"Často jsem slýchal, jak mluvíte o tom, kdo spáchal zlo, jako by to nebyl jeden z vás, ale cizinec a vetřelec ve vašem světě.
Já však říkám, že tak jako svátost a spravedlnost nemohou minout vznešenost, jež je v každém z vás, stejně tak i hříšnost a slabost nemohou minout skryté hlubiny, jež jsou také v každém z vás.
A právě tak jako nemůže list zežloutnou bez tichého vědomí celého stromu, ani ten, kdo činí zlo, nemůže páchat špatné činy bez skryté vůle vás všech. "

Prorok / Kahlil Gibran
Náhodná ukázka od mojí maličkost pro tento týden...

BBC: Himálajské ledovce se nepozorovaně rozpouštějí
10. listopadu 2004 16:34

LONDÝN (ČTK) - Pozvolné tání ledovců v Himálajích může znamenat skutečnou katastrofu pro miliony lidí žijící v oblasti těchto velehor, varují ekologové. Současně upozorňují, že ekologické situaci v tomto regionu se nevěnuje patřičná pozornost, protože poslední studie byly zpracovány už v 90. letech minulého století, píše na své internetové stránce BBC.

Zvětšování ledovcových jezer navíc prudce zvyšuje nebezpečí katastrofálních záplav.

Z dlouhodobého hlediska mohou ledovce zcela zmizet, což může mít za následek snížení průtoku řady řek. Takový vývoj by ohrozil miliony lidí regionu, kteří jsou na těchto řekách životně závislí.

"Je nejvyšší čas zahájit průzkum v terénu a zhodnotit situaci, jinak nás může velká přírodní katastrofa zasáhnout zcela nepřipravené," zdůrazňuje Arún Bhakta Šréštha z nepálského odboru vodního hospodářství.

V oblasti nepálských Himálají se rozkládají asi tři tisíce ledovců; na 2300 ledovcích se přitom nacházejí ledovcová jezera. Plocha těchto jezer se pozvolna zvětšuje důsledkem globálního oteplování, ale nikdo tento vývoj průběžně nesleduje, upozorňují ekologové.

Nikdo tedy netuší, zda tato jezera nejsou blízko protržení, a nebyla ani přijata žádná opatření, jež by vedla k vytvoření systému včasného varování pro obyvatele mnoha vesnic v údolích.

K takovému neštěstí došlo v Nepálu v posledních 70 letech více než desetkrát. Například, když se v roce 1985 vylilo z břehů horské jezero v Khumbu, připravily záplavy o život nejméně 20 lidí. Voda smetla i vodní elektrárnu, řadu mostů a také horskou cestu.

V letech 1970 až 1989 japonští vědci zjistili, že většina ledovců v pásmu Khumbu ustoupila o 30 až 60 centimetrů. V regionu Dhaulágirí prokázaly pozdější studie stejný vývoj. Nejsledovanější nepálský ledovec Corong Himál ustoupil od roku 1978 do roku 1989 o deset metrů.

"Naprosto nezbytně potřebujeme aktualizované údaje o stavu ledovců, jinak vůbec nezjistíme, kdy může k neštěstí dojít," konstatuje Bhakta Šréštha. Britský geolog John Reynolds s tím souhlasí: "Musíme získat čerstvé údaje, protože můžeme být vystaveni nebezpečí velkého rozsahu," říká.

V dlouhodobém výhledu mají vědci obavy, že globální oteplování může znamenat, že problémy s příliš velkým množstvím vody se změní v problémy s velkým nedostatkem vody. Zhruba 70 procent veletoku Gangy zajišťují nepálské řeky. Z toho plyne, že pokud himálajské ledovce roztají, ve finální fázi veletok přijde na dolním toku o vodu.

Převzato: www.ekolist.cz

Šamanova kola

Také Spojené státy mají svojí kamennou záhadu. Klasickým příkladem může posloužit Šamanovo kolo umístěné na vrcholu hory Medicine Mountain ve výši 9 642 stop v nedávno ještě poměrně složitě dostupné části státu Wyoming. Dnes se toto místo stalo turistickým magnetem, a i když je zde teplé počasí jen několik měsíců v roce, cestu si sem najde 30 tisíc turistů.

Jedná se o ne zcela pravidelný kruh z vápencových kamenů, průměr je zhruba 30 metrů. Uprostřed je 4 metrový kamenný „oltář", ze středu kola vychází 28 „loukotí" a na okrajích najdeme několik dalších „oltářů". Na periferii kola je dalších pět menších kol.

O to, kdo a kdy toto kolo vytvořil, se dosud vedou debaty, a pro minimální archeologický výzkum jsou povětšinou podpořeny spíše indiánskými legendami, které mohou mít do pravdivosti dost daleko. Většinou se předpokládá, že kolo postavili místní Indiáni zhruba před 200 lety, a že 28 příček symbolizuje počet dnů v lunárním měsíci.

Indiáni kmene Chayenne považují toto místo za posvátné a chodí se sem modlit. Indiáni kmene Vran si pamatují legendu o bohovi Slunce, který na tomto místě spadl z nebe, jiná legenda stejného kmene tvrdí, že kolo postavili Indiáni kmene Šošonů, kterým přezdívají Pojídači ovcí. Každopádně trvají na tom, že kolo zde bylo již před tím, než se sem před několika sty lety přistěhovali. Po staletí byla celá oblast Indiány považovaná za neutrální území, ani zarytí nepřátelé zde mezi sebou nebojovali.

Pravdou je, že podobných, většinou poměrně menších kol najdeme více, kol nebo jejich zbytků najdeme v oblasti Severní Dakoty, Wyomingu, Montany a kanadských provincií Alberta a Saskatchewan mezi 70 a 150. Ve většině případů je považují místní Indiáni za místa posvátná.

To však lovcům senzací nestačilo a začali celé Šamanovo kolo přeměřovat. Díky existenci centrální hromady a šesti periferních hromad a 28 příček kola je toho k zaměřování dost a dost. Někteří nadšenci přirovnávají kolo k starobylému hvězdářskému přístroji nebo alespoň observatoři. Při šikovném porovnání a kombinování lze pomocí jedné hromady pozorovat východ slunce při slunovratu, s pomocí dalších lze pozorovat východ hvězd - na jedné straně je to Aldebaran, na další pak Rigel, Sirius a Fomalhaut. To však platilo pouze v období mezi lety 1 400 a 1 700, čili pravděpodobně dříve, nežli Indiáni kolo vytvořili.

Pokud mají zastánci astronomické teorie pravdu, první hvězda by vycházela v den slunovratu, další o 28 dnů později a třetí o dalších 28 dnů později, což by byl tak akorát čas horu opustit. Pokud by se čekalo na poslední hvězdu, o dalších 33 dnů později je zde již hluboký sníh.

Místní lidé se o záchranu kola snaží již od roku 1915, federální vláda většinou reagovala pouhým postavením plotu okolo památky, a teprve v roce 1970 se kolo dočkalo zařazení mezi National Historic Landmark.
[Václav Větvička, 9. 11. 2004]

Převzato: www.tiscali.cz