Fotka zcela náhodná, pořízená v domě kde sídlí nová nymburská čajovna...
 

Vítám vás v novém týdnu.

"D E J mi tuberkulózu abych měl důvod žít
Buď krásná až půjdeš kolem a zanech mi smutek abych mel důvod žít
Vzbuď ve mne touhu a živ ji ve mne
Dej mi zoufalství a svůj přelud který mizí
Abych měl důvod tě hledat
A zemři naleznu-li tě"

Zbyněk Havlíček
Náhodná ukázka od Polly pro tento týden...

Do nového týdne povídání od Táni:-)

Adrenalínový sport? :o)))

Včera mi sekali hlavu, :o))
Paráda!
Mám - měla jsem - od puberty za pravým uchem takový hrbolek, v patnácti byl jako čočka, jenže hajzlík rostl, včera byl asi jak vlašský ořech, a protože už mě začínal vadit, když jsem si v létě nasadila sluneční brýle, musela jsem se ho zbavit.
Byla jsem před rokem na naší klinice, OrtArt, je to dceřinka od Bochemie a dělají zákroky ambulatně, nechtělo se mi kvůli takové lapálii do nemocnice. Představovala jsem si, že mi to lokálně umrtví, odseknou a půjdu dom.
Jenže pan doktor Sedláček, chirurg, říkal, že se to musí udělat v celkové anestezii, jak mi asi má umrtvit hlavu, to nejde! A to že pak musím aspoň 24 hodiny být pod dozorem, takže u nich to momentálně nepůjde, ale že prý stavějí lůžkovou část, tak ať přijdu na podzim.
Přišla jsem na jaře, v zimě brýle nenosím, :o)))
A včera to proběhlo, oni jsou tak šikovní!
Sranda začala už při přípravě, pan doktor Stach, anesteziolog, mi prohmatal krk, našel to správné místo, tam zapíchnul něco, co zjevně bylo zapojené na ten metronom, který dělal tůt ... tůt ... tůt, tím něčím mi trochu povergloval v tom krku, až se nejspíš napojil na nervík, takže mi začalo cukat rameno, přesně podle metronomu, tůt ... tůt ... tůt ..., musela jsem se smát, že konečně jsem schopná držet rytmus, což se mi jinak nedaří, :o)))
Na sále mi pan doktor Stach řekl, že mi dají kyslík a že to zvládnu jen s kyslíkem, no jasně, to je přesně ono, tak jsem to myslela od začátku, jakýpak celkový uspávání, :o))
Tak mi přilepili hlavu ke stolu, pan doktor Sedláček řekl, ať mi otřou to ucho dezinfekcí, protože "voni si to tam lidi nemyjou," a pustil se do díla, chvilku hledal vhodné dlátko, a když do toho prvně majznul, dost jsem se lekla, :o))) Ne že by to bolelo, bolest si představuju jinak, ale je to hodně divný, když ti někdo majzlíkem buší přímo do lebky. Zatla jsem zuby, vydrž, jenže když praštil podruhý, měla jsem pocit, že mám všecky zuby vybitý, rezonance je sviňa, takhle to nepůjde, uvolni se, :o))
Pak už to šlo, jen se prohloubil ten pocit ohrožení, myslela jsem, že mi lebka praskne, to se ti celý vesmír nacpe do té malé kulaté mozkovny, černočerný vesmír s vířícími galaxiemi, který se otřásá a hrozí zánikem, :o)
Taky jsem si vybavila ten dokument o nemocích a úrazech králů Anglie, co běží na Discovery Chanel, zejména ten jeden, co mu tahali šíp z tváře. Jenže jim dávali irskou whisku, ne? Já měla zákaz od rána jíst, pít i kouřit, :o)))
"Bolí to?" podívala se na mně pod roušku sestra.
Co mám na to sakra říct? Bolest vypadá jinak, takže "nebolí."
"Tak teď mě to začlo bavit," říká pan Sedláček a fakt se do toho opřel, buší mi majzlíkem do lebky a já si říkám, že je ten hrbolek snad železobetonový, fakt mám tvrdou palici, ano tatínku, máš pravdu, jako dycky.
"Mozek je šedej, že, holky?" praví pak Sedláček, nedivila bych se, kdyby byl skrz, ale vnímám jeho laškovný tón, takže se zasměju.
A on furt buší, prý je nejhorší za námi, fajn, ten hrbol prý pošlou na histologii, nechápu, co tam chcou s tím betonem dělat, :o)) A buší se dál, pan doktor to chce sundat všecko.
Chudák David, říkám si. Ten Michelangelův. Mi osekávají jen kousíček za uchem, ale David je dvoumetrový kolos a Michelangelo na něm takhle pracoval pár měsíců, jak já jsem na tom dobře! :o))) Už nechci být kamenosochařem, zůstanu si u svý hlíny.
On mi tam snad seká svůj monogram, Sedláček, ne?
A pak je hotovo, už jen vrátit ucho na své místo.
"Vůbec to neteče, ty jsi dal paní adrenalín?" ptá se pan Sedláček.
"Ne, to já nedělám," odpovídá pan Stach a já si říkám, že tohle je fakt adrenalínový sport se vším všudy včetně ohrožení života, adrenalín si vyrábím sama, :o)))
Chvilka vyšívání a je to. Zavázali mi hlavu tak, že jsem vypadala jako praštěná aerobic maniačka s potítkem na hlavě, na pokoji jsem si naježila vlasy, ať to má styl, a až do rána jsem si užívala adrenalínu.
Naštěstí mi ráno potítko sundali, teď mám za uchem jen náplast, ach bože, přesně takhle sem si to představovala, díky díky!
A od devíti jsem v práci, supper!

Fakt doporučuji, masochistům zejména, :o)))

Zdravím!!

TK

P.S. tak jsem šlápla do ho-na

Proboha, člověče, doufám, že chápeš, že středeční sekání hlavy se mi LÍBILO?
Já provedla děsnou věc, jak jsem tak byla zblblá tím nadšením, poslala jsem ten záznam z deníčku do Ort Artu, aby se taky zasmáli a aby měli tu zpětnou vazbu.
No a oni to pochopili jako stížnost!
Odepsali mi, že jsem podepsala formulář, že jsem byla seznámena s postupem, a že teda podle nich nevzniká žádný právní problém, tím míň, že Sedláček (ach doktůrku milý) si operační sál pronajímá a OrtArt za něj tedy nenese právní zodpovědnost.

Fakt jsem myslela, že se zasmějou, případně že podobný postup budou příště aplikovat jen na takový ujížďáky, jako su já! A až mi naroste zas ten hrbol, nebudu to chtít jinak, než to udělal pan Sedláček a pan Stach ve středu.

I když do Ort Artu se budu bát, že mě ukamenujou, a to tam mám jít v úterý na kontrolu, ach bóóóže!

 

Převzato: www.blity.cz

Je váš šéf psychopat?
K výjimečnému kariérnímu úspěchu vede traumatizace v dětství

Před mnoha lety byl mým šéfem muž, který donutil dva své podřízené, muže a ženu, kteří právě ukončili svůj milostný vztah, aby pracovali na počítačích těsně vedle sebe. Udělal to čistě pro vlastní zábavu, vzpomíná úvodem svého článku o nové studii psychopatie mezi vedoucími pracovníky reportér listu Guardian Oliver James.

Nyní jsou konečně k dispozici důkazy, že vedoucí pracovníci se skutečně svou patologií odlišují od většiny z nás. Případové studie, které vypracovali psychologové, tvrdí, že "úspěšní psychopati" opravdu existují. Jsou většinou charakterizováni jako emocionálně zcela nevzrušené osoby s povrchním šarmem. Jsou to osoby, které jsou ochotny jiné lidi bez hranic zneužívat, aniž by pociťovaly jakékoliv výčitky. Od zločineckých psychopatů s narušenou osobností se odlišují jen tím, že si dávají pozor na to, aby dodržovaly zákony - jsou méně impulzivní.

Dosud byly takovéto případové studie většinou jen náhodné. Belinda Boardová a Katarina Fritzonová ze Surrey University se rozhodly prozkoumat, zda existují nějaké podobnosti mezi osobností podnikatelských manažerů, psychiatrických pacientů a hospitalizovaných pachatelů trestných činů. Výsledky, které byly zveřejněny minulý měsíc, jsou dost šokující.


Boardová a Fritzonová zjistili, že tři z jedenácti rysů narušené osobnosti se vyskytují častěji u manažerů než u zločinců ze zcela narušenou osobností. Prvním tímto rysem narušené osobnosti bylo histrionické (divadelní) chování, jehož součástí byl povrchní šarm, neupřímnost, egocentričnost a manipulativnost. U manažerů se také častěji vyskytoval narcismus: grandióznost, na sebe samého zaostřená absence empatie (porozumění) pro druhé, dále nezávislost a tendence druhé vykořisťovat. Třetím rysem, častějším u manažerů než u zločinců, byla nutkavost, včetně perfekcionismu, přehnaného věnování se práci, rigidita, tvrdohlavost a diktátorské tendence.

Osoby, které se dostaly do manažerských pozic, však na rozdíl od kriminálních psychopatů s rozloženou osobností nepoužívaly většinou fyzické agresivity, neporušovaly zákon, nechovaly se neodpovědně a byly méně impulzivní, nedělaly sebevražedná gesta a neprokazovaly emocionální nestabilitu. Méně často se u nich projevovalo nepřátelství, po němž by pravidelně následovala kajícnost.

Další studie překvapivě prokázaly, že duševní schopnosti samy o sobě nevedou k úspěchu. Inteligence musí být spojena s výjimečnými schopnostmi se socializovat a tyto schopnosti, především chameleonismus a machiavellianismus - které jsou součástí mnoha poruch osobnosti - jsou velmi důležité. Vzhledem k tomu, že takovíto lidé vydělávají více peněz a dělají větší kariéru než osoby bez těchto charakteristických rysů, vyplývá z toho zjevně, že mnoho vedoucích manažerů trpí poruchami osobnosti. Ale nepřesvědčivějšími nepřímými důkazy je hlubší motivace vedoucích manažerů.

Téměř ve všech případech, které byly studovány, přišla třetina kariérně nejúspěšnějších osob o jednoho rodiče, než dosáhly věku 14 let (ve srovnání s 8 procenty všeobecné populace). Platí to o průzkumech premiérů, amerických prezidentů i podnikatelů. Osoby, které zůstaly bez rodiče v mladém věku, se rozhodly zmocnit se pevně svého osudu. Znamená to, že klíčem k výjimečnému osobnímu úspěchu jsou nepříhodné okolnosti.

Existují také důkazy, že většina osobnostních poruch u vysokých manažerů vznikla špatným zacházením v jejich dětství a že ty poruchy nejsou dány geny. Z několika studií vyplývá, že osoby, jimž byla v nejútlejším věku odepřena láska, posléze většinou trpí poruchou osobnosti, zejména potud, pokud pak následuje týrání či zanedbávání. Téměř polovina lidí s poruchami osobnosti trpěla v dětství týráním.

Pro mnoho lidí, kteří dosáhnou vysoké kariéry, je jejich intenzivní úsilí stát se úspěšným kompenzací za jejich pocity, že jsou bezcenní, a za jejich zoufalství, způsobené protivenstvím v mládí. Chtějí, aby je uznávali zcela neznámí lidé, protože je neuznávala jejich matka v útlém dětství. Chtějí peníze, aby měli pocit, že jsou bohatí, protože jako děti měli pocit, že jsou emocionálně chudí, deprivovaní. Chtějí ovládat jiné lidi, protože to, že se o ně rodiče nestarali, vedlo k jejich pocitům bezmocnosti. Traumatizace v dětství vede přímo k výjimečnému úspěchu.

Takoví lidé jsou, jak se zdá, zcela nevhodní k tomu, aby určovali parametry našeho každodenního života. Většina z nás nechce pracovat neustále, sedm dní v týdnu. Avšak naši nejvýznamnější politikové a podnikatelé se od nás natolik odlišují, jsou to posedlí, zoufalí lidé, kteří kompenzují svá traumata workaholismem. Proto jsou to zcela nevhodní lidé k tomu, aby vám určovali pracovní podmínky.

Před několika lety se autor tohoto článku účastnil debaty se sirem Brianem Pitmanem, který byl 18 let generálním ředitelem banky Lloyds TSB. Na obědě Pitman prozradil, že mu zemřel otec dříve, než ho mohl poznat. V debatě pak přítomným zdůraznil, že jestli si prý myslíme, že dnešní podnikatelské prostředí je silně konkurenční, "to ještě vůbec nic není". Během nadcházejících pěti let budou muset podle něho lidi pracovat daleko intenzivněji a kdo to nebude dělat, bude vyhozen. Reportér se ho zeptal, jestli to u lidí nebude vyvolávat stres. K reportérovu překvapení to Pitmana vůbec nenapadlo, vůbec se tím nezabýval.  

Převzato: www.ekolist.cz 

Štúdia potvrdila, že antarktické ľadovce sa topia stále rýchlejšie
21. dubna 2005 14:41

LONDÝN (TASR) - Rozsiahla štúdia britských a amerických vedcov, ktorú prináša najnovšie číslo časopisu Science, potvrdzuje že topenie ľadovcov v Antarktíde sa stále zrýchľuje zrejme v dôsledku klimatických zmien.

V uplynulých 50 rokoch zaznamenali vedci značný úbytok objemu u 87 percent z 244 tamojších ľadovcov. Rýchlosť topenia sa pritom zvyšuje. Pozorované ľadovce ustúpili v ostatných piatich rokoch v priemere o 50 metrov za rok. Takýto úbytok sa za predchádzajúce polstoročie nezaznamenal, uviedla jedna z autoriek štúdie - Alson Cooková z British Antarctic Survey (BAS) v Cambridge.

Najdramatickejší ústup nastal na ľadovci Sjögren, ktorý sa od roku 1993 skrátil o 13 kilometrov. Nastal však aj opačný trend, keď sa u 32 ľadovcov zaznamenal mierny nárast ich dĺžky.

Vedci analyzovali vyše 2000 leteckých záberov od roku 1940 a tiež takmer 100 družicových snímok od 60. rokov. Poskladali z nich mapy, ktoré onedlho sprístupnia širokej odbornej i laickej verejnosti.

Ľadovce pomaly sa posúvajúce z hôr do mora na začiatku pozorovaní ešte rástli do dĺžky, ale potom sa tento vývoj otočil. Negatívy proces sa začal v teplejších oblastiach na severe Antarktídy a s rastúcim otepľovaním atmosféry pokračoval južným smerom.

V južných regiónoch došlo za ostatných 50 rokov k dramatickému miestnemu otepleniu asi o dva stupne. Samotné oteplenie však neobjasňuje topenie ľadovcov. Existujú ešte ďalšie faktory, napríklad teplota mora, ktoré nie sú dostatočne preskúmané.

Topenie antarktických ľadovcov sa sleduje s obavami, pretože v jeho dôsledku sa zvýši hladina svetového oceánu a môže sa urýchliť stenčovanie antarktického ľadového panciera.

Převzato: http://gnosis9.net

Po 10.000 letech začal v Antarktidě růst trávník

(14.01.2005)

Globální oteplování se stále zrychluje. V prostoru kolem pólů je trend zvyšování průměrných teplot nejzřetelnější. V Antarktidě dokonce díky nejvyšším teplotám za posledních 10.000 let začala růst tráva.

Vědci potvrdili, že v rozsáhlých oblastech, kde se ještě nedávno rozpínal pevný ledový příkrov, se nyní formuje trávník. Doposud se v malé části Antarktidy vyskytovaly pouze ojedinělé trsy trav, které s obtížemi přežívaly letní období. Situace se ale změnila. V současnosti už trávy přečkávají zimu bez úhony a to na poměrné velkých plochách. V letních měsících se pak rozšiřují a pronikají stále hlouběji do vnitrozemí. Mnozí z odborníků to považují za jasný důkaz klimatických změn a za neklamnou předzvěst ještě rozsáhlejšího tání ledovců. Roztát by nakonec mohla celá polární ledová pokrývka, která se podle geologů utvářela přinejmenším 20 miliónů let.

Jak dokládají měření uskutečněná v posledních třech desetiletích, Antarktický poloostrov vystupující na sever směrem k Hornovu mysu a okolní ostrovy patří mezi nejrychleji se oteplující místa na Zemi. Průměrné teploty se zde oproti roku 1974 zvýšily o 5 stupňů. Proces tání ohromných mas ledu tak nabývá na rychlosti.

Fosilní záznamy dokazují, že Antarktida se kdysi těšila mírnému klimatu a byla porostlá hustou vegetací.

Více: http://www.timesonline.co.uk/article/0%2C%2C2087-1415627%2C00.html