Poslední runda

"Pod zdánlivě klidnou hladinou (ekonomiky) se skrývají nebezpečné a neovladatelné okolnosti, jaké nepamatuji... Nejsou porovnatelné s ničím, s čím máme zkušenost ... Ale nikdo jim nechce rozumět a nechce s tím nic udělat...

Spotřebováváme asi o šest procent více, než produkujeme. To, co drží pohromadě náš svět, je masivní příliv zahraničního kapitálu... To živí naše spotřebitelské orgie... Ekonomika Spojených států roste na úsporách chudých...

K velkému zúčtování, které se stalo neodvolatelnou nutností, dojde ještě předtím, než se rozplynou přebytky ze sociálního pojištění a deficity explodují... Bruslíme na stále tenčím ledě." Tato znepokojivá slova nevyslovil nikdo jiný, než bývalý šéf Federální rezervní banky Paul Volcker. Více >>ZDE>>

Přiznejme si že zatímco odborníci diskutují o reálnosti a důvodech změn klimatu situace den ode dne houstne... A tak jsem články tak nějak seřadil...

Kde leží práh bezpečného návratu?
Představitelé vlády USA tvrdí, že neexistují jednoznačné důkazy pro globální oteplování. Američtí vědci, mnozí z nich podporovaní z vládních peněz, však říkají, že tyto důkazy nacházejí.



"Otázka - alespoň pro racionální lidi - už nestojí tak, jestli existují signály svědčící o globálním oteplování. Teď bychom se už měli ptát, co s ním budeme dělat," řekl na nedávném výročním zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS) ve Washingtonu Tim Barnett, mořský fyzik ze Scrippsova oceánografického ústavu sídlícího v San Diegu.


Nemůže to být přirozené
Barnett je vedoucím představitelem týmu, v němž působí i další vědci ze skutečně renomovaných institucí - z americké laboratoře Lawrence Livermore, z Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA), ministerstva energetiky a z britského Hadleyho střediska. Na konferenci ve Washingtonu představili výsledky své studie.
Shromáždili při ní sedm miliónů údajů o měření teploty oceánů na povrchu i v hloubkách několika set metrů, zaznamenávaných od roku 1960. Mořskou vodu si vybrali pro svůj výzkum proto, že akumuluje teplo lépe a trvaleji než vzduch, takže výsledky jsou přehlednější než při měření teplot nad pevninou, které hodně kolísají.
Vyšlo jim, že oceány se za sledovanou dobu postupně staly v průměru teplejšími asi o půl stupně Celsia. To ještě samo o sobě není nic nového, protože podobné závěry už publikovaly i jiné týmy. Avšak výzkumníci dále použili matematické simulace pro objasnění příčin tohoto jevu.
Propočítávali varianty, že to způsobily přirozené vlivy - proměny ve sluneční aktivitě nebo dlouhodobé a přirozené cyklické změny klimatu. Jenže jimi se zvýšení teploty mořské vody vysvětlit nedařilo. "Klimatický systém nemohl z těchto zdrojů získat potřebnou energii," shrnul Tim Barnett.
Pak vzali v úvahu hypotézu, že větší množství tepla dodává lidmi zvyšovaný skleníkový efekt. "Použili jsme dva počítačové modely, jeden od nás a jeden z Anglie. Byli jsme přímo ohromeni, jak na naši situaci seděly," líčil Barnett.
Či přesněji - vysvětlení, že za změny může lidská činnost, odpovídalo na 95 procent.

Lokální dopady
Skleníkový efekt způsobují takzvané skleníkové plyny - vodní pára, oxid uhličitý, metan, chlorované uhlovodíky a další. Propouštějí sluneční paprsky, které ohřívají Zemi, ale zachycují teplo, jež zemský povrch vyzařuje. V posledních desetiletích přibývá skleníkových plynů produkovaných lidmi, zejména oxidu uhličitého, který vzniká při spalování fosilních paliv, a metanu uvolňovaného v zemědělství.
Spojené státy, vzhledem k vysoké spotřebě energie z ropy a uhlí, vypouštějí do atmosféry čtvrtinu všeho lidstvem produkovaného oxidu uhličitého.
"Za poslední čtyři desetiletí můžeme pozorovat znatelné oteplování planetárního systému. Přibližně devadesát procent z něj přímo pohlcují oceány," prohlásil Barnett. A propočítal: "Za tu dobu přijaly oceány energii, která by státu Kalifornie stačila na 200 000 let."
Teplotní změny však neovlivňují pouze oceán. Barnettův tým předpokládá, že v příštích dvaceti letech pocítí západ Spojených států nedostatek vody. Oteplování totiž způsobí rychlejší roztání zimní sněhové pokrývky, takže v létě bude vody v řekách k dispozici méně.
K podobným závěrům dospěla i skupina z Pacifické severozápadní národní laboratoře ve státě Washington. Množství vody dostupné pro zemědělství v této části USA poklesne do poloviny století o dvacet až čtyřicet procent, informoval o jejich prognóze člen týmu Michael Scott. "Globální změna klimatu má lokální dopady," komentoval to.

Jako kánoe u vodopádu
"Představte si, že jedete v kánoi po řece, na níž je vodopád. Až do určitého okamžiku se ještě dokážete vrátit. Ale když překročíte tuto hranici, proud vás strhne, a už to nedokážete změnit." Tímto přirovnáním popisoval na konferenci AAAS Klaus Keller, ředitel ekologického ústavu Pensylvánské státní univerzity, práh bezpečného návratu.
Jak zdůraznil, ekonomické modely globální změny klimatu vycházejí z předpokladu, že k ní dochází postupně a rovnoměrně. A domnívají se proto, že je v každém okamžiku možné přinejmenším zmírnit její dopady vynaložením určitých nákladů - například stavbou nových zavlažovacích kanálů či změnou struktury zemědělství.
Klaus Keller však soudí, že změna klimatu zřejmě patří mezi procesy, které po překročení určité hranice akcelerují a stanou se lidskými silami nezvladatelnými. Potíž je ovšem v tom, že zatím není jasné, kde leží práh bezpečného návratu a jak je od něj lidstvo daleko.

Kolik stupňů je příliš?
Současné studie obvykle argumentují, že závažné škody v masovém měřítku přinese zvýšení průměrné globální teploty o více než tři stupně Celsia oproti současné úrovni. Jestli ovšem jde o hranici nevratného zlomu, se říci nedá.
Mezinárodní skupina odborníků pracujících pod patronací Organizace spojených národů odhaduje, že pokud nedojde k významným změnám ve vypouštění skleníkových plynů, zvýší se průměrná teplota na zeměkouli do roku 2100 o 1,4 až 5,8 stupně Celsia. Existují i studie připouštějící ještě větší růst teplot, ale ty většina odborníků hodnotí jako příliš extrémní.
Evropská unie si jako výhledový cíl do roku 2050 stanovila snahu udržet zvýšení průměrné teploty pod hranicí dvou stupňů Celsia. Účastníci mezinárodní vědecké konference věnované globálnímu oteplování a pořádané začátkem února v britském Exeteru ovšem přišli s výpočty, podle nichž by si dosažení takového cíle vyžádalo snížení emisí skleníkových plynů o třetinu až polovinu. To je zatím nepředstavitelné.
Vždyť Kjótský protokol, který vstoupil v platnost 16. února, požaduje, aby vyspělé země snížily vypouštění skleníkových plynů do období 2008 - 2012 v průměru o 5,2 procenta oproti úrovni z roku 1990. Evropská unie je jím zavázána ke snížení emisí o osm procent.
Americká vláda prezidenta George W. Bushe od tohoto protokolu odstoupila s tím, že změna klimatu není natolik prokázána, aby ospravedlnila škody, jež by utrpěla americká ekonomika odklonem od fosilních paliv.
Další snížení emisí skleníkových plynů je možné jen při oproštění se od ropy a uhlí. Což by znamenalo drastické změny v energetice a také v dopravě, která by se musela stát nezávislá na benzínu a naftě.
Autor/ři: Josef Tuček
www.ihned.cz/tucek 
 

Globální oteplování by mohlo způsobit dobu ledovou
Globální oteplování by mohlo zanedlouho v Severní Americe a západní Evropě způsobit dobu ledovou. Tento paradoxní scénář získává stále větší podporu mezi ekology a klimatology. >>Více>>

A k tématu ještě jeden článek:
Kolik času zbývá do zastavení Golfského proudu?

(12.03.2005)

Dynamika současných klimatických změn nahrává prognózám, které předpovídají brzký kolaps cirkulačního systému mořských proudů. Vědci stále častěji a stále hlasitěji upozorňují na možnost, že velkou část severní polokoule ochromí nová doba ledová. Kolik času nám zbývá? Více >>ZDE>>