"Vědomí... nebo jakkoli to nazveš, prostě nemá nějakou vlastní hybnou sílu. Může zaniknout úplně kdykoliv, prostě zhasne a je to. A to se děje pořád, i teď, v tuhle chvíli, po celém světě...
A lidi jenom křičí a umírají, jsou mučený a zabíjený, protože jsou chudý nebo protože napsali nějakej leták nebo protože prostě byli v nesprávnej čas a na nesprávným místě. A nikdo jim nepřichází na pomoc a jejich mučitelé nikdy nedojdou trestu. Místo toho odcházej do důchodu..."

Iain Banks - Vraní ulice
Náhodná ukázka od mojí maličkost pro tento týden...

A do dalšího týdne poučné povídání od Táni)):

Tak mě Libor vyvedl z omylu.
V pátek mi pustil Jedna ruka netleská, ten český film, asi ani ne nový, tož se chvilku dívám, a když jsem pochopila, že hlavní hrdinové toho filmu si z blbých řešení situací vždycky zásadně vyberou to nejblbější, nevydržela jsem to a šla jsem si číst, chvilku jsem si nadávala do intelektuálů, jenže ten film byl psychotrajler, fakt se to nedalo, :o) Ale Libor mi nic nedaruje, jak se dodíval, přišel za mnou, sklapnul mi knihu a celý film mi pěkně povyprávěl, s takovým zaujetím, že jsem neměla to srdce ho zarazit. Ale když skončil, řekla jsem si, že to je přesně ta situace, kdy mu můžu přednést svůj nově objevený Tánin srandovní zákon. On teda to okamžitě pochopil, a okamžitě ho taky odmítnul jako kardinální hovadinu.
"Prosím tě, proč by sis měla dělat srandu z těch co máš ráda? Co ten pes?"
"Jakej pes?"
"No ten od Vladěny." Svitlo mi, mluvil o tom sousedčiným psovi, co po něm hodil petardu.
"Toho nesnáším, a JAKOU mi dělalo radost po něm hodit tu petardu, a JAKÁ to byla sranda, když ten vůl, místo aby běžel od toho, bežel blbec k tomu, a JAKÁ to byla sranda, když nadskočil dva metry, když ta petarda bouchla! TO byla SRANDA!"
"To bylo pěkně blbý, to ti řeknu, to žádná sranda nebyla," zkouším to chabě.
"Tak ty si myslíš, že větší sranda by bylo, kdybych tu petardu hodil po tobě? Bo tě mám rád?"
No to teda sakra ani náhodou!
Vzdávám se svého zákona, kaju se ze své zvrácené, diletantské a nelegitimní zákonodárné iniciativy a přenechávám definitivně vytváření blbých zákonů jiným, povolaným, zákonně zvoleným.

Zdravím!

TK

Převzato: www.blisty.cz

Vědci zaznamenali drastický vzrůst CO2

Nevysvětlený a bezprecedentní vzrůst kysličníku uhličitého v atmosféře během posledních dvou let vyvolává mezi vědci obavy, že se svět možná octl na hranici nezvládnutelného globálního oteplování.

Vědci jsou překvapeni výrazným vzrůstem hlavních skleníkových plynů v atmosféře, k němuž došlo za poslední dva roky a obávají se, že je přirozené systémy Zeměkoule nejsou zřejmě už schopny absorbovat tak efektivně jako v minulosti.
Problémem se bude zabývat tento týden hlavní vědecký poradce britské vlády dr. David King při své výroční podnikatelské přednášce organizace Greenpeace.
Množství kysličníku uhličitého v atmosféře se měří pravidelně už téměř padesát let na Havajských ostrovech, které jsou tak daleko od všech zdrojů kysličníku uhličitého, že se tamější laboratoře považují za spolehlivý zdroj měření.
V minulých desetiletích stoupalo množství CO2 v atmosféře průměrně o 1,5 částí na milion ročně, v důsledku spalování fosilních paliv, ale v letech 2002 se stoupání zvýšilo o více než 2 části na milion ročně.
V minulosti bylo možno vysvětlit náhlé zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře například oteplením Tichého oceánu v době nestabilního počasí během tzv. El Niño - v té době totiž oceány vypouštějí kysličník uhličitý a nejsou schopny ho absorbovat.
V posledních dvou letech však stoupla koncentrace CO2 v atmosféře o 2,08 částí na milion v roce 2002 a o 2,54 částí na milion v roce 2003. El Niño se v těch letech nevyskytlo.
Vědci nejsou zatím schopni určit, co to znamená. Charles Keeling, který začal zkoumat výskyt CO2 v atmosféře v roce 1958, konstatoval: "Zvýšení růstu koncentrace CO2 na více než 2 části na milion ročně je skutečně výjimečný jev. Je možné, že má přirozené příčiny, ale je také možné, že je to začátek přírodního procesu, který nemá v záznamech obdoby."
Někteří vědci se obávají, že to může znamenat, že lidstvo bude mít ke zvládnutí globálního oteplování k dispozici jen několik málo let a ne několik desetiletí, jak se dosud domnívali. V nejhorším případě je výjimečný vzrůst koncentrace CO2 v atmosféře známkou, že přestávají fungovat přirozené systémy Země pro absorbci tohoto plynu. To by znamenalo, že byl zahájen nezvládnutelný oteplovací proces, kdy by bylo nemožné zastavit zvyšování teploty. Jakmile začne tát sníh a led na pólech, méně sluneční energie bude odráženo sněhem zpět do vesmíru a skály začnou absorbovat více tepla. To se už děje.
Při zvyšování teploty také pak klesá schopnost vegetace absorbovat kysličník uhličitý.
Peter Cox z britského meteorologického ústavu však poukázal na to, že vzrůst intenzity CO2 v atmosféře není stejný po celé planetě. Údaje získané měřením CO2 v Austrálii a na jižním pólu byly trochu nižší, takže to prý vypadá, jako že k něčemu neobvyklému došlo na severní polokouli. "Je možné, že na severní polokouli došlo k většímu množství lesních požárů a v Evropě bylo velmi horké léto. To vede k odumírání vegetace a k uvolňování uhlíku z půdy."
Předchozími lety, kdy údaje pro vzrůst míry kysličníku uhličitého v atmosféře překonaly hranici 2 části na miliony byly je roky, kdy došlo k jevu El Niño - 1973, 1988, 1994 a 1998.
Loni došlo k tak velké vlně horka, že si vyžádala po celém světě 30 000 mrtvých. Byl to tak výjimečný jev, že se mnoho vědců domnívá, že to mohlo být způsobeno jedině globálním oteplováním. Avšak dr. Cox, stejně jako jiní vědci, varují, že z údajů pro pouhé dva roky se zatím nedá vyčíst nic. "Velmi obtížné by bylo vysvětlit, kdyby k takovému vzrůstu docházelo pravidelně po dobu pěti nebo šesti let," uvedl.

Převzato: www.zvedavec.org

V malé mexické vesničce přiráží ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil.

"Ne moc dlouho."


"Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal jich víc?"

Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.

"Ale co děláte ve zbylém čase?"

"Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večer jdu do vesnice podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček... Mám plný život..."

Američan ho přeruší: "Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku! Odtud můžete řídit obrovský podnik."

"Jak dlouho by to trvalo?," ptá se Mexičan.

"Dvacet, možná pětadvacet let," povídá Američan.

"A potom?"

"Co, potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé," směje se Američan. "Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte milióny!"

"Milióny? Skutečně? A potom?"

"Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé klidně vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli!"

........co dodat?

 

TVŮRČÍ JISKRA A SCHIZOFRENIE


Geny schizofrenie bývají spojeny s tvůrčími uměleckými schopnostmi. Naznačují to výzkumy vědců z Vanderbiltovy univerzity v americkém Nashvillu. Brad Folley a Sohee Park došli k závěru, že lidé se slabšími příznaky schizofrenie používají současně obě strany mozku a také jejich větší část. To umožňuje jejich uměleckou kreativitu. Nejde o lidi trpící těžkou schizofrenií, tedy psychózou lidově nazývanou rozdvojení osobnosti. Pro tu je klasickým příznakem rozklad osobnosti, těžká porucha myšlení, vnímání, jednání, cítění. Schizofrenii často provázejí halucinace, bludy, dezorganizace řeči či vnímání. Na druhé straně snížení emotivity, iniciativy a vůle. Postiženému někdy halucinace v podobě různých hlasů radí, vyhrožují, pronásledují ho. Schizofrenik se izoluje ve svém světě, v jeho řeči se objevují novotvary (neologismy), citový život se navenek ochuzuje, ztrácí zájem o práci, o studium, ale i o rodinu a blízké. Stává se agresivní, jindy naopak netečný. Upadá do naprostého mlčení, někdy strnulosti nebo provádí neustále neúčelné pohyby. Příčina schizofrenie dodnes není známa. Ví se jen, že při ní dochází k poruchám neurotransmiterů v mozku zejména dopaminu či serotoninu. Existují různé formy a stupně schizofrenie. Příznakem paranoidní schizofrenie je například silná podezřívavost.

GENIALITA

V případě geniálních umělců, které zkoumají Folley a Park, jde obvykle o schizotymii. Tedy ne o těžkou schizofrenii, ale o typ osobnosti či temperamentu se sklonem k samotářství, abstrakci, idealismu a uměleckému chápání světa. Tito lidé se podle Folleyho a Parka obvykle vyznačují lehkou paranoiou, občas nesouvislým vyjadřováním, ale nemají ani halucinace, ani bludy. V testech kreativity dosahují vynikajících výsledků. Vědci z Vanderbiltovy univerzity sledovali mozkové funkce těchto lidí. Prováděli s nimi testy kreativity a monitorovali přitom průtok krve v jejich mozku ve srovnání se zdravými, zcela normálními dobrovolníky a také s typickými schizofreniky při stejných testech kreativity. Schizotymní účastníci používali při testech ve srovnání jak se schizofreniky, tak se zdravými dobrovolníky daleko větší část přední kůry mozkové, která je centrem myšlení a poznávacích procesů. Mozková aktivita u nich byla zcela netypicky téměř rovnoměrně rozdělena mezi obě polokoule. Podle vědců je takový typ mozku vyloženě naprogramován, předurčen k tvůrčí umělecké aktivitě. Se závěry svých výzkumů seznámili Folley a Park letos v červenci účastníky konference v britském Oxfordu. Zněly jasně: "Nemáme pochyby, že geny schizofrenie jsou spojeny s geny pro kreativitu a možná tvůrčí genialitu." Lidé s tímto uspořádáním mozku prokazují výrazné tvůrčí schopnosti a představují dnes zhruba jedno procento světové populace. Záleží na tom, kterým směrem se pak schizotymie vyvíjí. Zda k hlubší poruše osobnosti, případně až k těžké schizofrenii nebo se patogenní rysy nerozvíjí, ale naopak to vede ke geniálním uměleckým projevům.

NEW SCIENTIST, Londýn

Senzace utajovaná půl století
Indiánské sídliště, které americký rančer chránil 50 let před veřejností, považují archeologové za národní poklad USA.