Tři pětiny ekosystémů na Zemi se hroutí
Příroda mizí pod rukama, varují vědci

31.03.2005 01:00 - Nové nemoci, nedostatek pitné vody, "zóny smrti" na pobřežích moří, zhroucení rybolovu, změny klimatu. Blízká budoucnost Země nevypadá vůbec růžově, jak ukazuje Millennium Ecosystem Assessment, dosud nejobsáhlejší zpráva o stavu planety. Pracovalo na ní 1360 vědců.

"Zpráva je hlavně kontrolou ekonomie přírody a tato kontrola ukazuje, že většina našich účtů je v minusu," zhodnotil výsledky zprávy na BBC Jonathan Lash z World Resources Institute.

Tlak lidí na přírodu je podle vědců neudržitelný. Tři pětiny ekosystémů, které podporují a umožňují život na Zemi, totiž upadají a hroutí se. Ekosystémy, to jsou lesy, řeky, jezera, hory, ostrovy, travnaté pláně a pouště, zemědělská půda i města.

Lidé se k nim často chovají jako ke zboží na polici s nápisem "zdarma" – berou, co a jak chtějí, často něco zničí, nestarají se o to, co zbude.

Změny ekosystémů cítí zvířata, ryby i ptáci. Tempo vymírání živočišných druhů je podle vědců asi tisíckrát vyšší než za časů, kdy člověk ještě nebyl "pánem tvorstva". Záhy může být dokonce desettisíckrát vyšší, než před pár tisíci lety.

Člověk ze změn zatím těžil. Od roku 1945 přeměnil na ornou půdu více země než za léta 1700 až 1900. Výroba potravin na hlavu tak vzrostla asi o třetinu, přestože počet lidí se zvýšil více než trojnásobně.

Právě poslední půlstoletí přineslo největší zásahy člověka do přírody. "Lidské působení změnilo prakticky všechny ekosystémy Země. Jejich struktura se ve druhé polovině 20. století měnila rychleji než kdy jindy v zaznamenané historii lidstva," upozorňují vědci ve zprávě, vypracované s podporou OSN a dalších mezinárodních organizací.

Změny ohrožují i lidstvo


HROZBY PŘÍRODĚ
Nové nemoci - Riziko jejich vzniku a šíření roste s pronikáním lidí do nových, panenských území a s nárůstem světové turistiky
Cizí druhy - Některá zvířata, rostliny a mikroorganismy vítězně táhnou světem po boku člověka, i když ten o ně moc nestojí – a občas na ně tvrdě doplácí
Rozkvět řas - Nárůst jejich množství umožňují živiny z používaných hnojiv. Výsledkem může být zkáza vodní fauny i flóry a ohrožení zdrojů pitné vody
Zmizení ryb - Zatím to natvrdo zažil jen kanadský New Foundland. Když v roce 1992 „zmizely“ zdejší tresky, přišly o práci desetitisíce lidí
Nedostatek vody - Už dnes jím trpí 1,1 miliardy lidí. Strádajících bude ještě více, až prudce rostoucí obyvatelstvo severní Afriky a Blízkého východu vyčerpá zásoby podzemních vod
Katastrofy - Rozsah hospodářských škod způsobených živelními pohromami vzrostl od roku 1953 desetinásobně
Lidé, zejména ti nejchudší, však mohou velmi záhy pocítit nepříznivé následky ekozměn. "Není pravděpodobné, že se podaří udržet jakýkoli pokrok, dosažený při naplňování takových cílů, jako je ochrana prostředí, odstranění chudoby a hladu či zlepšení zdraví, budou-li nadále znehodnocovány ekosystémy, na nichž lidstvo závisí," varují vědci.

Stačí "nahlédnout" do Amazonie nebo subsaharské Afriky. Probíhající odlesňování těchto oblastí vypadá jako celkem "obyčejná" změna.
Podle expertů však tento proces podporuje šíření ničivých nemocí, zejména malárie a cholery, jejichž oběti se počítají na statisíce a miliony.

Vedle toho vypadá zpráva o zničení pětiny korálových útesů a třetiny mangrovníkových porostů světa celkem nevinně – pokud nevíme, že s mangrovníkovými lesy zaniká v Indickém oceánu a jinde také přirozená ochrana proti tropickým bouřím nebo ničivým vlnám tsunami.

Původní lesy možná mizí, vody je zdánlivě dost. Je to však jen zdání. "Odnímání vody pro lidské účely omezilo tok několika velkých řek včetně Nilu, Žluté řeky a Colorado River do té míry, že (tyto řeky) ne vždy dotečou do moře," tvrdí vědci.

Paradoxní je i zjištění, že obyvatelstvo severní Afriky i Středního východu využívá obnovitelné zdroje místní vody na 120 procent. Za zdánlivě "komunistickým" údajem se skrývá fakt, že zdejší lidé stále více využívají zásoby podzemních vod – což nelze dělat donekonečna.

Vědci si přitom nedělají iluze: tlak na přírodu v příštích desetiletích dále poroste. Počet lidí se zatím bude zvyšovat a nikdo z nich, ať už žije v Evropě nebo v Africe, nebude chtít být hladový, nemocný či chudý.

Do roku 2050 se má hrubý domácí produkt světa zvýšit třikrát až pětkrát. Poroste tedy i výroba jídla a spotřeba hnojiv či paliv. Dalších 10 až 20 procent lesů a travnatých plání se změní v ornou půdu, lidé budou chtít více ryb i "plodů moře". Některé "služby" ekosystémů, zejména produkce potravin, tedy posílí.

Jak však varuje zpráva: "Opatření k posílení jedné služby ekosystémů často způsobují úpadek jiných služeb." Více traktorů rozšíří obdělanou půdu, více hnojiv zvýší produkci. Cenou bude rostoucí znečištění, ohrožení zdrojů pitné vody, zničení prostředí pro četné přírodní druhy. Vědci si nedělají iluze, že tomu zabrání. Apelují na vlády, aby přijaly aspoň opatření ke zpomalení těchto procesů.
MF DNES , Michal Mocek
 

 SUPERVULKÁNY

Každých padesát tisíc let dochází na Zemi k obrovské sopečné erupci. Atmosféra se při ní naplní prachem a plyny, které způsobí celosvětové ochlazení. Zničí podobný výbuch naši civilizaci?

Na světě jsou desítky tisíc sopek. Některé z nich mohou kdykoli vybuchnout s takovou silou, že to poznamená všechny formy života. Jak bude erupce takovéhoto supervulkánu vypadat? Přesný model lze vytvořit jen stěží. Nezbývá než obrátit pozornost ke známým sopečným výbuchům a podle nich se pokusit odhadnout následky.

STUPNICE NIČIVOSTI

Vulkanologové používají index VEI (Volcanic Explosivity Index), který slouží k stanovení síly erupce podobně jako Richterova stupnice při posouzení síly zemětřesení. Jde o logaritmický index. Znamená to, že každý stupeň odpovídá erupci, která je desetkrát silnější než ta předchozí. VEI začíná nulou. První stupně označují erupce tekuté lávy, při nichž téměř nedochází k vymršťování prachu a úlomků hornin. K těmto jevům dochází prakticky nepřetržitě - příkladem může být třeba vedlejší kráter Kilauea havajské sopky Mauna Kea.
Další stupně odpovídají poměrně silným výbuchům. Například mohutná erupce sopky Mount St. Helens ve státě Washington z roku 1980 (viz 100+1 3/2005) měla podle VEI stupeň pět. Známý výbuch sopky Krakatau z roku 1883, při němž zmizely dvě třetiny sopečného ostrova, byl označen stupněm šest. Předpokládá se, že erupce supervulkánu by dosáhla osmého stupně. V historii naší planety se zřejmě objevily i erupce devátého stupně, ale důkazy o tom chybí.

PODMÍNKY PRO ZKÁZU


K výbuchům supervulkánů nedochází často. Poslední srovnatelně velká erupce se odehrála před 47 tisíci lety na Novém Zélandu. K takovému výbuchu musí vzniknout specifické geologické podmínky, které jsou nezbytné pro nashromáždění dostatečně velkého množství magmatu.
Ideálním místem pro mohutné erupce je tzv. subdukční zóna, tedy oblast, kde se oceánské litosférické desky podsouvají pod kontinentální desky. Magma způsobuje tavení granitových hornin, z nichž se skládá zemská kůra kontinentální desky. Vzniká tím velké množství silně viskózního magmatu, které se pod tlakem nahromadí v magmatickém krbu a způsobuje praskání zemské kůry. Prasklinami magma proniká na povrch v podobě mohutných erupcí dosahujících často vysokých stupňů VEI. Sloup prachu a plynů při nich vystupuje do výšky padesáti kilometrů.

SPÍCÍ OBR

Kdybychom chtěli vybrat sopku, která má s působením na světové klima značné zkušenosti, musel by to být vulkán v Yellowstonském národním parku v americkém státě Wyoming. Je to spící obr, který vybuchuje každých 600 až 800 tisíc let. Jeho erupce, jež otřásly naší planetou, byly celkem tři. Víme to jen zprostředkovaně, protože se odehrály v rozmezí dvou milionů let.
Yellowstonský vulkán na první pohled nevypadá jako typická sopka. Po poslední erupci z něj zbyla osmdesát kilometrů široká kaldera, původní kráter, který se po odtoku lávy zhroutil do sebe. O své existenci dává vědět nepřetržitými výrony plynů, gejzíry a častými zemětřeseními. Magma se podle všeho nachází pouze pár kilometrů pod zemským povrchem a tak je další erupce jen otázkou času.

MOŽNÉ NÁSLEDKY

Nelze vyloučit výbuch tohoto supervulkánu v blízké budoucnosti. Jeho následky by byly nepředstavitelné. Zničil by celou západní polovinu USA, vyvržené horniny by létaly do sousedních států Montana a Idaho. Popel by zřejmě zasypal i tak vzdálená města jako El Paso v Texasu nebo Los Angeles v Kalifornii. Do vzdálenosti tisíc kilometrů by popel vytvořil vrstvu o tloušťce třiceti centimetrů. Takové množství spolehlivě zničí střechu domu. Popel, který by napadal do řek, po čase ucpe koryta a způsobí rozsáhlé záplavy.
Ještě horší dopad by měla erupce sopky z Yellowstone na zemské klima. Statisíce tun plynů s obsahem síry by pronikly do stratosféry, kde by se rychle smísily s vodními parami. Vznikla by tak oblaka kyseliny sírové, která by pohlcovala a odrážela sluneční záření. Během několika týdnů by na celé planetě znatelně poklesly teploty. Na rovníku by se ochladilo až o patnáct stupňů, mírná pásma Evropy a Severní Ameriky by pokryl sníh na několik let. Tuhé zimy by vedly ke kolapsu zemědělství a rozpadu globální ekonomiky.

KDY TO BUDE?

Kdy k podobnému výbuchu dojde? To nelze odhadnout. Velkou pozornost způsobil vypouklý útvar, který byl nedávno objeven na dně Yellowstonského jezera. Na délku měří sedm set metrů a na výšku třicet metrů. Odborníci však tvrdí, že z tohoto útvaru žádné nebezpečí nehrozí, v nejhorším případě by z něj mohly uniknout vodní páry.
Aktivita vulkánu v Yellowstone se zatím výrazně nemění. Od roku 2001 je vulkán pod nepřetržitým dohledem vědců z Yellowstonské vulkanologické observatoře. Pomocí seismografů měří zemětřesení, která vypovídají o pohybech horké vody a magmatu pod kalderou. Je pravděpodobné, že budoucímu silnému výbuchu by musela předcházet léta nebo celá desetiletí zvýšené činnosti, ale to se zatím neděje. Většina světových sopek ale žádnému dohledu nepodléhá. K velmi silné erupci proto může dojít třeba v jihovýchodní Asii nebo kdekoli jinde.

FOCUS, Londýn

Riziko exploze supervulkánu Toba je stále větší

(02.04.2005)

Nebývale silná seizmická aktivita v oblasti tektonického zlomu u pobřeží Sumatry je dokladem obrovského napětí mezi Indickou zemskou deskou a Barmskou mikrodeskou. Podle expertů se tak zvyšuje riziko exploze Toby, jednoho z největších a nejnebezpečnějších supervulkánů této planety. Toba se totiž nachází přímo v subdukční zóně nad aktivní zlomovou linií. Seizmologové předpokládají, že k dalšímu, celkově už třetímu extrémně silnému zemětřesení v řadě, by mohlo dojít v bezprostřední blízkosti Toby. Podsouvání Indické desky pod desku Barmskou výrazně ovlivňuje vulkanickou aktivitu na Sumatře.

Moje skromná poznámka:

03Apr2005 03:10:53.3 1.9N 97.9E 33 MS=6.3  M*GSR NORTHERN SUMATERA, INDONES0423
03Apr2005 03:10:56.0 2.0N 98.0E 30 M =6.3   M*NEI  NORTHERN SUMATERA, INDONES0335

03Apr2005 00:59:19.5 0.3N 98.3E 33 MS=5.9  M*GSR NORTHERN SUMATERA, INDONES0229
03Apr2005 00:59:22.0 0.4N 98.3E 30 M =6.1   M*NEI  NORTHERN SUMATERA, INDONES0129