"Pokusme se
zastavit myšlenku, abychom vynesli její obsah na světlo, vyjádřili
ji, budeme mít jak to říct, k zachycení rozostřené linie
nepostižitelných kontur nebudeme mít nic, vodu mezi prsty, pár kapek
bez půvabu, světlem spálených."
Jean-Philippe Toussaint - Fotoaparát
Náhodná ukázka od mojí malčkosti pro tento týden...
Do nového týden
povídání od Táni...
Smixovi odešel počítač, což je tedy trága, protože tam má - měl -
nějaký hudební program na tu svou basu, on má totiž basu, Liusmix.
Totiž toužil po baskytaře, chodil s klukama do zkušebny, což je
garáž obložená těma hrbolatýma papírovýma přepravkama na vejce, prý
kvůli zvukové izolaci, :o)
No tak mu babičky koupily basu. A tatínek Liovi koupil kombo, byla
jsem pro něj se Smixem v Ostravce a zaplatila jsem pětikilo za
špatný parkování. Ale na to kombo jsme dostali tři stovky slevu,
:o)))
Takže Liu přijde ze školy a brnká a brnká a brnká ... a taťka mu do
toho kecá a kecá a kecá, :o) A Liu komponuje, na tom svým prográmku,
a jak mu teď odešel ten počítač, cpe se k počítači taťkovýmu, což je
problém, přece jen taťka ten svůj stroj miluje. Takže kupujeme nový
počítač, :o))) Protože zas tak moc taťka ten svůj stroj nemiluje,
aby ho nevyměnil za lepčí, :o) A protože na to samozřejmě nemáme,
tak si bereme tu půjčku, co uneseme, paráda, když hoří chlívek, i
koza se ohřeje, dostanu ten šicí stroj, co se s ním dají šít pro
Vojtu do Radosti taneční kostýmy, :o)) Vojta totiž tancuje s
Radostí, teď v neděli ve Vyškově vybojovali třetí místo a pojedou do
Prahy na celorepublikovou soutěž. Mimochodem, když odjížděli, ptala
jsem se Vojty, kde v autobuse nejraději sedí, čekala jsem
jednoduchou odpověď typu vepředu nebo vzadu, ale on se zadumal,
těžce a dlouze uvažoval, až nakonec prohlásil, že na šestém sedadle
v řadě za řidičem u okna, :o))) Má v tom dokonale jasno, :o)))
Taťka včera nad sklenkou pivka zasněně vzdychal: "Já už se tak
těším, až si tam nainstaluju tu bombovní novou hru!"
A já nad sklenkou vína: "Když já budu mít taky novej stroj, to bych
si mohla nainstalovat nějaký nový šatičky..."
"Doufám, že mi nainstaluješ nějaký trenky, ale aby měly dobrou
grafiku!" rozvíjí taťka konverzaci.
Když už jsme u tý instalace, Liu opravoval špajzku, protože jak do
ní furt leze, vychrchlal se zámek. Vymyslel to synek geniálně,
nahoře udělal zajišťovací háček a místo klíčku nainstaloval držátko,
které sešrouboval z merkuru, :o) A aby to bylo "pěkný", použil z
merkuru modrý, červený a chromovaný dílek, :o)))
A včera instaloval krásnou novou pákovou baterii do koupelny,
iniciativně a bez říkání, udělal to perfektně, chrom je
nepoškrábaný, voda teče jen tam, kde má, prostě parrráda, :o) Akorát
při tom rozbil záchod, :o)))
Je to krása, všecko funguje, všichni jsou šťastný, všem se daří, jak
krásný je život!
Zdravím do světa!
TK
Co dodat? ooooó jak jim
závidím:-)
Šťastný život bez sexu
Květen, měsíc lásky, je některým lidem zcela lhostejný. Po fyzické
stránce jsou naprosto zdraví, a kdyby chtěli, mohli by sexuálně žít
stejně jako zbytek populace. Jenže asexuálové nechtějí. Sex jim
nechybí a jsou bez něj spokojení.
A sexuálové tvoří podle posledních výzkumů stejně početnou skupinu
jako homosexuálové. Někteří odborníci v nich vidí typ sexuální
orientace, o němž jsme donedávna neměli tušení.
Sex jako algebra
"Sex je pro mě něco jako algebra," svěřila se čtyřicetiletá americká
novinářka. "Chápu ho, ale nezajímá mě. Neprožívám ho zdaleka tak
silně jako ostatní lidé," dodává.
Lidí s podobně chladným vztahem k sexu mezi námi žije překvapivě
hodně. Nejsou to asketové potlačující v sobě přirozené potřeby.
Nejsou impotentní. Přesto se jim žije lépe bez jakýchkoli náznaků
sexuálního chování. Neberou život bez sexu jako újmu, je jim tak
fajn.
Proto se o ně nijak zvlášť nezajímali psychiatři, kteří znají
duševní poruchy projevující se nedostatečnou pohlavní touhou. Ty se
objevují v dospívání a u postiženého můžou přetrvávat po celý život.
Za poruchu odborníci tento stav považují v případě, že jím postižená
osoba trpí. To ale pro asexuály, jak tito lidé sami sebe označují,
neplatí. Ti jsou se svou životní situací navýsost spokojení.
Vyrůstají bez nejmenší potřeby chodit na rande, vodit se s někým za
ruku, líbat se nebo se milovat. Při pohledu na rituály námluv u
druhých nechápou, "co na tom ti lidé mají".
Donedávna nikdo netušil, kolik asexuálů mezi námi žije. K jejich
"zviditelnění" přispěl internet, kde mnozí hledali odpověď na
otázku, proč se svým vztahem k sexu liší od drtivé většiny populace.
Největší skupinu shromáždil kolem svých internetových stránek
dvaadvacetiletý Američan David Jay.
Sám je typickým příkladem asexuála. Nikdy neměl pohlavní styk, nikdy
ho nikdo pohlavně nepřitahoval a nevěří, že tenhle pocit někdy
zažije. Neznamená to, že by se mu nelíbila děvčata. V tom je David
stejný jako každý jiný kluk v jeho věku. Jenže jeho zájem končí u
citů. Fyzická stránka vztahu mezi mužem a ženou mu nic neříká.
Čtvrtý typ sexuální orientace
Asexuálové tvoří relativně pestré společenství a v projevech
asexuality se výrazně liší. Někteří se jasně orientují na opačné
pohlaví, ale absolutně je nezajímá pohlavní stránka vztahu. Na
druhém pólu stojí lidé, kteří sice pociťují pohlavní touhu, ale
nepřitahují je muži ani ženy.
Taková různorodost naznačuje, že existuje široké spektrum příčin
asexuality a jejich odhalování nebude snadné. Věda už ale fenomén
asexuálů zaznamenala a objevují se první seriózní studie, které se
tímto problémem zabývají.
"Zatím neexistuje ani oficiální definice asexuality," připouští
Anthony Bogaert z Brock University v kanadském St. Catherines, jeden
z průkopníků výzkumu na tomto "neoraném poli". Výzkum lidské
sexuality podle něj pohánějí především obavy z pohlavně přenosných
chorob a z těhotenství nezletilých. "Strach z těchto jevů zaručuje
výzkumu lidské sexuality příliv peněz," říká přední americký
psycholog Edward Laumann z University of Chicago.
Asexuálové nejsou z tohoto hlediska zajímaví. Jejich nechuť k sexu
je zárukou, že k rizikovému jednání nepřispívají. Zřejmě i proto jim
dlouho nikdo nevěnoval pozornost. V současnosti ale vedou odborníci
bouřlivé diskuse o tom, jestli by pro asexualitu neměli vyčlenit
zvláštní "šuplík". Vedle většinových heterosexuálů, které přitahují
jedinci odlišného pohlaví, homosexuálů tíhnoucích k protějšku
stejného pohlaví a bisexuálů vyhledávajících partnery obou pohlaví
by asexuálové představovali čtvrtý typ sexuální orientace.
Asexuální ovce
O tom, že asexualita představuje zcela reálný fenomén, svědčí pokusy
na zvířatech. Tento jev se v přírodě vyskytuje častěji, než by se na
první pohled zdálo. První náznaky takového chování zaznamenali
biologové už v osmdesátých letech u laboratorně chovaných potkanů a
pískomilů. Všimli si samců, kteří nejevili nejmenší zájem o samice.
Tito "chladní hoši" tvořili plnou osminu samčí populace. Vědci
pojali podezření, že může jít o zvířecí homosexuály.
Na experimenty, které by tuto teorii prověřily, ale nedošlo z ryze
praktických důvodů. Dospělí samci jsou agresivní a nelze je umístit
do společné klece bez rizika vážného poranění ve rvačce.
V devadesátých letech se problémem asexuality začali zabývat
američtí vědci hned tří výzkumných institucí. Experimenty probíhaly
v US Sheep Experiment Station v Dubios ve státě Idaho, na Oregon
State University v Corvalisu a na Oregon Health and Science
University v Portlandu. Jako modelové zvíře jim sloužila domácí
ovce.
Vědci zjistili, že zhruba desetina mladých, ale pohlavně dospělých
beranů nejeví žádný zájem o příslušnice opačného pohlaví. Zhruba dvě
třetiny z nich měly zájem o páření s jinými berany. Chovali se tedy
jako homosexuálové. Třetina se však nepokoušela pářit ani s
příslušníky stejného pohlaví.
"Neměli o páření nejmenší zájem. Byli to stoprocentní asexuálové,"
říká Frederick Stormshak z Oregon State University. Oregonští berani
ze své asexuality nevyrostli. I po letech zůstávali k páření zcela
neteční. Přesto si autoři těchto studií dobře uvědomují, jak ošidné
je přenášet výsledky výzkumu na zvířatech na člověka a na jeho
sexuální orientaci zvlášť.
Další tříprocentní menšina?
Někteří vědci proto pátrají po známkách lidské asexuality ve
výsledcích průzkumů pohlavního života velkých populací. Z nich
například vyplývá, že v USA nemělo 13 procent všech dospělých za
poslední rok ani jeden pohlavní styk. Převažují mezi nimi ale lidé,
kterým brání v sexu vysoký věk nebo zdravotní stav. Dvě procenta
dospělé americké populace nemají pohlavní styk ani jednou za život.
V tomto případě ale zase není jasné, kolika z nich tato situace
vyhovuje.
Přesvědčivější důkazy o existenci lidské asexuality získal v roce
1994 Anthony Bogaert při průzkumu mezi 18 000 obyvateli Velké
Británie. V části dotazníku, která se zabývala sexuální orientací,
byla uvedena i možnost "Nikdy jsem se necítil sexuálně přitahován k
žádnému pohlaví". Bogaerta zaskočilo, že tuto odpověď zaškrtlo v
dotazníku jedno procento dotázaných.
Pokračování na straně VIII
Dokončení ze strany VII
Výskyt asexuality se dostal řádově na stejnou úroveň jako
homosexualita, k níž se hlásila tři procenta tázaných.
Výzkum mladé americké psycholožky Nicole Prauseové z Indiana
University naznačuje, že kritérium "nikdy neměl pohlavní styk" může
být pro podchycení asexuality zavádějící. Ve svém výzkumu Prauseová
prokázala, že mnozí asexuálové mají pohlavní styk, i když jim "to
nic neříká". Přemáhají svou nechuť jednoduše proto, aby se
neodlišovali od většinové společnosti.
Pokud počínající výzkum potvrdí asexualitu jako čtvrtý typ sexuální
orientace, čeká asexuály "boj za společenské uznání". Mnozí
sociologové vidí v tomto procesu obdobu hnutí, jež vedli za
respektování své sexuální orientace od počátku 70. let dvacátého
století homosexuálové. Pozice asexuálů ale nebude tak svízelná.
"Asexualita není tak kontroverzní jako homosexualita. Nikoho
neodpuzuje, spíš nepřitahuje pozornost lidí," říká kanadská
psycholožka Elizabeth Abbotová z University of Toronto. "Možná už
brzy začneme považovat za celkem normální, že někdo žije spokojeným
životem bez sexuálního partnera."
Asexuálové považují za nejdůležitější vysvětlit heterosexuální
většině společnosti, že jejich nezájem o sex není duševní choroba,
že jim samotným jejich situace vyhovuje a cítí se šťastní i bez
sexu. Mnozí asexuálové touží po dětech, ale mají vzhledem ke své
orientaci problémy s jejich početím. Někteří řeší tuto svízelnou
životní situaci umělým oplodněním.
Věda už fenomén asexuálů zaznamenala a objevují se první seriózní
studie, které se jím zabývají
***
Držet tě za ruku? Děkuji, nechci!
Asexuálové vyrůstají bez nejmenší potřeby chodit na rande a s někým
se líbat nebo milovat. Žijí šťastně a při pohledu na rituály námluv
nechápou, "co na tom ti lidé mají". Některé výzkumy naznačují, že
asexuálů může být v populaci skoro tolik jako homosexuálů.
Lidové noviny, 30. 04. 2005, Jaroslav Petr; biolog
