosterních pozůstatků pocházejících zhruba z období 60 000 let př. n. l. z osmi různých světových nalezišť. Co ještě chybělo, bylo doplněno při rekonstrukci. Zajímavé je, že když letos v polovině března byla poprvé prozkoumána DNA neandertálce z fosilních pozůstatků, zjistilo se, že je identická s lidskou.

NEW SCIENTIST

Převzato: www.kpufo.cz

Draci v Bělorusku ?


Jistá žena z běloruského Mogileva sdělila, že voda v řece Lochva odkryla v břehu dutinu, ve které spatřila pozůstatky kozy. A u ní viděla v písku jakési stopy, podobné kopytám. Když přišla druhý den s fotoaparátem, vše bylo už překryto pískem. Místním badatelům položila otázku, zda může být v Bělorusku ještě nějaká neznámá bytost, podobná portorické chupacabras ?

Už Hérodot psal, že asi v 6. století př. n.l. lidé, žijící v bažinatých oblastech východní Evropy – Pripjatských močálech – byli nuceni ze svých sídel odejít poté, co jejich zemi napadli jacísi „draci“.

Chorvat Sigismund Herbertstein, který pobýval v Rusku v letech 1517 – 1526, napsal „Zápisky o Moskevsku“, kde se zmínil o podivném kultu Litvinů (tak se kdysi nazývali Bělorusové).

Napsal, že tato oblast oplývá houštinami a lesy, ve kterých je možné se setkat se strašnými jevy. Jsou tam kněží, kteří u sebe doma chovají jakési draky se 4 krátkými tlapami. Ty jsou podobné ještěrkám, jsou ovšem dlouhé 3 pídě (60 – 70 cm). Určité dny lidé očišťovali sebe i svůj dům a s jakýmsi strachem se s celou rodinou klaněli jim, když vylézali k předložené potravě.

Tyto Herbertsteinovy zprávy potvrzují i další cestovatelé. Angličan Jerome Garsay, obchodník, píše, že když vyjel z Varšavy, na břehu řeky uviděl „mrtvého jedovatého krokodýla“. Garsay nařídil svým lidem obhlédnout tělo mrtvého živočicha a rozpárat mu břicho dýkou. Přitom se však rozšířil takový zápach, že Angličan proležel několik dní v blízké vesnici.

Ve druhé polovině 19. století se našel v jednom běloruském kostele formulář, kam se měly zapisovat zprávy o podivných tvorech z lesů, zvláště těch, kteří se podobají dnešním krokodýlům.

Maja Bykovová, běloruský kryptozoolog, píše ve své knize „Legendy pro dospělé“, píše, že v Bělorusku se dodnes uchovaly dětské říkánky, písně i pověsti o ještěrech. Často se mluví prostě o zvířeti „Jašča“. A to v běloruském Polesí se událo setkání s ještěrem naposledy v 80. letech minulého století. Stalo se to v močálech, na místě nikdy nezamrzajících pramenů, mezi vysokými rákosy. Mladý lesník, moderní, současný člověk, rozhrnul rákos rukama a uviděl … na mohutných zadních tlapách zde sedělo více než třímetrové stvoření!

Žvýkalo chumáček trávy, který drželo v krátkých předních tlapách. Byl to býložravý tyranosaurus? Nebo se v silně zarostlé oblasti změnil?

Příbuzným skotské Lochnesky může být bytost z jezera Balduk, jednoho z Modrých jezer. Podivného živočicha zde spatřil místní obyvatel před 40 lety. Před jeho loďkou náhle vzkypěla voda, rybář se vrhla na jednu stranu paluby, aby se loďka nepřevrátila, a s údivem viděl metr vysoký hrb, který se objevil nad vodou. Délka bytosti přesáhla 6 metrů. Monstrum viděl i malíř z Minska, a někteří další turisté.

Z materiálů „UFO komitět“, běloruské záhadologické organizace.

Einsteinovy rovnice a stroje času
První řešení Einsteinových rovnic připouštějící cestování časem, které roku 1949 nalezl Gödel, bylo považováno za kuriozitu a osamocenou anomálii rovnic. Od té doby však byly objeveny tucty řešení Einsteinových rovnic, která cestování časem umožňují. Zjistilo se například, že takové je i jedno staré řešení, které roku 1936 objevil W. J. van Stockum. Toto van Stockumovo řešení obsahuje nekonečný válec, který se rychle otáčí kolem své osy podobně jako barevné reklamní tyče před starými holičskými krámky. Více:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/DB4B4D8CCE80CA88C1256FF3003E2E6A?OpenDocument&cast=1