"Bože, co na tom všem nakonec záleží? Člověk žije a umírá. Z dálky je stejně nerozeznatelný jako jedno z těch stébel trávy, tak jak určit kdo nebo co je důležité a co ne?... Na Zemi může docela dobře spadnout nějaký malý asteroid, který se vychýlil při nějaké grandiózní gavotě. Rána přímo do ksichtu, která všechno vyhladí. Beze svědků, neboť co by bylo vidět z třeba i blízké hvězdy? Drobný záblesk, jako když skrtnete sirkou vedle reflektoru... A konec."

Iain Banks - Vraní ulice
Náhodná ukázka od mojí maličkost pro tento týden...

Jak číst "1984" v roce 2004

Každodenní realita Bushovy Ameriky v mnohém připomíná slavnou Orwellovu utopii... (článek si skutečně přečtěte, stojí rozhodně za to)

V následujícím článku bude lepší pominout teze o vývoji trpasličích lidiček. Asi jste již zaregistrovali fakt že jsem k evoluci v jakékoliv formě mírně řečeno skeptický, navíc představa toho jak vývojem vznikají čím dál menší a menší trpajzlíci:-), no .. berte to do důsledků, co kdyby chudáci nevyhynuli.. dnes by jsme je chovali v kulichu? Další překvapující názor v článku je že se vědci údajně podivují nad tím že tvor velikosti šimpanze měl mozek velký jak šimpanz:-) Nějak nechápu... Nevím kam by se mu měl větší mozek nacpat...  
Nicméně jinak je článek více než zajímavý. Je ukázkou toho že naše planeta je více než podivuhodné místo a že sami o své rase s pokračujícím bádáním víme stále méně.

Převzato: www.lidovky.cz

Archeologové objevili nový lidský druh



SYDNEY 29. října 2004 | 10:09 Na indonéském ostrově Flores žil trpasličí člověk, který pravděpodobně vyhynul teprve před dvanácti tisíci lety. Vědci charakterizují tvora, jehož přímým předkem byl zřejmě homo erectus, jako metr vysokého a poměrně šikovného.

Týmu australských a indonéských vědců se podařilo učinit objev, který odborníci považují za nejvýznamnější paleontologický nález posledních padesáti let.

Badatelé loni pracovali na indonéském ostrově Flores, který leží v Indickém oceánu východně od Jávy. Během provádění vykopávek ve vápencové jeskyni Liang Bua narazili v hloubce šesti metrů na kosterní pozůstatky staré osmnáct tisíc let. Vzhledem k jejich malým rozměrům se původně domnívali, že se jedná o ostatky dítěte. Pozdější výzkumy však ukázaly něco jiného. Ze stavu zubů a lebky vědci usoudili, že kosti patřily dospělému člověku. Tvar pánve prozradil, že se jednalo o ženu, a pozůstatky dolních končetin potvrdily, že tvor chodil vzpřímeně, po dvou nohách.

Následovalo intenzivní bádání, v jehož průběhu archeologové na Floresu nalezli pozůstatky dalších šesti trpasličích bytostí, které patřily ke stejnému druhu jako žena z Liang Bua. Antropologové dříve věřili, že lidé takto malých tělesných rozměrů vyhynuli před třemi miliony let. Teď se ukazuje, že "trpaslíci" žili na ostrově Flores současně s moderním člověkem (homo sapiens), který se do Indonésie dostal zhruba před padesáti tisíci lety.

Hobit lovil slony
Vědci sestavili podobu záhadného tvora. Byl prý asi metr vysoký, měl dlouhé paže, tmavou pleť, plochý nos, zapadlé oči, široká ústa a téměř žádnou bradu. Trpasličí člověk získal podle místa svého výskytu jméno homo floresiensis, australský tisk ho ale okamžitě překřtil na hobita - podle malých chlupatých lidiček, kterými zaplnil své knihy spisovatel J. R. R. Tolkien.

Podle odborníků je pravděpodobné, že se "hobit" vyvinul z člověka vzpřímeného (homo erectus). Ten se zřejmě kdysi přepravil na Flores, což je další věc, která vědeckou obec překvapuje. Doposud se totiž předpokládalo, že tak složitá věc, jakou je zkonstruování plavidla, byla pro intelekt člověka vzpřímeného neřešitelným problémem.

Homo erectus se na izolovaném ostrově přeměnil v trpasličího homo floresiensis díky působení přírodních podmínek. Hlavní úlohu při tom sehrál nedostatek přirozených nepřátel a málo potravy.

Experty překvapil nepoměr mezi velikostí mozku trpasličího tvora a jeho rozvinutými manuálními i rozumovými schopnostmi. Člověk floreský měl mozek stejných rozměrů jako šimpanz, přesto uměl vyrábět složité kamenné nástroje či organizovat lovy zvěře. Dokázal například skolit dalšího podivného tvora na ostrově - zakrslého slona. Nová zjištění údajně vyvracejí mýtus, že schopnost inteligentního jednání závisí na velikosti mozku.

Strašidelná pramáti
Paleontologové se kloní k názoru, že člověka floreského zahubil před dvanácti tisíci lety výbuch sopky. V tom s nimi ovšem nesouhlasí obyvatelé ostrova. Místní pověst totiž vypráví o ďábelských chlupatých trpaslících, kteří vyhynuli teprve před pár stoletími, když na ostrov přišli nizozemští kolonizátoři. Někteří starousedlíci jsou dokonce přesvědčeni, že tvorové stále žijí a schovávají se v džungli. Nazývají je Ebu Gogo, což znamená "pramáti, která všechno sežere". Staré zkazky praví, že tato malá dlouhoruká stvoření šplhala po stromech a dorozumívala se mezi sebou jakýmsi primitivním jazykem.

tpa
 

Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme

„Tím, že zaujímají neokonzervativci, straussovci tajnůstkářský a elitářský postoj, se straussismus opravdu podobá marxismu. Tito bývalí marxisté - a v některých případech bývalí liberální straussovci - by se mohli považovat za svého druhu leninskou organizaci, která má tajnou vizi, jejímž prostřednictvím chtějí změnit historii, ale určité součásti této filozofie skrývají před lidmi, kteří nejsou schopni této vizi porozumět."

Avšak s útoky z 11. září, zaměřenými proti Americe, měli neokonzervativci konečně najít onoho nepřítele, ono „zosobnění zla", které hledali od rozkladu Sovětského svazu. Ve své reakci na tyto útoky proměnili neokonzervativci selhávající islámské hnutí v to, co se, jak se zdá, stalo velkou revoluční silou, o níž Zawahiri vždycky snil. Ale většina toho všeho existuje jen v imaginaci lidí. Bude to příští neviditelný, iluzorní nepřítel.

Více: http://www.blisty.cz/2004/10/27/art20337.html

Převzato: www.spirala.cz

David Hathaway kontroluje Slunce již od roku 1998 - a to každý den. I při té nejnižší sluneční aktivitě najdete na Slunci jednu, nebo dvě skvrny. Ale když se Hathaway podíval v lednu 2004, nebyla na Slunci skvrna žádná.
Pak se to stalo ještě dvakrát: 11. a 12. října 2004.

"Je to známka", říká Hathaway, "že solární minimum se blíží; a přijde dříve, než jsme očekávali".

Sluneční cyklus minima a maxima slunečních skvrn se odehrává s periodou mezi 9 - 14 lety. V současné době tedy prožíváme cosi, jako klid před další sluneční bouří.

Copak nám asi přinese?

Zdroj: science.nasa.gov
Zkrácený překlad: -ol-